Někdy nechceš sedět doma, ale zároveň se necítíš na městský ruch. Pojď s námi utéct na brněnská místa, kde je pohoda, příroda a třeba i malé občerstvení. Zkrátka odhalit skryté chill spoty moravské metropole.
Je krásně, ale vedro. Není to na velké procházky, zároveň se člověk nechce moc socializovat uprostřed rozpálené kamenné mozaiky v centru, v níž je navíc vždy o pár stupňů víc než mimo ni. Kdy jindy než teď tedy využít spoustu zeleně, která obepíná urbanistický „ďolík“, v němž Brno leží?
My máme své tipy, ale zároveň nás zajímalo, jestli nám i Brňané a Brňanky prozradí, kam chodí hledat klid, pohodu a možná i trochu té umírněnější zábavy. Nešlo nám pouze o hospody a bary, ale klidně i o tip na výlet nebo třeba tajnou louku nad městem, kam vede ukrytá stezka. O druhou možnost se s námi nakonec, bohužel, nikdo nepodělil.
Na to, že je takzvaný „čas klidu“, nás při návštěvách upozorňovala i okolní architektura.
Dohromady se nám ale nakonec sešlo mnoho tipů, z nichž jsme si museli vybrat. Navštívili jsme tři z nich, přičemž zbytku, jako tip na další chill spoty, jsme věnovali malý shout out na konci.
3. U Sosny
Do výčtu se nám dostala nejvíce navrhovaná restaurace, hospoda či chill spot, záleží, jak na to pohlížíme, i když s odřenýma ušima. Její oficiální název je zahrada U Sosny. Nepředbíhejme však, protože to, že to tak vnímáme, neznamená, že to tak musíš vnímat i ty.
Přírodní kolorit místa je velmi pohodový. I když se zahrada U Sosny nachází v průmyslových Maloměřicích a Obřanech proslulých továrnami a největší železniční stanicí, každý z Brna ví, že podobných přírodních koutků najde ve městě pomálu. Všechno ostatní je totiž zelené, je zde spousta cyklostezek, výběhů pro psy, možností ke sportu, stromů i vody.
V létě je to ideální kombinace. Proč? Zahrada leží na křižovatce dvou cyklostezek nedaleko obřanského fotbalového hřiště, pod níž protéká řeka Svratka. Nebýt různých teplárenských trubek kolem, je to čistě přírodní koutek.
Možná ale i kvůli vodě, lidem v plavkách, písku pro děti (v němž jedna z maminek při naší návštěvě utírala dítěti zadek) a ikonickým devadesátkovým lavičkám na tebe ještě předtím, než vstoupíš do zahrady, dýchne závan porevoluční nostalgie. Kombinace vlaku, rybářského/vodáckého koutku a cyklozastávky v nás vzbuzovala pocit, jako by se člověk zapsal jako kompars do filmu U mě dobrý.
Při prohlížení zahrady jsme měli pocit, že jsme spíše na koupališti než v hospodě. Což samozřejmě nevadí. Objednali jsme si pivo a nealko, dohromady za lidových 77 korun, které jsme zaplatili kartou, a šli jsme hledat volnou lavičku. I ve všední den to ale může být docela problém. Ne proto, že by bylo málo míst, ale kvůli oblíbenosti. Spousta lidí si sem chodí odfrknout na denní bázi – cyklisté, plavci, chodci, bruslaři, rybáři, lokálové i mimozemšťani jako my.
Dále bychom neradi zapomněli i na žaludkové uspokojení. Pokud máš hlad, můžeš si objednat něco z grilu. Nejvíce opěvovaná je makrela, v nabídce je však také cigáro či další možnosti.
Druhou tváří U Sosny je poté večerní dění, které je v sezóně děním kulturním. Podle webu se tu střídá spousta kapel, které hrají k poslechu i k tanci. Během naší návštěvy nehrál nikdo. Ani to ale nebyla úplná záruka klidu, čímž se dostáváme k jádru věci.
Hledali jsme chill spoty a tohle bude chill spot zejména pro rodiče s dětmi, kteří mohou beze strachu vypustit své ratolesti na přehršel prolézaček. Situace nicméně může znamenat spoustu křiku. Lidé se ve venkovním prostředí také méně kontrolují, z čehož plynou zalepené stoly a nepořádek na zemi. A ve třech lidech u obsluhy na skoro dvě desítky stolů dává smysl, že tam nikdo s hadrem běhat nebude.
Každopádně v případě, že se přímo v tomto kousku Brna objevíš, U Sosny nevynechej. Dýchá z něj esence češství a brňáctví. Občas nějaká ta nadávka, cigaretový kouř, křik dětí, ale také čerstvý vzduch, docela dobré pivo a zajímavá dostupnost MHD.
2. DuckBar
Proto jsme se zaměřili na „přítomnější“ zážitek a zaujala nás studentská alternativa v prostoru vytěženého kamenolomu. Už to zní dobře, co? Tak to ještě nevíš, že DuckBar leží v celé čtvrti malých hornických domečků, jejichž ikonické úzké uličky působí jako vystřižené ze středomořského snímku z první poloviny 20. století.
Okolí hospůdky je známo jako Kamenná čtvrť neboli Kamenka na Červeném kopci, odkud je výhled na Brno opravdu jedinečný a specifický. Proto se před gastronávštěvou nabízí malý výlet nad obzor. Sestup pak lemují úzké stezky, které tě dovedou do vytouženého cíle.
Ačkoliv se jedná o prostor skutečně malý, duchem nemá limity. Je to kulturní srdce Kamenky, kde se schází zejména studentstvo (mají to blízko zejména studující z fakulty architektury, pedagogické fakulty a fakulty výtvarných umění) k poslechu hudby, zhlédnutí výstav nebo jen tak na večírek.
Na druhou stranu není nutné, aby se zde něco konalo, když se chce člověk zabavit. Hned před úzkým vchodem je knihobudka, kde si člověk může půjčit knihu. Sám o sobě je zajímavý i interiér malého domku (s klimatizací!), jenž hraje spoustou barev, a dominantní bar pokrytý originální mozaikou. Díky velikosti a výzdobě interiéru jsme si trochu přišli jako v šamanském doupěti. Tedy pokud by v něm visel na zdi velký černý kříž a pisoár.
To, že je všechno studentské, nicméně neznamená, že zde nenajdou místo všechny generace. Malý hornický DuckBar má tu výhodu, že spravuje i podobně malebnou zahrádku, na které se konají různé hudební akce i pro dospělé, děti či mazlíčky. Sedí se tu krásně.
Všude kolem je umění, ať už v básnické, výtvarné, nebo jiné podobě, mezi něž jsou vmíchána i upozornění, jak se na místě správně chovat. Možná i proto, že otevírací doba baru je opravdu dlouhá (do půl jedné nebo do dvou do rána) a je nutné dbát na pohodlí sousedů a sousedek.
No a co si můžeš dát? Kromě lihovin a dvou druhů piva (jedna pípa se točí) včetně nealkoholického se občerství i dítě či abstinenti. Džus, maté, voda, je to na tobě. V případě hladu si člověk může vybrat z klasické hospodské nabídky, od utopence přes nakládaný sýr (i ve vege variantě) po pivní klasiku. Ceny jsou standardní, ale pozor! Neberou karty.
Když to všechno sečteme, nechápeme, že jsme zde ještě nebyli. Malebné místo, extrémně milá obsluha mladých lidí, kteří umějí správně načepovat pivo, ze všech stran na tebe dýchá historie a dobrý vibe. Aktivní chill v podobě poslechu živé hudby, konverzací s kamarády či procházky kusem brněnské historie zaručen.
Nevýhodou může být zejména v zimě málo místa, výše zmíněná nemožnost platit kartou a také nedostatek parkovacích míst. Takže do DuckBaru nejlépe pěšky nebo na kole.
1. CHat/a 461
To si tak jednou kráčíme Palackého vrchem s myšlenkou, že se projdeme lesem přilehlým k městské části Žabovřesky, a na rozcestí narazíme na ceduli níže.
Byl to vcelku šok. Občerstvení uprostřed lesa by člověk hledal možná tak v pohádce O perníkové chaloupce, ne v Brně. Ale řídili jsme se šipkami a dorazili do CHat/y. Od té doby při procházce lesoparkem k pomníku Františka Palackého občerstvovací zastávku nevynecháváme.
Na cestě na místo od kampusu VUT je třeba překonat jeden kopec. Výšlap za to nicméně stojí, protože lepší výhled na severní část Brna najdeš stěží. Překonáš-li památník, začneš sestupovat k zahrádkářské kolonii, kde je třeba zbystřit. CHat/a je totiž obyčejná zahrádka, která ze standardu vybočuje možná jen mobilní toaletou u cesty.
Pak ale stačí jen najít vchod a otevře se ti výhled na malý bar, taneční plochu, místo, kde se dá grilovat a užít si klid.
„Původně jsme to tady zakládali, protože byl covid a nebylo kam jít. Tak jsme tady prostě s partou felili a další rok se nám to podařilo zlegalizovat,“ popisuje pro Refresher svůj záměr majitel Lubomír Budín. Místo však původně nemělo být oázou klidu.
„Postavili jsme stage, zapojili 1KW sound systém a začali dělat koncerty. Bývaly tady třepačky do rána a policajti dva roky nevěděli, odkud to jde. To bylo epic. Pak na to přišli a v deset večer jsme už museli končit. V současné době jsou tady už všechny chaty trvale obydlené, tak už děláme grilovačky bez hudby,“ říká.
Dle našeho názoru je to spíš ku prospěchu; člověk se lépe soustředí na výhledy a nic jej neruší třeba u open grilu, který je možné za malý poplatek společně s malou ledničkou využít. Pan Lubomír ale doufá ve větší návštěvnost. Zatím mu sem chodí zejména „štamgasti“. „Je to trochu na styl Cimrmana. Udělal si hospodu, ale chodili mu tam lidi,“ směje se.
Lubomír nicméně stále tvrdí, že projekt CHat/a je pro něj zábava, která ho neživí. Baví jej to, že se sem lidé rádi vrací. Není divu, na čepu je dobře vychlazená Květnice 11 z Tišnova, člověk si zde dá i dobrou limonádu nebo nealko pivo. Nicméně pokud hledáš lihoviny, je zde vše, „co panu majiteli chutná“. Zaplatit lze nejen hotovostí, ale i kartou nebo bitcoinem.
Každý, kdo prochází lesním rozhraním čtvrtí Komín, Žabovřesky a Královo Pole, by „zahrádku s výhodami“ neměl vynechat. Už jen proto, že nemá úplně jasnou budoucnost. „Upřímně netuším, jak dlouho mě to bude ještě bavit. Ale je to takovej punk bizár, že prostě by byla škoda to neprovozovat dál,“ uzavírá Lubomír.
Další zmínky
Tipů na chill spoty jsme dostali mnoho, proto nám přišlo nutné je alespoň zmínit. Za všechny tedy:
Riverside Coffee Brno – Název hovoří sám za sebe. Káva, dobrý zákusek, skvělá nálada na Břehové ulici u Svratky několik desítek metrů od zahrádky U Sosny v brněnských Obřanech.
Ráječek – Chill spot nemusí být nutně hospoda nebo kavárna. Někdo si rád odpočine u sběru jahod nebo salátu na rodinné farmě. Proto doporučujeme výlet do Tuřan, kde dobře nakoupíš a zrelaxuješ se.
U Křivé vrtule – Co třeba pivo a letiště větroňů v Medláneckých kopcích? Není problém, U Křivé vrtule to dostaneš v jednom balíku. Výhledy, prostor pro děti, letadla.
Cyklozastávka Pod Jabloní – Pokud se chystáš na výlet na kole podél Svratky v Žabovřeskách, tuto zastávku není radno minout. Ale pozor, hospůdka pod opravdovou jabloní jakožto dominantou prostoru je otevřena jen za příznivého počasí.
