Léto se blíží a my přípravu na něj nenecháme náhodě. Rozhodli jsme se zjistit, kde v Brně najdeš tu nejlepší kopečkovou zmrzlinu. Cukráren je však v moravské metropoli snad tolik jako hospod. Požádali jsme proto o pomoc a tady je výsledek.
Redaktor Vojta z Brna využil svých kontaktů a požádal je o tipy na ty nejlepší kavárny, cukrárny a zmrzlinárny s kopečkovými zmrzlinami. A reakcí přišlo hodně. Některá místa se opakovala, takže jsme usoudili, že jsou opravdu oblíbená. Chtěli jsme tedy zjistit, co na nich obyvatelstvo Brna má.
Výsledkem je průvodce pěti oblíbenými místy s kopečkovou zmrzlinou, která jste vybrali, my je otestovali a nakonec seřadili podle toho, jak nám zmrzlina chutnala.
Jsme sice v Česku, ale pravé gelato si pojíme s Itálií, kde se jeho příprava studuje na vysokých školách. Kritéria k výrobě pravé italské zmrzliny jsou definována různě, my jsme se však nechali poučit od jednoho z mistrů znalců cukrárenské branže a mezinárodně uznávaného odborníka na italské gelato, Švýcara Lucy Caviezela.
Dobře vyrobené gelato by mělo mít hladký a mírně porézní povrch s přírodní barvou, která odpovídá ingredienci. Chuť by měla být svěží a jasně identifikovatelná.
Naopak nevalný a zrnitý zjev s křiklavými barvami a zažluklou chutí svědčí o tom, že zmrzlina není v pořádku. Důležitá je ale hlavně specificky identifikovatelná chuť. Pokud chybí, gelato není gelatem.
Existují i další detailní specifikace, které definují kvalitní italskou zmrzlinu. My ale nejsme laboranti a nemáme přístup k prozkoumání obsahu, tudíž jsme se spokojili hlavně s testem chuti, kvality obsluhy, ceny a dostupnosti.
5. Mr. Gelato
Za nejdostupnější ze všech tipů jsme určili kavárnu a cukrárnu Mr. Gelato, jejíž Ice Salon najdeš v prvním patře obchodního domu Letmo. Dostupná je zejména polohou pro cestující hromadnou dopravou. Problém nastal v okolí centra, kde se v době našeho testování stavělo a spousty lidí proudily v ulicích kolem.
Kavárna je umístěna u zadního východu směrem do ulice Josefská a je možné v ní posedět a koupit si kávu či další sladkosti. Nás však hned na začátku zaujala zmrzlina s názvem Tlapková patrola.
„Tohle děti hodně jedí,“ svěřila se nám paní kavárnice s tím, že modrou našlehanou zmrzlinu se spoustou lentilek a ozdob sama nikdy neměla. „Ani bych si ji nedala,“ byla k nám upřímná. A my jsme byli také upřímní a nabídku na ochutnání marshmallow zmrzliny jsme odmítli.
I tak jsme se ale cítili odvážně, a protože naši základní testovací příchuť neměli, ze 20 dalších druhů jsme vybrali vanilkovou. Stála nás 54 korun, za kornout jsme připlatili ještě dalších pět. S přibývajícími kopečky pak cena klesala (84 korun za dva, 109 korun za tři). Platba kartou byla samozřejmostí. Pustili jsme se do ochutnávky.
Škoda že zmrzlinový krém s hravým detailem v podobě oplatky s logem firmy začal v momentě téct po kornoutu. Jeden ubrousek situaci od ulepených rukou nezachránil. Netrvalo tedy dlouho a zjistili jsme, že se pod částí zmrzliny skrývá na kost zmrzlý kus čokolády. A když říkáme zmrzlý a kus, myslíme to vážně. Už nám dávalo smysl, proč paní cukrářka tolikrát zapracovávala krém na kornout.
Co na to říct? Zmrzlina nás osvěžila, ale rychle tekoucí substance připomínala gelato akorát na obrázku. Mátová barva byla jakž takž dodržena, nicméně tak tvrdou čokoládu, kterou jsme ani nečekali, jsme dlouho nejedli. Cena takto provzdušněného krému, jenž by naopak neměl být z vaničky vlastně ani vidět, je opravdu vysoká. Každopádně paní cukrářka byla opravdu milá.
4. Dej si
Naši spokojenost měla naplnit cukrárna, o které jsme nikdy neslyšeli. Měla se totiž skrývat někde mezi bohunickými řadovkami. O to zajímavější ale tato cesta byla, protože jsme v podobné lokální tipy doufali.
Na cukrárnu Dej si upozorňuje jen dvojice cedulí u malé zastávky Vyhlídalova ve směru do centra. Naštěstí mají majitelé zařízení i Google připínáček, takže se k nim dá vcelku bez problému dorazit. Hlavně ale nečekej nějaký okázalý stánek, jelikož jde opravdu o lokální zlato.
Když dorazíš na ulici Dvořiště, ocitneš se vlastně u lesa a katastrální hranice. Pokud si totiž proklestíš cestu houštinou a přejdeš železniční trať s městským obchvatem, dorazíš až do Moravan. Polohu tak vnímáme jako plus i minus zároveň – je zde klid (i když řada „zmrzkychtivých“ rodičů s dětmi to zde dokáže rozparádit) a klidná atmosféra, ale zároveň se o stánku moc neví.
Zmrzlina se totiž prodává v garáži, kde je chlaďák s vaničkami plnými různých příchutí od společnosti La Panna. Kýžená vanilka nám chutnala; i když byla sladší, připomínala nám vanilku dostatečně a i její barva chytla přírodní odstín. Jeden kopeček zde stojí bezkonkurenčních 30 korun, které lze zaplatit telefonem. Pozor, kartou ne, peníze se posílají bezkontaktní transakcí, která však funguje rychle.
Kdybychom chtěli o něčem polemizovat, byla by to asi kvalita kornoutku a přílišná sladkost, které ale dokáže vyvážit příznivá cena. Takže pokud budeš mít v létě cestu kolem (snad někdy ano), stav se. Kromě zmrzliny tě občerství i nápojem.
3. Tomivo Gelato
Bohunický mrazák Dej si má v ulici silnou konkurenci. Domácí, jak tvrdí reklama, v Brně už poměrně tradiční a hlavně oceněnou zmrzlinu z produkce zmrzlináren Tomivo Gelato. Vypravili jsme se proto několik set metrů na východ, abychom přímou konkurenci a zároveň nejlepší brněnskou zmrzlinu roku 2018, 2019 a 2020 také ochutnali.
Jak vznikl název? Jde o spojení jmen zakladatelů Toma a Iva, kteří se rozhodli, že chtějí dělat italskou zmrzlinu jak se patří. Nechali směsi a polotovary ladem a odjeli se učit dělat pravé gelato do Itálie.
Výsledkem jsou kromě výrobny a zmrzlinárny v obci Lipůvka za Brnem (kde v létě zastaví každé auto projíždějící na sever) také zmrzlinárny v Olomouci, Starém Městě u Uherského Hradiště a na Lánech v brněnských Bohunicích. Jejich gelato nicméně seženeš i jinde.
Prodejna v Bohunicích se nachází na dvorku přímo u silnice poblíž základní školy a sídliště, za ní se dá projít procházkou k potoku Leskava. Na zmrzlinárnu má také poměrně velký prostor pro sezení, dají se zde objednat i limonády a káva a platit lze kartou.
Hlavním bodem návštěvy byla přirozeně zmrzlina, která se nijak nepýřila v mrazáku, ale ležela krásně v něm. Ještě než jsme místo navštívili, jsme věděli, že bychom si mohli dát vanilku vzhledem ke stálé nabídce 12 příchutí (+ čtyř speciálních), které mají na webu. Protože ale bylo horko a my jsme se předtím trochu prošli, dali jsme přednost osvěžujícímu limetkovému sorbetu, na který si člověk mohl přikoupit šlehačku za 16 korun a nějaký posyp za další pětikačku.
Takže ano, gelato jsme dali stranou, nicméně sorbet stál také za to. Limetková příchuť byla intenzivní. Vychutnali jsme si každou úroveň její chuti, až se někdy zdálo, že té hořkokyselé kombinace bylo až moc. „Krystalkovitá“ struktura odpovídala dobře připravenému kopečku, který je za 40 korun, jak se říká sportovní hantýrkou, „velmi hratelný“. Ocenění se nedivíme, ale bohužel pro Toma s Ivem jsou v Brně další zajímaví hráči.
