The Pitt, Andor a nyní Daredevil. Na první pohled by od sebe tyto seriály nemohly být vzdálenější, v jádru se ale všechny zabývají stejným problémem: nástupem fašismu.
Poslední epizoda The Pitt (Urgent), shodou okolností nejoceňovanějšího amerického seriálu posledních let, vyvolala ve Státech lavinu kritiky poté, co realisticky zobrazila chování agentů ICE v nemocnici. Strach, beznaděj a frustrace byly cítit nejen u doktorů, doktorek, sester a bratrů, ale rovněž u pacientů a pacientek, potažmo na samotných divácích a divačkách. Díl ale zároveň vyvolal i velké pozitivní ohlasy. Scenáristky totiž využily platformy populárního seriálu, aby daly prostor důležitému tématu, jež poslední dva roky rezonuje napříč Spojenými státy čím dál více.
Nejsou však samy na poli současné popkultury, kdo se čím dál častěji inspiruje pro psaní fikce v dnešní realitě. Tvůrce Andora, scenárista a režisér Tony Gilroy, viděl všechny varovné signály přicházet z velké dálky, a když jeho univerzálně adorovaný Star Wars projekt vyšel, zejména tedy jeho loňská druhá řada, trefil se se svým popisem nástupu imperialistického fašismu do černého způsobem, jakým se to povedlo jen málokomu před ním. Andor naprosto přesně ilustroval nejen metody, jaké může galaktický (či státní) aparát využít k šíření strachu, nejistoty a dezinformací, ale rovněž odhalil chování lidí, ať už slepých mas, nebo ochotných jedinců, na které takový systém spoléhá a bez nichž by jednoduše nemohl existovat. Gilroy rovněž nabídl odpověď na to, jak se s takovým nepřítelem dá bojovat. Tady už ovšem za takového průkopníka neplatí, protože s myšlenkou Rebelů bojujících proti nelítostnému Impériu přišel George Lucas už někdy během 70. let.
Každopádně proč to všechno zmiňuji na úvod textu, který se má týkat druhé řady komiksového Daredevila, jehož první epizoda ve středu 25. března čerstvě dorazila na streamovací službu Disney+? Protože je to právě seriál od Marvelu, jenž definitivně podtrhuje, že jsme se ocitli na prahu (staro)nové popkulturní éry. Antifašistická vlna je očividně zpět a s ní i dějové linky, které snad budeme v televizi a na plátnech vídat častěji a častěji. Protože učebnice dějepisu zřejmě nestačí.
Masky jsou pryč
Každopádně než se pustíme do rozebrání druhé série Daredevila, musíme si dát rychlý recap té první. Daredevil: Born Again je seriál navazující na předchozí tři veleúspěšné série Daredevila od Netflixu (předtím, než si práva na tyto postavy Marvel koupil zpátky), a byť na něm původně dělali noví tvůrci s novými nápady, někdy v půlce produkce všem došlo, že to nefunguje, a vrátili se tedy raději k ověřenému receptu. To však způsobilo, že první série nebyla až tak ucelená, ať už formou, nebo ve své dějové lince, a kvalitativně tak nenabídla až takovou konzistenci jako adorovaný originál Netflixu.
Co se však tvůrcům povedlo jednoznačně, bylo tematicky jasně propojit vývoj ústředních dvou postav Daredevila (znovu vynikající Charlie Cox) a záporáckého Kingpina (ďábelský Vincent D'Onofrio), aby to zároveň vystihovalo podtitul tohoto nového seriálu, tedy jejich „znovuzrození“. Celá první série tak de facto byla o tom, že Matt Murdock a Wilson Fisk bojují se svou přirozeností, nosí své „lidské“ masky a drží svá alter ega na uzdě, protože oba zkouší dosáhnout svých cílů jinak než v minulosti. Pro Fiska konkrétně to znamenalo vstup do politiky a držení se stranou mafiánských praktik, které ale postupem času byly stejně nevyhnutelné, zatímco pro Matta to byla snaha důvěřovat systému, zejména tomu justičnímu, jenom aby si postupně došel k tomu, že proti nepřátelům jako Fisk, sériový vrah Muse nebo na svobodu propuštěný Bullseye jinak než pěstmi bojovat nelze.
V komiksech je to v zásadě běžná, ale stále funkční otázka. Co je vlastně esencí hrdinství? Jaký je rozdíl mezi muži či ženami v maskách, kteří páchají zločiny, a muži či ženami v maskách, kteří páchají zločiny, aby zastavili jiné lidi od páchání ještě horších zločinů? První série Daredevil: Born Again tak opět kladla podnětné filosofické otázky, nabídla úctyhodnou akci, kvalitní dialogy (zejména s účastí Punishera) i několik strhujících/mrazivých sekvencí, jež tu zpravidla bezduchou komiksovou zábavu povýšily na něco víc.
Samotné finále potom nastínilo, co zhruba můžeme čekat od druhé série, kdy se z Fiska na konci stal v podstatě malý diktátor, jenž New York podrobí své krutovládě, znezákoní všechny maskované superhrdiny a za pomocí speciální jednotky (ne nepodobné ICE) začne nezákonně dosahovat politických cílů. Masky jsou tak dole a očekávání pro druhou řadu nemohla být vyšší.
Daredevil vs. Kingpin, kolo páté
Hned na úvod je třeba říct, že častá kritika předchozí řady, tedy že si fandové a fanynky museli na nástup „Ďábla z Hell's Kitchen“ pěkně dlouho počkat, v případě druhé série neprojde. Daredevil vyráží do akce od první scény, má k tomu i nový kostým (bohužel se nikdy nevysvětlí, proč je najednou černý) a je na něm znát, že je v ráži. Tohle je Daredevil utržený ze řetězu, což je vzhledem k okolnostem asi i na místě. Strop brutality se každopádně mírně posunul, Marvel nejenže udržel eRkovou (tedy mládeži nepřístupnou) laťku, dokonce ji ještě zvýšil.
Seriál ovšem ve druhé sérii ztratil vedlejší postavu Punishera. Frank Castle je tzv. MIA pro tuto řadu, nicméně nemusíš zoufat, 12. května, tedy jen týden po odvysílání posledního dílu, dorazí na Disney+ hodinový speciál The Punisher: One Last Kill, jenž nám odhalí, co se s postavou dělo během druhé řady Daredevila. A měsíc na to jej pak uvidíš ve filmovém Spider-Manovi s podtitulem Brand New Day. Marvel fans are eating good this year.
Matt se tak v této sérii bude muset spoléhat nejvíce na pomoc Karen (Deborah Ann Woll) a později i navrátivší se Jessicy Jones (Krysten Ritter). Na opačné straně pak stále stojí Fisk a jeho de facto gestapo, tradičně jeho manželka Vanessa (Ayelet Zurer), pravá ruka Buck (Arty Froushan), ochotný zástupce starosty Daniel (vynikající Michael Gandolfini) nebo překvapivě Mattova bývalá přítelkyně psychiatrička Heather (Margarita Levieva). A do hry výrazně vstupuje i Bullseye (Wilson Bethel), jehož řádění v této sérii slibuje asi ty nejlepší akční pasáže, celkově se však s jeho linkou pracuje vcelku nápaditě a vynahrazuje to alespoň částečně absenci horkokrevného Punishera.
Děj se každopádně do velké míry přesunul ze soudních síní do ulic, přičemž ústřední jádro konfliktu stále tvoří snaha Daredevila ukázat Newyorčanům, že jim starosta Fisk lže, a donutit tak veřejnost prohlédnout skrz manipulaci a strach, protože to nemůže být Matt, kdo Fiska odstraní, ale samotní občané. Což, upřímně, alespoň nabízí do nějaké míry originální vyústění nekonečného sváru těchto dvou postav, které by jinak po pěti sériích, kdy proti sobě tito dva muži opakovaně stáli, mohlo působit už mírně vyčpěle. Naštěstí se tak ale neděje, a přesně proto můžu druhou řadu Born Again směle označit za obdobně tak kvalitní, jako byly první tři chválené série od Netflixu.
Až příliš velké ambice
Na druhou stranu je potřeba říct, že v nějakých ohledech chce druhá série být až příliš věcmi naráz. Antifašistické pojednání o korupci moci, akční komiksový spektákl, právnické drama se sociálním podtextem, oldschool gangsterka, psychologická studie a částečně i tragická love story o lidech, kterým není přáno být spolu. Pere se zde inspirace Andorem, Temným rytířem povstal, Penguinem i řadou dalších filmů a seriálů, co však maličko absentuje je naopak jasnější komiksová předloha, protože ačkoli by název seriálu mohl vést k domnění, že se bude adaptovat jeden z nejznámějších daredevilovských komiksů, tak tomu tak není. To má za následek, že ačkoli je směr druhé série jasný, cesta k cíli působí roztříštěně a u posledních dvou epizod pak dokonce maličko uspěchaně.
Seriál také představí až příliš mnoho vedlejších postav, aniž by jim však umožnil vždy vyniknout. Zároveň tím pak trpí hlavní postavy, jež by si zasloužily obzvlášť v této situaci ještě o něco více prostoru. I přes tyto výtky ale mají jednotlivé epizody náramný spád, a byť se v těch prvních dvou ještě nejede na plný plyn, od třetí a dál je to pak nonstop akce, nonstop napětí i nonstop zvraty. Milerád*a tak seriálu odpustíš těch pár nešvarů, protože ve výsledku je to v kombinaci s první sérii přesně ten vysněný comeback, jaký si Daredevil zasloužil.
Přesný konec ani další camea ti pak spoilerovat nebudeme, nutno však říct, že finále je správně násilné a emocionální, zároveň však i naznačuje, že v budoucnu by Daredevilova úloha v MCU mohla být dost odlišná než doposud. Tomu se ale jistě budou věnovat některé budoucí články, především ale samotné seriály a filmy, které jistě budou oznámeny. Máme se jistě všichni na co těšit.
Hodnocení: 8,5/10
