Matyáš Michel, který v roce 2024 zvítězil v národním finále Red Bull Basement, patří mezi nejnadějnější české startupisty. V rozhovoru popisuje, co mu vítězství přineslo a co radí ostatním.
V národním finále letošního ročníku Red Bull Basement, které se uskuteční už ve středu 13. května v Brně, se utkají týmy s těmi nejlepšími nápady. Odborná porota vybere jeden vítězný projekt, který bude svou zemi reprezentovat na světovém finále. Českým vítězem se předloni stal Matyáš Michel, který zabodoval se svým převratným nápadem.
Matyáš vymyslel Cognivibe – aplikaci do počítače, která běží v pozadí při práci a podle toho, jak přepínáš mezi úkoly, jak často děláš chyby nebo jak se mění tempo psaní, pomocí AI odhaduje, jak moc jsi ve stresu a jak moc se dokážeš soustředit. Tím pomáhá výkon řídit — zlepšovat koncentraci, předcházet vyhoření a zvládat víc s menší námahou. Podobně jako když trénují vrcholoví sportovci.
„Byl jsem hodně blízko vyhoření. Každý večer jsem zavíral počítač po desáté, po jedenácté a tlačil výkon ‚na sílu‘. Tou dobou jsem (i kvůli tomu, že jsem studoval psychologii) začal hodně přemýšlet nad tím, jak elitní sportovci dokážou udržet vrcholový výkon dlouhodobě a proč se tím neinspirujeme i u mentálních výkonů,“ popisuje v rozhovoru svoji prvotní inspiraci.
Celkový vítěz Red Bull Basement 2026 získá:
- 100 tisíc dolarů na rozjezd
- 25 tisíc dolarů v kreditech Microsoft Azure
- Mentoring od Red Bull Ventures
Co pro tebe osobně znamená Red Bull Basement a jak bys popsal jeho hlavní poslání?Za mě je Red Bull Basement hlavně velká příležitost. Existuje spousta soutěží, které ocení startupy, co už toho hodně dokázaly — mají hotový produkt, velké obraty nebo investice. RBB ale dává šanci nápadům, klidně úplně novým. Já jsem s Cognivibe začal dva týdny před národním finále a během měsíce mezi národní výhrou a cestou do Tokia (a i během ní) jsem to dotáhl k první verzi produktu, první stovce uživatelů a zájmu od velkých firem. To podle mě přesně ukazuje, v čem je RBB výjimečné.
Co tě motivovalo přihlásit se do Red Bull Basement? Co jsi od toho očekával?Bylo to vlastně hrozně spontánní rozhodnutí. Náhodou jsem se o soutěži dozvěděl, přihláška byla jednoduchá a už párkrát se mi vyplatilo využít podobné „náhodné“ příležitosti. Rozhodně jsem ale nečekal, že se dostanu do národního finále, natož že ho vyhraju.
Co bys poradil ostatním studentům nebo mladým inovátorům a inovátorkám, kteří o účasti v Red Bull Basement přemýšlejí, ale váhají?V první řadě není co ztratit. A ta šance získat zážitek, na který nikdy nezapomenou, je obrovská. Navíc díky AI je dnes začít s nějakým nápadem jednodušší než kdy dřív.
Jak funguje práce s mentory a montorkami a jak velký dopad mají na výsledné projekty?Obzvlášť s Pavlínou Louženskou jsme hodně pracovali na celém projektu: od technologického základu až po to, jak ho odprezentovat a „prodat“. Je to dost o tom, že si člověk sám řekne, co potřebuje a kde mu mentoři nebo Red Bull dokážou pomoct. Díky tomu jsem se před globálním finálem třeba bavil jak se spoustou manažerů v Česku, tak třeba s Alexem Choupenitchem o jeho mentální přípravě. Globální mentoři z Microsoftu nebo amerických investičních fondů pak často dodali ten „západní“ styl uvažování o produktech a pitchování.
V čem jsou podle tebe čeští studenti a studentky specificky silní oproti jiným zemím?Obzvlášť v porovnání se západní Evropou a Amerikou umíme jít hodně do detailu. Je za tím substance, reálná práce a hloubka, ne jen hezké řeči. Ve střední a východní Evropě obecně často neumíme sebe a svoje produkty tak dobře prodat, ale když se to člověk naučí (a během měsíce se to naučit dá), výsledek pak často předčí i někoho, kdo umí hlavně prodávat, ale nemá za tím tu úroveň detailu.
Jak jsi přišel s nápadem na Cognivibe — bylo to něco, co jsi nosil v hlavě už dlouho, nebo to vzniklo až při přípravě na Red Bull Basement?Byl jsem hodně blízko vyhoření. Každý večer jsem zavíral počítač po desáté, po jedenácté a tlačil výkon „na sílu“. Tou dobou jsem (i kvůli tomu, že jsem studoval psychologii) začal hodně přemýšlet nad tím, jak elitní sportovci dokážou udržet vrcholový výkon dlouhodobě a proč se tím neinspirujeme i u mentálních výkonů. To byla původní inspirace, ale aktivně jsem nápad začal rozvíjet až během fáze přihlášek.
Jak zvládáš rovnováhu mezi studiem/prací a vývojem projektu — máš nějaký denní režim nebo návyky, které ti pomáhají?Snažím se mít na každý den jasný plán, respektive priority. A kdy je splnit. Zároveň si hlídám, abych si udělal prostor na sport. Typicky mám hodně práce a přebíhám od jedné věci k druhé, ale zároveň už sám používám beta verzi Cognivibe, což mi samozřejmě dost pomáhá.
Co ti účast (a výhra v národním finále) v Red Bull Basement přinesla osobně — co sis odnesl kromě titulu a ceny?Hlavně velkou inspiraci. Jednak díky ostatním soutěžícím (jak v národním, tak globálním finále), jednak díky zpětné vazbě, která člověka motivuje posouvat projekt dál.
Jak reagovalo tvé okolí (přátelé, rodina, studijní kolegové) na to, že ses přihlásil a pak i vyhrál?Bylo to dost překvapení. Nikdo o nápadu na Cognivibe nevěděl. Když se pak dozvěděli, že letím do Japonska, ptali se hlavně, jestli se mi nevejdou do zavazadla.
Co tě nejvíc baví na tom, že děláš projekt s dopadem na lidi — je to hlavně technická výzva, nebo chceš spíše pomoci lidem s mentálním zdravím a well-beingem?Upřímně bych projekt bez přesahu dělat nechtěl. Začínal jsem podnikat už na střední a hodně jsem se věnoval e-commerce, ale ta oblast mě vlastně vůbec nebaví. Když člověk pracuje jenom proto, aby prodal další produkt, chybí tam ten drive, kvůli kterému ráno vstávám.
Přemýšlíš i nad dalšími projekty?Už pár let se zároveň věnuju projektu Gamifit. Je to sociální podnik a máme herní fitness aplikaci, která se snaží rozhýbat děti od osmi do čtrnácti formou, která je jim blízká. Zároveň jsem teď několik měsíců v Kodani, kde jsem organizoval velkou startup soutěž a pro největší technologickou asociaci tu vedu pár AI projektů, ale Cognivibe zůstává hlavní priorita.
