Začali jako mladí studenti láskou k surfování a dnes vozí stovky Čechů a Češek ročně za vlnami do Portugalska i vzdálené exotiky.
Surf Camp pořádá campy pro úplné začátečníky*začátečnice i pokročilejší a učí surfovat už druhou generaci. Současní majitelé firmy se přitom seznámili právě na surfovém campu v Portugalsku a to, že je jejich práce zároveň i jejich životní vášní, rozhodně nezapřou.
Jakub Siřínek, jeden z majitelů, nám v rozhovoru prozradil, proč surf patří fyzicky i mentálně k nejtěžším sportům na světě, ale zároveň je mnohem víc než jen sportem. Popsal, jaký je pocit sjet první vlnu, proč by ho měl alespoň jednou v životě zažít každý, co se od surfařů můžeme učit i co ho na podnikání a surfové komunitě baví nejvíce.
Jak vznikl nápad začít Čechy a Češky učit na surfu?Vášnivý sportovec Jirka Matějíček sám surfoval a přišel s nápadem přiblížit pocit surfingu i ostatním. Stal se jedním z prvních průkopníků, v roce 2009 založil společnost Surf Travel, která provozuje Surf Camp, a začal tehdy pořádat campy v Portugalsku, naší vlajkové lodi, kde nám to trvá dodneška.
Jak vypadaly začátky Surf Campu?
Ze začátku Jirka prostě vzal 10 kamarádů a pronajal barák v Portugalsku s tím, že si to vyzkouší, a když se jim tam bude líbit, můžou z toho něco dál vymyslet. Pak se organicky nabalovali kamarádi kamarádů a lidi si to oblíbili. Dnes už tam často jezdí surfovat děti těch původních kamarádů, po 17 letech se na místo vrací druhá generace prvních klientů.
Bylo těžké začít podnikat v zahraničí?
Jednoznačně. Znamenalo to dostat se z České republiky někam, kde to člověk nezná, kde vše podléhá jinému právnímu řádu, kde si musí sehnat všechny licence, aby vůbec mohl provozovat surfovou školu. Od toho máme historicky kolegu Michala Zahradníčka. Zároveň ne úplně každá destinace vás jako cizince chce pustit na ten svůj píseček. Kolikrát mají místní pocit, že je okrádáme o jejich klienty. Tak to ale není, protože my máme klientelu převážně českou, případně slovenskou.
Proč zrovna Portugalsko?
Lepší lokalitu pro surfování v Evropě nenajdete. Sídlíme ve vesničce Baleal, kousek od města Peniche. Tomu se přezdívá hlavní město vln, je nejlepší evropskou surfovou destinací, takovou meccou, a jedním z nejnavštěvovanějších míst pro surfaře z celého světa. Celé okolní pobřeží je poseto surfovými spoty pro všechny druhy jezdců a jezdí se tady i světový pohár. Navíc jsou tu v létě příjemné teploty a oceán neklesá pod 18 stupňů.
Vy sám jste před lety přijel na Surf Camp pomáhat.
Na Surf Campu jsem byl poprvé někdy v roce 2014 nebo 2015 ještě při vysoké škole. Už jsem surfoval a chtěl jsem strávit dva měsíce u oceánu. Přijel jsem se tam starat o klienty a samozřejmě surfovat. Nikoho jsem neznal, dorazil jsem sólo, ale hned první den jsem se u grilu seznámil s Davidem Petrem, což je teď můj společník. A nyní po 12 letech jsme nejen výborní kamarádi, ale také jednatelé v jedné společnosti. Tenhle příběh se vytvořil opravdu z ničeho, jenom ze snahy dvou kluků nějakým způsobem surfovat.
Další rok jsme tam potkali Marka Fischera a poté ještě Tomáše Mráze, kteří jsou dnes naši další společníci a kamarádi. Proto rád zdůrazňuji, že těch možností, co ze surfingu může vzniknout, je nespočet, od přátelství přes podnikání a vztahy až po manželství. Všechno jsme dělali ještě při škole a v roce 2019 jsme od Jirky firmu koupili. Ten ji do té doby provozoval sám s manželkou a už tak nechtěl pokračovat.
Co se snažíte lidem na surf campech předávat?
Surfování můžeme označit jako sport, je i na olympiádě, ale myslím si, že to je mnohem víc než jen sport. Surfování je životní styl. Snažíme se lidem ukázat, jak surfování vzniklo, jak surfaři pečují o přírodu a životní prostředí. Když jsou v cizí zemi, kde třeba nikdy předtím nebyli, chceme jim ukázat i místa okolo, máme fakultativní výlety. Bereme je na různé typy pláží, aby zažili různé typy vln. Někde se surfuje na písku, někde na reefu. Chceme, aby byli po týdnu samostatní, aby měli dobré základy a věděli, na co si dát pozor, pokud se v budoucnu vydají surfovat sami.
Chceme, aby klienti vnímali, jak vlastně život u oceánu funguje, jak umí zpomalit. Aby si ho užívali. Třeba obyčejný západ slunce, aby byli zkrátka schopni si sednout a užít si ho až do konce. Snažíme se prodat celý ten feeling kolem surfingu, tedy tu komunitu, způsob života, sportování, zdravý životní styl a tak dále. Doufám, že se nám to daří předávat.
Co myslíte tím, že surfování je podle vás nejen sport, ale životní styl?
Když člověk surfuje, musí k přírodě a hlavně vlnám přistupovat s respektem a pokorou. Jakmile jdete do vody s čistým egem, že umíte surfovat, je to podle mě ten nejhorší mindset, který můžete mít. Pak přijde nějaký problém, ať už budou moc velké vlny nebo nastane konflikt s jiným surfařem, a člověka to fakt poměrně rychle a snadno vytrestá.
Každý si může najít ze surfování nějakou svoji paralelu. Já ho vnímám jako paralelu s fázemi svého života, včetně podnikání. Když je člověk nejenom vůči druhým, ale vůči čemukoli, co dělá, nějakým způsobem respektující a pokorný, ale zároveň dostatečně sebevědomý a dravý a ví, že je dobrý v tom, co dělá, může se vlastně v životě prodrat čímkoli. Ať už to byly školy nebo podnikání. Do toho jsou surfaři většinou sportovci, kteří udržují zdravý životní styl, snaží se být v dobré fyzické kondici i mentálně odolní.
Je surfování těžší, než se na první pohled může zdát?
Pokud člověk nikdy nesurfoval, nejčastějši po výlezu z vody říká: „Je to těžší, než jsem čekal.“ Většinou si potřebuje odpočinout, ale zároveň chce za hodinu zpátky do vody, ihned ho surfování chytne. To je podle mě kouzlo surfingu, že přes to všechno to lidi baví a nutí je to zažívat znovu a vracet se k tomu.
Surfování považuji za jeden z nejtěžších sportů. Fyzicky se opravdu dost nadřete. Každý, kdo byl ve vodě, ví, že voda umí vysilovat. Pohyb ve vodě je o dost náročnější než na souši. Do toho člověk tahá prkno, je potřeba fyzická zdatnost. U surfování je navíc náročná i psychická stránka.
Co si pod tím představit?
Musíte být trpěliví. Když jdete hrát tenis, jste dvě hodiny na kurtu a dvě hodiny intenzivně trénujete. Když jste na surfu dvě hodiny, značnou část z toho čekáte na vlnu, podmínky se každou hodinu mění, ne vždy jsou příznivé, někdy jsou vlny nesjízdné, jindy žádné nejsou, někdy jsou moc silné proudy. Nemůžete být egoisté, musíte se přizpůsobit. Časová náročnost je u surfování větší v porovnání s jinými sporty.
V jeden okamžik musíte zdolat spoustu věcí najednou, abyste se na to prkno postavili, sjeli vlnu a vlastně si ten zážitek opravdu užili se vším všudy. Sjetá vlna je u surfování odměnou. Člověk si to musí fyzicky i psychicky odmakat a naši Portugalci na campech vždy lidem zdůrazňují, aby si první vlnu opravdu užili. Mají takové přirovnání, představte si svůj orgasmus, vynásobte ho deseti a to je jako ten pocit, když sjedete první vlnu.
Je surfování vhodné pro všechny?
Prakticky jediné omezení je, aby člověk uměl plavat. Oceán umí být silný a divoký, schopnost plavat je alfa a omega. Výhodou je fyzická zdatnost. Abyste chytli vlnu, musíte k ní dopádlovat a nějaká fyzička se hodí. Ale řekl bych, že surfování je pro každého.
Kde všude provozujete surf campy?
V Evropě máme v současnosti jenom Portugalsko, to si držíme dlouhodobě, je to naše největší, nejnavštěvovanější a nejzajímavější destinace, taková naše evropská exotika. Historicky jsme měli Kanářské ostrovy a na sezonu i Francii. Další oblíbenou destinací je Maroko. Lítáme také do Panamy a čas od času zařazujeme Bali, tam se hezky surfuje a klienti ho mají rádi. Letos jsme otevřeli novou destinaci, ostrov Svatého Tomáše a Principe na rovníku západně kousek od pevninské Afriky. Teď jsme tam měli první turnus a snažíme se to tam objevovat.
Chceme mít campy celoročně. Portugalsko je v naší české letní sezoně, Maroko prodlužuje sezonu od jara do podzimu a přes zimu míváme ty vzdálenější destinace, aby s námi český klient mohl být u oceánu de facto po celý rok. Snažíme se destinace rozšiřovat, teď máme v hledáčku několik nových, ale zatím je nebudu prozrazovat.
Karel se přestěhoval na Bali. „Když jsem sem přijel, vybuchl mi Tinder“
11. ledna 2026 v 7:00
Surf campy pořádáte i v Česku, jak to funguje?
Cestování za oceánem je komlikované, proto se snažíme surfování přitahovat i do Česka. To znamená, že surfujeme za lodí na statické vlně. Pořádáme surfové campy na jezeře Matylda v Mostě a provozujeme takzvaný riversurfing, surfování na řece, v Brandýse nad Labem.
Dokáže se člověk za týden na surf campu naučit surfovat?
Na začátku je progres od momentu, kdy člověk nikdy nesurfoval, po chvíli, kdy je na vlně, poměrně rychlý. Pokud je na tom člověk fyzicky dobře, řekl bych, že těch šest lekcí za týden je dostatečně intenzívních, aby se na surfu zvládl postavit. Máme video coachingy, natáčíme lidi a ukazujeme jim záběry, aby věděli, co jsou jejich konkrétní chyby, a co nejrychleji je odstraňovali a zlepšovali se. Na začátku se učí na prknech, která jsou zpravidla větší než člověk sám. Mají lepší vztlak, líp se na nich chytne vlna, snadněji se na nich postaví. De facto garantujeme, že se za ten týden na prkně postaví každý. Nezažil jsem, že by se někdo nepostavil a nesjel si vlnu.
Ve všech našich destinacích mají lidé vybavení k dispozici 24/7. Pokud mají po skončení lekce dostatek sil a jsou dobré podmínky a chtějí si trénovat dál, mají možnost být ve vodě klidně celý den.
Jaká destinace je nejlepší pro začátečníky*začátečnice?
Portugalsko vždy doporučujeme nejvíc, i s ohledem na časové možnosti, je od nás nejblíž. Nicméně vedle Portugalska je stejně kvalitní a skvělé i Maroko. Je trošku dál, surfuje se tam nádherně a i mimo hlavní letní sezonu. Ale všechny naše destinace vybíráme tak, aby se tam lidi mohli pohodlně naučit surfovat. Záleží na preferencích i časových možnostech, do exotiky se létá obvykle na déle než týden. Pro lidi, kteří už surfují nějakou dobu, se snažíme dělat advanced campy a chceme, aby se dál posouvali.
Jací lidé k vám na campy nejčastěji jezdí?
Musím říct, že surfování má pro mě až geniální koncentraci kvalitních, skvělých lidí. Vysvětluju si to tím, že lidi, kteří chtějí surfovat, mají rádi cestování. Když už lidi cestují, mají chuť poznávat svět, objevovat nová místa a chutě, poznávat nové lidi. Cestování samo o sobě selektuje velice kvalitní lidi. Ti, co cestují, často i sportují nebo se udržují v dobré kondici. Sport samozřejmě také vytváří skvělé lidi, takže se to prolíná.
Co se týče lidí, kteří jezdí sólo, máme vypozorované, že u nás jsou mnohem odvážnější ženy. Muži k sobě většinou potřebují nějakého parťáka a chtějí jet minimálně ve dvou. Ženy jsou emancipovanější, schopné přijet samy mezi partu cizích lidí a seznámit se až na místě. Naše hlavní klientela je zhruba od 18 do 40 let, zejména v Portugalsku. Do vzdálenějších zemí jezdí i starší, protože se tam jezdí mimo prázdniny, lidé si na to berou dovolenou, letenky jsou dražší. Věkově se to prolíná, do Portugalska jezdí i rodiče s dětmi. Máme maminku, která k nám se synem jezdila každý rok od jeho zhruba 12 do 20 let, měli hezkou tradici společných dovolených.
Sport a cestování jsou tedy hlavní atributy, které účastníky a účastnice surf campů spojují.
Co se týče povolání, jezdí k nám studenti středních i vysokých škol, advokáti, ajťáci, doktoři, podnikatelé, elektrikáři, zkrátka mix. Campy jsou úžasné v tom, že jsou otevřené lidem z jakéhokoli odvětví. Navzájem se tu lidé z různých sfér a fází života obohacují, předávají si zkušenosti a budují si kamarádství.
Skupina účastníků bývá vždy opravdu hodně rozmanitá a to na tom je i nás baví. Pro nás je to taková odměna, když se pozná 16 zajímavých lidí a jejich zážitky ze surfování jsou tak silné, že je spojí a často se pak ta parta potkává i po návratu do Česka. I když nejsou všichni ze stejného města, jednou za čas se setkávají na pivo nebo na večeři a udržují si tu komunitu.
Je jedním z cílů Surf Campu sbližovat lidi?
I v Česku se snažíme vytvářet a udržovat komunitní prostředí. Spolupracujeme s dalšími partami surfařů, jsme partnerem pro Pražskej serfovej klub, na konci sezony děláme velký mejdan, aby se mohli setkat lidi ze všech jednotlivých turnusů, sdělit si zážitky, networkovat, nejen kamarádsky, ale třeba i profesně. Surfování z mé zkušenosti opravdu propojuje lidi, spousta páru se potkala při surfování, já jsem svoji manželku také potkal na surfu v Portugalsku. Surfování spojuje rodiny, sbližuje rodiče s dětmi. Příběhů tam vzniká opravdu hodně.
Takže se k vám lidé vracejí opakovaně?
Ano, máme i klienty, co s námi jezdí už 10 let a každý rok jedou klidně třeba třikrát, do různých destinací. Také k nám jezdí party kolegů z práce na teambuildingy, měli jsme tu například tým finančních poradců.
Myslíte, že jsou surf campy vhodné i pro ty, kdo surfování nikdy nevyzkoušel a neví, zda ho*ji bude bavit?
Život je moc krátký na to, aby člověk necestoval a aby si aspoň jednou nevyzkoušel surfovat. Doporučuju to úplně všem. Ať každý přijede a udělá si obrázek sám. Pojeďte všichni surfovat a maximálně odjedete s partou nových kamarádů a hezkými zážitky. Jestli pak budete dál surfovat nebo ne, to už je na vás. Myslím si, že už jen být u oceánu a vyzkoušet si to je sám o sobě silný zážitek. Ale popravdě jsem ještě nezažil člověka, kterého by surfování nechytlo. Často slýchávám nadšené reakce od lidí, kteří surf poprvé vyzkoušejí a pak říkají, že nečekali, jak je surfování, jejich slovy, tak božské.
