Simona se stará o děti bohaté rodiny v Paříži: „Rodiče na děti nejsou vůbec přísní. Ceny mě překvapily hned po příjezdu“

Klíčový moment přišel přes TikTok. Tam narazila na dívku, která v Paříži žila jako au pair, a napsala jí zprávu. „Ona mi všechno ochotně vysvětlila. Poslala mi stránku, kde si hledáš rodiny. A já jsem si ještě ten den založila profil.“ Platforma, kterou začala používat, fungovala podle ní velmi jednoduše, bylo to jako „Tinder pro au pairky“.

Dáš si tam filtry, kolik dětí, jaké město, podmínky, a rodiny si tě prohlížejí. Potom si tě vyberou.

Simona si nakonec vybrala tři rodiny. Dvě se jí neozvaly, třetí se stala její současnou hostitelskou rodinou v Paříži. „Odpověděli mi druhý den. Měli jsme videohovor, nejprve jen s mamkou, pak i s tátou a dětmi. A takto to celé vzniklo.“

Ačkoli proces působí neformálně, zdůrazňuje, že vše má smluvně ošetřené. Vztah mezi ní a rodinou je podle jejích slov férový a jasně nastavený. 

Vlastní mini byt

Jedna z věcí, které ji překvapily nejvíc, bylo bydlení. Nežije přímo s rodinou, ale v malém studiu pár minut od nich. Prostor, který má k dispozici, má přibližně 15 metrů čtverečních, a pro ni znamená zejména jedno. Samostatnost.

Je o ulici dál, přibližně pět minut pěšky. Právě tato vzdálenost jí dává pocit, že má vlastní život mimo pracovní režim.

„Je to úplně malé, ale mám tu soukromí. Ani o víkendech nevím, co dělají, a oni nevědí, kde jsem já,“ říká. Tento model bydlení považuje za jeden z největších benefitů své zkušenosti v Paříži. Zároveň však dodává, že nejde o standard ve všech městech či rodinách, spíše o nastavení konkrétního případu, který jí vyhovuje.

„V Paříži je to celkem běžné, ale jinde to tak nebývá. Někde au pair bydlí přímo s rodinou. Částku za byt mi strhávají z výplaty, platí mi i dopravu. Takováto mini studia, kde bydlím, jsou pro Paříž typická. Mohou stát i 600 eur (skoro 15 tisíc korun). Některá jsou tak malá, že sdílíš koupelnu a WC na chodbě,“ vysvětluje.

Výlety, které by si sama nezarezervovala

Simona se díky hostitelské rodině dostává i tam, kam by se jako běžná turistka jen tak nedostala. Z obyčejných víkendů se tak často stávají malé výlety či dovolené, které by si sama asi jen těžko naplánovala.

„Jsou velmi sportovně založení a jezdí na všelijaké takové sportovní akce. Například jsem byla na golfu, což jsem předtím vůbec neznala,“ popisuje Simona. S rodinou se dostala i na známé tenisové události či na různé víkendové pobyty mimo Paříž.

Byla například i ve francouzských Alpách, kam ji rodina vzala a celý pobyt byl v jejich režii. Při péči o děti si tam však našla čas i na lyžování. 

Byla jsem na Roland Garros, to byl super zážitek. A zažila jsem i fotbal klubu Paris Saint-Germain F.C.

Kromě sportovních událostí ji rodina vzala i do Bretaně, kde mají víkendový dům. Právě tam se poprvé zmínilo místo, které si chtěla velmi prohlédnout. „Říkala jsem jim, že tam je Mont Saint-Michel a že bych se tam chtěla podívat. A oni mě tam nakonec vzali. Bylo to velmi milé,“ vzpomíná Simona.

Práce, u které nikdy přesně nevíš, kdy skončíš

Práce au pair je pro Simonu především o každodenní péči o děti, ale zároveň o neustálé flexibilitě. Ačkoli má určitý režim, realita se podle ní často mění ze dne na den a plán se může upravit i na poslední chvíli. „Musím být stále ve střehu, že když se stane, že dětem je špatně ve škole, tak já pro ně jdu,“ popisuje.

Její dny se často mění i podle školních prázdnin, teplot či programu rodiny. Někdy se o plánech dozví jen krátce předem a musí se jim přizpůsobit okamžitě. „Mnohokrát se mi stalo, že jsem se dozvěděla večer, že druhý den jdu s dětmi k babičce. Musela jsem se sbalit a jít.“

Dokonce ani běžný pracovní den není vždy přesně ohraničený. Simona přiznává, že se občas stane, že její plán skončit v určitém čase neplatí a zůstává s dětmi déle, než původně čekala. „Někdy si myslím, že skončím v osm a oni mi napíšou, že přijedou v deset,“ dodává.

Navzdory této nepředvídatelnosti říká, že si k dětem vytvořila přirozený vztah a práce ji psychicky nezatěžuje tak, jak by možná čekala před odchodem. Klíčové je podle ní zůstat klidná a nenechat se situacemi vytočit. 

Namyšlení Francouzi a benevolentní výchova

Život v Paříži jí kromě péče o děti přinesl i každodenní kontakt s místními, který podle Simony ne vždy odpovídá romantickým představám o Francouzích. Říká, že některé stereotypy se jí časem potvrdily, jiné ji překvapily.

„Je pravda, co se říká o Francouzích, že nechtějí mluvit anglicky. A někdy působí i trochu namyšleně,“ říká otevřeně.

Zároveň však dodává, že francouzská mentalita má i úplně jinou stránku. Všímá si zejména jejich životního rytmu, který je mnohem klidnější, než na jaký byla zvyklá doma. „Jsou velmi uvolnění. Nikam se neženou, dají si kávičku, cigaretu, a jdou dál,“ popisuje.

Rozdíly cítí i v přístupu k výchově dětí, což ji překvapilo už v prvních týdnech. Rodiče jsou podle ní výrazně klidnější a méně přísní, než bývá zvykem doma. „Spíše jsou trpěliví a snaží se s dětmi komunikovat,“ dodává.

Dodává, že v rodině, kde pracuje, nezažila zvýšený hlas ani klasické „výchovné metody“, které zná ze Slovenska, odkud pochází. Místo toho se klade důraz na klid a vysvětlování. „Nikdy jsem neslyšela, že by na děti křičeli. Vždy se snaží spíše vysvětlit situaci.“

Zároveň si však nemyslí, že by děti své rodiče méně respektovaly. Naopak, podle ní funguje spíše přirozená autorita a jasně nastavené hranice.

Peníze, ceny a realita Paříže

Právě život v Paříži ji podle jejích slov naučil nejvíc pracovat s penězi a přemýšlet nad vlastní samostatností. Ačkoli jako au pair nemá klasický plat na úrovni plného pracovního úvazku, díky zajištěnému bydlení a režimu si umí nastavit relativně komfortní život. „Jsem sama ze sebe překvapená, že si umím ušetřit,“ říká Simona. „To, že tu mám byt i dopravu, mi dost pomáhá, takže nemusím utratit tolik peněz.“

Zároveň přiznává, že Paříž je finančně citelně dražší než Česko nebo Slovensko, zejména v běžných službách a každodenním životě. Některé ceny ji překvapily už po příjezdu. „Když si dám kávu s nějakým speciálním mlékem, může to stát i 11 eur (260 korun). Běžně kolem 6 eur (150 korun),“ popisuje.

Rozdíl vidí i při nákupech potravin. Ačkoli nejde podle ní o dvojnásobné ceny, rozdíl je výrazný. „Když si doma nakoupím za 30 eur (přes 700 korun), tady je to klidně 50 (1200 korun) za to samé,“ říká.

Podobně vnímá i služby, které jsou pro ni jedním z největších rozdílů oproti domovu. Běžné věci jako kosmetika či nehty jsou v Paříži citelně dražší. „Nehty, které jsem na Slovensku měla za 30 eur (přes 700 korun), tady stojí 60 (skoro 1500 korun). A když chceš něco lepšího, tak i 100 (zhruba 2400 korun),“ dodává.

Navzdory vyšším cenám však říká, že se naučila fungovat disciplinovaněji. Plánuje si výdaje dopředu a přemýšlí, co si může dovolit, což jí pomáhá i při šetření.