Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Jde o klasický úklid domácností a prostor. Mytí oken do své nabídky Lenka nezařazuje, přičemž s humorem poznamenává, že tato služba je jen pro dvoje oči. Mezi jejími klienty jsou lidé různých věkových kategorií, od přibližně 30 až do 80 let.
„Odjakživa jsem byla trochu divoká. Miluji nudistické pláže, doma chodím nahá a nahota je mi přirozená.“ Lenka se po dvou dětech rozhodla změnit svůj život. Místo návratu do kanceláře spojila dvě věci, které měla ráda – nahotu a pořádek. „Hodně lidí si myslí, že jsem chudinka, které nezbylo nic jiného. Přitom jsem 13 let pracovala v korporátu,“ říká Lenka pro Refresher.
Dnes se živí jako nahá uklízečka a nabízí i další netradiční služby, jako nahý pokec či nahé cvičení. Přestože se často setkává s předsudky, tvrdí, že realita je úplně jiná, než si většina lidí představuje.
Za tři roky navštívila desítky domácností, potkala osamělé muže, stydlivé klienty i muže, kteří se u ní poprvé dobrovolně pustili do úklidu.
Doma běžně uklízím nahá. Jednou mě napadlo, že by z toho mohl být byznys.
Jejími prvními klienty byli přátelé, kterým uklízela spíše jako test, zda by to vůbec mohlo fungovat. Až postupně, když viděla pozitivní reakce a zájem, se z toho začala formovat oficiální služba, která se časem rozrostla do dnešní podoby.
V rozhovoru Lenka prozradila, jaká má pravidla a proč nejde o eskort ani sexuální službu, ale o zážitkový koncept založený na respektu a jasně nastavených hranicích.
13 let jsi pracovala v korporátu. Co se stalo, že se dnes živíš jako nahá uklízečka?
Vznikalo to postupně. Úklid je nekonečný příběh a pro většinu lidí je to otravná rutina. Já jsem však vždy měla ráda pořádek a zároveň jsem člověk, který na sobě pracuje. Sportuji, chodím do posilovny, starám se o sebe. Jednoho dne jsem se doma podívala do zrcadla. Uklízím doma nahá, je to pro mě úplně přirozené. Práci v korporátu jsem měla ráda, ale chtěla jsem už něco jiného.
Napadlo mě, že když jsem po dvou dětech spokojená se svým tělem, proč nespojit dvě věci, které mám ráda?
Chtěla jsem z úklidu udělat zážitek. Aby to nebyla jen povinnost, ale něco příjemného, zábavného a možná trochu netradičního. Zároveň mě vždy bavila práce, při které je vidět konkrétní výsledek.
Líbí se mi pocit, když se něco změní k lepšímu a člověk vidí rozdíl předtím a potom. Právě tehdy dostala nápad spojit úklid s netradičním konceptem, který byl na českém trhu prakticky neznámý.
Prý se někteří muži svléknou a uklízejí s tebou?
(Smích.) Ano, přesně tak.
Když jsem celý koncept vymýšlela, ani by mě nenapadlo, že se to bude dít tak často. Někteří klienti se po chvíli uvolní, svléknou se a začnou mi pomáhat. Když vidím člověka, který si mě objednal hlavně ze zvědavosti, a nakonec po hodině uklízí víc než já. Tehdy si řeknu, že moje mise byla splněna. (smích) Najednou vysávají, utírají prach nebo myjí kuchyň.
Mnozí muži totiž úklid nemají rádi. Jenže když se z něj stane netradiční zážitek, najednou je to baví. Už to není nepříjemná povinnost, ale něco úplně jiného.
Vždy je to předem jasně nastavené a klient přesně ví, do čeho jde. Každému to vysvětluji ještě před setkáním, aby nedošlo ke zklamání nebo nedorozuměním.
Je to bezkontaktní služba. Žádný sex, žádné dotyky. To jsou pravidla, která nikdy nepřekračuji.
Měla jsi někdy strach? Přeci jen chodíš sama do domácností cizích lidí...
Já si myslím, že strach ne. Spíše mám z toho přirozený respekt, ale mám tam několik bezpečnostních opatření. Například mám řidiče, který přesně ví, kde jsem, a kdyby se něco dělo, tak je u toho místa prakticky do minuty.
Samozřejmě, ten odstup je tam potřebný. Jsem přátelský vřelý člověk, ale když jsem u někoho v bytě, ještě k tomu nahá, tak ten respekt tam jednoduše musí být.
Stalo se někdy, že se klient pokusil překročit tvé hranice?
Naštěstí se mi nikdy nic takového nestalo. Jednou jsem byla u pána, který byl trochu dotěrný a nebylo mi to příjemné.
Tehdy jsem si řekla, že ještě jednou nebo dvakrát a odcházím. Protože člověk, který si mě objedná, přesně ví, do čeho jde. Že přijdu, svléknu se, vezmu věci a jdu uklízet. Při tom se bavíme, ale nic víc. Když už cítím, že je to přes hranici, tak vím zareagovat a odejít.
Máš pocit, že někteří klienti si s sebou nesou představu, že žena patří k domácím pracím, a tak se k tobě chovají ve smyslu, tu máš hadr a dělej?
Podívej, já si nemyslím, že by se ke mně někdo choval tímto stylem. Spíše lidé mají v hlavě různé představy, jak to asi vypadá, když někdo dělá takovou službu.
Samozřejmě, hodně mužů má doma pocit, že žena by měla uklízet, a oni jsou unavení z práce a padnou na gauč. Tomu rozumím, protože tak to v mnoha vztazích funguje. Ale u mě je to spíše o tom, že ti chlapi si mě objednávají kvůli zážitku, ne aby mi dávali hadr do ruky. Spíše chtějí zažít něco netradičního, takový jiný typ setkání.
Každý to má doma nastavené jinak, já jen dělám svou službu a mám v tom jasně dané hranice.
Zdroj: archiv respondentky Lenky/se svolením
Co bys vzkázala mladé dívce, která v této práci vidí rychlý a snadný výdělek?
Pokud by to četla mladá dívka, která v tom vidí rychlý a snadný výdělek, řekla bych jí hlavně to, že je důležité velmi přesně chápat, do čeho jde.
Nejde jen o peníze. V realitě je tam dost psychické zátěže a hlavně práce s lidmi, kde si musíš umět velmi rychle nastavit hranice, jinak se to může snadno posunout do nepříjemné roviny.
Já jsem například měla zkušenost s pánem, který si po prvním setkání začal vytvářet pocit, že mezi námi vzniká něco osobního. Psal mi, posílal emotivní zprávy, snažil se sblížit. Ve skutečnosti to ale překračovalo rámec profesionálního vztahu a bylo to pro mě psychicky dost vyčerpávající. V takových situacích si člověk uvědomí, jak rychle si někteří klienti umí vytvořit vlastní představu, která s realitou nemá nic společného.
Jak vnímáš nahotu v rámci své práce? Pro mě je nahota úplně přirozená věc, nejde o sexualitu. Spíš to beru tak, že když je člověk nahý, tak je svobodný, nic neskrývá, nemá na sobě žádnou masku ani bariéry. Je to pro mě pocit autenticity.
Ale chápu, že společnost to vnímá úplně jinak. Hodně lidí má předsudky a automaticky si to spojuje s něčím sexuálním nebo s jinými službami, což ale není můj případ. Takže je tam takový velký rozdíl mezi tím, jak to vnímám já, a jak si to lidé často představují.
A jak reaguje okolí, když se dozví, čemu se věnuješ? Upřímně mě překvapilo, jak silně to lidé hned zaškatulkují. Hodně lidí si to automaticky zařadí někam k eskortu nebo striptýzu, jen proto, že je tam nahota. Když jsem si to vymýšlela, vůbec by mě nenapadlo, že to bude mít takový společensko-nálepkující efekt. Myslela jsem si, že lidé budou otevřenější, ale není to úplně tak. Přitom realita je úplně jiná, než si většina lidí představuje. Je to služba s jasnými hranicemi.
Tvoje děti o tvé práci vědí?
Vědí, je jim osm let. Osobně to mám ale tak, že pokud by jim bylo 15 let a děti by se jim ve škole smály, vadilo by mi to. Určitě nad tím přemýšlím a neplánuji to dělat do jejich 15 let.
Psychicky to asi není práce pro každého... Určitě to není jednoduchá práce. Lidé si často myslí, že se svléknu, zakroutím boky a je hotovo. Potřebuje to dost psychické odolnosti a dobré komunikační schopnosti, protože člověk se setkává s různými typy lidí a situací.
Mě to vlastně časem i dost zocelilo. Naučila jsem se být pevnější, striktní a umět si nastavit hranice. Stále se v tom ale člověk učí, protože každý klient je jiný a každá situace je trochu jiná.
Jaký je sociální rozměr tvé práce, povídají si s tebou klienti i o osobních věcech?
Ano, to se děje poměrně často. Hodně klientů se mi během toho svěřuje, říkají mi věci, které možná běžně nikomu neříkají. Někteří jsou dost osamělí, takže to berou i jako takový pokec, někdy až jako formu psychoterapie. Jednoduše se potřebují vypovídat.
A často jsou to starší pánové, někdy i lidé, kteří jsou handicapovaní nebo prostě nemají mnoho sociálního kontaktu. Takže to není jen o samotné službě, ale i o tom lidském kontaktu a rozhovoru.
S jakými typy zákazníků se setkáváš? Jak vypadá ten ideální?
Já mám raději takového slušného člověka, který se trochu stydí. Takového normálního, přirozeně stydlivého, ale když ho člověk povzbudí, tak se uvolní.
Ale už jsem poznala různé typy. Někdo je hned otevřený, úplně v pohodě, někdo se svlékne skoro dřív než já, a někdo je zase celou dobu takový stažený a nervózní.
Ten, kdo nemá žádné zábrany, bývá někdy trochu zvláštní. Ale obecně, každý člověk je jiný a já si umím poradit s různými typy.
Je to nastavené jednoduše podle hodin. První hodina stojí 1700 korun a každá další hodina je 1200 korun. Doporučuji vždy dvě hodiny, hodinka je velmi málo.
Za ty roky jsi určitě zažila množství bizarních situací. Na co si vzpomeneš jako první?
Mám tolik zážitků, že bych z toho napsala knihu. Upřímně, už jsem byla v bytech, kde jsem si řekla, že tohle je fakt extrém. Někdy jsem úplně v šoku, když někam přijdu a vidím ten nepořádek a přemýšlím, jak se tam vůbec dá žít. A člověk si řekne, že by se sám styděl někoho zavolat, kdo mu to jde uklízet.
Ale lidé jsou různí. Někdy jsou to zvláštní byty, někdy zvláštní situace. Ale já to nehodnotím, moje práce je dobře uklidit, ne soudit.
Byly momenty, kdy jsem si řekla: „Proboha, co tu vlastně dělám“. Ale i to k tomu patří.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den a realita tohoto podnikání?
Je to dost nevyzpytatelné. Někdy mám jednoho, dva klienty za den, a někdy nemám vůbec nic a jsem jen na telefonu nebo mailech. Hodně času nezabere samotná práce, ale komunikace, psaní, telefonování, vysvětlování, domlouvání termínů.
A potom je tam i takový rozměr, že hodně lidí mi napíše nebo zavolá, ale nakonec z toho nic není. Chtějí si jen psát nebo mají vlastní představy o tom, jak by to mělo vypadat. Prohrabávat se tímhle balastem mi zabírá hodně času.
Do poslední chvíle někdy nevím, jestli se z poptávky stane reálný klient. Takže je to podnikání, kde je to dost nárazové a člověk nikdy přesně neví, co ho čeká.
Zdroj: archiv respondentky Lenky/se svolením
Objednávají si tvé služby i páry?
Páry se mezi klienty objevily také, ale podobné požadavky jsou spíše výjimečné. Často to však měly nastavené tak, že chtěly přitom spolu něco dělat a v takových situacích jsem se necítila komfortně.
Spíše se to děje individuálně. Muži, nebo někdy ženy, například chtějí někomu darovat voucher jako zážitek. Měla jsem například i situaci, že žena koupila nahý voucher pro manžela, odešla s dětmi a já jsem tam potom přišla a měli jsme normální nahé cvičení. To bylo fajn.
Nabízíš kromě nahého uklízení například právě i nahé cvičení nebo pokec. Jak to funguje?
Ano, kromě uklízení mám i nahé cvičení, kde buď cvičíme spolu, nebo já cvičím a klient se jen dívá. Vždy záleží na tom, jak si to ten člověk nastaví a co mu vyhovuje. Je to spíše taková kombinace služby a interakce, ale stále v rámci jasných hranic a dohody.
A potom jsou i takové formy mimo byty, například nahý pokec v sauně, ve vířivce nebo na nudapláži. Vždy jde o to, že se dohodneme na prostředí, kde je to příjemné a přirozené. Takže to není jen o úklidu, ale i o různých zážitkových formách, které si klient vybere.
První hodina nahého cvičení stojí 1700 korun a každá další hodina 1200 korun.
