Je vúdú neškodné, nebo může mít i negativní účinky? Následujících 10 případů spojených právě s tímto náboženstvím tě možná nenechá nějakou dobu spát.
Haitské náboženství vúdú nese pod vlivem mylných představ a různých pověr stigma temného kultu a určité formy „černé magie“. V lidovém povědomí je běžně spojované s oživlými mrtvolami a propichováním panenek špendlíky, ovšem představa zombie pochází již z původních afrických náboženství a v rámci Haiti funguje jen jako nevýznamná součást magických fantazií. Používání panenek se pak objevuje v magii po celém světě, a to nikoliv pro účely ubližování, ale naopak především pro léčení. Na Haity propichován panenek historii nemá, nicméně tuto praktiku si oblíbila specifická varianta Louisiana Voodoo, jedná se však o rozdílné směry. V historii se ovšem objevilo několik bizarních případů spojených s tímto náboženstvím, kdy při vykonávání rituálů docházelo i k nabízení lidských obětí a spousta lidí na negativní moc a účinky vúdú neoblomně věří a bojí se ho. Jsou ale tyto obavy opodstatněné? Přečti si následujících deset případů a posuď sám.
Hororový Silvestr
Za prvním případem se vydáme zpátky v čase přibližně o 150 let do hlavního města Haiti Port-au-Prince. V prosinci (december) 1863 jistý Congo Pele z nedaleké vesnice Bizoton požádal svoji sestru Jeanne, kněžku vúdú, aby mu pomohla pomocí rituálů získat bohatství a moc. Společně se tak vydali pro radu ke dvojici dalších vúdú kněžích, kteří navrhli obětovat „kozu bez rohů“, což je termín odkazující k obětování člověka.
Prohnaní sourozenci měli další sestru, se kterou se brzy nato Jeanne vydala na výlet do blízkého Port-au Prince a v době jejich nepřítomnosti unesl Congo a pomocí dvojice kněžích svoji a Jeanninu dvanáctiletou neteř Clairice a na čtyři dny a čtyři noci ji pečlivě schovali pod oltář místního chrámu. V den silvestrovských oslav skupina nevinnou dívenku vytáhla a následně byl vykonán obřad, který vyústil dívčiným uškrcením, stažením z kůže, dekapitací a rozsekáním těla na kusy. Její krví vrahové posléze naplnili zavařovací sklenice a zbytky těla byly vykuchány, uvařeny a zkonzumovány.
Nedlouho poté došlo k zatčení a obvinění z vraždy čtyř mužů a čtyř žen (včetně Conga a Jeanne), kteří se u soudu k hrůznému činu přiznali a 13. února (február) 1864 bylo všech osm pachatelů veřejně popraveno.
Ačkoliv bizarní případ obletěl celý svět a objevil se na titulních stránkách nejrůznějších tiskovin, existují pochybnosti, zda k činu vůbec někdy skutečně došlo. Údajně se totiž nalezlo jen nepatrné množství hmatatelných důkazů a obžalovaní měli být k přiznání donuceni násilím. Tehdejší prezident Haiti Fabre Geffard se navíc netajil svými sympatiemi ke katolicismu a svoji zemi se snažil zbavit nežádoucích prvků, jakým bylo také právě náboženství vúdú. Soudní řízení se skupinou vyšinutých vrahů pak bylo zcela ideálním prostředkem k demonstraci takzvaného zla, kterým je vúdú v očích laické veřejnosti orazítkováno prakticky až dodnes.
Rytina zobrazující osmici odsouzených vrahů a kanibalů
Krvavá koupel
Malé městečko Milton v americkém státě Delaware zažilo roku 1974 Den díkuvzdání, na který místní obyvatelé ještě nejspíš dlouho vzpomínali, neboť právě na tento svátek bylo nalezeno zmasakrované tělo 55letého Franka Snydera v jeho vlastní vaně. Do jeho hrudníku byl zaseknutý řeznický nůž a celkově oběť utrpěla 18-24 bodných ran. Nůž i hlava mrtvoly byly zabaleny do ručníku.
Během následujících šestnácti měsíců se policie snažila dopadnout vraha, ale marně. Hlavním podezřelým byl muž jménem John Preston Rooks známý také jako „Black Jesus“, ale jelikož jím byli svědci k smrti vyděšeni pro jeho praktikování vúdú, nikdo z nich nevypovídal.
Kromě případu Snydera byl Rooks podezříván minimálně z dalších tří brutálních vražd. Za zmínku stojí zejména incident z roku 1971, kdy Rooks prohrál v kostkách několik stovek dolarů nad Nathanem Rodgersem, ovšem nedlouho poté bylo tělo výherce zabitého sekerou nalezeno pohozené v řece. Při vraždě měli Rooksovi asistovat ještě Ricky Tolson a Charlie Barrows, ale dříve, než došlo k jakémukoliv výslechu, potkala dvojici údajných kompliců náhlá smrt. Tolsona srazilo auto a Barrows během popíjení piva s kamarádem začal znenadání kašlat krev, dávit se až se nakonec udusil. Přesná příčina úmrtí zůstala záhadou.
Vyšetřovatelé nakonec z vraždy Snyder Rookse zadržela a spolu s ním i George Raynoldse a Thomase Younga. Soudní řízení s podezřelými bylo zahájeno v roce 1977 a každý z obviněných byl souzen zvlášť. Reynolds, který měl v den vraždy sloužit jako řidič, zpočátku Rooksův podíl na vraždě vylučoval, později však prohlásil, že v rámci vúdú rituálu zabíjel Young i Black Jesus. Jako důvod změny ve výpovědi uvedl, že Rooks byl zapojen do vúdú a mohl by mu ublížit, stejně jako dalším lidem, které údajně zabil magií.
Reynolds a Young byli nakonec odsouzeni, proti Rooksovi však byla obvinění stažena. Advokát Joseph Hurley zastupující stranu zavražděného Snydera projevil přesvědčení, že Rooksovi v osvobození pomohlo právě vúdú: „Čím víc jsem přemýšlel nad absurditou verdiktu, tím víc jsem byl přesvědčen, že na porotu bylo sesláno vúdú kouzlo.“ Ihned po soudu jako by se po Rooksovi slehla zem a od té doby jej nikdo neviděl.
Vražda na pohřbu
Reverend William Maxwell vedl bohoslužby v kapli v Alexander City v jižanském americkém státě Alabama a během svého života měl vycestovat do sousedního státu Mississippi, kde se naučil vúdú od skupiny zvané „Seven Sisters“. Stal se tak vúdú knězem, díky čemuž byl mezi některými členy afro-americké komunity obáván.
Strach mezi lidmi mu pravděpodobně pomohl vyhnout se trestu za několik vražd. Jeho první obětí se v roce 1969 stala jeho manželka, která byla nalezená uškrcená a ubitá ve svém autě. Maxwell byl souzen, ovšem soud ho nakonec zprostil viny. Jedním z důvodů byl i fakt, že obžalovaný se oženil s hlavní svědkyní případu, která následně změnila svoji výpověď. Maxwell poté získal 90 000 dolarů z pojistky své zemřelé manželky.
Nedlouho poté byl nalezeno tělo Maxwellova bratra, který se upil alkoholem a v roce 1973 se našlo tělo Maxvellovy druhé ženy, která měla zemřít na akutní bronchitidu. Vúdú kněz tak shrábl od pojišťovny dalších 40 000 dolarů.
O tři roky později, v roce 1976, zemřel Maxwellům synovec, který sjel autem z dálnice a téhož roku zemřela i knězova nevlastní 16letá dcera Shirley Ann Ellington, kterou nalezli rozdrcenou pod autem. Smrt vypadala jako nešťastná náhoda při vyměňování pneumatiky, policie ale měla podezření z vraždy.
Během pohřbu 16leté dívky hovořil Maxwell k přítomným, když najednou sestra mrtvé Shriley vykřikla: „Zabil jsi mou sestru a teď za to zaplatíš!“ Její strýc Robert Burns následně vytáhl Berettu a vúdú kněze střelil třikrát do hlavy přímo před zraky 300 přihlížejících svědků. Střelec byl na místě zatčen a deset měsíců strávil v psychiatrické léčebně.
Utopení dětí
29. srpna (august) 2006 kolem 23:30 se zdravotní sestřička Francoise Merceir vrátila z práce do svého bytu na Staten Islandu, kde měl její 39letý snoubenec Frantz Bordes hlídat její dvouletou dceru a čtyřletého syna. Když ale vstoupila do tichého, potemnělého bytu a v ložnici nikoho nenašla, zavolala rodinným příbuzným, zda není Frantz s dětmi u nich. Vzápětí se ale dozvěděla, že její snoubenec spáchal sebevraždu skokem pod vlak v metru a kde se nachází děti, je stále záhadou. Po prozkoumání bytu je obě nalezla v koupelně utopené ve vaně.
Policie během vyšetřování byt důkladně prohledala, díky čemuž objevili několik Bordesových zápisků psané v kreolštině a angličtině. Bordes, který byl haitským přistěhovalcem, ve svých poznámkách uváděl, že příbuzní jeho snoubenky proti němu používali vúdú a prokleli ho, což ale Merceir razantně odmítla s tím, že její rodina vyznává křesťanství. Nicméně podle Bordesova bratra byl údajně prokletý muž o existenci a zničujícím vlivu vúdú přesvědčen a k činu ho dovedlo právě prokletí.
Vúdú panenky a kletba
3. března (marec) 1974 byl ve svém autě ve městě Gaithensburg ve státě Maryland nalezen zastřelený muž Norman Stribbling, který se měl těsně před smrtí pohádat se svojí manželkou Josephine kvůli její aféře s Robertem Grayem. Josephine i Robert byli dva týdny po vraždě zatčeni, ale jelikož svědci odmítli spolupracovat, policie je propustila.
Josephine a Robert se v roce 1975 vzali, ale podle příbuzných se Robert najednou začal chovat odtažitě a byl v depresích. Někteří pojali podezření, že za tím stojí právě Josephine. Tohle pokračovalo až do roku 1990, kdy Josephine navázala sexuální kontakt se svým náctiletým bratrancem jménem Clarence Goode, který s manželským párem již nějakou dobu žil.
Brzy nato se Robert s Josephine pustili do hádky, načež ona na něj vytáhla zbraň, ovšem Robertovi se podařilo uniknout oknem v prvním patře. Později se Josephine a Goode pokusili Roberta zastřelit z auta, ale jemu se podařilo opět uniknout. Rozhodl se pro ochranu tedy zajít na policii, ale moc platné mu to nebylo, jelikož 9. listopadu (november) 1990 byl Robert zastřelen, když šel do svého bytu.
Goode a Josephine byli zadrženi a obviněni z vraždy, později byli ale propuštěni na kauci. Protože někteří svědci dvojici poskytli alibi a další zase změnili výpověď, Josephine opět unikla trestnímu stíhání. V souvislosti s tím se objevily zvěsti, že Josephine svědky ovlivnila pomocí vúdú, to ale právníci označili na „absurdní“.
21. června (jún) 1996 byl Clarence Goode nalezen zastřelený v kufru vlastního auta a mezi jeho osobními věcmi jeho matka objevila černou vúdú panenku se skutečnými vlasy.
Později v srpnu (august) 2002 byla Josephine obviněna z pojistného podvodu. Policie měla důkazy o jejím podílu na vraždách obou manželů, díky kterým získala jmění z jejich životní pojistky. Během soudu vyšlo najevo, že život Josephine byl silně ovlivně náboženstvím vúdú a při prohlídce jejího bytu byly nalezeny panenky propíchané špendlíky. Následně vyšetřovatelé získali nahrávku Josephine šeptající vúdú kletby. V prosinci (december) roku 2002 byla odsouzena ke 40 letům za mřížemi.
Předávání duší
V červenci (júl) 1997 bylo nalezeno tělo 45letého výkonného ředitele Marka Fostera na kraji silnice v severovýchodní části Wisconsinu. Muž byl oděn do čistě bílého oblečení a měl střelnou ránu v oblasti hrudníku.
Mark se za svého života zapojoval do vúdú a dokonce zastával funkci velekněze v menším kultu. Když se ale v létě 1997 dostal do finančních komplikací, usoudil, že nadešel čas, aby svoji duši předal někomu jinému, a tím někým se stal Gregory Friesner, jeden z Fosterových příznivců.
Foster svému učni vysvětlil, že v minulosti v New Orleans při vúdú rituálu zavraždil svého předchůdce, díky čemuž se stal novým veleknězem a zároveň podle svých slov získal jeho duši a stejně tak i duše těch, které zabil jeho předchůdce. Nyní bylo načase duše zase předat dál, a tak byl Friesner pověřen zavražděním Fostera.
18. července se vydali Friesner, Foster a Fosterův synovec k hranicím státu, kde Friesner v kombinéze a plynové masce namířil zbraň na Fosterovo srdce. Poprvé zbraň nevystřelila, napodruhé již ale kulka hlaveň opustila, na Fosterově hrudníku vykvetl krvavý květ a zemřel.
Policie dvojici mužů nakonec popadla. Fosterův synovec byl odsouzen ke čtyřem letům za podíl na vraždě, zatímco Friesner dostal deset let. Žádný důkaz o tom, že by Foster v New Orleans někoho zabil, se nenašel.
James Paul Harris, USA
Právní zástupce James Gerety nahlásil v dubnu (arpíl) 2011 zmizení svého klienta, jehož část lebky po určité době náhodou nalezla žena na pozemku Jeffa Harrise, když hledala houby. Okamžitě tedy zavolala na policii, která případ začala vyšetřovat a po asi dvou letech zjistili, že syn majitele domu James Paul Harris byl do vraždy zapleten. To ale ještě netušili, jak ohavný případ se jim dostal do rukou. Podle Jamesovy bývalé přítelkyně nejprve Geretyho střelil do břicha a poté jej celé dva dny mučil. Nakonec svého zajatce dekapitoval strunou od kytary a hlavu používal při vúdú rituálech. Viník od soudu nakonec odešel se čtyřletým vězeňským trestem, což pobouřilo mimo jiné bratra oběti, který si pro vraha přál podstatně víc. A jistě nebyl sám.
Lynčování vúdú kněžích
Po devastujícím zemětřesení v lednu 2010 zaplavila lid Haiti epidemie cholery. Masivní neinformovanost a neznalost této nemoci v kombinaci s hojným praktikování vúdú v zemi vyústily v obviňování kněžích ze seslání kletby na celou tamní populaci. Zpanikařené davy lidí tak následně unesly 45 vúdú kněžích, které se rozhodly veřejně zlynčovat. Během poprav byli kněží ukamenováni, pověšeni, rozsekáni mačetami nebo upáleni přímo na ulici.
Většina útoků proběhla v pobřežním městě Jeremie, ačkoliv se několik vražd objevilo i v pár dalších oblastech. Po brutálním lynčování vyzval jeden z ministrů Haiti zemi k zachování klidu a zároveň požádal Spojené státy o pomoc při šíření povědomí o nemoci, aby k podobným incidentům již nedocházelo. Při vypuknutí cholery v roce 2010 si nemoc vyžádala v Haiti přes 200 000 obětí, ovšem zásadní problém představuje ještě i v dnešní době.
Malá vražedkyně
V červenci (júl) 2007 byla v nigerijském městě Maidurugi zatčena teprve 13letá dívka Jummai Hassan v souvislosti se zmizením dvouletého chlapce známým pouze jako „Igbo“. Pro Jummai to nebyl první problém se zákonem, jelikož dříve podpálila dům sousedů ve snaze zabít dívku, které v něm žila.
Během výslechu se Jummai doznala, že pohřešovaného chlapce zabila a části jeho tělo prodala čarodějnické léčitelce pro vúdú rituály. Po tomto přiznání bylo tělo exhumováno a dívka byla obviněna z vraždy.
Tím její výpověď ovšem neskončila. Dále totiž tvrdila, že před sedmi lety uvedena do kultu, kde se zapojila do celkem 48 vražd, včetně zabití vlastního otce. Policii nabídla, že je zavede k tělům, když na místo ale přišli, žádné mrtvoly se nenašly.
Dětské oběti
Poslední případ pochází z roku 1910, kdy 24letá vúdú velekněžka Esteis Liberis, která měla podle zprávy policejního inspektora pořádat ceremonie sloužící k uctívání hadího boha (pravděpodobně Damballa). Pokud ale skupinu jejích následovníků potkalo nějaké neštěstí, byla vykonána zvířecí oběť.
Do obřadů bylo ale časem zapojeno i obětování dítěte a jeden ze členů kultu tak unesl svoji malou neteř. Když se její matka dozvěděla, že její dcera byla odnesena velekněžce, údajně byla poctěna.
Jakmile byl obřad připraven, dívka byla přinesena na oltář, kde ji její vlastní strýc uškrtil. Poté jí byla useknuta hlava a její krví se naplnila mísa, kterou si pak členové mezi sebou předávali a upíjeli z ní. Zbytek těla byl rozsekán a uvařen, podle všeho však maso nebylo konzumováno. Namísto toho uvařené ostatky uskladnili.
Tím ale krvavý ceremoniál neskončil. Dvě členky skupiny, které dívčino tělo vařily, se měly provinit urážkou boha, a proto se je kult rozhodl obětovat také. Po pár dnech byly navíc obětovány další dvě děti. Když inspektor prohledal dům kněžky Liberis, našel u ní pozůstatky 12letého dítěte naložené v barelu.
Jedno z vyobrazeních boha Damballa
