Ovládne letošní Grammys Kendrick Lamar, který má nejvíce nominací nebo to bude někdo úplně jiný?
Už zítra, 15. února 2016, se odehrají v Los Angeles celkově 58. Grammys. Toto prestižní předávání cen sleduje celý svět a od ohlášení nominací probíhají v různých kruzích diskuse, kdo vyhraje. V počtu nominací dominuje Kendrick Lamar s historicky druhým nejvyšším počtem - 11, jehož mnozí favorizují. Večer bude moderovat raper a herec LL Cool J a dočkáme se i několika live shows v podání například Taylor Swift, K-Dota (který má prý připraveno něco kontroverzního), The Weeknda, Adele a dalších. Ještě předtím, než budou gramofony rozdány, jsme se však rozhodli podívat na to, kdo by si je v některých kategoriích ve skutečnosti zasloužil. Nevíme, jestli to tak zítra opravdu vyjde, ovšem myslíme si, že tito umělci a jejich tvorba by si to zasloužili nejvíce.
Nahrávka roku:
D'Angelo and the Vanguard - Really Love
Mark Ronson featuring Bruno Mars - Uptown Funk
Ed Sheeran – Thinking Out Loud
Taylor Swift – Blank Space
The Weeknd – Can’t Feel My Face
V této kategorii je velmi těžké tipovat vítěze. Umím si v ní představit úplně jiné kandidáty, problémem však je, že ti se neprosadili v širší skupině fanoušků, spíše se do povědomí dostávali především přes internetové kanály a díky koncertům a možná právě proto se neocitli v nominaci. Proč zde není Jamie xx, Tame Impala a mnozí další, jejichž alba byla skutečně skvělá a najdeme na nich množství vynikajících písní. Pokud se mám přiklonit k jednomu favoritovi, bude to Abel Tesfaye aka The Weeknd, kterému po komerční stránce rok 2015 jednoznačně patřil. Album Beauty Behind the Madness nezklamalo a navázalo na úspěšné mixtapy i studiovku Kiss Land, ale Abel ztratil trochu na své exkluzivitě, protože je již mnohem více masový a každý, kdo slyšel Can't Feel My Face, má pocit, že ho zná několik let. A to je velmi klamný dojem, jelikož my, kteří jsme jeho kariéru sledovali od úplných začátků a kteří jsme měli mokré sny pokaždé, když se od uvedení House of Balloons dostávaly ven další a další skladby, přičemž jsme věděli, že je nás jen určité menší množství, my si můžeme říci, že jeho tvorbu známe. Pro Abela bude letošek obhajovacím, protože je z něj světová megastar a zisk Grammy je jako stvořený k tomu, aby s obhajobou začal ve velkém stylu.
Album roku:
Alabama Shakes - Sound & Color
Kendrick Lamar - To Pimp a Butterfly
Chris Stapleton - Traveller
Taylor Swift - 1989
The Weeknd - Beauty Behind the Madness
Pokud bychom měli být objektivní, tak s klidem na duši můžeme prohlásit, že tato kategorie by měla mít jednoznačného vítěze. Tím samozřejmě není nikdo jiný než Kendick Lamar a jeho nadčasové, propracované a geniální album To Pimp a Butterfly. Konkurenční alba, přestože jsou pro veřejnost pravděpodobně známější a skladby z nich se v rádiích hrávají častěji, schoval do kapsy ve velkém stylu. Do desky vložil kus sebe, své kořeny a všechno to, co ho v hudebním průmyslu a aktuální nejen afroamerické situaci trápí. Promíchal přitom krásný zvuk hip-hopu, funku či jazzu. K-Dot, který má na letošních Grammys nejvyšší počet nominací, si dělá největší zálusk právě na tuto kategorii, protože sám řekl, že by to pro hip-hop znamenalo mnoho. Pokud by měl někdo o mém názoru pochybnosti, stačí se podívat jak již TPAB hodnotili ať už běžní posluchači nebo kritici z hudební sféry.
Skladba roku:
Alright - Kendrick Lamar
Blank Space - Taylor Swift
Girl Crush - Little Big Town
See You Again - Wiz Khalifa featuring Charlie Puth
Thinking Out Loud - Ed Sheeran
Ikona z Comptonu má našlápnuto, aby ovládla letošní Grammys. Kendrick by si totiž zasloužil vyhrát i skladbu roku, která se, narozdíl od nahrávky roku, uděluje jen skladatelům daného songu. Společně s Pharrellem Williamsem, Kawanem Pratherem a Sounwavem dali dohromady výrazně pozitivní píseň, jejímž posláním je vyslovit názor, že i přes všemožné komplikace v životě bude vše nakonec v pořádku. Alright se stala významnou hlavně pro afroamerické občany Spojených států amerických, když zpívali její refrén během protestů Black Lives Matter vůči policejní brutalitě. Je jisté, že i ostatní tracky na tomto seznamu dosáhly jistých úspěchů a mají v sobě obsaženou úctyhodnou myšlenku, avšak žádný z nich nezní tak jedinečně, není po hudební a textové stránce tak výjimečný a neměl na společnost takový globální dopad jako Alright. Abych to uvedl na správnou míru, nezpochybňuji kvalitu třeba See You Again, sympatického projevu úcty Paulu Walkerovi, ale Alright je Alright a K-Dot je K-Dot.
Nejlepší elektronické/taneční album:
Caribou – Our Love
The Chemical Brothers – Born in the Echoes
Disclosure – Caracal
Jamie xx – In Colour
Skrillex and Diplo – Skrillex and Diplo Present Jack Ü
Přestože bych si uměl představit o něco změněné složení kandidátů této kategorie, fakt, že na seznamu figuruje Jamie xx, je pro mne v této chvíli dostatečnou satisfakcí. Upřímně, překvapuje mě, že si nominaci vysloužilo sourozenecké duo Disclosure, které sice máme v naší redakcí rádi a jejich předchozí tvorbu zvláště, nejnovější počin však představoval pro nás jedno z větších zklamáni minulého roku, o čem jsme psali i v našem výběru. Zmíněný Jamie xx je jednoznačným favoritem této kategorie. Vydal totiž skvělé album, plné výborných skladeb a chválabohu, že existuje možnost koupit si elektronický nosič, protože pokud bych byl odkázán jen na CD, tak ho načisto sedřu. In Colour je albem, které potěší všechny skupiny fanoušků a hodí se pro všechny okamžiky. Klidné rána i rušné noci. Pokud si někdo zaslouží být oceněn za to, co v uplynulém roce vyprodukoval, je to právě Jamie, který si od svého předchozího alba dopřál pořádný odpočinek, ale vrátil se zpět v nejlepší formě.
Nejlepší alternatívní album:
Alabama Shakes - Sound & Color
Björk - Vulnicura
My Morning Jacket - The Waterfall
Tame Impala - Currents
Wilco - Star Wars
Plynule navážeme na předchozí kategorii. Tak jako v rámci elektroniky dominoval během loňského roku Jamie xx, tak v rámci alternativní scény neměli konkurenci australští Tame Impala. Ti se svým aktuálním studiovým albem jednoznačně zabodovali na všech frontách a velmi se nám jejich počin líbil i v redakci, čehož důkazem bylo, že ho část členů redakce umístila do svého výběru těch nejlepších alb za rok 2015 a mnoho zahraničních médií ho označilo za dokonce nejlepší album, které během uplynulého roku spatřilo světlo světa. Na rok 2016 se těším už jen z toho důvodu, abych se podíval na to, co nám skupina nabídne a věřím tomu, že se na úterním oceňování dočkám radosti v podobě jejich proměněné nominace. Pokud mám být opět upřímný, neumím si představit, kdo z ostatních nominovaných může nějak výrazněji promluvit do výsledků. Uvidíme, možná budeme překvapeni.
Nejlepší urban contemporary album:
The Internet - Ego Death
Kehlani - You Should Be Here
Lianne La Havas - Blood
Miguel - Wildheart
The Weeknd - Beauty Behind the Madness
Abelovi zde na krk nejtěsněji dýchá Miguel, který by si možná i podle některých z vás zasloužil zvítězit více než torontský fenomén. Já osobně se však spíše přikláním na kanadskou stranu. Ačkoli to nebyl ten starý Weeknd, jehož návrat si možná stále přejeme, je třeba pochopit, že k roku 2011 jen přidal něco nového, ale to staré tam je pořád slyšet. Důkazem jsou skladby Acquainted, Shameless, Real Life, ale i Prisoner s Lanou Del Rey, které jsou všechny velmi kvalitní. Miguel měl na desce zajímavé počiny a od kritiků si odnesl pozitivnější recenze, no, ať chceš nebo ne, Beauty Behind the Madness mě, až na některé skladby (Earned It), bavilo mnohem, mnohem více. Samozřejmě, byl to místy popík, ovšem ta temnota, krásný hlas, nástroje, napojení na něžnější pohlaví, to všechno, chválabohu, převážilo.
Nejlepší rapové album:
J. Cole - 2014 Forest Hills Drive
Dr. Dre - Compton
Drake - If You're Reading This It's Too Late
Kendrick Lamar - To Pimp a Butterfly
Nicki Minaj - The Pinkprint
Je logické, že když jsme udělili titul album roku Kendrickovi a jeho To Pimp a Butterfly, zaslouží si i vítězství mezi svými rapovými kolegy a kolegyněmi. I když nominované alba hlavně od Drakea a J. Colea jsou kvalitativně na velmi vysoké úrovni a jejich tvůrci si za ně odnesli různé pocty, vysokou úroveň TPAB nepokořili. Už jsem zmiňoval, jak krásně tato deska mísí žánry charakteristické pro afroamerické umělce, ale protože jsme u hip-hopu, dodám například to, že v závěru skladby Mortal Man, K-Dot konverzuje se zesnulou ikonou, 2Pacem, což výborně podtrhuje jeho poselství pro svět. Mimochodem, tento projekt se měl původně jmenovat 2 Pimp a Caterpillar, čili 2PAC. Uvidíme, zda budou na letošních Grammys spravedliví a zda se nezopakuje historie z roku 2014.
Nejlepší rapový song:
All Day - Kanye West featuring Theophilus London, Allan Kingdom & Paul McCartney
Alright - Kendrick Lamar
Energy - Drake
Glory - Common & John Legend
Trap Queen - Fetty Wap
I tato kategorie má podle vás zřejmého vítěze. Jistěže, všechny nominované skladby, snad s výjimkou pro Glory, jsou nespornými a chytlavými hity, avšak Alright má v sobě opět něco navíc - zvraty v emocích a pozitivní odkaz pro celý svět spojen s genialitou v přednesu a lyrice. Velmi těžko si někdo na letošních Grammys zaslouží vyhrát v nějaké kategorii, pokud je v ní zároveň nominován i K-Dot a toto tvrzení jednoduše platí i zde. Kanye udělal banger, Drake udělal banger, nováček Fett udělal banger, ale Kendrick udělal perfektní píseň s promyšlenou a skvěle zpracovanou myšlenkou, která se, konec konců, přetavila i do hitu ulic, ale to je v tomto případě až druhořadé.
Best Rap Performance:
Apparently - J. Cole
Back to Back - Drake
Trap Queen - Fetty Wap
Alright - Kendrick Lamar
Truffle Butter - Nicki Minaj featuring Drake & Lil Wayne
All Day - Kanye West featuring Theophilus London, Allan Kingdom & Paul McCartney
Naváže zde Kendrick na jeho úspěch z minulého roku? Tehdy totiž zvítězil se singlem a i podle nás by si to měl letos zopakovat se skladbou, která by mu po pravdě měla zajistit dominování na Grammys. Od J. Colea mohli vybrat jinou píseň z alba 2014 Forest Hills Drive, protože Apparently není ani zdaleka nejlepší věcí, Back to Back od Drakea či All Day nejsou zcela slabými konkurenty, ale K-Dot to i zde s největší pravděpodobností s přehledem zvládne. "Do you hear me, do you feel me?" Kendrickova flow a jeho změny na tomto tracku jsou rozhodně pozoruhodné, stejně jako předešlé vystoupení, například na BET Awards 2015. "We gon' be alright."
Nejlepší původní píseň pro film, televizi nebo jiné:
The Weeknd – Earned It (50 Shades of Grey)
Common & John Legend – Glory (Selma)
Ellie Goulding – Love Me Like You Do (50 Shades of Grey)
Wiz Khalifa featuring Charlie Puth – See You Again (Furious 7)
Lady Gaga – Til It Happens to You (The Hunting Ground)
Tato kategorie patří, co se seznamu kandidátů týče, mezi ty nejzajímavější a zároveň nejvyrovnanější. Dva zástupci komerčně úspěšného, ale zároveň rozporuplného snímku na motivy oblíbeného knižního románu 50 Shades of Grey, držitel Oscara, držitelka Grammy, a pak rapper, který se podílel na ústřední skladbě k filmu, nad kterým se nese stín smrti známého herce. Pojďme na to vylučovací metodou - Ellie Goulding i The Weeknd sice nahráli skladby, které byly velmi komerčně úspěšné, ale pochybujeme o tom, že takto komerční písně budou bodovat v poměrně konzervativní soutěži. Wiz Khalifa sice jemně žánrově vyčuhuje z ostatních kandidátů a má za sebou i silný film, očekáváme ale, že dostatečný počet hlasů nezíská. Zůstali nám interpreti, kteří již mají za sebou nějaký úspěch. Lady Gaga překvapila na nedávném oceňování Zlatých glóbů, když ve své kategorii zvítězila. No vítězem se podle nás stane dvojice Common - John Legend se skladbou Glory, která již loni získala nejen Zlatý Glóbus, ale i Oscara. A proto je nejvyšší čas, aby zkompletovala hattrick.
Nejlepší hudební film:
Mr. Dynamite: The Rise Of James Brown - James Brown
Sonic Highways - Foo Fighters
What Happened, Miss Simone? - Nina Simone
The Wall - Roger Waters
Amy - Amy Winehouse
V této kategorii si to o výhru rozdají Amy a The Wall. Zatímco kolem dokumentu zobrazujícího život zesnulé černovlasé zpěvačky se vytvářelo poměrně velké promo několik týdnů až měsíců před premiérou, o The Wall jsme toho v Čechách a na Slovensku mnoho neslyšeli a v podobném duchu se to neslo i v jiných zemích. Zatímco na jedné straně jsme měli možnost sledovat život významné osobnosti, která se bohužel nejlepších let svého života ani nedožila, na straně druhé zde máme jakýsi road-movie, mapující světové turné kapely Pink Floyd v období let 2010 - 2013. Ačkoli kritika ocenila oba zmíněné tituly, odezva diváků na portálech jako Imdb.com či u nás známého čsfd.cz hovoří o tom, že o něco více zabodovalo The Wall. Nicméně, jistě jste si všimli, že filmy, které v rámci uživatelských portálů nasbírají podprůměrné hodnocení byste vy často ohodnotili mnohem pozitivněji a naopak. Proto, pokud se zamyslíme a zapomeneme na jakékoliv hlasy diváků, racionálním uvažováním předpokládáme, že Amy je v tomto případě dokument se silnějším poselstvím než jeho protikandidát. Jestli si tu cenu zaslouží je velmi složité říci - kdo je fanouškem zpěvaččiny tvorby, volba pro něj asi bude jasná. Pokud jste příznivcem Pink Floyd, také máte svého favorita. No většina ukazatelů nám našeptává, že Amy své soky s přehledem trumfne. Navíc, nezapomínejte na to, že za celým dokumentem stojí tým, který se podílel i na dokumentu o zesnulém závodníkovi Formule 1 Ayrtonu Sennovi, který získal nesmírné ovace na všech frontách a patří bezesporu mezi nejlepší počiny ve svém žánru.
Nejlepší hudební video:
L$D - A$AP Rocky
I Feel Love (Every Million Miles) - The Dead Weather
Alright - Kendrick Lamar
Bad Blood - Taylor Swift featuring Kendrick Lamar
Freedom - Pharrell Williams
Přiznám se, nejprve jsem uvažoval, že tuto kategorii přenechám Rockymu a jeho nadrogovanému vizuálu, ke kterému jsem už měl napsanou i část textu, ale pak jsem si prohlédl klip na Alright a počáteční záběry s Kendrickovou přímluvou mě přinutili přenechat i tuto kategorii člověku, který bude za 50 let nesmrtelnou legendou svého žánru a možná i celého hudebního průmyslu. Černobílý klip a podle nás song roku režíroval Joseph Kahn a pochválit musíme jak myšlenku, tak bravurní provedení. K-Dot si se zbytkem TDE tančí v autě, které nesou policisté, následně lítá po ulicích či doslova stojí na semaforech, aby na samém konci tvrdě přistál na zemi po imaginární střele od příslušníka policie, recitující báseň z konce skladby. Kamera je také perfektní, přičemž můžeme vidět pomalejší a zpomalené záběry střídající se se zrychlenými částmi, což přidává na efektu atmosféry.
Nejlepší soundtrack pro vizuální média:
Antonio Sanchez – Birdman
Alexandre Desplat – The Imitation Game
Hans Zimmer – Interstellar
Jóhann Jóhannsson – The Theory of Everything
Justin Hurwitz – Whiplash
Co skladatel, to pojem. Co film, to snímek se silným soundtrackem. Kdyby vyhrál kterýkoli z nich, dalo by se říci, že naprosto zaslouženě. Podle nás se o Grammy popere zejména trojice Sanchez - Zimmer - Hurwitz. Každý z nich měl mimořádný podíl na tom, že filmy, pro které složili soundtrack, sklidily takový úspěch, protože dokonale podtrhly už beztak kvalitní scénáře. Ale ze všech z nich vyčuhuje jedno jméno - Hans Zimmer. Jeho hudba je geniální a je to také jediný skladatel, jehož tvorbu jsem schopen poslouchat kdykoliv a zejména o samotě. Ze všech jmenovaných má největší zkušenosti a ať se na nominace dívám jakkoliv, neumím si představit, že by ho někdo měl o jeho triumf připravit. Jediný skladatel, který by se mohl s Zimmerem jakž takž porovnávat, je Alexandre Desplat, podílející se na filmu The Grand Budapest Hotel. Ten se však, pro mě z nepochopitelných důvodů, ani nedostal do nominace, a to přesto, že zvítězil ve stejné kategorii na loňských Oscarech i předávání cen BAFTA.
