Z bytu Tomáše Stražáka často vycházely výkřiky o pomoc a neutišitelný pláč, v pátek třináctého však navždy utichly

Pátek třináctého roku 1979 pro obyvatele novozámeckého sídliště na Slovensku začal obzvlášť nezvykle. Od časného rána slyšeli vycházet z bytu v sedmém patře výkřiky zoufalství a neutišitelný pláč. Nikdo však na prosby o pomoc nereagoval. Nikdo se totiž nechtěl plést do věcí Tomáše Stražáka, který byl svou agresivitou a nevyzpytatelným chováním v paneláku proslulý. Kolem 7:00 ráno se ale hluk z bytu přesunul náhle na balkon. Po pár sekundách následovala tvrdá rána, po které zůstalo už jen nekonečné ticho. Pod okna paneláku dopadla zkrvavená a značně zbitá neznámá žena. Tehdy sousedé neváhali a ihned volali policii. Pohled na balkon, ze kterého mladá žena vypadla, byl pro mnohé příliš silným zážitkem. Tomáš Stražák se po něm procházel nahý, navíc byl celý od krve. Obrázek jako z hororu se mnohým zapsal do paměti na dlouhá léta.

Všechno to však sahalo o něco dále. Byl rok 1977, když měla teprve 19letá Alžběta namířeno domů do Gbeliec, ale ještě předtím musela chytit vlakový spoj z Nových Zámků. Na vlakovém nádraží se však dala do řeči s mladým mužem, který ji pozval na skleničku nealka. Po chvíli se u stolu najednou objevili další dva kamarádi. Jak čas plynul, Alžběta si uvědomila, že jí za chvíli pojede vlak. Muži ji však začali přemlouvat, aby neodcházela. Měli totiž v plánu jít na kamarádův být něco popít a trochu se pobavit. Po několikaminutovém přemlouvání nakonec zůstala. Parta se tedy vydala na novozámecké sídliště, do bytu v nejvyšším patře. Tam už čekal Stražák. Na uvolnění si všichni nalili po skleničce vína a pustili se do debaty. Stražák se ale moc nezapojoval. Alžbětu za to nespouštěl z očí. Atmosféra začala mít velmi rychle strmý spád. Stražákovy pohledy jí už začínaly být nepříjemné. Navíc ji stále nabízel víno, i když už cítila, že má dost. Alžběta odmítala, ale najednou měla před sebou plnou sklenku vína, kterou ji Stražák přinutil vypít. To už se dotýkal jejích intimních míst.
 
Když byla dostatečně opilá, Stražák šel přímo na věc. Svlékl ji a znásilnil. Pak se vystřídali. Takový scénář se ten večer opakoval ještě několikrát. Po otevření očí najednou zjistila, že je ráno a v bytě se nachází sama. Ihned se oblékla a chtěla z bytu utéct, ale plány jí překazily zamčené dveře. Bouchala a křičela o pomoc, ale na pomoc jí nikdo nepřišel. Zbývalo tedy čekat. V podvečerních hodinách se dveře otevřely. Byl v nich Stražák s dalšími třemi kamarády. Ti otevřeli láhve vína a Alžbětě nalili plnou sklenku. Celý večer jakoby začal znovu. Stražák navíc přinesl do obýváku i fotoaparát a Alžbětu při opakovaných znásilnění fotografoval tak, jako i ženy před ní. Svou sbírkou amatérských fotografických snímků se později chlubil před psychology a psychiatry. Po hrůzostrašné noci se Alžběta opět probrala v bytě sama. Takový scénář se opakoval zhruba týden. Bojování s násilníky po pár dnech vystřídala apatie. Sedmého dne ji Stražák pustil, ale řekl jí, že když někomu něco prozradí, zabije ji a fotky rozháže po její rodné vesnici. Alžběta v sobě toto tajemství nesla dlouhé dva roky.

A kdo byl vlastně Tomáš Stražák? Narodil se do slušné rodiny, ale jeho chování bylo už od útlého věku problémové. Trpěl záchvaty agrese a hněvu, které se během puberty stále více a více stupňovaly. Agrese a sadismus se u něj projevovaly šikanou a zesměšňováním vrstevníků, před kterými si tak dokazoval svou moc a nadřazenost. V dětství se proto ocitl několikrát v polepšovně a na psychiatrii. Ve škole byl vnímán jako podprůměrný. Střední průmyslovou školu dokončil jen s velkými obtížemi. Testováním jeho IQ dospěli psychologové a psychiatři ke stanovisku, že trpí lehkou duševní zaostalostí (IQ kolem 70). Testy v pozdějším věku však říkaly pravý opak, tedy že je nadprůměrně inteligentní. Obecně se však odborníci shodli na tom, že osobnost Tomáše Strażak je velmi různorodá a není snadné ji jednoznačně kategorizovat. Stražákovu poruchu rovněž nebylo snadné jednoznačně definovat. Jednou se mluvilo o psychopatii, později o schizofrenii, jindy o těžké epilepsii. K tomu všemu se rád napil, ale naneštěstí alkohol snášel velmi špatně. Pod jeho vlivem se měnil na agresora se sadistickým touhami.
 
Coby opravář televizorů měl i velmi zvláštní zájmy. Ve volném čase studoval odbornou psychiatrickou literaturu, díky které se bez problémů vyznal v psychiatrické terminologii a diagnózách. Také se zajímal o parapsychologii, okultismus a hypnózu, kterou dokonce nejednou zkoušel i na svých ženách. Velké problémy se zákonem měl už v roce 1972 poté, co byl obviněn ze znásilnění Heleny H. a později i 12leté dívky. Kromě toho měl na svědomí i mnoho pokusů o znásilnění. V té době byl Stražák ženatý se svou první ženou, se kterou to však také nebyla žádná idylka. Tyranizování a výhrůžky byly na denním pořádku. Za tyto činy si odseděl 2 roky ve vězení. V určování trestu museli soudci přihlížet i na jeho psychický stav, o kterém Stražák tak rád mluvil. Jeho obhajoba byla totiž ve většině případů založená na nepříčetnosti.

Přesuňme se do roku 1979. V té době je Stražák ženatý se svou třetí manželkou, kterou jako všechny ostatní také psychicky a fyzicky tyranizoval. Mimo jiné na ní zkoušel i hypnózu, aby nad ní měl plnou moc, což ho velmi vzrušovalo. Dokonce se povídalo, že má podomácku vyrobený pás cudnosti s elektrickým proudem, který své ženě rád aplikuje. Jelikož ani Stražák nebyl v manželství šťastný, v práci si našel milenku Marii, která byla sice také vdaná, no také nešťastně. Brzy tak spolu začali spát a jejich vztah se postupně prohluboval. Dospělo to až do bodu, kdy podal Stražák návrh na rozvod, protože si chtěl Marii vzít za ženu. Ještě před tím však spolu odjeli na pracovní výlet, kde se pod vlivem alkoholu oba pohádali. Tam ji poprvé surově napadl. Marii tento čin stačil k tomu, aby přehodnotila své city ke Stražákovi. Přestala se s nim stýkat.
 
V pátek 13. července se oba po delší době setkali. Stražák se jí donekonečna omlouval a volal ji k sobě na byt. Marie odmítala, on byl však neodbytný. Nakonec souhlasila s jednou skleničkou griotky. V bytě si nalil do malé sklenice, kterou hodil do sebe jakoby nic. Už tehdy se to Marii nelíbilo, protože věděla, že když si opět opije, bude agresivní. Po dopití své sklenky se postavila a chtěla odejít, ale ve Stražákovi se probudil ďábel. Strčil ji zpět na pohovku a řekl jí, aby se svlékla. Vzápětí jí uštědřil pár ran. V afektu se jí zeptal, zda bude jeho čtvrtou ženou, na což mu Maria řekla, že nikdy. Jeho pohár trpělivosti právě přetekl. Vzal kytaru a začal s ní mlátit o Marii, dokud se nakonec celá úplně nerozpadla. To mu však nestačilo. Z police vzal velký kovový krucifix, kterým pokračoval. Tvář jí zalila krev. Celou zbitou a zakrvácenou ji usadil na židli a do těla jí začal pouštět elektrický proud. Po mučení ji vzal na balkon, odkud ji chtěl vyhodit ven. Křik se začal rozléhat celým sídlištěm. Marie spadla ze sedmého patra přímo na travnatý porost, což jí zřejmě zachránilo život. Po pár dnech se v nemocnici zázrakem probrala. Stražák se to opět chystal uhrát na nepříčetnost, ale tentokrát nepochodil a ve vězení si odseděl dlouhá léta.