Intenzivní pátrání přineslo šokující zjištění, ale i možnost poprvé poznat své příbuzné.
K odhalení pravdy nikdy není pozdě. Argentinka Adriana žila v omylu až 40 let. Jako novorozence ji odebrali její skutečné matce, ale díky intenzivnímu pátrání se jí nakonec podařilo zjistit, co se před desetiletími opravdu stalo.
Na Adrianu si udělala ještě v 70. letech minulého století nárok zcela jiná rodina. Problémem byla tehdejší argentinská diktatura. Její mámu unesli ještě v roce 1976, a to v osmém měsíci těhotenství. O jejím otci nikdo nic neslyšel od roku 1977. Rodiče právničky Adriany byli totiž aktivisté, kteří nesouhlasili s režimem.
Adriana se pokoušela dopátrat k pravdě hned, co zjistila, že ji nevychovali biologičtí rodiče. Bylo jí to řečeno poté, co její náhradní rodiče zemřeli. Obrátila se proto na skupinu aktivistů v rámci kampaně Babičky z Plaza de Mayo. „Chtěla jsem zjistit, zda jsem dcerou zmizelých lidí, a to zejména kvůli datu mého narození,“ řekla Adriana. Své příjmení zveřejnit odmítla.
V pátrání jí tedy pomohli lidsko-právní aktivisté i technologie DNA. Díky tomu se podařilo zjistit, že jejími skutečnými rodiči jsou Violeta Graciela Ortolani a Edgardo Roberto Garnier. DNA Adriany se totiž shodovalo s příbuznými jejích rodičů, kteří zmizeli pod argentinskou vojenskou nadvládou.
Neúnavné pátrání po příbuzných probíhalo i ze strany Adrianiny babičky a tety. Právě s nimi se měla možnost poprvé v životě promluvit teprve nedávno. S tetou vystoupila na tiskové konferenci věnované nejen hrůzám někdejšího režimu, ale i jejich životnímu příběhu. S babičkou měla možnost spojit se telefonicky.
GRANDMOTHERS OF THE PLAZA DE MAYO:
— Man in Black (@69mib) 6. prosince 2017
A woman taken from her mother as a new-born in Argentina has been reunited with her relatives by the campaign group. Adriana is the 126th child found by the Grandmothers, who campaign for victims of the "Dirty War". pic.twitter.com/PPlD5oVD3P
Zatímco Adrianin příběh měl nakonec alespoň částečně šťastný konec, něco podobného se týká až 500 novorozenců odebraných politickým vězňům režimu. V rámci nich se podařilo zjistit pravdu a identifikovat 126 lidí, které ještě jako děti nelegální adoptovali a ve lži vyrůstaly v náhradních rodinách. Pomohlo k tomu právě vytvoření databáze DNA, aby bylo možné určit skutečnou identitu nelegální adoptovaných dětí. V souvislosti s tím byli dříve odsouzeni dva diktátoři a další lidé, kteří systematicky unášeli děti.
