Podobných interpretací jsou po světě stovky, ale podívejme se jednoduchou formou na nejdůležitější z hvězd pro lidstvo.
Když lidé o vědě ještě ani neslyšeli a nedokázali si logicky vysvětlit různorodé jevy odehrávající se v přírodě a kolem nich, věřili na různorodé pověsti a božstva. Všechny civilizace měly své specifické víry a názory, ale častokrát měly stejný objekt zaměření. Středem jejich zájmu byly ve velké míře právě vesmírné objekty, planety a hvězdy. Častokrát si je spojovali s náboženskými vírami a jednotlivými bohy. Důležité bylo především Slunce.
Nejbližší a nejjasnější hvězda provází lidskou existenci od počátku věků a významnou roli hraje i v dnešních moderních časech. Slunce je důležité nejen pro lidské bytosti, ale i zvířata a rostliny. Jednoduše pro celý život vůbec. Podívejme se tedy, jak ho vnímali v kulturách napříč světem, jak si vysvětlovali střídání dne a noci a podobně. Vše je doplněno hezkými obrázky pro lepší představu.
Egypt
Pyramidy, hieroglyfy, faraoni. Zem rozprostírající se kolem Nilu hrála v minulosti velmi důležitou roli. Staří Egypťané měli pro starověkou kulturu velký přínos a nezapomněli ani na slunce. Bůh s ním spojený se jmenoval Ra. Měl lidské tělo a hlavu sokola. Častokrát byl vyobrazen na stěnách a malbách. Jak si tedy vysvětlovali střídání dne a noci? Během slunečních hodin právě on se svými druhy plavali po obloze na lodi a ozařovali tak širé pole a půdu pod nimi. Pravidelně však vcházeli do podsvětí, aby přinesli světlo i mrtvým. A právě tehdy „mezi živými“ došlo k noci, tedy krátké temnotě. Ra však z podzemí vždy úspěšně vyšel, a tak se Egypťané pravidelně těšili další a další dávce světla.
Řecko
Severně, na druhé straně Středozemního moře, vládli zase Řekové. Kultura mimořádně bohatá na mytologii, pověsti, báje a další legendy. Vždyť jde o jednu z kolébek naší evropské civilizace. I oni měli trochu podobné vysvětlení jako Egypťané. Mělo jít o syna nejmocnějšího z nejmocnějších Bohů, Dia. Jmenoval se Apolón a jezdil ve voze taženém ohnivými koňmi napříč nebesy. Přinášel lidem světlo a teplo, ale mimo jiné byl zosobněný i s hudbou a uměním.
Čína
Číňané, izolovaní od výše zmíněných národů, si mysleli, že existovalo až 10 Sluncí. Všechny z nich byly potomky bohyně se jménem Šiho. I ona však jezdila po obloze ve voze a během svých cest si s sebou vždy brala jedno ze Sluncí. Devět z nich však vždy muselo čekat na svou příležitost. Když se jednou znudila, rozhodla se jít napříč oblohou spolu, což způsobilo příliš velké horko. Naštvali syna slunce, Di Juna, který si najal lučištníka, aby je sestřelil. On tak učinil a zůstalo jedno jediné Slunce.
Aztékové
Nyní přicházíme k trochu odlišnější interpretaci. Aztékové věřili, že existují jakési periody slunce a oni se nacházeli již v páté z nich. Předchozí čtyři byly zničeny, ať už jaguáry a jinými zvířaty nebo hurikány a dalšími živly. Pro pátou periodu byl důležitý bůh Nanahuatzin, který se obětoval za všechny a dal tak vzniknout zmíněné páté periodě slunce. Skočil do horoucího ohně, díky čemuž dal vzniknout Slunci.
Maorové
Přejděme v myslích na druhý konec světa, kamsi do oblasti Nového Zélandu, kde žili Maorové, odnož polynéského obyvatelstva. Věřili, že slunce kdysi dávno poskytovalo lidem málo denního světla a zároveň způsobovalo nedostatek času k provádění nejrůznějších činností. Po obloze se hnalo příliš rychle a způsobovalo potíže, až se jednoho dne Maui, tamní hrdina, rozhodl ho výrazně zpomalit. Vyhotovil dlouhá lana, aby žhavý kolos zachytil a dostal ho do své moci. Když se mu dostalo do rukou, udeřil ho, až dokud nezpomalilo a neposkytlo Maorům mnohem více denního světla.
Inuité
A na závěr legenda z chladného severu od Iniutů, resp. Eskymáků. Ti brali nejvýraznější objekty na obloze, Slunce a Měsíc jako příbuzné. Jmenovali se Malina a Annigan. Oba vzlétli do nebes a začali se honit. Právě takto si Inuité vysvětlovali střídání dne a noci, protože podle nich šlo o nekonečný závod, který byl přerušován různými zatměními. Ta symbolizovala, že se chytili, ale vždy se dali opět do pohybu na věčnou honičku.
