Její život ale nebyl zdaleka svatý.
Připravili jsme článkový seriál o inspirativních ženách.
Čtěte také:
- Odmítla uvolnit své místo bělochovi a navždy tím změnila Ameriku. Rosa Parks stála u zrodu konce rasové segregace
- V 15 letech ji střelil do hlavy bojovník Tálibánu. Přežila, získala Nobelovu cenu a dnes staví školy a pomáhá uprchlíkům
- Marie Curie-Skłodowská získala dvě Nobelovy ceny, přesto trpěla depresemi a musela čelit antisemitismu
- Džunko Tabei: Jako první žena zdolala Mt. Everest, bojovala za životní prostředí a nezastavila ji ani rakovina
- První Afroameričanka ve vesmíru zachránila život, čelila rasismu a pomáhala v Africe
Stala se první ženou, která stála v čele muslimské demokratické země. Bénazír Bhutto byla milovanou, ale i nenáviděnou političkou, která formovala podobu moderního Pákistánu. Zasloužila se v boji za práva žen, předsedala nebo spolupředsedala Pákistánské lidové straně po tři dekády, strávila část života ve vězení a za své pokrokové myšlení zaplatila životem.
Na druhou stranu její politickou kariéru provázela podezření z korupce a rozdělování moci mezi příbuzné. Do historie ale vstoupila jako bojovnice za práva žen, která dokázala uspět v konzervativní patriarchální společnosti.
Život v prosperitě aristokratické rodiny
Bénazír Bhutto se narodila 21. června 1953 v bývalém hlavním městě Pákistánu Karáčí. Jejím otcem byl politik Zulfikar Ali Bhutto a dědečkem Šáh Nawaz Bhutto, který působil jako premiér státu Junagadh. Do bohaté rodiny aristokratů se Bénazír narodila jako první ze čtyř dětí. Jejím první jazykem byla angličtina, ale mluvila také urdsky a sindhsky. Dětství strávila v blahobytu, ale zároveň ve strachu z probíhající pákistánsko-indické války.
Bohaté zázemí se ale nerovnalo spokojenému rodinnému životu. Zulfikar sice své dceři dopřál kvalitní vzdělání, což v pákistánské konzervativní společnosti nebylo zvykem, ale zároveň si dopřával aférky s dalšími ženami. Bénazířina matka kvůli tomu odešla a odstěhovala se do Íránu. Když ale zjistila, že se nuž nedostane ke svým dětem, po půl roce se zase vrátila do Karáčí.
Bénazír v Mississippi v dubnu roku 1972
V době, kdy bylo Bénazír devět let, se stal její otec pákistánským ministrem financí. Čtyři roky poté rezignoval a založil vlastní stranu, kterou nazval Pákistánská lidová strana. Její program byl populistický, sliboval lidem chléb, šaty a domov. Psal se rok 1968, kdy propukly protesty proti vládě prezidenta Ajuba Khana. Zulfikar Ali Bhutto byl v jejich průběhu zatčen. I z vězení ale tahal za nitky a zařídil, aby jeho dcera byla už jako šestnáctiletá přijata na Harvard.
Na podmínky v americké společnosti si nemohla zvyknout. První semestr měla podle spolužáků probrečet. Postupně si ale zvykla a nakonec se i angažovala v protestech za ukončení války ve Vietnamu. Ještě před tím, než získala bakalářský titul, se její otec v roce 1971 stal prvním demokraticky zvoleným pákistánským prezidentem po 13 letech vojenské diktatury.
Bénazír se na podzim roku 1973 přestěhovala do Velké Británie, kde pokračovala ve studiu na Oxfordu. Podle spolužáků sršela humorem a vedla intelektuálně podmanivé konverzace. Během svých studií rozjela kampaň za udělení čestného titulu jejímu otci. Škola ji ale odmítla z toho důvodu, že Pákistán se pod Zulfikarovým vedením měl dopustit brutálních zločinů na lidu Bangladéše během války za nezávislost.
Čerstvě zvolená premiérka Pákistánu
Počátky jedné pozoruhodné politické kariéry
V černu roku 1977 se vrátila do Pákistánu, kde měla pracovat pro ministerstvo zahraničí. Jenže jen měsíc poté byl její otec svržen během vojenského převratu vedeného Muhammadem Zia-ul-Haqem. Nový prezident vyhlásil stanné právo a začal zatýkat všechny novináře a intelektuály. Když se pak vzedmuly obrovské vlny protestů sahající do milionu požadující propuštění Zulfikara, rozhodl se jej zlikvidovat.
Vyzdvihl znovu na světlo neobjasněnou vraždu Ahmada Raza Khana Kasuriho z roku 1994, kterou měl Zulfikar zadat. Uspořádal nový proces a bývalého prezidenta v něm odsoudil k smrti. Popraven byl v dubnu roku 1979. Těsně předtím přesvědčoval svoji manželku a dceru, aby opustily Pákistán. Ony ale odmítly a vzápětí byly poslány na půl roku do vězení a další půlrok strávily v domácím zajetí.
