S Pavlínou Němcovou o modelingu, životě v Paříži i stárnutí a přístupu k chirurgickým zákrokům.
Světoznámá modelka Pavlína Němcová se v pouhých 16 letech vydala do Paříže, kde si ji vyhlédl Gianfranco Ferré, tehdejší hlavní designér módního domu Christian Dior. Mladé Češce se okamžitě otevřely dveře do světa modelingu a během následujících let se stala hlavní tváří kampaně pro Dior, Cartier, Clarins nebo třeba L'Oréal.
Jak se jí pracovalo s Naomi Campbell, Cindy Crawford a dalšími legendami? Setkala se někdy s nevhodným chováním ze strany klientů? A lze se modelingu věnovat i po čtyřicítce? To a mnohem více se dočteš v našem rozhovoru.
Vy jste jednou z nejúspěšnějších českých modelek, které zabodovaly i v zahraničí. V kolika letech jste začínala s modelingem?
Začínala jsem v 16 letech, což je přesně ten věk, v němž se v modelingu většinou začíná. S Evou Herzigovou jsme tenkrát byly takové první vlaštovky, které těsně před revolucí v 89. roce odjely do zahraničí.
Vzpomínáte si, co bylo tím bodem zlomu, díky kterému jste se stala tak populární modelkou?
Bylo to setkání s Gianfranco Ferrém, který byl tehdy hlavním designérem módního domu Christian Dior. Pamatuji si, že na mě působil jako takový pohádkový dědeček, a právě on si mě tenkrát vyhlédl, vytáhl mě z davu a otevřel mi dveře do světa velkého modelingu.
V 17 letech jsem se v Paříži zamilovala, vdala jsem se, měla jsem syna a s modelingem jako takovým jsem začala v 20 letech, kdy jsem se rozváděla a byla to pro mě jediná možnost, jak v té době vydělat peníze
Znamená to, že váš start kariéry byl poměrně přirozený? Nebo jste musela vynaložit větší úsilí?
Když jsem v 16 letech přijela do Paříže, tak jsem to vnímala jenom jako takový výlet, protože v mé hlavě jsem tam nejela za modelingem, ale chtěla jsem vidět město. Rozčarování pak přišlo přímo na místě, kdy nás agentura poslala do fotografického studia, kde jsme si měly stoupnout před foťák a začít pózovat. To mi ale vůbec nic neříkalo, stála jsem tam jako tvrdé Y, byla jsem velmi stydlivá a myslela jsem si, že to dopadne katastrofálně. Ono to ale vyšlo.
Ale jak říkám, k modelingu jsem přišla jako slepá k houslím, nikdy jsem necítila, že bych se mu chtěla věnovat nějak víc, že by mě naplňoval, nicméně v 17 letech jsem se v Paříži zamilovala, vdala jsem se, měla jsem syna a s modelingem jako takovým jsem začala v 20 letech, kdy jsem se rozváděla a byla to pro mě jediná možnost, jak v té době vydělat peníze, stát na vlastních nohách a soudit se o syna. Najednou jsem strašně rychle dospěla, řešila jsem závažné problémy a věděla jsem, že se modelingu prostě musím věnovat, motivací pro mě byly peníze. Právě v té době si mě vybral Gianfranco Ferré, získala jsem první kontrakt s Christianem Diorem a ve světě modelingu jsem už zůstala.
Jak na váš odchod reagovali rodiče? Předpokládám, že před sametovou revolucí to pro ně musel být šok.
Ano, byl to pro ně velký šok. Tehdy nás s Evou Herzigovou vybrala paní Karasová pro ředitelku jedné modelingové agentury, která se poté i setkala s mými rodiči, ujistila je, že s Evou budeme bydlet u ní doma a že se o nás bude starat, čímž odstranila pomyslnou bariéru a rodiče na to nakonec přistoupili. Oni mi to svým způsobem i přáli, abych cestovala, viděla svět a zkusila život i někde mimo Českou republiku a zároveň asi doufali, že jsem dobře vychovaná a všemu zlu se vyhnu (smích).
Pro jakého nejvýznamějšího designéra jste kdy pracovala?
Bylo jich hned několik, od zmíněného Christiana Diora, přes kampaň pro Clarins, L'Oréal, Garnier, Cartier a mnoho dalších. Ale právě práce pro Dior byla ta zásadní.
Modeling je záludný v tom, že například ve sportu se musíte zdokonalit tak, abyste podal ten nejlepší výkon, je to objektivní. Kdežto v modelingu to objektivní není a je to pouze o tom, zda se klientovi líbíte víc než ta druhá
Je těžké stát se tváří kampaně některé ze světových značek? Co pro to musí modelka udělat?
První věcí je samozřejmě účast na castingu, kde je opravdu velká konkurence. Člověk musí být připravený i na spoustu proher, i já jsem mnoho zakázek nedostala a pouze jsem se dostala do nejužšího výběru, v němž jsme stály pouze dvě, a nakonec to dostala ta druhá. Ale o tom to je, člověk se musí umět i prohrávat, takový je život a po prohře je hlavně důležité neztratit vervu a chuť jít dál.
Modeling je záludný v tom, že například ve sportu se musíte zdokonalit tak, abyste podal ten nejlepší výkon, je to objektivní. Kdežto v modelingu to objektivní není a je to pouze o tom, zda se klientovi líbíte víc než ta druhá. Pokud neuspějete, tak vlastně ani nemáte co zlepšovat, vzhled nezměníte.
Mohlo vám v získání některých zakázek bránit i to, že jsem ta byla „holka z východu,“ která nemluví francouzsky?
Nemyslím si, klienti většinou mluví anglicky, protože neočekávají, že umíte francouzsky a ono mnohdy nemusíte mluvit vůbec (smích). Modeling je svým způsobem zvláštní obor.
Přehlídky jste šla i s hvězdami jako je Naomi Campbell, Cindy Crawford… panuje mezi modelkami rivalita?
S rivalitou jsem se nikdy nesetkala. Když jsem občas zahlédla nějaký ten titulek „rivalita na mole,“ tak mě to pobavilo, protože nic takového ve vrcholovém modelingu v zahraničí opravdu neexistuje. Naopak jsou všichni přátelští a uvědomují si, že táhneme za jeden provaz, že všichni musíme podat co nejlepší výkon, aby byl klient spokojený.
A klienti? Chovali se k vám vždy vlídně a hezky? Nebo jste se občas setkala i se špatným či nevhodným chováním?
Musím zaťukat, ale klienti se ke mně vždy chovali moc hezky. Možná jsem na to měla štěstí, ale vždy jsem pracovala s absolutními profesionály a sama jsem tak k tomu přistupovala. Vrcholový modeling je o naprosto profesionálním přístupu, a to úplně u všech zúčastněných.
Když se bavíme o nevhodném chování, našli bychom kauzy MeToo i ve světě modelingu?
Nemyslím si, ono ke kauze MeToo ani ve většině případů dojít nemůže, protože již od začátku této branže se v ní vyskytují především muži z LGBT+ komunity, takže nějaké nevhodné či sexuální chování ze strany mužů tu neexistuje.
Modeling jako takový se v dnešní době vytrácí, protože nastupují sociální média a tento obor válcují. I mnoho klientů v dnešní době využívá influencerky, které nemají dispozice k tomu být modelkou
Když se podíváte na svět modelingu tehdy a nyní, vnímáte nějaké změny?
Obrovské změny, my jsme zažili zlatou éru modelingu, která byla v 90. letech a trvala i pár let potom. Modeling jako takový se v dnešní době vytrácí, protože nastupují sociální média a tento obor válcují. I mnoho klientů v dnešní době využívá influencerky, které nemají dispozice k tomu být modelkou, protože v modelingovém světě musíte splňovat určité míry, ale sociální média umožňují tato kritéria ignorovat. Už nemusíte být tak vysoká, hubená a sociální sítě jsou navíc plné klamu, fotky jsou výrazně upravené a když vidíte influencery na sociálních sítích a poté v reálu, tak mnohdy dochází k opravdu velkému překvapení.
Poslední dobou můžeme u různých obchodních domů mezi modelkami vidět i plus size dívky, nižší či jinak atypické slečny atd. Přistoupí podle vás na tuto hru časem i jiní high-end designéři?
Uvidíme, oni se tomu zatím samozřejmě brání, protože oblečení vždy vypadá lépe na vysoké a hubené ženě či slečně než na silnější dívce. Ale dnešní doba a pokrok je možná přivede k tomu, že i oni začnou využívat ženy z normálního života. S tím souvisí i to, že designéři začínají bookovat modelky mého věku, které by již normálně byly „za zenitem“, což je pro nás dobrá zpráva (smích).
Co pro vás znamená krása?
Krása je pro mě o vnitřním rozpoložení člověka, o tom, jaké má hodnoty a co z něj číší. Když je člověk dobrý, hodný a má hezky postavené hodnoty, tak krása jeho duše vyzařuje i navenek, a to je pro mě ta pravá krása.
Jaké hodnoty máte na mysli?
Dobro, absence závisti, přejícnost, žádná zákeřnost a zlost. Hodnoty jsou o opravdovém životě a o tom být vlídný a vstřícný ke svému okolí, šířit dobro.
Sama jste nakousla, že i modelky 35+ let nemusí zoufat. Jak se vy sama vypořádáváte se stárnutím?
To, že někteří vnímají stárnutí negativně, je problém dnešní doby a ženy jsou kvůli tomu ochotné podstupovat určité kroky, které jsou nevratné a dle mého názoru jim navíc spíš uškodí, než pomohou. Se stárnutím problém nemám, beru ho jako přirozenou součást života a jako téměř jedinou věc na světě, kterou nikdo nezměníme. Všichni stárneme, stejně rychle, je to koloběh života a bojovat proti němu je naprostý nesmysl. Ano, nikdo nechceme vypadat svraštěle, ale můžeme to nějakými způsoby oddálit a odvíjí se to i od toho, jak se cítíme uvnitř. Existují různé přípravky či metody masáží, kterým se věnuji i já a pomocí kterých si déle udržíme mladiství vzhled, ale nevratné zákroky považuji za úplný nesmysl.
I pro mnoho mužů je přitažlivá naopak starší žena, která má sebevědomí než krásná, mladinká, ale prázdná bytůstka
Mnoho žen má pocit, že se s přibývajícím věkem stávají pro okolí neviditelné. Co byste takovým ženám poradila?
Pocit neviditelnosti mají samy v sobě a v momentě, kdy si žena uvědomí, kolik toho v životě dokázala, co zažila, tak přestane být neviditelnou a získá dostatečné sebevědomí, protože právě o něm to je. I pro mnoho mužů je přitažlivá naopak starší žena, která má sebevědomí než krásná, mladinká, ale prázdná bytůstka. Nejhorší, co může žena udělat sama sobě je, že má pocit, že je neviditelná. Není.
Vy nejste jen modelka, ale také podnikatelka a právnička. V Česku jste založila první fitness centrum pro obličej.
Ano, hledala jsem nějakou metodu, kterou bych mohla využívat k tomu, abych si jemným způsobem udržela vypnutou a mladistvou pokožku. Pak jsem objevila právě hloubkové liftingové masáže obličeje, dostala jsem se přímo k tvůrci této metody, nechala jsem se od něj zaškolit, abych pochopila její fungování a následně jsem se rozhodla, že to přivedu k nám do Čech a poslala jsem k němu na školení i moje terapeutky.
Během lockdownu bylo fitness centrum bohužel zavřené, ale už jsem zase v plném provozu a mám radost, že spoustě žen se tato metoda líbí, a hlavně vidí výsledky. Je to prostě mechanická hloubková masáž svalových tkání v obličeji, na které často zapomínáme. Většina z nás cvičí se svaly na těle, abychom si udrželi jejich pružnost, ale obličejové svaly zapomínají. A upřímně obličejové fitness centrum je mnohem lepší v tom, že vy si pouze lehnete a hodinu a čtvrt s vašimi svaly v obličeji pracuje terapeutka a pak pouze otevřete oči a jste o několik let mladší (smích).
Takže žádné činky a pot?
Přesně tak, žádné činky, a ještě od nás odejdete odpočatá. Obličejová masáž má navíc i mnoho blahodárných účinků, podzvedne kontury obličeje, zpruží svaly, ale zároveň, protože v obličeji máme několik nervových zakončení, vám pomůže i psychicky, neboť naprosto neskutečným způsobem odvádí a zmírňuje stres a čistí lymfatický systém, čímž si z těla odvedete škodliviny.
Vy jste několik let žila v Paříži. Jak dlouho?
Téměř 30 let, takže skoro celý život. Zpátky v Čechách jsem teprve dva roky.
Z jakého důvodu jste se rozhodla vrátit zpět do České republiky?
Toužila jsem po tom celý život, ve Francii jsem žila pouze proto, že jsem se soudila o syna, což bylo opravdu náročné a dlouhotrvající období. Vždy jsem měla v plánu, že se jednou vrátím zpět do Prahy a jsem ráda, že se to již stalo.
Jak hodnotíte českou módu v porovnání s tou, kterou jste viděla v pařížských ulicích?
Musím říct, že Francouzi se umí oblékat o něco lépe, ale možná je to tím, že jsem tam žila opravdu od mých 16 let a více jsem přilnula k jejich vkusu, který je v každé zemi jiný. Vkus je velmi subjektivní věc, každému se líbí něco jiného, každý se cítí dobře v něčem jiném, je velmi individuální a mohu říct, že i v Česku potkávám úžasně oblečené lidi, jen tu máme míň takové té elegance, kterou v sobě Francouzi mají zakořeněnou.
A musím říct, že my Češi jsme i mnohem hezčí, než Francouzi (smích). U nás potkáte krásnou ženu na každém kroku, což ve Francii není běžné
Je naopak něco, čím by se Francouzi měli nechat inspirovat u nás?
My máme moc hezky nastavené hodnoty, jsme víc jeden k druhému vstřícní, hodní, kdežto ve Francii hraje velkou roli sobeckost. Ale i to je samozřejmě individuální. A musím říct, že my Češi jsme i mnohem hezčí, než Francouzi (smích). U nás potkáte krásnou ženu na každém kroku, což ve Francii není běžné, tam se ženy spíše umí udělat zajímavými.
Nestýská se vám po životě v Paříži?
Ani ne, jsem Češka každým coulem, velmi jsem se těšila zpátky a když nyní jedu do Paříže, tak si to o to víc užívám, protože vím, že se zase za pár dní vrátím.
Kdybyste v životě mohla jednu věc udělat jinak, co by to bylo?
Víte, že vůbec nic! Všechno je tak, jak má být a důležité je se učit ze svých vlastních chyb a už je nedělat dál. Ale rozhodně bych nic neměnila.
