Jaká je historie ženských cyklistických závodů a jak se zrodila myšlenka obnovit ženskou verzi Tour de France?
Svět cyklistiky aktuálně žije slavným závodem Tour de France. V prestižní třítýdenní soutěži zdolává rovinaté etapy i horské pasáže mužská cyklistická špička. Letošní rok je ovšem významný i pro cyklistky. Po dlouhých třiatřiceti letech mají totiž i ony znovu svou verzi tohoto fenomenálního závodu. 24. července, tedy v den, kdy se muži rozloučí s Tour de France, zahájí ženy na pařížském bulváru Champs-Élysées svou Tour de France Femmes. A bude to velká událost. Historie k cyklistkám totiž moc vstřícná nebyla.
Komplikovaná cesta ženských cyklistických závodů
Zatímco historie mužské Tour de France se začala psát už v roce 1903, ženy si na svůj prestižní závod musely počkat mnoho let. V té době byly ženy cyklistky na vedlejší koleji. Hlavní role, kterou tehdy plnily, byla role loajální manželky nebo přítelkyně závodníka. Podle historika Christophera S. Thomase situaci nezlepšil ani fakt, že po první světové válce se Francie jako taková snažila posílit tradiční genderové role mužů a žen a na Tour začali organizátoři najímat hostestky. To je koneckonců praxe, která trvá dodnes a mnohdy vyvolává negativní reakce, jež ji označují za sexistickou a neuctivou k ženám.
Našly se ale i průkopnice ženské cyklistiky, které se v té době navzdory zákazu účastnit se závodů zapsaly do historie zlatým písmem. Tou nejznámější byla zřejmě Alfonsina Strada, italská cyklistka a jediná žena, která závodila po boku mužů ve slavném Giro d’Italia. Stalo se tak v roce 1924. Zaregistrovala se totiž pod jménem Alfonsin a oklamala tak pořadatele. Na její skutečnou identitu se sice těsně před závodem přišlo, na start se ale postavit mohla. Stala se legendou, velké cyklistické závody ale zůstaly ženám zapovězeny dalších šedesát let.
Jeden pokus o Tour de France pro ženy ale v průběhu desetiletí trvající pauzy přesto proběhl. Bylo to v roce 1955. Závod, který vyhrála cyklistka Millie Robinson z ostrova Man v Irském moři, měl ale jen pět etap a trasa vedla z Rambouillet do Mantes, což je jen něco málo přes čtyřicet pět kilometrů. Od roku 1956 se už dlouhé roky opět žádný ženský závod nekonal.
Pět let a pak další stopka
Ženský peloton zažil svůj první oficiální start na ženské Tour až v roce 1984. První ročník dostal název Tour de Feminin. Konal se souběžně s mužskou Tour de France. Ženy jely i stejné tratě jako jejich mužské protějšky, i když zkrácené. Tour de Feminin se sice snažil o to, aby byl důstojnou verzí závodu, v porovnání s mužskou Tour ale stále dost zaostával.
Například vítězka závodu, Marianne Martin ze Spojených států amerických, dostala za svůj triumf odměnu ve výši jednoho tisíce dolarů. Tuto částku ale nedostala jen sama pro sebe, musela ji rozdělit do svého týmu. Vítěz mužského závodu, Francouz Laurent Fignon, si triumfem vyjel přesně sto tisíc dolarů. Tedy stonásobek toho, co vydělala Martin.
Další cyklistka Deborah Shumway, která tehdy skončila třetí, později vzpomínala, že ani podmínky neměly závodnice ideální. Po jedné z etap prý absolvovala cestu do motelu v dodávkovém voze s čokoládovými sendviči.
Třítýdenní verze Tour de Feminin trvala pouhé dva ročníky. Na vině byla i absence diváků. Někteří sice závodnicím fandili podél tratí, mediální pokrytí ale nebylo dostatečné a o ženském závodě vědělo velmi málo lidí. Na mužské akce se nadále zaměřovala i tištěná média. V roce 1986 tak organizátoři zkrátili ženskou Tour na dva týdny. A v roce 1989 se závod konal naposledy. Organizace Société du Tour de France, ze které později vznikla Amaury Sport Organisation (ASO), to odůvodnila ekonomickými důvody.
Pokračující problémy ženského pelotonu
Přestože ASO pokračovala v pořádání alespoň jednodenních ženských závodů, jako byly Valonský šíp (La Flèche Wallonne), Lutych–Bastogne–Lutych nebo Paris–Roubaix Femmes, pokusy vrátit se k podobnému formátu, který měla Tour de Feminin, vždy skončily neúspěchem. A pokud probíhaly, o což se v letech 1992–2009 pokoušel Pierre Boué, tak za nedostačujících až ostudných podmínek.
Cyklistika i v 21. století zůstává jedním ze sportů, kde je rozdíl mezi muži a ženami jedním z nejvýraznějších. Podle Alexandry Tinkové, redaktorky webu ČT Sport, jde o přetrvávající problém. „Ženský peloton se dlouhodobě potýká s nedostatkem pozornosti, podfinancováním a menší prestiží závodů. Jde v podstatě o takový začarovaný kruh – ženským závodům se nedostává dostatek mediální pozornosti a televizního pokrytí, tudíž jim schází také zájem fanoušků, a tedy nejsou tak zajímavé pro sponzory,“ uvedla.
Vše odstartovala petice
Myšlenka na znovuobnovení ženské Tour a s ní i naděje na zlepšení situace se začala rodit v roce 2013. Cyklistky Kathryn Bertine, Marianne Vos, Emma Pooley a triatlonistka Chrissie Wellington tehdy stály za peticí Le Tour Entier, kterou podepsalo 97 307 lidí. V následujících letech se tak konala alespoň Le Tour, buď jako jednodenní, nebo dvoudenní závod, často se křížící s mužskou Tour de France.
14. října 2021 bývalá cyklistka Marion Rousse a ředitel Tour de France Christian Prudhomme představili podobu nového závodu, který dostal název Tour de France Femmes. Dvojice seznámila veřejnost s některými detaily, včetně toho, kdy se bude Tour konat a kudy povedou jednotlivé etapy. Rousse, která se stala ředitelkou závodu, vyjádřila naději, že závod bude pro cyklistky vrcholem sezóny a stane se tradicí, která tu bude i za sto let.
Tour de France Femmes 2022
První plnohodnotná ženská Tour od konce osmdesátých let se bude konat od 24. do 31. července. Začne tedy v den, kdy mužská Tour de France skončí. Podle Alexandry Tinkové je to dobře. „U ženských závodů se často stává, že předcházejí těm mužským a televizní pokrytí ženám věnuje jen několik minut na začátku vysílání mužského závodu,“ vysvětlila.
Trasa povede z Paříže na La Planche des Belles Filles, tedy na Planinu krásných dívek. Na cyklistky čeká celkem osm etap v celkové délce 1 029 kilometrů. Nejdelší etapa závodu z Bar-le-Duc do Saint-Dié-des-Vosges bude mít 175 kilometrů.
Závodu se účastní řada favoritek. Podle Tinkové mezi adeptky na přední příčky bude patřit nedávná vítězka Giro Donne Annemiek van Vleuten z Nizozemska. Konkurenci bude mít v podobě italských cyklistek Marty Cavalli a Elisy Longo Borghini. Očekává se i účast dalších hvězdných jmen – Demi Vollering, Ashleigh Moolman a také Lotte Kopecké. Do boje o zelený trikot pro vítězku bodovací soutěže by sportovní redaktorka počítala aktuální mistryni světa Elisu Balsamo nebo legendu sportu Marianne Vos. Česká jména na startu bohužel nenajdeme.
Budoucnost ženské cyklistiky
Má Tour de France Femmes šanci vyrovnat se Tour de France? A může se ženská cyklistika dostat na úroveň popularity té mužské? Lidé okolo oblíbeného sportu věří, že ano. „Myslím si, že ženská cyklistika má stoprocentně potenciál vyrovnat se té mužské. Ukázalo to už třeba právě uplynulé Giro Donne, které nabídlo deset dní skvělého a napínavého závodění. I Elisa Longo Borghini během závodu říkala, že všechny cyklistky mají na paměti, že musí dělat dobrou show, aby svůj sport zpopularizovaly,“ uvedla Tinková.
Podmínky se podle ní zlepšují, a pokud bude pokračovat dostatečná medializace ženské cyklistiky, bude mít tento sport také víc fanoušků a fanynek a v důsledku toho také více sponzorů. Podle novinářky je to ale stále běh na dlouhou trať.
Pracovat podle ní musí organizátoři především na délce jednotlivých etap i celého závodu, televizním pokrytí závodu nebo na stále diskutované problematice prize money. Ani v jedné z těchto věcí se ženská Tour ani zdaleka nepřibližuje mužské. „Přerozdělovat se bude 250 tisíc eur a vítězka si odnese pětinu. Přesto by v přepočtu a srovnání s dotací mužského závodu měl být výdělek zhruba trojnásobný,“ napsala ve svém textu.
Zda opravdu dojde k naplnění přání cyklistek a bude jejich sport u veřejnosti stejně populární jako ten mužský, je zatím ve hvězdách. Faktem zůstává, že si ženská cyklistika své Tour de France Femmes zasloužila. Zejména kvůli tomu, jak komplikovaným vývojem si v průběhu historie prošla.
