Strach z létání patří mezi nejběžnější druhy fobií. Podle statistik se mohou úzkosti z létání týkat až 40 procent lidí. Terapeutka Nikola Pavlíčková odpovídá, jak aerofobie vzniká a jak s ní bojovat.
Létání je nejbezpečnějším způsobem cestování. Říkají to alespoň statistiky. Podle Mezinárodní asociace leteckých dopravců (IATA) míra fatálních nehod za rok 2018 v průměru vycházela na 0,28 na 1 milion letů, což se rovná jedné smrtelné nehodě na 4,2 milionu letů. Letadla vzlétají a přistávají více než statisíckrát za den, přesto má do nich řada lidí větší strach nastoupit než do auta. V důsledku dopravních nehod přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO) každý rok zemře 1,3 milionu lidí (více než polovinu obětí tvoří motorkáři, chodci či cyklisté).
Pokud s fobií chceme bojovat, vždy je nejdůležitější přijít na to, co naši fobii způsobilo a nadále způsobuje. To se může u každého lišit.
Jak vzniká fobie? Velký vliv mají i rodiče
Co tedy stojí za vznikem strachu z létání, kterému se říká aviofobie (někdy také aerofobie), a jak jej překonat? Na to jsme se zeptali psychoterapeutky Nikoly Pavlíčkové, do jejíhož zaměření spadají právě i fobie a jejich překonávání – věnuje se také psychologii sportu a kromě lepších výkonů pomáhá lidem vést kvalitnější život. Odpověď na to, jak aerofobie vzniká, ale podle Pavlíčkové není jednoznačná. Fobie vrozené nejsou a jejich vznik ovlivňuje celá řada faktorů.
„S fobií se nikdo nerodí, je to naučené chování v průběhu života. Přesné příčiny, jak vzniká aerofobie, nejsou známé, ale několik faktorů hraje svou roli. Patří mezi ně špatné zkušenosti, prostředí – chování naučené od rodičů, kteří se báli létat a my jsme tuto fobii přejali. Někdy můžeme převzít fobii od někoho z blízkého okolí, kamaráda nebo příbuzného, ale obecně největší vliv mají rodiče. Když se staneme rodiči, bojíme se o děti a bojíme se více o sebe. U každého je příčina jiná, každý má jinou kombinaci faktorů, které ho ovlivňují,“ vysvětlila pro Refresher terapeutka.
Smrt je přirozenou součástí života. Jak se s ní vyrovnat? (Rozhovor)
26. července 2022 6:00
Tím, že je každý člověk jiný, se liší i míra, v jaké nás strach z létání ovlivňuje, dodává Pavlíčková. „Je to ovlivněno fyziologickými, psychologickými a sociálními faktory, které jsou u každého unikátní. Špatná zkušenost může znamenat to, že jsme zažili silnou turbulenci, trauma, které jsme zažili na dovolené, filmy, kde byla natočena nehoda letadla. Můžou nás ovlivnit i zprávy, kde je reportáž o pádu letadla. I to v nás může spustit strach z létání. Například po 11. září se počet lidí s touto fobií zvýšil,“ uvedla.
Strach z létání si můžeme vypěstovat i tím, že cestování letadlem máme spojené s různými nepříjemnými okolnostmi. „Pokud třeba často létáme kvůli práci a jsme dlouhodobě ve stresu, může se pak projevit strach z létání jako reakce na dlouhodobou situaci, ve které se necítíme dobře. Dále strach z létání můžou umocňovat další fobie, jako je klaustrofobie, strach z výšek, bacilofobie. I proto se strach z létání léčí jako ostatní fobie,“ popisuje Pavlíčková.
Myšlenky umocňují naše emoce. Pokud tedy nemyslíme na nic jiného a přemýšlíme nad katastrofickými scénáři, cítíme se mnohem hůře.
Je to jedna z nejčastějších fobií
Strach z létání patří mezi nejčastější druhy fobií, projevovat se může silnými úzkostmi, zvýšeným srdečním tepem, potížemi s dýcháním a dalšími symptomy. Létání se přitom v posledních dekádách stalo daleko častějším a bezpečnějším, než tomu bylo kdykoliv dříve. Na to, jak malé riziko při létání dnes hrozí, poukázal i profesor Arnold Barnett z Massachusettského technologického institutu (MIT). „Riziko je tak malé, že bát se létání je jako bát se jít do supermarketu, protože by se tam mohl propadnout strop,“ řekl.
Některé studie naznačují, že létání se lidé bojí méně než v minulosti. Například podle norské studie míra aerofobie mezi lety 1986 až 2015 v tamní populaci klesla z 8 procent na 3 procenta a stejně tak kleslo také procento osob, které uvedly, že letadlem nikdy neletěly (z 5 procent na 0,5 procenta Norů). Z 11 procent na 7,5 procenta klesl také poměr cestujících, kteří se potřebovali před letem „posilnit“ alkoholem. Největší úzkosti či strach lidem způsobovaly turbulence, neidentifikovatelné zvuky nebo obava z teroristického útoku.
Je však důležité rozlišovat osoby, kterým byla fobie diagnostikována lékařem či terapeutem, a ty, kterým létání způsobuje daleko méně intenzivní pocity strachu či úzkosti. Určitou míru těchto nepříjemných pocitů totiž dle statistik zažívá až 40 procent lidí. Zdaleka ne každý z nich má ale diagnostikovanou fobii, takových osob jsou spíše jednotky procent.
V přesných číslech se statistiky různí. „Některé uvádí, že se aerofobie objevuje u 3–40 % lidí, jiné zase u 1 ze 3 lidí, s tím, že nižší čísla reflektují jedince s velice silnou úzkostí, kteří byli diagnostikováni odborníkem, zatímco vyšší číslo zahrnuje lidi s mírnými symptomy, kdy se o fobii nejedná,“ říká terapeutka Pavlíčková.
Jak strach z létání překonat? Metod je spousta
To, že se létání bojíme, rozhodně neznamená, že s tím nemůžeme nic dělat. Existuje totiž hned několik účinných metod, jak tento druh fobie překonat a cestování letadlem si jednoho dne užít jako ostatní. Jak však podotýká terapeutka Nikola Pavlíčková, odvíjí se to mimo jiné od toho, jak intenzivní naše nepříjemné pocity jsou.
„Vždy záleží na tom, jak silná fobie je. Pokud na sobě klient pracuje, vždy se dá zmírnit, v některých případech i úplně odstranit. Základ je o tom mluvit. Se svým okolím, s okolím, se kterým cestujeme, a v neposlední řadě s odborníkem,“ vysvětlila pro Refresher Pavlíčková.
„Existuje několik druhů terapií – kognitivně behaviorální, neurolingvistické programování, hypnoterapie, EFT terapie,“ doplňuje terapeutka a jedním dechem upozorňuje, že ovšem nelze určit jednu konkrétní metodu, která by byla v léčení aerofobie nejlepší pro všechny. Nejdůležitější není to, kterou konkrétní terapii si vybereme, ale to, aby fungovala. A to, co funguje, je u každého člověka jiné, záleží tedy na našich osobních preferencích a potřebách.
Kromě výše uvedených forem terapie je zajímavým způsobem léčby strachu z létání také virtuální realita, kdy klient či pacient zažívá simulovaný let ve virtuálním prostředí. Použití této moderní technologie otestovali vědci z Izraele, podle jejichž studie publikované v roce 2021 může mít tato forma léčby skutečně pozitivní účinky. A to, že virtuální realita může být jako forma terapie účinná, potvrzují i další studie. Léčeným osobám použití virtuální reality či simulátoru mimo jiné poskytuje větší míru soukromí a terapeutům větší kontrolu nad stimuly, kterým jsou jejich klienti vystaveni.
Z mé zkušenosti se tento druh fobie objevuje u mužů i žen bez rozdílu věku a nepozoruji velké rozdíly. Rozdíl je spíše v tom, že ženy spíše navštíví odborníka, zatímco muži mají pocit, že si s tím poradí sami (což je obecný problém terapie).
Nutné je najít příčinu, strach je přirozená věc
Prvním krokem by však podle terapeutky Pavlíčkové mělo být to, co přesně u nás fobii vyvolalo a s čím přesně se náš strach pojí. „Pokud s fobií chceme bojovat, vždy je nejdůležitější přijít na to, co naši fobii způsobilo a nadále způsobuje. To se může u každého lišit. Zároveň je potřeba si konkrétně pojmenovat, co je to za strach: strach ze vzletu, z přistání, strach z výšek, strach, že to nemáme pod kontrolou, strach ze stísněného prostoru, strach z bacilů, strach z velkého množství lidí,“ upřesnila Pavlíčková.
Od toho se pak odvíjí další kroky. „Když určíme příčinu a konkrétní strach, poté s tím můžeme pracovat. Techniky, které se používají: práce s myšlenkami a to, jak nad situací přemýšlíme, práce s emocemi, jak emoce vnímáme, jak je dokážeme kontrolovat a pracovat s nimi, vizualizace, pozitivní afirmace (zvládnu to, věřím, že to zvládnu, že vše dobře dopadne…) a další,“ vyjmenovává způsoby, jak může každý z nás svůj strach z létání minimalizovat.
Negativní myšlenky, které se nám odehrávají v hlavě, bývají leckdy tím, co může naše nepříjemné pocity z létání umocňovat a výrazně zesilovat. Bát se je normální, ale neměli bychom se strachem nechat ovládat. Právě proto je práce s terapeutem důležitá, protože nám může pomoci naše myšlenky lépe pochopit a pomůže nám, abychom se těmi negativními nenechali ovládnout.
„Strach je naše přirozená součást, pokud se nedostane za únosnou mez. Terapie zabývající se fobiemi se zaměřují primárně na práci s myšlenkami. Pracuje se s negativními myšlenkami, které přispívají ke zvýšení strachu. S tím, aby si je klient uvědomil a uměl s nimi pracovat jinak. Myšlenky umocňují naše emoce. Pokud tedy nemyslíme na nic jiného a přemýšlíme nad katastrofickými scénáři, cítíme se mnohem hůře. Pokud pracujeme s našimi myšlenkami, dokážeme tím ovlivnit i naše emoce. Je důležité umět přemýšlet realisticky, až pozitivně. To nám pomůže vyvážit naše nepříjemné pocity,“ uvedla Pavlíčková.
Terapeutka zároveň vyzdvihuje důležitost naučit se pracovat s emocemi jako takovými, k čemuž nám dle jejích slov může pomoci dýchání, meditace, poslech hudby, ale v neposlední řadě také vizualizace strachu a vedení dialogu s naším strachem. „Při silných úzkostech může pomoci několik hodin strávených na simulátoru za přítomnosti odborníka,“ říká.
Pavlíčková také doporučuje vzdělávat se a zvyšovat vlastní informovanost o procesu létání, abychom lépe rozuměli některým technickým parametrům, co se při cestování v letadle v danou chvíli děje a proč je náš strach často iracionální. „Čím více rozumíme tomu, jak letadla fungují, tím jednodušší pro nás může být prožít celý let,“ říká.
A v neposlední řadě bychom měli věnovat zvýšenou pozornost tomu, co náš strach nebo úzkosti spouští. „Je dobré naučit se rozpoznávat spouštěče. Co spustí náš strach. Zda je to to, že myslíme, že někam poletíme, když jsme doma, nebo tento strach přijde až na letišti či až přímo v letadle. Nebo jsme klidní celou dobu, ale strach se objeví u přistání. Pokud víme, co spouští náš strach, lépe s ním dokážeme pracovat v danou chvíli,“ vysvětluje terapeutka Pavlíčková.
Jak dlouho trvá se strachu zbavit?
Vzhledem k tomu, že u každého aerofobika je jiná intenzita strachu či úzkosti z létání, jiný původ těchto pocitů a každý se může rozhodnout pro jinou formu terapie, je zcela individuální také to, jak dlouho se bude dotyčný člověk strachu z létání zbavovat. Nelze tedy určit, zda se bude jednat o proces, který potrvá týdny, měsíce nebo třeba roky.
„Vždy záleží na tom, jaký je počáteční stav. Pokud cítíme úzkost, až paniku, když máme letět, bude to trvat delší dobu. Zároveň záleží na tom, jak často létáme. Není to například jako u fobie z pavouků, se kterými se setkáváme téměř na denní bázi, a můžeme tak na této fobii pracovat mnohem častěji,“ uvádí terapeutka.
Jak již bylo zmíněno, nelze přesně určit ani to, kolik lidí se se strachem z létání potýká, jelikož u každého se strach může projevovat jinak a zdaleka ne každý, kdo má z létání pocit úzkosti, je diagnostikovaný aerofobik. Zásadní rozdíl v rozšířenosti strachu z létání není podle odbornice ani mezi muži a ženami, snad jen kromě toho, že u žen je vyšší pravděpodobnost, že se v případě potřeby rozhodnou vyhledat odbornou pomoc. Jsou ale i tací, kteří neví, že by jim terapie s tímto problémem pomoct mohla.
„Obecně je toto těžké určit, protože většina lidí, kteří touto fobií trpí, neví, že by jim terapie pomohla nebo se ani nesnaží odborníka vyhledat a radši to řeší například tím, že nelétají nebo se posilní alkoholem. Z mé zkušenosti se ale tento druh fobie objevuje u mužů i žen bez rozdílu věku a nepozoruji velké rozdíly. Rozdíl je spíše v tom, že ženy spíše navštíví odborníka, zatímco muži mají pocit, že si s tím poradí sami (což je obecný problém terapie),“ uzavírá Nikola Pavlíčková.
