Jak probíhá sezení u astroložky? A kdo tvoří horoskopy, které vídáme v módních časopisech? Ptali jsme se astroložky Martiny Lukáškové.
Když se řekne astrologie, mnozí z nás si možná představí „něco se hvězdami“, obskurní horoskopy v časopisech, věštění z koule či nezdravé upínání se k předpovědím budoucnosti. Astropsycholožka Martina Lukášková se ale snaží ukázat, že tomu tak nemusí být.
Kromě kurzu humanistické a transpersonální astrologie absolvovala mimo jiné i terapeutický výcvik. A to proto, aby dokázala lépe pracovat s lidmi všech věkových kategorií a lépe jim porozuměla. Zároveň spoluvytvořila „etický kodex humanistického a transpersonálního astrologa“ – chce totiž přispět k tomu, že astrologie nebude vnímána jako manipulativní nástroj, nýbrž nástroj pomoci.
Ona sama budoucnost nepředpovídá, svým klientům spíše pomáhá orientovat se v životě tady a teď. „Dala jsem si za cíl, že když už jsem si takhle bláznivě vyplýtvala život na astrologii – protože člověk může dělat spoustu jiných věcí, možná i zajímavějších –, tak se pokusím ji legitimizovat alespoň do úrovně pomáhající profese,“ říká se smíchem v rozhovoru pro Refresher Lukášková.
Jaké má podle vás astrologie postavení v široké veřejnosti? Proč často bývá shazována, zesměšňována?To je diskurz, který pomohl zavést astronom Jiří Grygar v rámci porevolučního boomu, kdy se astrologie dostala v daleko větší míře i do médií. V novinách byly neustále „horoskopy a politika“ a skrz obrazovku se vysílala pozitivní energie. (smích) To už jsou dnes nemyslitelné věci.
Ke slovu se tak dostala i hromada šarlatánů, kteří pracovali v astrologii a získali nesmírný mocenský i finanční vliv. Ti se dostali do hledáčků skupiny Sisyfos, která brání povědomí zdravého pohledu na život. Pan Grygar se následně stal 2. předsedou Rady České televize, takže měl obrovský vliv – což se sneslo na astrologii a začala být vnímána jako pavěda. Astrologie ale nikdy neměla ambice být vědním oborem, to není možné. Je to hermeneutická interpretace symbolů. Je to spíše jazyková oblast než oblast tvrdých věd, kde lze dokázat a opakovat nějaký pokus.
Takže z tohoto narativu se astrologii ještě nepodařilo vymanit?Určující médium u nás je třeba ČT, kde jsem i já několikrát vystupovala. Jenže v jejích pořadech musí být na druhé straně vždy oponent z řad etablovaných psychoterapeutů nebo vědců. Je to z důvodu „vyváženého zpravodajství“. V podstatě se stále udržuje diskurz, že se k tomu někdo musí vyjádřit, aby potvrdil, že to není věda. Přestože to nikdo netvrdí.
Druhá věc je, jak je astrologie prezentována novinovými články nebo horoskopy v časopisech. Já osobně jsem je také kdysi psala, ale snažila jsem se alespoň částečně z astrologie vycházet. Jenže vydavatelé mediálních domů na vás tlačí, aby to bylo zábavné, abyste používala moderní výrazy – například místo „nakupovat“ musíte použít „shopovat“. Všechno tohle vede k utváření obrazu, že je to vlastně taková zábavná záležitost pro ženy na mateřské dovolené – čímž se mimo jiné dehonestují i ony.
Tvoří horoskopy v časopisech lidé znalí astrologie?Ty přední časopisy si ještě zakládají na tom, aby horoskopy psal astrolog. U těch méně známých plátků spíše ne. Nemyslím si ale, že by vyloženě ti lidé, kteří takové horoskopy píšou, dělali astrologii ostudu. Problematický je spíše tlak od vydavatelů na to být stručný, zábavný. Zároveň je to často podmíněno reklamou třeba na vůně, což se tam musí promítnout. Ale to není astrologie – je to text, který pod astrologickou hlavičkou prezentuje nějaký komerční produkt.
To už ale nemůže být relevantní, ne? Když se do toho promítá tolik tlaků.Já jsem se třeba s požadavky na vůně také setkala. Snažila jsem se tak vycházet z pravidel základního astrologického konceptu, kdy se s živly nesou konkrétní signatury vůní. Třeba ohnivé a vzdušné živly mají rády lehčí, sportovní vůně. Takže dělat to tak, aby to alespoň trochu odpovídalo tomu starodávnému astrologickému konceptu, lze. Aby se ze sebe člověk nepozvracel – něčím se živit musí. (smích) Je to ale strašně těžká práce a ve výsledku ani ne úplně dobře placená.
Říkala jste, že astrologie nemá vědecké ambice. Co to tedy vlastně je?Jazyk. Jako se učíte angličtinu, španělštinu, tak se učíte astrologický jazyk. Naučím se základní značky, které reprezentují základní symboly – a na základě toho začnu v symbolickém jazyce myslet a interpretovat.
Astrologie je hlavně o trpělivosti. Nicméně aby se astrolog cítil kompetentně – aby věděl, že se o něco může opřít –, musí se tomu věnovat alespoň deset let. Stejně jako u jiných jazyků je i tohle v podstatě celoživotní práce. Pořád objevujete nové termíny, nové zkratky, rozdíly.
Astrologie tedy není – a nechce být – vědou. Jaké další předsudky se s ní pojí?Že to je magie.
Není?Ne. (smích) Jedině, pokud bychom řekli, že jazyk je magický.
Další předsudek vychází z křesťanské obce, která míní, že je to proti bohu. Ale tak tomu podle mě není, když vnímáte astrologii jako příležitost k sebepoznání, tak to může být velmi pomocný nástroj, který i v případě křesťansky orientovaného člověka nechává hlavní vůli na bohu. Ten úzus je tady dost ustálený i přesto, že někteří církevní hodnostáři znalí astrologie napsali spisy o tom, že to není proti bohu. Ale samozřejmě někteří si myslí, že je proti bohu i Harry Potter, to je potom těžké. (smích)
Zabýváte se astropsychologií. Co si pod tím mám představit?Já dělám humanistickou a transpersonální astrologii. To znamená, že nejsem zaměřená na předpovídání událostí, ale na to, jak pomoci člověku zorientovat se v situacích a pocitech, které prožívá. Není to tak, že my rozhodneme za svého klienta. Jako stopaři hledáme stopu – a co s tím pak udělá, je už jeho věc.
Věštění mě nebaví. Budoucnost je tak mnohočetná souvztažnost a nikdo neví, jak se daný člověk rozhodne.
Jak probíhá sezení?Klient mi sdělí co nejpřesněji datum svého narození – potřebujeme měsíc, den, hodinu a místo. Pak se zeptám, co chce vědět, alespoň rámcově. Jestli mu jde o rodinu, práci, vztahy. Jelikož nemám medicínské vzdělání, nepletu se do zdravotních diagnostik, byť to lidé v zoufalých situacích mnohdy očekávají. Následně si domluvíme sezení, kde se mě ptá na to, co ho zajímá. A většinou z toho nakonec vyjde úplně jiná otázka.
Až při samotné konzultaci lidé totiž získají odvahu zeptat se na to, co je doopravdy zajímá. Je to logické, musí nejprve zjistit, jestli ve mě mají důvěru, jestli se jim jako člověk pocitově líbím, jestli se cítí bezpečně. Nejprve tak za mnou jdou s otázkou na práci a pak se třeba zeptají i na vztahy.
Takže práce, vztahy. Co je ještě zajímá?Děti a jak je vést. K astrologii může lidi přivést také psychospirituální krize.
Kdo jsou vaši klienti? Studie uvádí, že astrologii věří spíše ženy. Je tomu tak?Asi bych řekla, že ženy budou nadpoloviční. Ale chodí i muži. A co se týče věku, tak chodí v podstatě všichni. Nejméně klientů mám mužů ve věku mezi 25–30 lety. Nicméně i ti chodí, jelikož se mnohdy ocitají na začátku své profesní dráhy nebo se ptají například na správný čas na založení projektu.
Pro někoho je sezení jednorázovou záležitostí, někdo ke mně chodí třeba dvacet let. Což samozřejmě neznamená, že chodí každý měsíc. Někdo se ozve po čtyřech letech, někdo chodí pravidelně několik měsíců a pak se rok neozve, jiní si to mohou třeba dávat pravidelně každý rok k narozeninám.
Jak probíhá výpočet horoskopu?Teď už na to jsou programy, takže to je mnohem jednodušší. Do počítače naházíte data a samo se vám to spočítá. Už nejsou potřeba kalkulačky nebo logaritmické tabulky. Program mi nicméně vyhodí graf, nikoli interpretace. Nebo tedy existují i programy, které vyhodí interpretaci, ale to snad nikdo seriózní lidem nepředkládá. Pak následuje rozhovor nad otázkami, které daný člověk má.
Co když člověk neví přesný čas svého narození?Tak je astrolog namydlený. Můžeme udělat denní konstelaci, ale nemám ten potřebný základ. Přesný čas a místo narození jsou potřeba k určení domů – v astrologii máme planety ve znamení a ty jsou ještě v domech. Jsou to právě domy, které nás odlišují od jiných lidí narozených ve stejném znamení, ukazují jinakost.
Dom je něco jako ascendent?Zjednodušeně je to tak, kdybyste se teď dívala na obzor a představila si průsečík obzoru a dráhy Slunce. Právě ten průsečík je ascendent. Je to místo, které symbolizuje, jakým způsobem vidíte svět. Jako byste na očích měla permanentně brýle a nevěděla o nich.
Co všechno dokážete z horoskopu vyčíst?Kromě toho, že dokážu vyčíst životní situaci, ve které se daný člověk nachází, dokážu vyčíst, kde se pohyboval před časem – myslím v tomto životě, nikoli v nějakých životech minulých. Dokážu vyčíst také jeho klíčové roky z pohledu astrologie, což bývají významné životní momenty, na které si lidé pamatují. A tím jim tak mohu život lépe propojit do příběhu, který najednou začne dávat smysl. Člověk si uvědomí, odkud přichází a kam jde.
Dokáže člověk vždy dobře naložit s tím, co mu na sezení řeknete?Když se mu podaří uvědomit si, že v lecčems si sami sobě lžeme, tak tu kompetenci získá. A když ne, tak ne. To neznamená nic špatného. Znamená to pouze, že se to v tuto chvíli nepodařilo a má to nějaký důvod. Ten člověk se vůči něčemu chrání, nemůže se mu každý vloupat do jeho vnitřního života. Někdo potřebuje více času. Někdo je naopak už v takovém stavu, že přijde a řekne, že jsem mu nic „nového“ neřekla, jelikož to sám cítil. Bylo ale pro něj důležité to slyšet ještě od někoho druhého, cizího, kdo ho doposud neznal.
Chtěl po vás někdo už vrátit peníze, protože jste mu řekla něco, co si nechtěl přiznat?Ne, takhle ne. Ale jednou chtěla vrátit peníze paní, co ode mě chtěla znát adresu svého budoucího zaměstnavatele. A to jsem nevěděla, tak jsme to neúčtovaly. (smích)
Astrologii může dělat kdokoli. V živnostenském listě je na to kolonka. Nicméně já provozuji vzdělávání dospělých, protože v živnostenském listě je uvedeno, že astrologie je věštění. A to já nedělám.
Jak sdělujete svému klientovi něco velmi negativního, co vyčtete z horoskopu?Nic není negativní. Je to buď dynamické, nebo harmonické. Ale harmonické může být líné, takže to také není žádná výhra. Při dynamické fázi má člověk obrovskou sílu, s něčím zápasí a může to být mnohem bohatší a rozmanitější život.
Když se lidé naučí se svou dynamikou pracovat, život nemusí být složitý. Lidé s harmonickými horoskopy jej určitě mají jednodušší, ale často upadají do lenosti – „proč bych se snažil, když mi všechno vychází?“ Mnohdy pak život jen prožijí. Ale já nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Mně se jen líbí, když lidé mohou objevovat stále něco nového.
Není tu riziko, že se na to lidé upnou?Já je z toho spíš léčím. (smích) Jednou za mnou přišla paní, které někdo do horoskopu napsal, že se její syn v šesti letech utopí, tak aby ho do té doby naučila plavat. Byla to „normální“ žena s „normálním“ zázemím, měla bakalářský titul a horoskop si nechala vypracovat jen tak pro zajímavost. Tohle ji dostalo do takové krize a úzkostného stavu, kterého se nedokázala zbavit, přestože si to dokázala racionalizovat.
Já jsem jí vysvětlila, že je to pouze jedna z možností. A samozřejmě, pokud je to jedna z možností, tak je to dítě potřeba naučit plavat.
Nepředpovídáte úmrtí – ale lze to vůbec předpovědět?Klasická astrologie se tím vždy zaobírala. Byl bod smrti, byly planetární konstelace, které smrt symbolizovaly. Historicky se horoskopy dělaly zejména pro panovníky a bohaté lidi. Zájem o život i smrt, o případné jmění, o to, jak si povede rodina, tam byl přítomný vždy. Tudíž predikce úmrtí existují, ale já je využila pouze jednou.
Zakládala jsem astrologickou kancelář se svou kamarádkou Markétou Starinčákovou. V době, kdy jsme podepsaly smlouvu na pronájem kanceláře, onemocněla rakovinou. Velmi jsme se tím proto zaobíraly – a vlastně jsme nic nenašly. Zemřela. Posléze mi vážně onemocněl táta, také jsem hledala, ale smrt nenašla. Zemřel. Měla jsem v rodině několik druhů úmrtí, i velmi blízkých lidí. Tudíž „materiálu“ jsem měla spoustu, ale uvědomila jsem si, že mě to, kdy zemřu, vlastně nezajímá. Mě vždy zajímalo, jaký jsem člověk. A pak se děj vůle boží.
Jaký máte názor na Forerův efekt? Tedy že člověk má tendenci akceptovat jakékoli obecné a vágní popisy osobnosti jako přímo ušité na jeho osobu.Já už se nyní psaní horoskopů spíše vyhýbám – ale když jsem něco napsala, tak se člověk snaží volit taková slova, aby toho čtenáře nijak nemanipuloval, neterminoval. Svým způsobem to může působit obecně, ale nemyslím si, že by se v tom dokázal najít každý. Problém vidím také v tom, že podobné testy vždy dělají nějaké autority a lidé to pak automaticky berou vážně. Kdyby to ale rozdával na ulici nějaký náhodný kluk, který rozdává reklamy, tak je otázka, jestli bychom se všichni v tom jednom horoskopu našli. Já myslím, že ne.
Lze generalizovat povahové rysy a charaktery lidí jen podle znamení horoskopu? Jako že Blíženci jsou proměnliví, Lvi jsou vůdčí osobnosti.No, jedná se o určitou typologii, která je samozřejmě vždy naprosto zjednodušující. Život je daleko složitější. Když se ale v něčem chceme vyznat, tak máme také třeba základní sadu barev. Řekneme, že tamten dům je žlutobílý – vycházíme ze žluté a bílé a pak až hledáme slovo upřesňující, že se jedná o odstín béžové.
Trpíte profesní deformací? Že hned víte, co je kdo za znamení.Ne. Lze se to samozřejmě naučit, ale já většinou ani neříkám, co dělám za práci. Nejsem takový ten typ oslňujícího astrologa, který k vám přijde a začne vám vykládat, že o vás ví tohle a tamto.
Ovlivňuje konstelace hvězd vaše rozhodování – mám tím na mysli, jestli si třeba důležité události plánujete tak, aby vám to hrálo do karet?Občas, ale většinou u mě platí, že kovářova kobyla chodí bosa. Zrovna v sobotu jsem se, jak já říkám, koukala do trouby a viděla jsem tam zajímavou konstelaci, o které jsem ani nevěděla. Dívám se třeba před zkouškami ve škole, ale to tam pak vidím, že se nacházím ve složité době. A to vím i bez toho. (smích) Nebo když spouštím nějaký nový projekt, tak hledám, jaké datum by bylo nejlepší. Když potřebuji něco složitějšího, tak si dojdu ke kolegům na horoskop nebo terapii. Probereme to a mám zpětnou vazbu, pohled někoho dalšího.
Jak vám v práci pomáhá terapeutické vzdělání?Obecně v práci s lidmi. Zjistila jsem, že asi nejsem direktivní typ astrologického experta, ke kterému přijdete, mlčíte, on vám všechno řekne a vy jdete domů. Mě zajímá, jak to všechno ten druhý člověk vnímá. V tu chvíli jsem zjistila, že nevím, jak pracovat třeba se ženami, které jsou starší než já. Že sice něco cítím, ale nemám tu jejich žitou zkušenost. Až terapeutický výcvik mi pomohl si spoustu věcí uvědomit a najít způsob, jak mluvit s někým, kdo má životně bohatší zkušenosti.
Měli by jej mít podle vás všichni astrologové?Abych byla upřímná, tak myslím, že ano. Měla by to mít každá profese, která pracuje s lidmi – minimálně ve formě nějakého kurzu, který pojednává o sebezkušenosti. Aby se dokázali vžít do kůže toho druhého. A aby si také uvědomili hodnoticí soudy, které jim běží hlavou – a podle kterých se mohou neobjektivně rozhodovat. Terapeutický kurz člověku nastaví zrcadlo.
Jak jste se vůbec dostala k astrologii?Během studia teologie, protože mi to přišlo jako pavěda – nebo spíš jako blbost. (smích) Kluci z páťáku mě vzali do hospody a tam seděl takový podivný člověk a řekl mi: „Ty budeš astroložka!“ Ptala jsem se ho, co on o mně jako ví. A on dodal: „Prostě budeš astroložka. A bohužel jsi úplně blbá.“ (smích)
Tehdy zemřela astroložka Adina Svobodová a on měl pocit, že nastoupím na její místo. Hrozně mě to naštvalo, ale s odstupem musím říct, že jsem byla dost blbá jako mladé tele. Nicméně tenhle člověk způsobil to, že jsem se o astrologii začala zajímat – abych věděla, co mi vlastně řekl. Věděla jsem, že astrologie je něco se hvězdami, ale to bylo v podstatě všechno.
Posléze jsem se učila vypočítávat horoskopy, ale nejprve se mi to nedařilo, jelikož jsem se vždy dostala k jiným výsledkům. Naučila jsem se to u pana Turnovského, který v 90. letech založil Astrologickou školu pro statečné orientovanou právě na výpočty. Pak už mě to chytlo.
Pracujete i se svou rodinou?Doma jsem jasně řekla, že jenom v krizi. V uvozovkách je to taková první pomoc. Přátelé si většinou vzpomenou na poslední chvíli, tak i jim poskytnu „rychlou intervenci“. Ale když je to něco složitého, tak je posílám dál. Jsou mi moc blízcí, takže se mohu mýlit, nemusím vidět všechno.
Za pivo lidstvo vděčí ženám. V pivovarnictví dominovaly po celá staletí
4. října 2022 v 6:00
Jak vypadá váš klasický den?Posledních několik měsíců je to sedm dní v týdnu. (smích) Ráno vyřizuji maily, pak dělám horoskopy, něco píšu, učím se – nebo se naopak připravuji na učení svých žáků.
Dokážete říci, kolik za týden vytvoříte horoskopů?Je to hrozně různé, někdy je obrovský zájem, jindy mám třeba dva lidi. Je tu velká konkurence.
Dříve to bývalo tak, že se více lidí ozývalo začátkem nového roku, teď je to spíše nárazově. Hlavně v hektických obdobích – druhá polovina září, říjen. Chodí to opravdu ve vlnách. Dříve jsem měla velmi málo lidí o prázdninách, teď se to mění.
Co vnímáte na své práci jako nejtěžší?Určité osamocení. Člověk je sám a z 90 % poslouchá cizí příběhy. Málokdo se mě ptá, jak se mám. Lidé, co přijdou na horoskop, na mě vysypou svoje příhody, což může být v tomto ohledu náročné.
Člověk si musí najít něco „vedlejšího“, aby to ustál. Někdo hraje na hudební nástroj, někdo maluje, tvoří. Na té práci je totiž těžké to, že nemáte hmatatelný výsledek. Jednou za uherák za vámi někdo přijde a dá vám zpětnou vazbu. To jsou „Vánoce“. Ale jinak se neozvou. A když se ozvou, tak jsou zase v průšvihu. (smích) Ve dveřích vám řeknou, že jste jim minule poradila, a proto jsou tady, ale vzápětí je tam kupa dalších problémů.
Cítíte, že se musíte neustále obhajovat, protože pracujete jako astroložka?Dennodenně ne. Ale dala jsem si za cíl, že když už jsem si takhle bláznivě vyplýtvala život na astrologii – protože člověk může dělat spoustu jiných věcí, možná i zajímavějších –, tak se pokusím ji legitimizovat alespoň do úrovně pomáhající profese.
Vím, že nevěštíte, ale co předpovídáte na nadcházející rok?Žádná sláva nás nečeká. Pociťuji to už dlouho. Z horoskopu jsem měla třeba pocity, že přijde válka, ale nenapadlo mě, že Rusáci skončí na Ukrajině. Nebo když byla konjunkce Pluta se Saturnem v lednu roku 2020, že bude stoupat nová propaganda. A teď to tady máme. Člověka to nenapadne doslovně, to bych se musela hlouběji zaobírat politikou a společenskými problémy. Myslím ale, že svět bude ještě nějakou chvíli dost bláznit. Myslím, že to rozhodující období přijde kolem roku 2025.
Jak rozhodující?V tom smyslu, jestli se ten systém dokáže změnit – anebo budeme žít ve věčném růstu. A podle toho to bude vypadat. Růst totiž podle mého nelze donekonečna. Ale ti, kdo sedí u zdrojů, se svých příjmů nechtějí vzdát. Což je na jednu stranu také pochopitelné. Až na začátku roku 2026 – kdy nastane konjunkce Saturnu a Neptunu – se ukáže, jakou novou vizi jsme ochotni znovu vtělit do našich životů.
