Kdo je real a kdo ne? Pouliční chvástání, které se objevuje u drtivé většiny českých rapperů, se jen u zlomku z nich zakládá na opravdu reálném základu. Čávo Prync je výjimkou. Příběhů má dokonce tolik, že to vydá minimálně na čtyři desky.
Je až s podivem, jak každý český rapper, který se snaží o alespoň trochu tvrdší bars, zažil bídu. Doslova raised by the stop sign. Kdyby to byla pravda alespoň z poloviny, stojí minimálně jeden umělec u každé stopky v republice. Ale budiž, mnoho rapperů taktéž dokáže přiznat, že se v jejich textech jedná o uměleckou stylizaci, což lze respektovat.
Malá část z nich je však stoprocentně real. Do této skupiny lidí, kteří si museli ušpinit ruce, aby dnes byli slyšet na mikrofonu, patří právě smíchovský Dollar Prync. Přijde nám zajímavé, že když se o něm začneme bavit s kýmkoliv, kdo je alespoň trochu zasvěcen do místní rapové kultury nebo chápe, jak to na pražských ulicích chodí, vyjadřuje vůči němu pouze respekt.
Jasně, pouliční respekt v Česku, ano. Klišé, řekneš si. Jakýpak pouliční život může existovat ve dvanácté nejbezpečnější zemi světa podle Global Peace Indexu? No, věz, že i když se denně nestřílíme na ulici, kriminalita existuje. Dusí znevýhodněné, topí chudé. A jen hrstce z nich se o tom podaří promluvit jako třeba právě Dollarovi.
Novej den přišel, dneska se jde krást
Dneska se jde krást
Dokaď mě nechytěj', pojedu to tvrdě
Dokaď mě nechytěj', pojedu to hrdě
Jeb System
Pryncovy bars proto budou vždy zajímavé, každou chvíli prozrazují nějaký příběh. Realitu, z níž by mohla policie prakticky sepsat protokol. I sám rapper se, jak uvádí v novém tracku Udntknw, diví, „že jej nezavřeli, když to několikrát přehnal“, a není to poprvé, co to zmiňuje. Úvodní trilogie Jeb System je plná příběhů, které se pojí s Dollarovou minulostí v Česku i ve Spojeném království, kam se na nějakou dobu přestěhoval.
Rekapitulovat jeho dřívější tvorbu už asi nemá smysl, jelikož jej všichni znají. Album Jeb System 3 z roku 2021 zabodovalo ještě více než dvojka vydaná o dva roky dříve. Pasu Lubně z jedničky je hymna, která se hraje na každém koncertě. Free Chábrs se Smackem odkazuje na odvrácenou stranu života na šikmé ploše, hájení respektu a zisk rychlého výdělku. Dneska Se Jde Krást mluví samo za sebe.
Pamatuju, jako by to bylo včera
Když jsem to pastil od rána do večera
Zloději a dealeři se o mě starali
Jestli jsem něco jed', vždy se mě zeptali
Pětikila, talíře, čávovi dávali
Už dávno bych jim napsal, kdybych věděl, kam je zavřeli
Dost věcí se ale změnilo. Za ty dva roky, co Prync mlčel, dokázal svou hudební kariéru posunout o velký kus dál. I když je, dle vlastních slov, stále věrný ulici, není pochyb, že je z něj profesionální umělec. S tím každopádně nemá podpis distribučky u nahrávací společnosti nic společného. Jde totiž o jiné kvality, které dokázal posunout.
Ostatně důkazy místo slibů: na micu působí jistěji než před dvěma lety (není divu, když na $ Class uvádí „dal jsem 200 show po celý republice“), spolupracuje s ním jen špička scény, vystupuje víc na veřejnosti, a dokonce se stal porotcem rapové talentové soutěže. Jistě, stále se čas od času dostane tzv. off-beat, jenže v porovnání se starým Pryncem se zvládá mnohem lépe vrátit do tracku. Způsobem, který z vybočení udělá plnohodnotnou součást songu.
Vynikající je nicméně fakt, že jeho pouliční „romská“ autenticita nevyprchala. Naopak, jak se zdá, je v něm evidentně zakořeněna a nedá se jen tak vykývat. S přibývajícími nahrávkami se akorát učesává a zraje. A i když se ti může zdát, že si nyní budeme protiřečit, bonusem je fakt, že to ještě zdaleka není dokonalé.
Co to znamená? Dollar Prync má tolik prostoru k posunu, k vytříbení své lyriky, k pilování frázování (s nímž teda, nutno podotknout, v posledních letech pořádně pohnul), flow, výrazu i celkového znění projektů, že je radost těšit se na další album, EP, klip či byť jen singl.
V každém dalším releasu je zřejmý kousek posunu. Přitom se nejen u nás, ale i v zahraničí nezřídka stává, že jakmile si interpret „přičichne“ k většímu počtu poslechů a získá nějaký status quo mimo amatérskou rovinu, spokojí se s tím, co má, a dál na sobě nepracuje. Zde to nenastalo, což nás baví.
Spíše plusy než minusy
Pokračování „jeb*ní systému“ v podobě Kures Drillu, standardních 11 tracích (pokud remix hitu So Kere$ počítáme jako plnohodnotný track) se skoro pětatřicetiminutovou stopáží, nenudí posluchače nějakým dlouhým výstupem. Je věrný UK předloze; výjimku paradoxně tvoří pouze pět a půl minuty dlouhá píseň Gucci Nike Armani na featu s ostrovními interprety SK a Phidizzem. Možná kdyby si Čávo odpustil zvláštně zábavné ad-libs „Kozy ven, ven, ven. Ranec. Kozy, ven ven“, délka by nevybočovala.
Srpnová novinka je z velké části věrná drillu, jak předznamenala, jen v Režimu nerušit, písni, která je pouliční verzí „slaďáku“, se nechali Dollar společně s ostravskou raketou a dalším real interpretem Hard Ricem unést tanečním latino rytmem. Bohužel samotný track, společně s další hostovačkou Risk je zisk, vnímáme jako Achillovy paty desky. Ne však vybočením, každá ze stop má jiné mouchy.
Pomineme-li převášnělé komentáře o sexuálních aktivitách, které však posluchači žánru tolerují, zvládli bychom v prvním zmíněném tracku zařadit Pryncův výkon do škatulky „v mezích“. Houževnatý výkon Rica byl někdy až moc „chtivý“, což se ukázalo nejen v textu, ale i v autotunu, jenž jednou za čas vyletěl mimo. U Risku se Sergeiem B. je problém celá hostovačka. I když Barracuda zmiňuje, že „nedělá drill“, nedá se tím omluvit podoba jakéhosi „dramatického proslovu“, jímž promrhal potenciál beatu. Zároveň jednoduše nezní dobře.
Tracklist:
1. $ Class (prod. by Zyron Blue)
2. Dobrý ráno (ft. Doktor) (prod. by DefBeats)
3. Drill párty (ft. Luca Brassi10x) (prod. by MacMac Relax)
4. Udntknw (prod. by Jacobk)
5. So Kere$ (prod. by Whoosh Beats)
6. Risk je zisk (ft. Sergei Barracuda) (prod. by MontaBeats)
7. Režim nerušit (ft. Hard Rico) (prod. by Flavours)
8. Gucci Nike Armani (ft. SK, Phidizz) (prod. by Knugface)
9. Busy (ft. Dejv) (prod. by Humla)
10. So Kere$ – Remix (prod. by Norbert Ronin & Relis)
11. Jde to samo (prod. by Fly High Beatz)
Soustřeďme se každopádně i na pozitiva. Celý začátek desky, storytelling o životě smíchovské legendy, nás doslova vtáhl do děje. Začněme u páté stopy s názvem So Kere$, která je fanouškům známa nejdéle a je hrána na Pryncově koncertech. Singl z minulého roku má svůj šarm; není divu, že jen na Spotify má skoro 2 miliony přehrání.
Čpí z něj až magická přitažlivost – jednak kvůli temné kriminální realitě, která u obyčejného posluchačstva vyvolává mráz po zádech, a jednak kvůli vkusnému míchání romštiny do textu. Spolu s hlubokým hlasem Čáva a drillovým beatem prostě nedokážeme nekývat hlavou do rytmu.
So keres, sar džives, hin tut vareso
Čávo to pořeší, nezvednu ten telefon
Jak si mohli myslet, že nejde splnit sen, když to teď žiju?
Kdybych ty kecy bral vážně, chábře, udělal bych chybu
Následně track $ Class, otvírák projektu, v němž nastiňuje směr celého alba, kope, jak má. V pouličních metaforách, které se zakládají na reálné tužbě, mluví o práci, progresu a odhodlání (jezdí v „céčkovém merglu, chce eskový“). Nic na tom nezměnila ani jeho nová rodičovská role – místo toho, aby se stáhl do pozadí, chce svému synovi koupit chain.
Taktéž poslední nezmíněné hostovačky Doktora z 58G a Luca Brassiho10x ladí k Pryncově nastavenému moodu. Pro jihlavského reprezentanta se jedná o denní chleba, ostatně 58G je nejznámější a nejúspěšnější drillová kapela v republice. Síla, která je z tracku cítit, je však abnormální a zejména Dollarův refrén bude s největší pravděpodobností přidávat při moshpitech promotérům v klubech vrásky na čele.
Brassi měl roli o malinko těžší, ale popasoval se s ní poměrně obstojně. Kde vynechával, vyrovnal jeho výkon kvalitní Čávo. Celá čtveřice stop, společně s Udntknw, uteče jako voda a posluchače prakticky donutí, i kdyby nechtěl, doposlouchat desku až do konce.
Překvapením projektu, i když vlastně není žádnou novinkou, je výkon Dejva. Nenápadného zpěváka, kterého si Dollar Prync zve na zpívané refrény i sloky. V tracku Busy podává velmi kvalitní výkon nehledě na efekty a autotune, má velký hlasový rozsah, zajímavou barvu hlasu a na české poměry neobyčejnou flow. Doufáme, že se někdy objeví i sólo nebo na hostovačce u jiných interpretů. Nevybrousit takový diamant by byl hřích.
Pro příště
Nebudeme skrývat, a ani skrývat nechceme, že se nám deska Kures Drill vážně líbí. Od té doby, co se Dollar Prync odhodlal vstoupit do domácího rapového rybníčku, neudělal výrazný krok vedle nebo zpět – pokračuje ve dláždění vlastní cesty, tříbení stylu a v uchvacování příběhy ze života. Otázka samozřejmě zní, kolik takových desek ještě toto téma dokáže unést.
Další poznámka k zapracování směřuje k produkci. Asi není překvapením, že se některé produkce na albu velmi podobaly stylově. Víme, že o tom drill často je. Domníváme se však, že Dollarova hluboká flow velmi dobře zapadá do melodičtějších beatů, čehož jsme v minulosti byli svědky, pročež sázka na příhodnější instrumentální obměnu by se mohla nejen vyplatit, ale být i příhodnější a živější alternativou tvrdým beatům. Najednou by deska vyprodukovala třeba hity tři, jak tomu bývalo dříve.
A pokud zůstaneme u produkce, velkým minusem projektu je protentokrát postprodukce desky. Nemůžeme si pomoci, ale po posleších na studiových monitorech, na počítači i ve sluchátkách slyšíme nedokonalosti, které se shodou okolností objevovaly i na minulých releasech.
Příklad: esencí drillu je tvrdá, hluboká a dunivá basa, jež je zde v kombinaci s rapem často nevyvážená. Hlasy nám znějí zastřeně, dohromady tvoří jisté „zašumění“ a to nepůsobí dobře. Stejně tak ad-libs, které jsou místy zbytečně moc vytažené. Uvědomujeme si, že je velmi složité zalíbit se všem a ve většině případů to ani nejde, přesto se domníváme, že nelibozvučnost u více než dvou stop nemůže být náhoda, nýbrž značka toho, že kvalita pokulhává.
Jak jsme ale avizovali, sympatie k srpnovému releasu Dollara Prynce u nás převažují. Doufáme, že v následujícím, který snad přijde dříve než za dva roky, uslyšíme o trochu více trapu a zejména g-funku, jenž je na naší scéně velmi opomíjen. Nicméně těch nedokonalostí, jež jsme uvedli, je až moc na to, abychom mohli smíchovskému Čávovi udělit více než nadstandardní známku. Proto se bude muset spokojit s hodnocením 8/10.
