Vítejte v kempu Miasma. Jane Schoenbrun vás provedou tajuplnou jezerní krajinou, kde dvě ženy prozkoumávají taje provázející kultovní popkulturní fenomény - a jak s nimi souvisí náš pocit nostalgie. Občas někdo někoho probodne kopím. To se stává.
Že jsi nikdy neslyšel*a o kempu Miasma? Neboj se, nejsi sám*sama. Je to tradiční dětský tábor u jezera, ve kterém se údajně pod hladinou skrývá zlo. Možná to jsou jen babské povídačky u táboráku. Ale jak tedy vysvětlíte tu tenzi ve vzduchu a pocit, že vás někdo pozoruje? Co když jezero ukrývá věci, které by nikdy neměly vylézt na povrch – a už vůbec ne s kopím v ruce, ventilační kostkou a v přítomnosti nadržených teenagerů?
Připomíná ti to něco? Pravděpodobně jsi alespoň jednou za život viděl horor řadící se do subžánru slasher. Jejich premisa nebývá komplikovaná: na odlehlém místě (až příliš často na dětském letním táboře) je skupina adolescentů postupně popravována zabijákem s charakteristickou ruční zbraní. Jednou je to mačeta, podruhé kuchyňský nůž, někdy dojde na motorovou pilu, vrtačku nebo křovinořez. Jo – a občas nosí masku.
Fan service na jedničku
Teenage Sex and Death at Camp Miasma (Sex a smrt v kempu Miasma) vypráví o fiktivní osmdesátkového filmové sérii téhož jména. Jedná se tak o slasher existující „within the universe“ začínající režisérky Kris (Hannah Einbinder – znáš ze seriálu Hacks). Ta dostává na starost vzkříšení oné „zombie“ značky Kemp Miasma. Problém je, že před současným diváctvem série neobstojí kvůli „transfobnímu“ backgroundu ikonického zabijáka, Malé Smrti.
Ten je mimochodem pro změnu zase inspirován twistem z filmu Sleepaway Camp (1983). Ve filmu je tento legendární slasher několikrát zmíněn, a v jedné scéně dokonce přímo inspirován.
Oddanost režisérstva hororovému žánru a fanouškovství je každopádně od začátku intenzivně patrná. Plakáty k jednotlivým dílům série jsou zcela přiznaně kódované podle vývoje žánrové legendy Pátek třináctého.
Dočkáme se vtipných narážek na postupný přerod do „zombie“ značky, kdy se např. v osmém díle Malá Smrt, stejně jako hokejovou maskou zaobalený vrah Jason Voorhees, vydávají vraždit do New Yorku – a oba případy ztrhalo diváctvo i kritika.
Pro Kris ale značka neztratila nic na své kultovosti a záhadnosti. Vydává se do odlehlé oblasti pacifického Severozápadu, aby se do plánovaného vzkříšení Kempu Miasma pokusila získat hvězdu prvního dílu Billy Presley (Gillian Anderson).
K jejímu překvapení pak herečka žije přesně na místě natáčení původního Kempu Miasma, jehož ústřední budovu předělala na kinosál, kde je na filmové pásce podezřele nachystána kopie filmu, po jehož uvedení se Billy zcela stáhla z veřejného života.
Kris touží zjistit proč, a nejen to. V prvním dílu série se totiž zároveň nachází scéna, která podle žánrových konvencí odsuzuje postavu k smrti – má sex. Milostná scéna s Billy ale není plná vášně a komfortu, alespoň ne tak, jak má běžný teenagerský sex plný přítomného vzrušení vypadat.
Billy disociuje, a diváctvo prostřednictvím kamery osciluje mezi záběrem na její obličej a pohledem vraha. Tato scéna v Kris, která s fyzickou intimitou a rozkoší celoživotně bojuje (nachází se v neuspokojivém polyamorním queer vztahu), jako jedna z mála dokáže vyvolat sexuální touhu. Je jen trochu odlišná od „normálu“. Což nás zčásti přivádí k důvodu, proč je vlastně Teenage Sex and Death at Camp Miasma tak fascinujícím dílem.
Nostalgické děti, to jsme my
Jane Schoenbrun mají odzbrojující cit pro vytvoření imaginárního média, v jehož universu mu připraví status nadšenecké, a zároveň vážné kultovosti. Ve všech svých dosavadních filmech nechali své protagonisty a protagonistky zkoumat hranice reality v kontrastu působení média, kterého se snímek týkal.
V jejich debutu We're All Going to the World's Fair (2021) rozmazávali realitu a fikci světa hororové videohry. V průlomovém silně introspektivním I Saw the TV Glow (2024) hlavní hrdina objevoval svoji identitu díky hororově laděnému seriálu pro děti The Pink Opaque.
V Kempu Miasma stvořili vizuálně podmanivý svět pro všechny, kteří stejně jako Kris v osmi letech objevili kazety/DVD/Blu–raye s filmy, jež by rozhodně v tom věku vidět neměli – nebo jim to okolí alespoň takto vtloukalo do hlavy.
Každá minuta Teenage Sex and Death at Camp Miasma obsahuje přímočaré i subverzivní odkazy na reálné filmy či jenom na filmařské přístupy (tajuplné tříakordové melodie, POV z pohledu zabijáka, potoky laciné krve), které vyvolávají nostalgii na objev a sledování světa hororu.
Schoenbrun si totiž uvědomují, že popkultura i v raném věku silně formuje identitu jednotlivce. Jejich trans identita a použití queer optiky dělají z této hororové novinky mnohem více než jen vizuálně poutavou meta–hříčku o vyrůstání s děsem. Propracované charaktery v kombinaci s třaskavou chemií mezi Einbinder a Anderson umožňují na plátně sledovat vývoj charakteru v kontextu jejich sexuality.
Prostředí kempu Miasma Kris umožňuje vykonat cestu k vlastnímu sexuálnímu osvobození, zatímco se film také dotýká témat queer sexuální dysfunkčnosti, tenze a traumatu. Sexuální scény jsou intimní, citlivé, neodosobněné a transgresivní (vrah Malá smrt je pojmenován po latentním pojmenování orgasmu).
Autobiografický nádech známý ze I Saw the TV Glow tentokrát v kontextu reflexe genderových témat není tak znatelný, Schoenbrun se přesto pokoušejí o odvážná vysvětlení nostalgické vizuální performativity, která je všem, co s nějakým kultovním mediálním produktem vyrůstali, dobře známá.
Kris společně s Billy objevuje touhu, jež je mainstreamovým chápáním sexuality tabuizována: její explorace je jí dovolena jen v momentě na hraně smrti. Kemp Miasma je místem, kde smrt a touha existují v jednom okamžiku, na jednom místě, v jednom těle.
Bez trans optiky je takové čtení těžko možné, a bez zbytečné konkretizace si tak zcela ustřelené zakončení fenomenálního nelineárního vyprávění Teenage Sex and Death at Camp Miasma můžeme naplno užít.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Není totiž ve výsledku zásadně děsivé. Lehce brutální ano. Trochu edgy taky. Možná mírně nestabilní – alespoň co se děravého scénáře týče. Pokud se ale oprostíme od heteronormativní optiky, ve které každá jednotlivá věc musí dávat smysl, může nám film pomoci znovu nostalgicky navštívit fascinace, které jsme nechali v dětství – a pomoci nasměrovat k přemýšlení o tom, co že nás tehdy na bodání mačetou tak fascinovalo.
Režie: Jane Schoenbrun
Hrají: Hannah Einbinder, Gillian Anderson, Hunter Dillon, Zach Cherry, Dylan Baker
Stopáž: 112 minut
Premiéra: 3. září
