Ondřej Lakomý si nechal uletět letadlo a zůstal sám ve střední Americe.
V dnešní době není cestování jen výsadou bohatých či privilegovaných, ale do exotických rájů může vyrazit téměř každý, kdo umí šetřit, protože letenky už nejsou ani zdaleka tak drahé, jako bývaly. Ne všichni však preferují běžnou dovolenou, ale rádi se vydají trochu dobrodružnější cestou. Jedním z takových dobrodruhů je Ondřej Lakomý ze Šumperka, který se vydal točit dokument o mayské civilizaci do střední Ameriky, a nakonec se rozhodl tam zůstat a procestovat další kouty světa. O svých cestách a zážitcích nám povyprávěl v následujícím rozhovoru.
Ahoj Ondro, mohl by ses našim čtenářům na úvod v krátkosti představit?
Ahoj, zdravím všechny čtenáře a Refresher tým. Jsem 24letý cestovatel ze Šumperka, který je přes dva roky ve světě. Můj výlet začal v únoru 2015, kdy jsem původně odjel na tři týdny do střední Ameriky, nechal jsem si uletět letadlo a nyní je to přes dva roky, co jsem stále nebyl v Česku. Poslední rok a půl bydlím na Bali ve městě Ubud. Živím se coachingem, kde si povídám s lidmi, kteří touží po lepším životě, o jejich snech, vizích a cílech. Z mé zkušenosti jsou tzv. „snílci“ v naší společnosti předem odsuzování. Můj názor je přesně opačný – čím víc sníme a vykonáváme potřebné kroky, chodíme mimo komfortní zónu, tím více se ke svým snům přibližujeme. Jsem pro lidi, se kterými spolupracuji, jejich podpora. Díky zákonu přitažlivosti, který jsem objevil v dokumentu tajemství, jsem našel něco, co opravdu funguje.
S mým nejlepším kamarádem a zároveň mým coachem, Petrem Kotvanem, tvoříme brand, který lidem přináší všechny různé techniky pro tvoření své reality, inspiraci a také nástroje ke každodennímu používání. Miluji tvoření své vlastní reality. Za poslední 2 roky jsem procestoval 10 zemí světa, spolupracuji s lidmi z celého světa a všichni mají skvělé výsledky jako například novou práci, vysněného partnera, celkově se cítí šťastnější a naplněnější. Dále také natáčím videa, dělám freestyle florbal, medituji, vzdělávám se nejrůznějšími knihy a videi, věnuji se lucidnímu snění, mám spousty přátel z celého světa na téhle cestě sebepoznání, se kterými se navzájem obohacujeme. K tomu všemu patří také zdravý životní styl, maso nejím přes dva roky.
Jakým způsobem se člověk může živit povídáním si s lidmi o jejich snech a vizích? Pořádáš pravidelné přednášky, nebo máš nějakou stálou klientelu?
Je to velice osobní práce, kdy jsem pro člověka spíše jeho zrcadlo, než abych mu říkal, co přesně má dělat. Věřím, že odpověď na každou otázku má každý člověk sám v sobě. Sessions probíhají přes Skype nebo osobně, kde se energeticky napojím na osobu, se kterou coaching probíhá, začínáme s otázkami a poté jdeme jen hlouběji a hlouběji. Lidé si přichází na všemožné bloky nebo vzorce chování, které je omezují se posunout na další level v jejich životě a nebo si přitáhnout to, co chtějí. Můžou to být bloky z dětství, z různých životních okolností nebo také dokonce z minulých životů. Někdy jen jednoduše neví, že můžou něco takového používat. Tím, že si člověk poté na něco takového přijde, může na tom začít pracovat.
Máme nespočet různých technik, pár jsme jich dokonce i vymysleli sami, pro práci sami na sobě. Jednou za čas také pořádáme společný Skype se všemi, se kterými pracujeme, kde sdílíme své vlastní zkušenosti a rosteme společně. Pro mě se tahle stránka života – vnitřní svět a čas sám pro sebe, stala naprostým základem a na 100 % jsem si jistý, že každý člověk je strůjce svého vlastního života. Dále pořádám každý týden workshop, kde jsem vymyslel techniku na tvoření své vlastní reality pomocí tance, vizualizací, afirmací, vděčností atd. Také mám jednou za čas prezentace na různých místech (květen Singapur) nebo festivalech (duben Ancient Future Newearth festival Ubud), kde sdílím mé poznatky a příběhy. Vím, že pro lidi v Česku to je něco hodně neobvyklého, u nás v Ubudu tohle jede téměř každý.
Tvoje cestování započalo nabídkou práce ve střední Americe. Tam jsi byl přizván k natáčení dokumentu o mayské civilizaci. Jak se člověk k takové práci dostane?
V této době už se mi dařilo přitahovat poměrně velké věci. Například jsem fotil Jaromíra Jágra. Jediné, co jsem dělal, tak jsem si každý den představoval a byl vděčný, za to, že natáčím někde u moře na slunci. Cítil jsem, že už to tak prostě je. Po měsíci a půl vizualizování se z ničeho objevilo tato nabídka.
Jakou roli jsi ve filmovém štábu plnil a co všechno jste procestovali? Jak jste vycházeli s místními?
Štáb jsem byl vlastně já sám. Zkrátka jsme cestovali po střední Americe a já natáčel vše, co jsme viděli. Procestovali jsme téměř všechny mayské památky v El Salvadoru, Hondurasu a Guatemale, což mi otevřelo úplně nový pohled na tuhle realitu. Bohužel jsme projekt nedokončili kvůli okolnostem, které vznikly ve střední Americe.
Šlo tedy o amatérský dokument? Jakým způsobem jste si celou cestu financovali?
Ano. Na letenku tam jsem si musel půjčit a zbytek jako ubytování, jídlo a cestování jsem měl proplacené plus nějaké drobné za dokončení projektu. Takže vlastně více peněz jsem investoval než vydělal. Každopádně jsem neskutečně vděčný, že jsem tuhle nabídku přijal.
Nakonec ses těsně před odletem rozhodl zůstat. Co všechno tě k takovému rozhodnutí vedlo?
V té době jsem byl vášnivý pokerový hráč a mým největším snem bylo hrát poker na světovém šampionátu v Las Vegas. Měl jsem vytvořenou svoji nástěnku snů a pokaždé, když jsem hrál poker, tak jsem si představoval a prociťoval, že hraji ve Vegas. Když jsme v jeden den přijeli k posvátnému jezeru Atitlán v Guatemale, začal jsem cítit takový zvláštní pocit. Poté, co jsme dorazili do městečka San Pedro, tak jsem byl v naprostém úžasu. Spousty mladých cestovatelů z celého světa, nádherná místa a také se tam hrál každý druhý den poker. Takové hippie, hodně free místo. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Navíc energie jezera je opravdu silná a zajímavé je, že skoro každý, kdo tam přijel, tam nějaký čas zůstal, i když to nebylo v plánu. Byli jsme tam jen tři hodiny, a když jsme odjížděli, tak jsem si v duchu opakoval: „Vím, že se sem ve správný čas vrátím.“ Když jsme se vrátili do El Salvadoru, kde jsem měl poslední týden na stříhaní, rozhodl jsem se tento projekt přerušit kvůli vzájemným neshodám. První, co mě napadlo, bylo, že mám ještě jeden týden a tak pojedu zpět, což bylo 500 kilometrů. Poté, co jsem se rozhodl odjet, se začaly dít opravdové zázraky.
Čemu ses věnoval poté, co jsi osiřel sám několik tisíc kilometrů od domova?
Hrál jsem poker v domnění, že je to má životní cesta. Moc jsem si přál hrát ve Vegas, tak jsem si to každý den představoval a děkoval za to, že už tam jsem. Mimo to jsem natáčel videa, učil se španělsky a anglicky, vyhledával informace o zákonu přitažlivosti a potkával lidi z celého světa. Bylo to pro mě něco neskutečného, slyšet příběhy z různých koutů světa a kultur. Na druhé straně jezera byla malá vesnička San Marco, což je něco jako malá verze Ubudu – spousty jógy, zdravého jídla a hlavně vesmírných lidí. Když jsem se tam náhodou objevil díky koncertu, který jsem natáčel, byl jsem v naprostém úžasu. Objevil jsem pojem spiritualita, cesta sebepoznání a lidé tam byli úplně jiní, než jsem byl zvyklý. Byli tam nejrůznější léčitelé a šamani. Cítil jsem se jak v nějakém filmu. Čím více jsem se tam bavil s lidmi, tím více věcí jsem si uvědomoval. Najednou přišel pocit, že něco takového už ve mně je a vydal jsem se na cestu sebepoznání.
Víme také, že jedním z tvých cílů bylo dostat se na mistrovství světa v pokeru, které se konalo v Las Vegas. Nakonec se ti to i podařilo. Jakým způsobem se člověk na takovou akci dostane a jaký to na tebe udělalo dojem?
Po třech měsících v Guatemale jsem se dostal do fáze, kdy jsem byl na naprostém dně. Byl jsem úplně sám na druhé straně světa, bez jazyka a jakýchkoliv zkušeností s cestováním. Měl jsem týden, kdy jsem opravdu každý den brečel. Sice jsem si každý den vizualizoval a přál, že jsem ve Vegas, ale nic zásadního se nezměnilo. Rodina si moc přála, abych se vrátil. Najednou mě napadlo, že mám věci na natáčení a že by možná mohl někdo chtít něco v Las Vegas natočit. Otevřel jsem Facebook, náhodně vyhledal asi 30 neznámých lidí žijících ve Vegas a napsal jim zprávu, že pokud by něco chtěli natočit, jsem k dispozici. Poté jsem spontánně ze dne na den vycestoval do Mexika s jediným Čechem, kterého jsem za 4 měsíce v Guamatele potkal. Tím se opět začaly dít zázraky, protože jsem opustil svou komfortní zónu a nevěděl absolutně, co se bude dít. Za pět dní mi odepsal jeden z nejúspěšnějších pokerových hráčů, že mají s klukama pronajatý dům ve Vegas za milion dolarů a že s nimi můžu 14 dní strávit zcela zdarma.
Jak na tebe Las Vegas zapůsobilo? Splnil se ti tvůj sen zahrát si s nejlepšími světovými hráči pokeru?
Splnil se mi můj největší sen od střední školy. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem se probudil v luxusním domě na pláži v Mexiku, kde jsem byl zadarmo se synem jednoho amerického milionáře, kterého jsem spontánně potkal a v ruce měl letenku do Vegas. Nejde to popsat slovy. První noc ve Vegas jsem myslel, že se mi to zdá. Na letišti mě vyzvedlo soukromé auto, zavezlo do neskutečného domu a poté jsem vyrazili do casina, kde se světový šampionát odehrával. Hned po otevření hlavních dveří kolem mě prošel můj nejoblíbenější hráč, vzápětí jsem viděl vítěze turnaje, který vyhrál 300 000 dolarů a dal mi high five. V tuhle chvíli jsem si myslel, že Las Vegas je mé vysněné město, kde se budu živit pokerem. Po pár dnech už to taková sláva nebyla. Tím, že jsem strávil pět měsíců ve střední Americe a zažil velice hluboká uvědomění, ve Vegas jsem naprosto nikomu nerozuměl. Cítil jsem se jak na jiné planetě. Lidé tam jsou posedlí penězi, každý chce víc a víc v kasinu jsem se nemohl s nikým bavit o těchto věcech. Hrál jsem pár menších turnajů, ale nějak tomu chyběla flow. Čtrnáct dní s českou pokerovou špičkou bylo skvělé v tom, že jsem si uvědomil, že poker není má cesta.
Měsíc před odjezdem do Las Vegas jsi strávil v Mexiku. Jaké to tam bylo?
Mexiko bylo top. Přitáhl jsem si potápěčský kurz zadarmo a zažil pět nejkrásnějších ponorů ve svém životě (můžete vidět na videu z Mexika). Do toho jsem potkal ženu z Kostariky, která přepnula mé materialistické myšlení a vzbudila ve mně opravdovou lásku k přírodě. Třešničkou nakonec byly 3 noci zdarma v nejluxusnějším domě na pláži, který měl celý pro sebe syn amerického milionáře, se kterým jsem se náhodně seznámil.
Setkal ses, ať už v Mexiku, nebo jindy během svých cest, s nějakými nepříjemnostmi?
Jak jsem psal v úvodu, velké nepříjemnosti vznikly hned na začátku, kdy jsem absolutně nerozuměl duchovnímu učiteli. Kolikrát se mi také stalo, že jsem neměl peníze, hned poté co jsem například odjel do Guatemaly, tak jsem strávil 4 noci venku v síti a jídlo jsem získal v jednom domě, kam chodili cestovatelé, kteří ho sdíleli s ostatními. Také v Mexiku, to vždy bylo up and down. V jednu chvíli jsem spal v plesnivém pokoji plném komárů a druhý den mi vesmír seslal luxusní privátní dům na pláži. Na cestování je nádhera, že nemáme tušení, co se stane.
Po měsících strávených v Americe jsi vyrazil na Bali. Proč sis vybral zrovna tento ostrov?
Teď už vím, že na Bali jsem měl zkrátka být. Poté, co jsem si ve Vegas uvědomil, že poker není má cesta, jsem se vydal na ostrov bohů, protože tady byla má sestra a můj nejlepší kamarád Kotvis, kterého jsem zmínil na začátku. Bali mi prohloubilo to, co jsem objevil ve střední Americe poté, co jsem objevil město Ubud. Je to město, kde je podobná energie jako u jezera Atitlán, ale asi tak tisíckrát silnější. Tohle malé městečko, kde žije kolem 30 000 lidí, je celosvětové centrum jógy a léčitelství. Všude po městě najdete nejzdravější raw a vegan restaurace, plno center zaměřených na přírodní léčení a jógu. Žije tady komunita lidí, kteří si říkají Ubudians. Jsou to lidé z celého světa, kteří jsou na cestě sebepoznání a každý jde svou vlastní cestou. Mám třeba kamaráda, který se rozhodl rok nemluvit. Jsou tu také neuvěřitelné akce, například každou neděli ráno se sejde 150 lidí, nikdo s nikým nemluví, nemůže se fotit, nepije se alkohol a lidi jenom tancují. Dřív jsem si nedokázal tanec bez alkohol představit, ale teď jsem tam každou neděli a je to ta nejlepší party. Do toho všeho plno workshopů, prezentací a seminářů.
Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře na závěr?
Z kluka, který miloval party, alkohol a poker, se stal úplně nový člověk. Mým největším přáním je předat svůj příběh ve formě filmu, na kterém momentálně pracuji. Všechny své zážitky mám natočeny a věřím, že vesmír mi sešle nějakou osobu, se kterou svůj dokument dokončím. Vůbec netuším, jaké to bude, až se vrátím zpátky do Česka, ale pomalu cítím, že ten čas přichází. Věřím, že i u nás se najdou lidé na podobné vlně myšlení. Naším společným přáním s mým parťákem je vybudovat u nás místo, kde můžeme tento nový druh myšlení předávat a sdílet s ostatními. Každý den si vizualizuji, že jsem v centru v přírodě, kde je organické jídlo, jóga, masáže, party bez alkoholu, uvědomělí lidé, zpívání, studia na tvoření atd. Cítím, že mé poslání je šířit to, co jsem se ve střední Americe a Ubudu naučil, u nás, v té naší krásné zemi české.
Ondru můžete najít i na Facebooku.
Pokud znáte podobné dobrodruhy a cestovatele, nebo jste jimi vy sami, posílejte tipy na [email protected]
