Nejnovější dílo od BioWare nedopadlo podle představ nikoho z nás.
Zatímco jsme po geniálním Mass Effectu 2 na pokračování čekali jen neuvěřitelné dva roky (nakonec se to na tom i odrazilo), na další zářez do série jsme museli čekat rovnou 5 let. A že to bylo hrozně dlouhých 5 let. Andromeda je vyvíjená studiem BioWare Montreal, ne Edmonton. V minulosti působili jen jako support studio. Mělo by jít o jejich první velkou hru. Zapomínat nesmíme ani na to, že původní tým lidí, kteří stvořili trilogii a postarali se o úžasnou 1 a 2, již také nejsou součástí BioWare týmu. Což jsme nakonec ale čekali. Které studio dokázalo poté, co přešlo pod křídla EA, vytvořit stejně dobré hry jako v době, kdy bylo samostatné/pod někým jiným?
Série Mass Effect má enormní potenciál a nabízí snad nekonečný počet příběhů, postav, sci-fi prvků a množství dalšího. Můžeme se v ní ponořit do minulosti, do budoucnosti, poznat slavné osobnosti First Contact či znovu zachraňovat galaxii. Nicméně díky neuvěřitelně zpackanému konci Mass Effectu 3 si vývojáři podstatně zúžili oblast operování. Nový díl s podtitulem Andromeda nás tedy zavede do neznámé galaxie, přičemž cesta trvala 600 let. Ve hře se nikdy nedozvíme, co se stalo v Mléčné dráze (to by autoři museli zpracovat několik alternativních příběhů), společně s Pathfinderem Scottem nebo Sarou Ryderoými hledáme pro lidstvo nový domov v Andromedě). BioWare to vyřešilo o něco lépe než tragické rozuzlení dějové linky Kennyho z The Walking Dead od Telltale. I oni se kvůli možnostem rozhodnutí přitlačili ke zdi a stejně jako BioWare, i oni tak trochu „rebootovali“. Zpět však do Andromedy, kde se to podařilo o něco méně.
Recenze proběhla na konzoli PS4 Pro a všechny níže přiložené screeny pocházejí z mého hraní.
Ta je vskutku nádherná a zároveň obrovská, příliš to však nepocítíte. Namísto koridorů a desítek různých planet s množstvím side questů se vývojáři vydali cestou ohraničeného open-worldu. Prozkoumáme tedy 5 základních planet a pár dalších lokací, které však nestačí. V galaxii jsou sice pojmenované desítky planet v mnoha soustavách, navštívit však můžete jen pár vybraných, a tak je cestování vesmírem vlastně zbytečné a po třech animacích vás už i přestane bavit (zažijete jejich však desítky, přičemž se nedají přeskočit).
Většina světů je však krásnější, než si dokážete představit a zaměstnancům odpovědným za design planet a celkový art design, jakož i budování atmosféry, by měly přijít neskromné bonusy. Téměř na každé planetě kromě nepřátel a banditů číhají i nástrahy přírody, které překonáte díky tajemným technologiím, které jsou základem toho, po čem vaše postava a hlava rasy Kett, která dominuje galaxii krvavou rukou, celou dobu pátrá a snaží se pochopit.
Doufám, že jsem vás navnadil pozitivním začátkem, neboť dále to už (až na závěr recenze) bude jen lavina negativ a opisování toho, proč je tato hra maximálně průměrná. A začít musíme u generického příběhu o nečekaném hrdinovi, který se přes nepřízeň osudu musí vydat zachránit všechny, přičemž pozná množství zcela nových postav a každá mu nakonec pomůže. Já jsem šel cestou Scotta Rydera, takže nemohu mluvit za dialogy Sary (pár videí jsem ale viděl a v mnoha případech jsou téměř identické, takže je to spíše jen o pohlaví), ale oba se mi zdají docela sympatičtí. Jejich otec je původní Pathfinder, jakýsi samostatný velitel, který se nachází na každé z 4 Arch (v každé jsou tisíce členů různých ras z Mléčné dráhy, kteří přišli začít v Andromedě nový život). Všichni se po doražení do nové galaxie mají dostavit do Nexusu, který v Andromedě slouží pro podobné účely jako Citadela v Mléčné dráze. Akorát je o něco menší, stále nedokončený a kromě zadávání questů v něm nebudete mít důvod strávit žádný čas navíc.
To však ani není vaším cílem, neboť jako Pathfinder je vaším úkolem najít obyvatelné planety, protože těm, které si vedení před 600 lety vybralo, se stalo něco nepříjemného. Samozřejmě nikdo nemá náhradní plán a téměř všichni čekají na blížící se smrt, protože jim docházejí zásoby a energie. V tomto okamžiku se dostáváme k dalšímu bodu úrazu. Díry ve scénáři připomínají ty černé ve vesmíru. Za logikou budete muset jit množství světelných let, až vás to přestane bavit. 600 let cestování v kryospánku, odpovědnost za desetitisíce živých bytostí a budoucnost všech ras, ale nikdo si nepřipravil plán B a nikoho ani netrápí, že Nexus ani Archy vlastně nemají žádnou obranu a spoléhají se, že v nové galaxii budou na každé planetě znít Spiritova slova lásky, klidu a míru. Nuže, nebudou a vás čeká spousta problémů. Nejenže je příběh plný scenáristických berliček, nelogičností a absurdity (rád bych začal pracovat s příklady, ale jde o spoilery), on ani není moc záživný.
Žádná originalita, žádná gradace, žádní skvělí bossové, žádné velkolepé cutsceny ani nečekané zvraty... vzhledem k faktu, že v kůži Ryderových zachraňujete celou galaxii, jsem v příběhu necítit potřebnou osudovost ani strach o budoucnost, dokonce ani strach o většinu postav a vašich parťáků. Mizivá porce napětí v průměrně zvládnutém story tellingu bez výraznějších momentů, které by hráče zasáhly buďto na emocionální, nebo alespoň na příběhové úrovni. Nepohlavní záporák s pár veliteli oplývajícími identickými schopnostmi, 3-4 nezáživné a stereotypní boss fighty, které jsou triviální i na hard obtížnost (vyskoč, uhni, střílej, vyskoč, uhni... zvítězil jsi) či absence napětí se postaraly, že příběh si ani tolik neužijete. V momentě, kdy jako hráč nebo divák filmu necítíte, že postavám něco hrozí/že nemají šanci na záchranu, přestanete se o ně zajímat, fandit jim či doufat. Prostě čekáte, jak to celé skončí a na 99 % to odhadnete už po třech hodinách hraní.
Nepomáhá ani fakt, že je až příliš citelné rozložení příběhu. Andromeda vůbec není krátká hra (90 % obsahu jsem zvládl za 60 hodin), ale hlavní dějová linie se nestíhá věnovat primárním cílům, roztahuje se a nesoustředí se na hlavní problém. Pokud jste hru hráli, asi mi nedáte za pravdu, protože se stále věnujeme jen Kettům a Remnants, ale když si to zpětně promítnete, rozpomenete se možná na 4-5 hlavních misí. Příběh je schválně natažený, aby jim vyšel na více částí. Možná bude jako celek fungovat lépe a zůstanu v rozpacích, ale nevěřím, že dostaneme takový propracovaný příběh, jak nástup Reaperů vyhlazujících celou Mléčnou dráhu každých 50 tisíc let. Podobně jako Gears of War 4, i Andromeda je jen součástí širšího a většího příběhu a funguje opravdu jen jako seznámení s novou galaxií, hratelností, změnou žánru na open world, novými nepřáteli a tak dále. V případě filmů je to možná v pořádku, protože pokračování jsou v takových případech naplánovány na každé dva roky, ale pokud máme 4 roky čekat na odhalení a pokrok v příběhu, který měl přijít už nyní, v březnu 2017, jde o velké negativum a umělé natahování/rozšiřování příběhu generickou vatou a nevýrazným soundtrackem.
Takže tu máme nádherné světy s podprůměrným příběhem a jeho dějovými liniemi, nesmírně slabého záporáka, žádné zapamatovatelné boss fighty (pokud to vůbec boss fightmi nazvat můžeme) a průměrné dialogy. Již se nehraje na dobrou a špatnou karmu. Mám dojem, že vaše rozhodnutí a volby v dialogů kromě možnosti romancí s některými kolegy na lodi Tempest vlastně ani nic nemění a nemají na příběh dopad. To mě velmi mrzí, protože jsem si to u druhého dílu nesmírně užíval, stejně jako celou suicide mission. V Andromedě jsou Loyalty mise stále přítomné, ale polovinu se ani nevyplatí hrát. Na finále to nemá žádný dopad a víceméně si nimi jen otevřete nové množnosti dialogů a získáte nějaký ten loot. To se váže i na postavy.
Polovina z nich je zbytečná, zatímco bez té druhé si pokračování ani neumíte představit. Představitel nové rasy Jaal, asarijanka (dobře jsem to vyskloňoval?) Peebee a krogan Drack jsou skvěle napsané postavy se zábavnými dialogy. Stále platí, že Mass Effect bez krogana by byl prostě extrémně suchý. Na druhé straně, v mých očích (až na pilotku Suvi) pohořely lidské postavy. S tou nejzajímavější se rozloučíme hned v úvodu, Scottova sestra je 90 % hry v kryospánku, respektive odpočívá, a tak ji nemáme šanci blíže poznat a zbytek nestojí ani za zmínku. Nejde přitom o spoiler, spíše upřesnění vyjádření vývojáře. Ti už dávno tvrdili, že nezáleží na tom, zda si vyberete hrát za Saru, nebo Scotta. Toho druhého budete moci potkávat volně v galaxii, protože si váš sourozenec bude žít vlastním životem. To vše se omezilo na pár řádků dialogů a angažování sourozence až na samém konci.
Scott by se při pohledu na Sheparda zakousl do tkaniček, našel plochou planetu a skočil by z jejího okraje do vesmíru. Scott je fajn postava, akorát neměl nikdy šanci Sheparda překonat.
Celkově jsou postavy zklamáním. Scott je sympaťák a u něj mohu zvednout palec nahoru, avšak Shepard je prostě Shepard. Nečekejte ani žádnou ženskou femme fatale. Zapomeňte na postavy, jako například Miranda, Joker, Thane, Mordin či Garrus (ach bože, jak moc Scottovi chybí badass parťák). Oproti původní trilogii (obzvláště dvojce) jsou postavy, jejich dialogy a vlastní příběhy extrémním zklamáním. A to je problém, protože z velké části o tom Mass Effect vždy byl a vždy snad i bude. Zapomeňte na tajemné originy a minulosti postav, nájemné vrahy, geneticky upravené vojáky, ztracené bytosti zničené životem a stejně tak zapomeňte na úžasné subploty, jako například Genophage Kroganů či Cerberus.
Zatím jsem velmi negativní a uvědomuji si to. Bohužel, nejnovější titul od BioWare je hoden množství negativní kritiky. A mě to jako velkého fanouška Mass Effectu nesmírně mrzí. Nicméně mnozí z nás to pravděpodobně cítili i více než rok před releasem. Nikdy jsem nedokázal naskočit na hype train a vůbec mi březen 2017 nepřipadal jako obrovská herní událost, kdy vychází nový Mass Effect. Nic velkolepého se jednoduše nestalo a ze hry to bylo cítit od počátku promování. Naštěstí to není úplný propadák. Pravděpodobně to po více než 1 000 slovech bude znít neuvěřitelně, ale já jsem se při hraní téměř vždy bavil. Jen těžko se mi pouštěl joystick z rukou a jen těžko jsem odlétal z planety, dokud jsem jí questy nesplnil na 100 %. I když je pravda, že by si zasloužili lepší scénář.
V mnoha případech jde o tzv. fetch questy, kdy chodíte po planetě nahoru dolů, sbíráte informace, mezitím zabijete pár Kettů a vracíte se na místo zadání questu. Mně je to už blbé zmiňovat u každé recenze RPG hry, ale z Witchera by si jednoduše měl brát příklad každý... tak počkat, BioWare přece prohlásilo, že si z CD Projectu Red obrovskou inspiraci pro side questy vzali. Tak proč výsledek hovoří o opaku? Zatímco vedlejší úkoly u Geralta byly plné emocí, života a hlubšího významu (no byly prostě dokonalé, ale to vám řekne každý recenzent a podrobněji jsme to rozebírali v recenzi i my), v Andromedě jsou mnohé stejné a bez špetky originality a něčeho, co by z nich dělalo zapamatování hodnou část hry.
Stále se však na planetách dá vyřádit a díky combatu si můžete užít i ty nejméně zajímavé a smysluplné questy. Stačí, když si s sebou vezmete vaše oblíbené postavy, které sem tam prohodí nějaký vtip (i po 50 hodin hraní jsem se mezi postavami během zkoumání planety dočkal zcela nového dialogu, čehož si nesmírně cením. Hra a samotné vztahy mezi postavami tak vypadají mnohem reálněji a živěji) a pustit se do objevování nových světů. Každá planeta má něco do sebe a každá je něčím odlišná. Přesouvat se po ní můžete díky návratu vozidla jménem Nomad (palec nahoru, opravdu se podařil), případně můžete využívat fast travel. Mapy pěti planet jsou totiž dostatečně rozlehlé a jde o skutečně obrovský open world, akorát s množstvím různých ekosystémů a přírodních podmínek. Jak jsem již zmiňoval na začátku recenze, planety jsou nádherné, plné života (hra „pracuje“ s NPC a okolním prostředím i bez vaší přítomnosti či přímého zasahování) a na každé jedné strávíte množství hodin.
Zamrzí však, že na nich nevidíme nové rasy ani mnoho živočichů. Opakuje se tak 5 druhů „zvířat“ a dvě rasy - jedna dobrá, jedna nepřátelská. Jak jinak, humanoidního typu. To má každý tvor ve vesmíru dvě oči, ústa, nos a 4 končetiny? Ach jaj. No alespoň v Andromedě nemluví v nativní angličtině. Už už jsem čekal od nové rasy přízvuk z Bronxu, ale hra mě příjemně překvapila alespoň při této drobnosti. V dalším díle se snad dozvíme, že ve zcela nové galaxii s miliony planet a hvězd existuje více než jen jedna rasa.
Art design, atmosféra a celkový pocit z jejich zkoumání je velmi pozitivní, možná by však neuškodilo, kdyby svět nebyl místy tak prázdný. Vývojáři to prostě s tou velikostí mapek přehnali. Myslím si však, že ve finále nebudete ani z jedné planety zklamáni. Tedy v případě, že ji podrobněji prozkoumáte a budete plnit side questy. Ty sice nejsou hodné Oscara, ale jelikož je jejich náplní primárně střílení a zabíjení Kettů, budete se bavit.
A to zejména díky combat systému, který je bezpochyby nejpodařenější složkou nejen hratelnosti, ale i hry samotné. Těšit se můžete na výživné střety s nepřáteli, kteří od vás sem tam budou vyžadovat změnu taktiky. Pochválit musím jednoznačně AI, která je v úžasném stavu. Žádné čekání nepřátel, než se přiblížíte nebo je odstřelíte z dálky. Také nebudou přicházet po jednom. Rozloží se na dvě vlny. Jedna vám dává zabrat z dálky, zatímco druhá napochoduje přímo před vaše dveře, namísto klepání vám však dveře vyrazí. Tím se dostáváme k náročnosti, která mě mile překvapila. I na obtížnosti Normal se v případě nepozorného hraní častokrát ocitnete v bezvýchodné situaci, kdy není úniku. Klíčem je neustále krytí (cover systém není nejhorší, ale množství her by se od Gears mělo co učit) a využívání kombinací technologických dovedností a biotických schopností. Chvíli to potrvá, jako u každého pořádného RPG, ale po pár hodinách už přijedete na základní mechanismy a střety si nejenže budete užívat, budete je doslova vyhledávat.
Strom schopností a levelování je skutečně obsáhlý a po pár minutách se v něm již budete cítit jako doma. Inventář je místy až zbytečně chaotický a přeplněný zbytečnými položkami, ale po čase vám všechno bude připadat přehlednější
To vše v nádherném prostředí podporovaném skvělým enginem Frostbite, který se (obzvláště na PC) postaral o mnohé nádherné výjevy. Velká škoda, že vývojáři více nepracovali s nočním prostředím. Horizon: Zero Dawn od kolegů z Guerilly ukázal, jaké nádherné v nich open worldy mohou být. A i když je hra jako taková vizuálem přitažlivá, místy má problém s vykreslením, texturami a detaily. Koneckonců jde o velký open world, takže je to pochopitelné. Co je však nepochopitelné a neodpustitelné, je technický stav hry jako takový. Nevím, jak se jí daří na ostatních platformách, ale na PS4 jsou ty propady FPS (jednoduše řečeno lagování) vedoucí až k několikasekundovému zmrznutí obrazu (nic podobného jsem za poslední roky nezažil) až k pláči (smích vás jednoduše po čase přejde). Naopak, po desítkách hodin si zvyknete i na ty příšerné animace. Za ně si každý odpovědný jednoduše zaslouží facku kaktusem.
„Hluché“ tváře bez emocí, potřebné mimiky a jakýchkoliv reakcí nesmírně kazí zážitek z příběhu a dialogů. Jako příklad můžeme zmínit moment, kdy se jedna z postav dozví nesmírně důležitou zprávu, která změní životy mnoha jiných, ale vy to víte jen díky anglickým titulkům. Jednak se nepochlapil dabing, jednak animace. Žádný výraz zděšení/radosti, žádný úsměv či strach v očích, žádný logický pohyb těla. Jen tam tak stojí se založenýma rukama, dívají se do blba a otevírají ústa. Více emocí ze sebe dostaly asi i první prototypy mechanických robotů (ještě bez kůže na obličeji) Dr. Forda z Westworldu. Ústa, celková mimika, mrtvé oči, nulový pohyb celého těla, výrazy obličeje, práce s hlasem a celkový dabing. Až na hlavní cutsceny jsou všechny součásti projevu postav skutečně nesnesitelné a otřesné.
Toto se v AAA projektu stát nemůže a pokud si někdo namlouvá, že je to v pořádku, měl by se zamyslet nad cenovkou hry a rokem, v jakém se nacházíme. A to jsem ještě nezačal básnit o bezpočtu bugů či interakci s předměty a postavami. Bůh chraň, pokud k vám nejsou otočeny čelem nebo se hýbou, toto je skutečně na ránu roxorem po temeni. Dost rušivé mi připadaly i pauzy v dialozích. Znáte to, někdo chce někoho přerušit, ale působí to jako první čtení scénáře v ochotnickém divadle na vesnici v 19. století. Místo prolínání rozhovorů/hlasů se dialog zastaví i na vteřinu dvě, aby tak mohl někdo někomu skočit do řeči. A abych technický stav hry uzavřel, musím zmínit, že hra mi spadla pouze jednou. A to asi minutu po tom, co jsem spokojeně přemýšlel, že v recenzi budu moci alespoň napsat, že to vůbec nepadá (nedělám si srandu).
Abych to shrnul, Mass Effect vás bude nesmírně bavit, dokud nesložíte zbraně, nezačnete kecat s postavami (je hezké, že těch dialogů je milion, ale v druhé polovině hry jsem je už skippoval, protože byly nezajímavé a až nepochopitelně velká část z nich se soustředila na minulost a charakter NPC, na které si už nikdy nevzpomenete a pravděpodobně se ani neukáží v budoucích dílech) a nebudete si všímat nelogických aspektů příběhu. Jistě, v mnoha věcech je to prostě průměrné a možná si to nezaslouží tolik kritiky, ale já jsem od Mass Effectu vždy čekal úžasné věci. Chcete-li žít v minulosti a radovat se už jen z principu toho, že nějaký Mass Effect vyšel, prosím, já už však nemám 15 let, nároky na kvalitní hru narostly (nemluvě o příběhu a práci s postavami) a z Andromedy bohužel cítím extrémní zbabranost a promrhaný potenciál.
Avšak... na pokračování se už velmi těším a věřím, že na podruhé to vývojáři zvládnou mnohem lépe. Toto však není jedna z 10 epizod 6sériového seriálu, kdy si řeknete, že jedno zakopnutí nevadí a příště to bude lepší. Na návrat Mass Effectu jsem čekal 5 let a bojím se, že ten další nepřijde právě za dva roky, přičemž jsem zklamaný z herních aspektů, které byly pro sérii vždy klíčové. Rozhodně vás však nechci odrazovat od koupě (například v obchodě Ciernydrak.sk). Já jsem si hru užil, protože jsem v ní strávil 60 hodin a většinu toho času jsem likvidoval všechno, co mi stálo v cestě (a že to bylo návykové a nesmírně zábavné). Povinnost pro fanoušky trilogie, kteří se při pozorném poslechu a plnění vedlejších úkolů dočkají pár pomrknutí na původní trilogii (doporučuji posbírat všechny fragmenty vzpomínek Aleca Rydera) a vhodný start pro nezasvěcené. Horší to totiž už nebude a vzhledem k tomu, že Mass Effect bude mít vždy co nabídnout a v tomto případě je až extrémně velký prostor pro zlepšení, můžeme se těšit na pokračování. Jak jsem však říkal, je tu až příliš mnoho negativ a já se odmítám smířit s podprůměrnými herními aspekty, odfláknutými herními mechanismy a urychleným vydáním hry ve prospěch prodejů (nakonec se jim to vrátí, ale investoři budou na pár měsíců ticho). 6,5/10
PS: Multiplayer příliš hodnotit nemohu. Když jsem se po 60 hodinách expení, craftování co nejlepšího gearu, hledání zbraní a levelování v singleplayeru ocitl s nulovými statistikami, po hodině jsem to musel vypnout. Učit se hrát s extrémně slabými zbraněmi a schopnostmi po desítkách hodin se statistikami na maximu je extrémně demotivující.
