Tyto kinematografické počiny patří mezi to nejextrémnější, co kdy bylo natočeno.
Pokud byste před sto lety pustili divákům v kinosálech některý z dnešních průměrných válečných snímků, pravděpodobně by předčasně odcházeli plni znechucení. Za ta léta se totiž hranice přijatelného ve filmech posunula natolik, že pokud jste fanoušek hororů a válečných či akčních filmů, je dost možné, že vídáte lidské orgány častěji než chirurg v pitevně. Věřte však, že v běžných kinosálech se k vám profiltruje jen opravdu slabý odvar a ty opravdu zvrácené filmy se promítají jen ve filmových klubech nebo na speciálních festivalech.
Dostat se k nim však můžete i na internetu, a pokud budete opravdu pátrat pečlivě, dost možná najdete filmy, z kterých vám bude přinejmenším nevolno. My vám dnešním článkem trochu pomůžeme. Představíme vám pětici snímků, které nad ostatními vynikají zejména svou zvráceností a nechutností. A abychom to nehráli jen na senzaci, rozhodli jsme se zařadit i filmy, které mají přidanou hodnotu a krom nechutných scén nabízejí i divácky atraktivní příběh či herecké výkony. Na závěr připomínám, že o nejzvrácenějších filmech jsme psali už v minulosti (tady, tady a tady), nenajdete zde tedy filmy, které jsme zmiňovali v předešlých článcích.
Za ginipiggu 2: Chiniku no hana (1985)
Druhý díl brutální sedmidílné série, která je v anglicky mluvících zemích známá jako Guinea Pig, se točí kolem sadistického šílence, který v převleku za samuraje unese ženu a poté ji, ve snaze změnit její tělo v umělecké dílo, začne pomalu řezat na kousky. Ve zkratce se jedná o masakr nejhrubšího zrna a na dobu vzniku je až neuvěřitelné, jak věrně naturalistické scény působí. Tento 42 minut dlouhý snímek doporučuji zhlédnout jen divákům, kteří mají rádi dobře odvedenou maskérskou práci nebo touží vidět něco, co je hodně za hranicí přijatelného. Nečekejte žádný děj. Údajně se jedná o rekonstrukci vraždy. Nic jiného ve filmu ani neuvidíte. Zajímavým faktem je, že Charlie Sheen byl po zhlédnutí tohoto snímku tak šokován, že kontaktoval společnost MIIA, která následně povolala FBI, aby prošetřila, zda snímek neobsahuje skutečné záběry.
Audition (1999)
Tento příspěvek ze země vycházejícího slunce vypráví o vdovci ve středním věku jménem Aojama, který zoufale touží po nalezení životní lásky. Jeho kamarád, filmový producent, pro něj tedy uspořádá falešný konkurz, na němž si Aojama vyhlédne svoji ženu snů. Bohužel se však zamiluje zrovna do sériové vražedkyně jménem Asami. Aniž by cokoli tušil, vyrazí s ní na několik schůzek. Jenže po několika setkáních Asami projeví své pravé já a svého nápadníka zdroguje a začne mučit. Poté, co ho na několika místech těla probodá dlouhými jehlami, propíchne mu i oči. Poté vezme do rukou drát a s jeho pomocí mu začne pomalu odřezávat nohu. Právě poslední desetiminutovka a scény s drátem se vám nesmazatelně zapíší do paměti.
Visitor Q (2001)
Tento snímek Takaši Miikeho, tvůrce s nezaměnitelný rukopisem, se od ostatních na tomto seznamu liší svou výraznou humornou složkou. To však nic nemění na faktu, že jde o mrazivé drama vyprávějící příběh jedné opravdu nezvyklé rodinky. Otec, hlava rodiny, platí za sex své dceři, která je prostitutkou. Jeho manželka je závislá na heroinu, na nějž si, podobně jako její dcera, vydělává svým tělem. A jejich syn, vysokoškolák, si užívá bičování a bití své matky. Do toho všeho se na scéně objeví zvláštní cizinec, který otci rozbije hlavu kamenem a rozhodne se rodinu převychovat tak, aby se chovala přijatelně pro společnost. Následuje přehlídka odporností a zobrazení všech možných sexuálních deviací přes pedofilii až po sex s mrtvolou. V podstatě jde o nesmírně zvrhlý sexuálně orientovaný film s hlubší myšlenkou a dobrým humorem.
Melancholie der Engel (2009)
Marian Dora je pro fanoušky zvrácených filmů známým jménem. A tento jeho snímek patří mezi vůbec to nejodpornější, co kdy natočil. Hned v úvodu filmu je divák seznámen se dvěma muži. Ti se setkávají po letech a vzpomínají na jednu událost z minulosti, kdy se jim podařilo realizovat své nejúchylnější fantazie. První polovina snímku je plná hlavně dialogů, existenciálních zpovědí, ale i záběru na hmyz, larvy, sliz za lezoucími šneky a podobné chuťovky. To, co následuje, jsou jedny z nejkrutějších scén vůbec v historii kinematografie. Vyprávěn je příběh oněch dvou mužů, kteří před lety potkali dvě dívky, odvezli je na svůj polorozpadlý statek a spolu s další kumpány je brutálně zneužili a zavraždili. Obzvláště hrůzyplná je scéna znásilnění nožem. Tohle vás vážně může poznamenat.
I Spit On Your Grave (2010)
V roce 1978 vznikl snímek I Spit On Your Grave, který natočil kontroverzní režisér Meir Zarchi a který byl tehdy zakázán v řadě zemí. Důvodem bylo naturalistické zobrazení jak násilných, tak sexuálně orientovaných scén. Záměrem snímku bylo nejen šokovat, ale zároveň poukázat na zlo, které může dřímat v člověku a ukázat divákovi naplno, jak odporným aktem je znásilnění. O desítky let později vznikl remake, který jako jeden z mála, troufnu si tvrdit, v lecčems překonal svého předchůdce, a proto zde uvádíme právě tuto verzi.
Sledujeme příběh krásné Jennifer Hills (Sarah Butler), spisovatelky, která odjede na venkov, aby zde mohla v pohodlí dokončit svoji novou knihu. Místní však nevidí cizince rádi, a tak se rozhodnou ženu vyděsit. Jejich přepadovka se ale nakonec zvrhne v brutální útok, znásilnění a mučení. Mladá žena však navzdory svému stavu přežije a rozhodne se k jedinému – pomstít se těm, kdo jí ublížili. A právě část filmu, v níž probíhá její pomsta, je extrémně brutální. Tím nejvýraznějším prvkem filmu je však jeho atmosféra, kterou se vám nepodaří setřást ani několik hodin po závěrečných titulcích.
