23letý mladík se do dějin československé kriminalistiky zapsal jako poslední vězeň odsouzený k trestu smrti.
Mezi lety 1978 až 1981 pod jeho rukama vyhasl život pěti ženám. Pachatel provedl vraždy obzvlášť brutálním způsobem, za což si vysloužil označení jako nejbrutálnější sexuálně sadistický vrah v dějinách české kriminalistiky. Po dlouhých letech vyšetřování měla policie jasno. V poutech skončil teprve 23letý Ladislav Hojer, vyučený sklenář a na první pohled obyčejný mladý muž. Za průměrným vzhledem se však skrývala neobyčejně psychopatická osobnost se sadistickými, nekrofilními a kanibalistickými sklony. Je však třeba podotknout, že výše zmíněné odchylky v Hojerově osobnosti nepramenily z výchovy či rodinného prostředí. Pocházel totiž z celkem normální rodiny. V dětství ho však zasáhla ztráta otce, který zemřel na rakovinu. Podobný osud o něco později čekal i na jeho mámu. Na sklonku dospělosti nakonec musel bydlet se svým starším bratrem v bytě v Motole.
Po absolvování speciální školy se rozhodl vyučit sklenářem. V té době jeho bratr Jaroslav nastoupil na vojenskou službu a Ladislav tak zůstal v bytě úplně opuštěný. Ve škole na sebe ničím neupozorňoval. Do očí bijící byly jen jeho chladné vztahy ke spolužákům. Nedostatečný sociální kontakt způsobil v jeho vývoji značné problémy. Postupem času u něj došlo k protržení citových vazeb k jiným osobám. Problém zašel až tak daleko, že ztratil veškerou schopnost empatie a soucitu. Byl už jen krůček od vražedného běsnění. První incident vyústil v roce 1978. Tehdy se teprve dvacetiletý Ladislav vydal navštívit Děčín. Důvodem cesty mělo být objevování krás české země a také poznání nějaké ženy. Ladislav byl totiž i ve svých dvaceti letech stále panic a se ženami neměl žádné zkušenosti. Nevinný výlet se ale nakonec změnil na začátek Hojerovy vražedné série. Za svou první oběť si vybral 29letou Evu R., kterou usmrtil v noci z 1. na 2. listopadu na nábřeží Labe. Útok provedl v tichosti a bez povšimnutí. K Evě se přiblížil nenápadně zezadu a srazil ji k zemi. Následně ji odtáhl do nedalekého keři, kde ji začal škrtit. Na pohlavní styk s mrtvolou ještě neměl dostatečnou odvahu. Po usmrcení se zmohl jen na masturbaci. Při odchodu z místa činu jí ještě do pochvy stihl zastrčit kopřivu.
Příznačnou charakteristikou vražd Ladislava Hojera byla neustále se stupňující brutalita. Každá další vražda byla provedena s větší chladnokrevností a s větším sebevědomím. Po incidentu v severních Čechách se na dlouhý jeden a půl rok odmlčel. Chuť znovu vraždit dostal až 9. února 1980. Jeho sebevědomí se zvýšilo natolik, že svoji další oběť si vybral a zavraždil přímo ve vlaku. Byla jí teprve 25letá Ivona S., studentka medicíny, která cestovala nočním vlakem z Prahy do Děčína. Svůj cíl si Hojer vybral už při nastupování do vlaku. Následně vyčkával, než mladá žena opustí kupé a vydá se na toaletu. Tam bez větších obtíží vnikl za ní. K smrti vystrašenou Ivonu opět uškrtil. Malé toalety neposkytovaly dostatečný prostor pro manipulaci s tělem. Pohlavní styk tak nepřicházel v úvahu. Tělo zavražděné se našlo asi kolem osmé hodiny ranní. Následné vyšetřování bylo doprovázeno velkou medializací a celou řadou podezřelých. Ladislav Hojer byl mezi nimi také, ale z celého případu ho nakonec dostalo alibi, které jako tehdejší voják měl. V den vraždy si totiž jeho absence v kasárnách nikdo nevšiml. Tato chyba stála později život další tři ženy.
Třetí vraždu provedl v srpnu roku 1980. Tentokrát si za místo činu vybral nádrž na východě Slovenska nedaleko Košic. Pro nepřízeň počasí byl břeh nádrže téměř prázdný. Do očí ho udeřila neznámá třicátnice, na kterou se okamžitě vrhl a začal ji škrtit holýma rukama. Při škrcení se však vzrušil natolik, že předčasně ejakuloval. O ženu tak ztratil zájem. Její mrtvé tělo zatížil kamenem, ovázal drátem a hodil do nádrže. Ženská mrtvola byla nalezena až při pozdějším vyšetřování 11. října 1981, tedy téměř jeden a půl roku po incidentu. Tělo ženy bylo ve značném stádiu rozkladu, ke všemu chyběla hlava a zápěstí. Její totožnost se nepodařilo nikdy odhalit. Za svou čtvrtou a nejmladší obětí se vydal 30. ledna 1981. Místem vraždy se staly noční ulice Brna. Celý den tehdy strávil procházením se po městě. Až kolem třetí nad ránem na zastávce zpozoroval přitažlivou 18letou Ivanu, která se akorát vracela z plesu místní zoo. Mladou dívku shodil na zem, kde se ji i pokusil znásilnit. Následně ji uškrtil a zasadil přesně 39 bodných ran.
Nalezené tělo na toaletách ve vlaku
Neznámá žena z nádrže
Od ostatních vražd se ta čtvrtá odlišuje zejména brutalitou, s jakou byla provedena. Po uškrcení totiž jeho sadistické chování ani zdaleka nekončilo. Nožem, který měl u sebe, mladé dívce uřízl obě prsa a vnější pohlavní orgány. Odřezané kousky těla si naházel do igelitové tašky a vydal se domů. Odříznutá prsa a genitálie doma používal asi týden na sebeukájení. Po tomto týdnu se rozhodl kusy těla uvařit v osolené vodě. Pokrm si chtěl vychutnat s chlebem, hořčicí a křenem. Po pár hltech však usoudil, že mu maso nechutná, a tak všechno vyhodil do záchodu. Po nalezení těla byl případ opět značně medializován, což vyšetřování příliš nepomáhalo.
18letá Ivana M.
Poslední vraždu spáchal Ladislav Hojer 3. října 1981 ve večerních hodinách v Praze. Na oběť čekal minimálně hodinu. Nakonec se mu zalíbila 51letá Anna Š., která se právě vracela z koncertu. Ženu nejprve oslovil, ale během pár vteřin se rozhovor otočil v tvrdé znásilnění s nožem v ruce. Po pohlavním styku ženu uškrtil jako obvykle. Pozornost policie si paradoxně vysloužil poté, co se k vraždě Anny Š. přiznal duševně nemocný pacient. Pozdějším vyšetřováním se totiž zjistilo, že v době vraždy byl za mřížemi. V celé věci ale neseděly detaily, které pacient psychiatrické kliniky znal. Muž své znalosti policistům nakonec vysvětlil tak, že před pár dny mu jeden z jeho kamarádů ukazoval místo činu a vyprávěl o detailním průběhu vraždy. Tím byl právě Ladislav Hojer, který se po zadržení k vraždě Anny Š. přiznal. V průběhu roku 1982 se přiznával k dalším a dalším vraždám. Počet se nakonec zastavil na čísle pět. Kromě vražd se také přiznal k několika pokusům o znásilnění, z nichž byly některé i úspěšné. Za jeho bestiální chování mu soud udělil trest smrti. Ladislav Hojer byl popraven 7. srpna 1986 a stal se tak posledním popraveným vězněm v Československu.
