Dědic známé whiskey si za 6 kapesníků koupil 10letou otrokyni. Předhodil ji kanibalům a celý proces namaloval

Bohatí a vlivní lidé se mnohdy dostanou ke všemu, na co si jen pomyslí. Příkladem může být i hrozivá událost z africké expedice z konce 19. století, vedené svého času velmi slavným novinářem a cestovatelem Henrym Mortonem Stanleym.

Té se krom jiných dobrodruhů zúčastnil i James Jameson, prapravnuk Johna Jamesona, zakladatele společnosti, a tedy dědic dnes už velmi populární whiskey, který byl za svého života také vášnivým malířem a údajným obdivovatelem kanibalismu. Jeho touha zhlédnout proces konzumace lidského masa měla být naplněna v roce 1887 v průběhu expedice.

Výpovědi svědků hovoří o tom, jak si během výpravy na území dnešního Konga od jednoho afrického kmene koupil 10letou otrokyni. Její služba svému pánovi však byla krátká, protože Jameson se kvůli svým zvráceným touhám rozhodl nevinné děvče darovat kanibalům.

Jako očitý svědek kanibalismu a amatérský malíř si samozřejmě celý akt vraždy a konzumace oběti zaznamenal prostřednictvím několika maleb. Tento příběh není žádnou neověřenou legendou, ale skutečnou událostí, ke které existuje řada spisů.

Jameson měl být na výpravě do Afriky mimořádně nevhodným společníkem, což potvrdil i lídr expedice Henry Morton Stanley, který s Jamesonem zažil mnohé problémy a obvinil ho z neloajálnosti, porušení slibů, krutosti, zbabělosti a také z vraždy.

Většina členů výpravy pouť Afrikou nepřežila

Afrika byla koncem 19. století mnohem nebezpečnějším a nehostinnějším prostředím, než by se mohlo zdát. Na putující cizince čekalo množství nebezpečí ze strany místních kmenů, zvířat, ale také z poměrně rozšířených nemocí. Cesta do středu Konga si proto vyžádala mnohé oběti. Z původních 271 členů výpravy na jejím konci zůstalo pouze 60.

Oficiálním cílem mise bylo najít egyptského koloniálního guvernéra Emina Pashu. Ve skutečnosti šlo ale o plnění záměrů belgického krále, který si brousil zuby na novou kolonii. Během expedice se její účastníci zastavili v osadě zvané Lokandu, která se nacházela na místě současného Konga (tehdy známého jako Ribakiba).

Tato osada byla údajně místem, kde jste se mohli stát svědkem kanibalismu. Není divu, že právě v Lokandu Jameson projevil svůj zájem o získání netradiční zkušenosti, který se stal díky místním náčelníkům skutečností. Obchod měl zprostředkovat překupník s otroky jménem Tippu Tip.

Život mladé otrokyně byl hoden šesti kapesníků

Jamesonův súdánský tlumočník Assad Farran mu předložil náčelníkův návrh, který nabízel 10letou otrokyni v hodnotě šesti kapesníků. Po zaplacení byla dívka předvedena místním kanibalům, kdy měl údajně muž vedoucí dívku (některé zdroje říkají, že slova vyřkl otrokář, jiné píší o náčelníkovi) říci: „Toto je dar od bílého muže, který touží po tom, aby ji viděl zkonzumovanou.“

Jak dále ve svých pozdějších dopisech tlumočník Farran prozradil, dívka byla následně přivázána ke stromu. Kanibalové si chvíli brousili své nože, načež jeden z nich bez jakéhokoliv zaváhání bodl dívku dvakrát do břicha.

Oběť zvráceného kanibalistického obřadu nevydala ani hlásku, ale očima hledala v přítomných pozorovatelích pomoc. Té se jí však nedostalo. Podle výpovědí svědků totiž věděla, jaký osud ji v blízkých minutách čeká. Snad i proto se nijak nebránila. O několik krátkých momentů nato už byla mrtvá. 

 Jameson namaloval 6 obrazů

Během vraždy a pozdější konzumace její majitel Jameson klidně seděl a dělal si náčrtky celého procesu. Po zvráceném obřadu Jameson odešel do svého stanu a pokračoval v práci s vodovými barvami. V konečném důsledku vzniklo 6 maleb.

První z nich znázorňovala dívka připoutanou ke stromu, druhá zachycovala bodnutí do jejího břicha a na třetí malbě kanibalové nebohou oběť pomalu krájeli. Čtvrtý, pátý a šestý obraz se, jak jinak, věnovaly už konzumaci částí lidského těla.

Namalovaná zobrazení, z nichž by mrazilo každého soudného člověka, následně Jameson ukazoval náčelníkům a ptal se jich na názor. O vraždě a kanibalismu kromě Farannovy písemné výpovědi existuje i písemný záznam samotného objednavatele vraždy Jamese Jamesona.

Dedič whiskey svoji vinu rázně popřel

Ten se ale výrazně liší. Jameson v něm píše o tom, že o sledování kanibalismu neměl nikdy zájem a po zavedení do stanu, kde se již obřad údajně vykonával, si myslel, že jde pouze o vtip. Podle jeho písemného vyjádření nevěřil, že by dívka byla zavražděna, a proto klidně zaplatil oněch 6 kapesníků.

O reálnosti aktu ho přesvědčili až první bodnutí do těla oběti. „Potom tři muži vystoupili vpřed a začali tělo dívky rozřezávat. Nakonec odřízli i hlavu a žádný kousek těla nezůstal na místě. Každý muž vzal jednu část a šel ji omýt dolů do řeky,“ popsal závěr obřadu Jameson. Ten navíc v spise hovoří o tom, že dívku zpočátku nebodli dvakrát do břicha, ale do jejích ňader.

Jameson ve spise dále dodává, že malby vznikly až v pozdějším období a celý proces kreslil pouze z paměti. Údajně tedy není pravdou, že by v průběhu vraždění a konzumace 10leté dívky v klidu seděl a zakresloval si náčrtky. Její vražda a konzumace se totiž měla odehrát v takové rychlosti, že by ji nestihl zakreslit, i kdyby chtěl.

Jameson a jeho tlumočník se ale shodnou na jednom – dívka byla s celou situací smířena a ani jednou nevykřikla. „Nejzvláštnější věcí bylo to, že dívka nevydala ani hlásku. Než odpadla, neprojevila náznak snahy,“ popsal situaci dědic irské whiskey.

O události se lidé dozvěděli díky The New York TImes

Pokud ale ve svých zápisech Jameson lhal, karma ho zanedlouho nato doběhla. 3. srpna 1888 dědic dnes již celosvětově známé whiskey umírá na horečku.

Ve svém deníku psal, že hrozivější zvrácenost již pravděpodobně do konce svého života neuvidí. A měl pravdu. Vědom si nedávného incidentu však ještě před smrtí své manželce odeslal dopis, v němž se snažil očistit své jméno.

Ten jeho žena odeslala k publikaci do The New York Times. NYT Jamesonovy výpovědi zveřejnily 15. listopadu 1890. Ještě předtím však noviny publikovaly i usvědčující výpověď tlumočníka, proti níž byly Jamesonove spisy jakousi posmrtnou obhajobou. Kompletní verzi Jamesonových zápisků si můžete přečíst tady.

Mohlo jít ve skutečnosti o falešnou hru?

Do povědomí lidí se nejprve dostaly výpovědi Farrana a Jamesona, ale po čase se také začaly objevovat teorie, které hovoří o tom, že šíření této události mělo za cíl degradovat hodnotu Afričanů v očích Evropy a tím posílit ideu kolonizace.

Mohlo jít o raritní případ kanibalismu, zcela běžné praktiky Afričanů, nebo o dobře promyšlenou fikci? To se už zřejmě nedozvíme. Obecně se ale věří, že Jameson skutek spáchal podle popisu tlumočníka Assada Farrana.