Jedna z největších loupeží v České republice stále přináší otazníky. Pachatelé nikdy nebyli potrestáni, nenávratně zmizely i peníze. Pojďme si rozebrat celý příběh.
16. září 2002 byl úplně normální pondělní den. Líné ráno, nový začátek týdne a pražští závozníci, společnosti Group 4 Securitas zrovna nastupují na směnu. Na centrále každý z nich převzal, stejně jako každý pracovní den, rutinní dokumenty, nasedl do bílé obrněné dodávky a odjel vykonávat svou práci.
Závozníci dělali důležitou práci. Neprůstřelná vesta, která pevně tiskla jejich hruď a pistole u pasu svědčily o tom, že nejde o úplně bezpečnou činnost. Snažili se nepřipouštět si to, i když byli z podnikového školení vytrénováni na ty nejhorší situace včetně únosu jejich rodiny.
Na dokumentu, který každé ráno podepisovali, byl jako vždy vytištěn seznam s názvy firem v jejich rajónu spolu s adresami, odkud měli převzít kufřík, popřípadě speciální schránku a v nich finanční hotovost.
Nikdy nevěděli, kolik peněz je v každé takové schránce. Podepisovali jen přepravní doklad. Hotovost byla v nádobě zaplombována a i když se nejednou chtěli ze zvědavosti podívat, tak by na ně přišli.
Do obsahu se dostali až pracovníci počítárny. Tam však závozníci přijeli vždy až po několika hodinách, co kufříky vezli v zadní části firemní dodávky. Pak nabrali jinou hotovost a tu uložili v Česká národní bance.
My budeme sledovat příběh dvou z nich, kterým se rutinní směna obrátila v boj o holý život.
Miliony v dodávce
Když řidič jedné z bílých dodávek se starým logem Group 4 Securitas, jistý Dušan N., nasedl ráno do dodávky, něco se mu nezdálo. Auto při startování mělo problém nahodit motor. „Pojďte mi s tím pomoct,“ houkl závozník na podnikového mechanika.
Ten se na chvíli posadil za volant, pak vystoupil, podíval se pod kapotu a za pár chvil měl hotovo. Dodávka nastartovala.
„Zvláštní,“ pomyslel si řidič a odjel pro svého vedoucího kolegu Romana V., který ho na směně měl doprovázet.
„Nejdříve dnes pojedeme do Tesca na Zličíně,“ četl ze seznamu jeden ze závozníků a postěžoval si na technický stav vozidla. Špatně se dovíraly speciální bezpečnostní dveře auta a nepozdávala se jim ani elektronika vozidla. Bohužel to však nebyla žádná výjimka. Spousta aut převážejících hotovost měla v té době různé závady.
Jezdili sem každý den. Pokaždé prošli do prostor pro zaměstnance, kde je trezor, a z něj jim zaměstnanci hypermarketu předali už předpřipravený kufřík s penězi.
Podepsali protokol a jeli na další zastávku. Tou byla pobočka McDonald's na Evropské ulici. Když pracovníci přebrali hotovost, ani nevěděli, že právě nesou 300 tisíc korun v hotovosti.
Ale to i přesto nebylo tolik peněz, kolik se jim dostalo v pobočce banky Citibank. Ta byla jen pět minut od jejich poslední fastfoodové zastávky. Závozníci tušili, že v bance dostanou víc peněz. Hodně peněz. Miliony. Svědčila o tom velikost nádob na peníze a hlavně hmotnost. Přeci jenom, miliony už něco váží.
Ale zřejmě to nemohlo být zase tolik, protože u opravdu vysokých částek firma přidávala doprovodné vozidlo. To se ale nestávalo zase tak často. Převážet horentní sumy přes celé město je už příliš velké riziko. Když muži vyjeli na hlavní cestu k jejich další zastávce, stalo se něco zvláštního.
Zvláštní kontrola
Bylo okolo půl desáté ráno, když je zastavil příslušník policie, stojící u bílé Felicie a oděn do policejní kombinézy a taktické vesty s odznaky, na hlavě baret. „Co asi chce,“ zamumlal řidič a pomalu zastavil na krajnici. To byla chyba. Z auta vystoupili další policisté a začali se chovat zvláštně.
Nebyli to totiž praví policisté. Šlo o maskované lupiče.
