Taxikářská mafie úřadovala v centru Prahy. Řidiči museli v 90. letech platit 1000 Kč měsíčně, jinak jim vyhrožovali smrtí rodiny. Jejich boss měl napojení na Františka Mrázka.
Začátkem 90. let umožnil nový režim ještě v tehdejším Československu podnikat. Náhlý příval peněz přinesl podnikatele, kteří si chtěli rychle finančně přilepšit. Jedním z nich byl i Ivan Hříbal, který už za socialismu působil jako známá figurka pražského podsvětí. Byl taxikářem.
Jeho nenasytnost po revoluci neměla meze – vlastnil motorest, noční klub v Kersku, angažoval se v privatizaci kamenolomu v severních Čechách, kupoval nemovitosti a také založil legendární firmu Thorges, se kterou vydíral pražské taxikáře. Kromě toho prý shromažďoval informace o klíčových mužích v české politice.
Byl aktivní až příliš. A právě za to ho nakonec surově zavraždili třiceti kulkami neznámí pachatelé, které se do dnešního dne nepodařilo vypátrat.
Vraťme se však zpátky do doby, kdy si zajistil pozici hlavního taxikářského bosse. Pro jeho společnost Thorges nejezdili příliš poctiví dročkaři. Naopak. Vymyslel způsob, jakým by mohla jeho firma generovat obrovské zisky a vlastně se zase tolik nenadřít. Využil toho, že situace v poskytování taxi nebyla po revoluci nijak efektivně řešena.
„Václavské náměstí, Staromák, Hlavák, Malostranské náměstí, Pražský hrad, Karlovy lázně a holešovické nádraží,“ jezdil prstem po mapě hlavního města Hříbal, když ukazoval, jaká území mají jeho lidé pod palcem. Měli podchyceny všechny dobré lokace. Právě tam stávali. Byli zaměřeni na „VIP klientelu“.
Nejezdívali za standardní cenu jako jiní poctiví taxikáři, ale za cestu si říkali klidně trojnásobek. Kvůli deregulaci cen si mohli říct klidně pět set korun za kilometr. Tisíc korun za kilometr. Komu se to nelíbilo, tomu klidně uštědřili pár facek nebo alespoň spršku sprostých slov. Tihle se s tím nemazali. Udělali si vlastní zákonitosti.
Hoši z centra Prahy
VIP klienti tak nakonec byli všichni, kdo chtěli nějaký odvoz například z hlavního nádraží. Nebyl tam totiž ani jeden taxikář, který by si řekl méně. Všichni tu už byli pod Thorgesem. Tak se začala již v 90. letech šířit negativní pověst o pražských dročkařech v podstatě po celém světě. Pro mnoho lidí to byli zloději, ale šlo stále jen o těch pár, kteří stávali na „lepších místech”.
Hříbal totiž proti svým konkurentům používal velmi kontroverzní metody. Měl několik dobrých společníků, kteří za něj vykonávali špinavou práci a když zahlédli dročkaře, který stál v centru Prahy na lukrativním místě a nebyl zrovna na jejich seznamu, okamžitě přistoupili k jeho vozidlu.
„Otevři to,“ křikli na něj nepřátelským tónem. „Tady tohle území je naše, rozumíš?“ Manýry odkoukali od ruskojazyčných mafií, ke kterým vlastně neměli tak daleko.
Jejich další požadavek zněl jasně: buď taxikář z místa okamžitě odjede, nebo začne platit. A nebo bude zle. Jejich požadavek na výpalné byl tisíc korun každý měsíc. Jen pro srovnání, tehdejší průměrný plat byl něco přes deset tisíc korun. Za to řidiči dostali kartu v barvě, která se odvíjela od částky, kterou zaplatili a určovala jejich postavení.
Pokud se šoféři ohradili, že nezaplatí a nikam neodjedou, vyděrači nasadili silnější kalibr. Buď přímo pěstní a v lepším případě odjel s monoklem pod okem, proříznutou pneumatikou nebo vybitým sklem, v tom horším případě začalo vyhrožování. Agresoři nezapomínali zmínit rodinu a děti, někdy i jejich jméno, aby výhrůžka zněla děsivěji, samotářům hrozili zapálením vozidla.
Jeden z vyděračů dokonce zašel v únoru 1997 tak daleko, že na dotyčného dročkaře, s nímž se nepohodl, začal křičet a vyhrožovat, že mu zaživa vypíchne oči. Když taxikář neodjel, útočník prostrčil ruku skrz otevřené okno taxikářského vozu a opravdu začal prstem doslova drtit levé oko své oběti. Muž se tomuto obzvlášť krutému činu naštěstí tak tak ubránil, z incidentu si však odnesl těžké zranění ve formě krvácivé pohmožděniny.
Kontakty na politiky i policii
Řidiči se báli. Báli se dokonce jen přijet na exponovaná místa, kam si je zavolali klienti, báli se dalšího nátlaku a někteří se báli i jakkoli anonymně vypovídat, protože věřili, že je policie v kauze zapletená. Kdyby nebyla, tak by přeci nějak pomohla... Říkalo se, že Hříbal možná policii dodává cenné informace z podsvětí odměnou za jejich nedbalost vůči některým nepravostem, které jeho lidé dělali v ulicích.
