Rozsáhlý článek o ruské mafii, rozdělování sfér vlivu, vydírání, vraždách, obchodech s drogami, diamanty až k radioaktivnímu materiálu. I takto to vypadalo v podsvětí divokých 90. let. A Česko hrálo významnou roli.
Připravili jsme pro vás článkový seriál o divokých 90. letech v České republice.
Zajímavý fenomén sledujeme z různých pohledů, v tom předchozím jsme šli po stopách chladnokrevného vraha Ivana Roubala.
- Jak se žilo v divokých 90. letech? Přejmenovávaly se ulice i města, vznikaly hypermarkety a internetem byly Zlaté stránky
- ČT 3, pes Novák, legendární estrády i čágo bélo, šílenci. Jak se proměnila televizní zábava od 90. let?
- Divoký experiment, který měl z Čechů udělat boháče. Kuponová privatizace přinesla první tuneláře i odstátnění 367,5 miliardy korun
- Ivan Jonák byl králem českých mafiánů. Vlastnil klub, kam chodil Karel Gott i pražské podsvětí, za noc dokázal vydělat milion
- Slávek Boura: Za tři roky moderování jsme si vydělali na barák. Nekoksuju, jsem starý tabakista a etanolista
- Pogy, Tamagoči, postavičky z Kinder vajec i přílohy z Kačera Donalda. Vzpomínáme na oblíbené hračky z 90. let
- Největší propouštění vězňů v historii Česka. Amnestováno bylo 23 tisíc lidí, mnoho z nich nemělo kam jít
- Zabíjení jako výnosný byznys: na dně Orlické přehrady i uprostřed McDonaldu. Takhle se vraždilo v Česku v 90. letech
- Obchodování s prostitucí v 90. letech? Nejobávanější pasák z Dubí pálil dívky žehličkou, jednu nakonec zabil a zahrabal
- Nabourali web české armády pornem, když připojení stálo 40 tisíc korun měsíčně. Tohle jsou počátky internetu u nás
- Bestiální vrah Roubal svazoval své oběti, aby se pomalu dusily vlastní vahou. Tělo muže nechal rozežrat v odpadní jímce
V minulém díle seriálu o fenoménu 90. let jsme šli po stopách známého bestiálního vraha Ivana Roubala. Vraždy, násilí a vydírání byly v tomto období mnohem častějším jevem než v současnosti.
Mohla za to hlavně výrazně méně dokonalá technika (v současnosti dokáží člověka usvědčit i digitální stopy na jeho chytrém telefonu nebo notebooku), rozdílné vyšetřovací metody policie, ale třeba i velká porevoluční amnestie. A také mnohem surovější a primitivnější způsob, jak vyřizovat kšefty. Kdo se nehodil, prostě zmizel.
To lákalo nenapravitelné podvodníky, zloděje i ty největší vrahy. A samozřejmě také různé kriminální skupiny ze zahraničí. Jak se sem dostaly?
Organizovaní zločinci, gangsteři nebo prostě mafiáni, říkejme jim, jak chceme. Jedním z velkých problémů porevoluční společnosti byl rozmach různých mafií na našem území a zdaleka nešlo jen o tuzemské kriminálníky. Česko se totiž stalo oblíbeným útočištěm tzv. ruskojazyčných zločineckých skupin.
A i když vzhledem k velikosti a moci České republiky nepatřil náš stát k významnému artiklu těchto gangů, některé tu přesto působí dodnes. Vlastní byty, restaurace i nevěstince v nejdražších lokalitách Prahy i v jiných tuzemských městech.
Podle zprávy BIS z roku 2011 nejdou dodnes vyloučit ani pokusy o zapojení ruské mafie do českých ekonomicko-politických aktivit, které ohrožují bezpečnost celého státu.
- Jak se ruskojazyčná mafie dostala do České republiky;
- kdo jsou to „stínoví podnikatelé“;
- proč mohli podnikat i v dobách socialismu;
- s čím vším tito gangsteři obchodovali;
- jak vraždili nepohodlné jedince;
- jak mafie zakládala fiktivní firmy, aby legalizovala výnosy z trestné činnosti;
- jak došlo k razii v restauraci U Holubů;
- proč se tomuto zatýkání vyhnul největší mafiánský boss;
- jak byla ruská mafie zapletena do pašování stíhaček MIG-21 z Česka do KLDR.
Stínoví podnikatelé z SSSR
O tom třeba jindy. Dnes půjdeme úplně na začátek, do 50. let minulého století. Již v dobách Sovětského svazu, v dobách Chruščova a následně i Brežněva působily na tomto území různé skupiny, které bohatly díky šedé ekonomice a jejichž vliv postupně nabíral na síle.
Již tady vznikla obdoba a kultura prvních mafiánů, byť tehdejší režim samozřejmě oficiálně žádné typy podnikání nepovoloval. Říkalo se jim tenevici – „stínoví“ podnikatelé v SSSR. Nelegální soukromé továrny produkující nedostupné výrobky na kradených strojích brzy ukázaly nevýkonnost systému centrálního plánování, na kterém socialistický režim stál.
Není tak divu, že se tyto skupiny od kriminálního a společenského dna dostaly až do nejvyšších pater politiky. Zisk rostl a mafie začala sílit. Mladí podnikatelé bez odevzdávání výpalného téměř neměli žádnou šanci a nebyl nikdo, kdo by jim pomohl. Zbohatlí mafiáni svůj zisk měnili v další vliv a v uplácení policie a soudů. Korupce se stala prostředkem k upevňování politického vlivu.
Každý klan se zaměřoval na svůj černý byznys. Někdo vybíral výpalné a zajišťoval podnikům svou „ochranu“, jiný klan se v tajných továrnách zaměřoval na ilegální výrobu čehokoli, případně přímo na krádeže, prostituci, černé hazardní hry, únosy, prodej zbraní a podobně.
Oběť ruské mafie.
Nakupovali si vysokoškolské tituly i likvidace konkurenčních podnikatelských subjektů. Úspěšné vyřešení nějakého kriminálního případu nemuselo být výsledkem úspěšné práce vyšetřovatelského týmu, ale právě cílené odstranění konkrétní firmy na objednávku. Oficiálně tedy zcela legální. Volání po spravedlnosti bylo bezvýsledné. Justice se stala ochrankou těchto lidí.
Po rozpadu Sovětského svazu se proměnila struktura fungování celého ruského podsvětí. Privatizace v Rusku přinesla podobně jako v Česku možnost vytvářet nové podnikatelské struktury, ale i prostor právě těmto zločineckým skupinám, které v té době stály u přerozdělování velkých podniků. A nutno podotknout, že to na tehdejší ekonomickou situaci nemělo zrovna dobrý vliv.
Mezi nejvýznaměnjší mafiánské bosse patří někdejší sovětští vojáci s nemalým arzenálem zbraní a dobrou muškou, ale i bývalí vysoce postavení členové KGB.
Díky vzdělání, kontaktům z dob po okupaci roku 1968 a dobrým znalostem tuzemského prostředí (zvláště díky propojenosti této ruské tajné služby s Československem) dobře věděli, co mají dělat. Byli ve správný čas na správném místě.
Seznamy těchto spolupracovníků nebyly nikdy zveřejněny.
