Sex s dětmi placený státem. Oběti 30letého experimentu měla „dobrovolná soulož“ pozitivně ovlivnit

Problémové děti žijící s pedofilními pěstouny budou čerpat ze „vzájemných výhod“. Tak to vnímal kdysi uznávaný sexuolog Helmut Kentler, který odstartoval kontroverzní experiment. Sex dospělých s dětmi považoval za prospěšný – v případě, že bude dobrovolný.

Na svou stranu získal dokonce berlínský senát, který jeho projekt schválil. Z postojů profesora Kentlera vycházela i jistá politická strana, která lobbovala za dekriminalizaci sexu s dětmi.

Projekt stát akceptoval dlouhých 30 let, během nichž pěstouni sexuálně zneužili neurčitý počet malých dětí. V posledním období začaly vypovídat jednotlivé oběti, které až do své dospělosti vyrůstaly s mužem, který je bil a znásilňoval.

„Neškodný“ sex s dítětem

Jsou pedofilové vhodnými pěstouny pro opuštěné děti? Profesor psychologie Helmut Kentler věřil, že ano. Své tvrzení se pokusil dokázat kontroverzním projektem, který fungoval v západním Berlíně od 70. let minulého století.

Jeho pointou bylo přidělit „slabomyslné“ či drogově závislé děti z ulic pedofilním pěstounům a pozorovat, jak vyrůstají. Sexuolog Helmut Kentler se domníval, že děti vyrůstající pod dohledem pedofila budou pozitivně ovlivněny. Mnozí z pěstounů byli přitom trestáni za sexuální delikty.

Někteří z pedofilů pocházeli z řad významných akademiků, které Kentler osobně znal. Počet dětí, které s pedofily žily, neznáme (The Times píší o minimálně devíti). Rovněž nevíme ani to, kolik z nich bylo pěstouny sexuálně zneužíváno a kolik dětí vyrůstalo v harmonickém prostředí.

Profesor Kentler počítal s tím, že někteří z pedofilů mohou mít s dětmi sex, což mu však nevadilo. Tvrdil totiž, že dobrovolný sexuální kontakt mezi dítětem a pedofilem je neškodný.

Die Tageszeitung poukazuje na to, že pěstouni za hlídání dětí dostávali státní příspěvky. V podstatě se tedy dá říci, že jim stát mimo jiné platil i za soulož s nezletilými. Berlínská senátorka Sandra Scheeresová proto experiment Kentlera označila za zločin, za který přímo odpovídal stát, uvádí Boulevardzeitung-Berlin.

Helmut Kentler mimo jiné pracoval i jako soudní znalec, který se podílel na případech s údajným sexuálním zneužíváním dětí. I jeho přičiněním dostalo několik potenciálních pachatelů méně přísný trest nebo je soud osvobodil.

30 let dětských útrap

Sexuální revoluce západní kultury ze 60. let 20. století přinesla mnohá pozitiva, jako například vyšší akceptaci práv homosexuálů a posílení postavení žen. Pokud bychom však měli uvést jeden příklad toho, jak se utrhla ze řetězu, projekt profesora Kentlera by byl vhodným kandidátem. Experiment dokázal dlouhá léta pokračovat pod rouškou tajemství navzdory tomu, že mnohé děti pod výchovou pěstounů trpěly.

Sex s dětmi byl i během sexuální revoluce ilegální a trestán odnětím svobody. S tím si ale Helmut Kentler hlavu nelámal. Před berlínským senátem projekt obhajoval tvrzením, že pedofilové dokázali se „slabomyslnými“ a problematickými chlapci vhodně pracovat právě proto, že je milovali, informuje Der Spiegel. Domníval se, že „běžní rodiče“ by to s nimi prostě nevydrželi.

Podle Deutsche Welle první detailnější zprávu o experimentu vydala až univerzita v Göttingenu v roce 2016. Autorka textu si myslela, že kontroverzní projekt trval do 90. let. Jedna z obětí jí však v reakci na článek řekla, že u jednoho z pedofilů jménem Fritz Henkel žila až do roku 2003.

Úřady experiment známého sexuologa z nepochopitelných důvodů akceptovaly, a tak trval přibližně 30 let. Přesné záznamy o tom, jak Helmut Kentler získal finance na podporu projektu, případně jakým způsobem hledal pedofilní pěstouny, nebyly nalezeny.

Projekt dodnes vrhá špatný stín na všechny pedofily, kteří však nemusí být automaticky sexuálními predátory, právě naopak. „Drtivá většina pedofilů si je vědoma škod, které mohou dětem způsobit, a proto jsou zdrženliví,“ uvádějí Irish Times.

S tímto vyjádřením souhlasí i psycholožka Zdeňka Pospíšilová, která je odbornicí na lidskou sexualitu.

„Většina pedofilů nikdy dítě nezneužije. Společnost si často zaměňuje deviaci, respektive variaci s delikvencí. Sexuální delikventi, tedy lidé, kteří se dopustí trestného činu, jsou obvykle lidé, u kterých není sexuální deviace – například pedofilie – přítomna.

Jejich motivem tak není realizování sexuálních preferencí, ale spíše fakt, že jejich oběť pro ně v danou chvíli představuje lehkou kořist. Jak se někdy říká, příležitost dělá zloděje. Roli může hrát i vliv alkoholu či jiných návykových látek nebo osobnostní patologie. O menšinové sexuální variaci, která je může motivovat, mluvíme asi u jednoho z deseti delikventů,“ řekla.

Dekriminalizace sexu dětí a dospělých

Profesor svého času patřil mezi velké obhájce sexu mezi dětmi a dospělými – a nebyl sám. Dekriminalizaci sexu s dětmi pod 14 let tehdy podporovala i strana Zelených, píše Der Spiegel, v důsledku čehož si její přívrženci v současnosti sypou popel na hlavu.

Jedna z frakcí Zelených dokonce bojovala za úplnou legalizaci konsensuálního sexu s dětmi. Jürgen Trittin, dlouholetý člen strany, se za podporu sexuálních vztahů dětí a pedofilů z minulosti podle Irish Times omluvil.