Významný svátek připadá na 27. ledna.
Na 27. ledna připadá Mezinárodní den obětí holocaustu. Připomínáme si tak památku šesti milionů zavražděných evropských Židů a dalších obětí nacismu. Článek ti přinese to nejpodstatnější, co bys měl/a o tak významném dni vědět a proč je důležité si jej připomínat.
Proč 27. ledna?
Památce obětí holocaustu se v České republice věnuje server Holocaust. Ten připomíná, že právě 27. ledna 1945 osvobodila vojska sovětské Rudé armády koncentrační tábor Osvětim. Nalezla zde 7650 vyhladovělých vězňů a doklady o zločinech, které nacisté nestačili zničit.
Tak bylo v táborových skladech nalezeno téměř 8 tun lidských vlasů a přes milion pánských obleků a dámských šatů. Holocaust.cz zmiňuje, že podle různých odhadů bylo v Osvětimi zmařeno 1,2 až 1,6 milionu lidských životů. Osvětim se stala symbolem nacistického „konečného řešení židovské otázky“, symbolem nelidskosti a genocidy.
Mezinárodní den vzpomínky na oběti holocaustu, který vyhlásila Organizace spojených národů 1. listopadu 2005, má ale připomínat osvobození všech dalších nacistických koncentračních táborů, kam vstoupila vojska Spojenců v závěrečných měsících 2. světové války.
Česká republika z iniciativy České rady pro oběti nacismu, Federace židovských obcí v ČR a mnoha dalších organizací vyhlásila 27. leden významným dnem již v roce 2000. V roce 2004 byl tento den v tuzemsku zákonem ustanoven jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.
Slovo pochází ze starořečtiny, do češtiny je možné ho v jeho původním významu přeložit jako "celopal", tedy určitý druh oběti bohu. Jednalo se o oběť kdy bylo zvíře spáleno úplně, na rozdíl od částečné oběti.
Od konce 17. století měl v angličtině význam vraždění nebo masakru. Později se pojem holocaust používal pro velké katastrofy nejrůznějšího druhu, od lesních požárů a potopení lodí, a to až do první světové války. V tomto významu se používal také pro antisemitsky motivované útoky na Židy, jeden z nich proběhl už například v roce 1919.
V současné době je termín známý především v souvislosti s genocidou Židů provedenou nacisty, často ale i pro všechny masové vraždy spáchané nacisty nebo všechny nacistické zločiny. V hebrejštině se používá pojem šoa.
Zrůdnost nacistického režimu
Nacisté se od chvíle, kdy se dostali k moci, nesmlouvavě vypořádávali se svými odpůrci. A to nejen politickými, ale i těmi, které označovali za neplnoprávné občany. Nejvýraznější skupinou byli Židé, patřili sem ale také Romové nebo homosexuálové.
Během let nechali nacisté zřídit několik typů internačních zařízení - koncentračních, pracovních a vyhlazovacích táborů. Mezi nejznámější koncentrační tábory patřily Dachau, Mauthausen a Osvětim. V rámci takzvané Operace Reinhard vznikla trojice vyhlazovacích táborů Belžec, Sobibor a Treblinka. Ty spojuje především metoda hromadného usmrcování použitím výfukových plynů. Účelem operace byla totální fyzická likvidace židovské populace z Generální gouvernementu, tedy Německem dobytého území. Umírali zde ale i lidé ze zbytku Polska, z Holandska, Francie, Řecka, Jugoslávie, Německa, Československa, Rakouska a Sovětského svazu.
Einsatzgruppen
Systematické vyvražďování ale neprobíhalo jen v táborech. V rámci holocaustu operovaly také jednotky Einsatzgruppen složené z bezpečnostních složek a policie. Jejich úkolem byla likvidace nežádoucích osob, kromě Židů také kulturní elity včetně církevních hodnostářů, Romy, duševně nemocné nebo tělesně postižené. Nejznámější a největší masakr, ze který jsou zodpovědné Einzatzgruppen, byla poprava 33 tisíc Židů z Kyjeva v rokli Babi Yar na konci září 1941.
Celkem mají nacisté na svědomí život přibližně šesti milionů Židů. Pokud vezmeme celková počet obětí holocaustů včetně Romů, homosexuálů, politických oponentů, lidí s postižením a dalších, činí jejich počet v odhadu 11 až 17 milionů lidí.
Spravedlnost je někdy krátká
S těmi, kdo měli na hrůzných a krutých činech podíl, se po válce vypořádávaly Norimberské procesy. Soudní tribunál v Norimberku zasedl dne 14. listopadu 1945 a trval až do 1. října 1946. Na lavici obžalovaných usedlo 22 hlavních nacistických es, spolu s nimi byla odsouzena celá organizace NSDAP nebo gestapo. Odsouzeno k smrti bylo dvanáct odsouzených. Popraveno ale nakonec bylo jen deset z nich. Hermann Göring, zakladatel gestapa a jeden z Hitlerových nejbližších pracovníků, spáchal večer před popravou sebevraždu. Martin Bormann, vedoucí kanceláře Adolfa Hitlera a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP, byl odsouzen v nepřítomnosti.
Shrnujeme: Po úmrtí mladého Roma při potyčce s Ukrajincem to v Brně vře
14. června 2023 15:22
Spravedlnosti unikl ještě před koncem války samotný Adolf Hitler. Vůdce nacistického spáchal 29. dubna 1945 sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu a stisknutím spouště pistole společně se svou manželkou Evou Braunovou. Na jeho vlastní rozkaz nechali jeho tělo spálit. Bál se totiž, že by se dostalo do rukou sovětské armády.
Komu se podařilo na nějaký čas před spravedlností prchnout, to byl Adolf Eichmann. Jeden z hlavních organizátorů holocaustu a muž, který měl na starost deportací Židů do ghett a vyhlazovacích táborů, se po válce skrýval v Argentině. V roce 1960 ho vypátrala izraelská tajná služba. Byl odsouzen k trestu smrti a v roce 1962 popraven.
