Představujeme ti Dick Wolf, letošní vítězku v kategorii Designér šperku na Czech Grand Designu 2022. Ve své tvorbě snoubí intuitivní přístup s kvalitním řemeslem.
Když ji kamarád požádal o výrobu snubního prstenu pro svou přítelkyni, nabídku přijala. Háček byl v tom, že neměla ponětí o tom, jak ho vyrobí. Tak odstartovala Dick Wolf svou šperkařskou kariéru. Vyrazili jsme do jejího ateliéru, kde se s námi dnes už úspěšná designérka podělila o další střípky ze své cesty k úspěchu.
Dick Wolf alias Veronika Ďuricová je dvaatřicetiletá šperkařka, která pochází z Bratislavy. Naši pozornost upoutala vítězstvím v kategorii Designér šperku v rámci letošního předávání cen Czech Grand Design 2022. Tam dominovala se svou kolekcí Marina, v níž jí bylo hlavní inspirací moře.
Dick Wolf nás pozvala do svého malebného studia, které se nachází jen kousek od Pražského hradu. Ve studiu, jehož součástí je i showroom, je možné zakoupit originální šperky, které vlastnoručně vyrobila ve vedlejší místnosti. Uvnitř na nás zapůsobila i naprosto skvělá atmosféra, kterou navozovala příjemná vůně parfémů Scent Roche od Kateřiny Šantroch, s níž Veronika studio sdílí. V neposlední řadě nesmíme ani opomenout rustikální nábytek, který v interiéru studia evokoval až pohádkové prostředí.
Z přezdívky ze školy na název značky
Samotný pseudonym Dick Wolf by asi jen v málokom nebudil spoustu otázek. Ačkoliv možná svádí k lehce vulgárnějšímu kontextu, ve skutečnosti šlo jen o přezdívku z minulosti, která nemá žádné opodstatnění. „Byla to moje přezdívka ve škole v rámci mé nejbližší partičky,“ říká Veronika a pokračuje: „Můj bývalý přítel mě tak měl pojmenovanou v telefonu a brala jsem to jako normální jméno/pseudonym.“
Tento nick se však prokázal jako užitečný i o pár let později, kdy sehrál svou úlohu při vymýšlení jména značky. Šperkařka nechtěla mít název značky spojený se svým vlastním jménem, a tak oprášila už známou přezdívku. „Pod svým vlastním jménem jsem dělala nějaké jiné projekty a chtěla jsem to úplně odřezat,“ uvedla pro Refresher. „Bylo to přirozené a nijak vykalkulované, vytvořila jsem si jinou identitu, pod kterou cítím volnější tvorbu,“ dodává.
Setkala se talentovaná Slovenka i s negativním ohlasem na název značky? „Ze začátku to lidi vnímali buď negativně a vulgárně, nebo to nechápali. Nebyla to jen starší generace, ale i jiní lidé z designového světa,“ odpovídá. „Když začali vnímat mou značku, přišlo jim to v něčem komické, což mně bylo úplně jedno. Naopak mi ale přišlo úsměvné, že když už si značka vybudovala nějaký status, tak začali říkat, jak je to hrozně cool,“ vzpomíná.
Snubní prsten jí odstartoval kariéru
Není ničím neobvyklým, že spousta uznávaných designérů nemá odbornou specializaci v oboru, v němž se dokázali prosadit. Dick Wolf není výjimkou. „Na střední škole jsem studovala dřevo a design a pak jsem pokračovala na VŠVU v Bratislavě na produktovém designu,“ podělila se s námi. „Toto studium jsem nedokončila a přestoupila jsem na bakaláře na UMPRUM, kde jsem taktéž studovala produktový design.“ Ten brala jako jedinou možnost budoucího uplatnění, až do chvíle, kdy se nedostala na navazující magisterské studium a musela změnit plány. „Byl to pro mě dost zásek. Tehdy mi profesoři řekli, že to nemám brát tragicky, protože mě hodně vidí v Ateliéru šperku. Mě to předtím nikdy v životě nenapadlo, takže jsem si řekla – jasně, okej, díky moc za radu.“
Nakonec se Veronika přece jenom přihlásila na ateliér K.O.V., kde byla pod vedením prof. Evy Eisler přijata. Tam se sice věnovala například vyřezávání ze dřeva a také objektům, které byly na hraně nositelnosti, přínosem však byla větší volnost v tvorbě.
Byl to stres, ale kdybych si měla znovu vybrat, tak jdu do toho znovu.
Po ukončení dvouletého studia si designérka prošla frustrujícím obdobím. Nevěděla, co bude dělat. Osudnou pro ni byla žádost jejího kamaráda o výrobu snubního prstenu – tu, jak jsme předestřeli na začátku, přijala. Háček byl v tom, že nevěděla, jakým způsobem ho zhotoví. „Řekla jsem si, že to pro něj chci vyrobit, takže jsem se začala učit technologii a zjistila jsem, že mě to mega baví,“ říká a pokračuje: „Uvědomila jsem si, že se tomu chci věnovat, a tak jsem se do toho pustila.“
Jakožto šperkařka bez zkušeností s technologií si prošla těžkými začátky. Ty s sebou nesly probrečené noci a nespočet hodin práce. Dick Wolf se s námi podělila, jaké to je být v roli samouka. Ptali jsme se, jaké vnímá výhody a nevýhody mezi zlatníky, šperkaři či odborným studiem oproti laickému. „Myslím si, že skvělá výhoda v tom nebýt vystudovaný zlatník je ta, že jsem se tu technologii učila sama způsobem pokus–omyl. Kdybych prošla zlatnickým učením, musela bych se omezovat limity, kvůli kterým se člověk nedostane k těm omylům,“ popisuje zkušenosti. „Super bylo to, že jsem si tím prošla od začátku, jak kdybych byla pravěký člověk, který začal něco kutat a nacházet, kam ho to posouvá,“ říká.
První zakázky s sebou nesly komplikace. I přestože je tehdy ještě nezkušená Slovenka přijala, vzápětí prý propadala panice. Zpětně to ale vnímá jako velmi přínosnou zkušenost, díky které se toho naučila technologicky nejvíc. Neznalost tak víceméně vybudovala vizualitu značky Dick Wolf, a to i na úkor všech strastí. „Byl to stres, ale kdybych si měla znovu vybrat, tak jdu do toho znovu,“ popisuje rozhodně.
