Progresivní detektivka i retro drama o hermafroditech. Tohle jsou nejlepší české filmy roku 2023

Letošní nabídka českých filmů se opravdu povedla a tak vybírat to nejlepší nebyl prakticky žádný problém. Ostatně jenom festival v Karlových Varech přinesl řadu skvělých kandidátů – což nakonec potvrzuje i náš výběr, protože v konečné pětici nejlepších českých filmů roku skončily hned tři snímky z Varů a další pak zmiňujeme jako bonusový šestý za extra snahu vymanit se z pomyslných mantinelů české produkce. Jak to tedy dopadlo?

5. místo – Tancuj, Matyldo

Psychicky náročný snímek o tom, jaké je to žít s blízkou osobou, u níž propuká jedna z nejkrutějších nemocí vůbec – Alzheimer. Film v lecčems připomíná nedávné oscarové drama Otec s Anthonym Hopkinsem. Zatímco to si ale více hrálo s divákovou představivostí, uzavřeným prostorem a interpretací, Matylda je oproti tomu doslovnější a příběhově možná ne až tak dotažená. Přesto je to skvěle zahraný a především velice důležitý film, který oplývá sebevědomou režií, vynikajícími hereckými výkony Karla Rodena a Reginy Rázlové a neuvěřitelně silnými emocemi.

4. místo – Electra

Krátkometrážní Electra málem (a v budoucnu jistě někdy) oscarové režisérky Darii Kashcheevy popisuje známý Elektřin komplex spojený s jedním těžkým traumatem v dost možná nejprogresivnějším českém snímku za poslední roky. Minimálně tedy po formální stránce. To, co totiž tvůrci za skromných podmínek zvládli v tomto 27minutovém mistrovském díle vytvořit a odvyprávět, se jen těžko popisuje slovy. Jestliže máš ale rád*a lehký mindfuck, dokážeš se kochat výtvarnou stránkou filmu a nevadí ti těžší témata, případně je dokonce vyhledáváš, nabízí letošní Electra naprosto zničující zážitek.

3. místo – Úsvit

Film Matěje Chlupáčka je specifický už jen tím, v jaké době se odehrává. Rok 1937, Československo a baťovská utopie. Všechny postavy oplývají nadějí v lepší svět, což dotváří i jejich progresivní myšlení, které by tvrdě naráželo na realitu i v roce 2023. Divák ale celou dobu pracuje s vědomím, že nic z jejich plánů a snů se nestane, protože už za pár dní či týdnů jeden neúspěšný rakouský malíř změní běh dějin...

Doporučeno

Stejný koncept jako Hojer už bych nedělal, ostatní kvůli rolím trošku zneužívám, říká herec Petr Uhlík 24. června 2025 v 16:00

Film se pak točí kolem mladé manželky ředitele místní továrny, která se po znepokojivém nálezu mrtvoly novorozence s mužskými i ženskými pohlavními orgány rozhodne pátrat po pravdě, zatímco se všichni ostatní snaží záležitost ignorovat. Úsvit je světový nejen mnohovrstevnatým příběhem, který divákovi servíruje, ale i svou precizní řemeslnou stránkou, jež si nijak nezadá s hollywoodským vizuálem. Působivý snímek s vynikajícími hereckými výkony v čele s Eliškou Křenkovou.

2. místo – Přišla v noci

Slovy jedné z hlavních postav: „Je to vtipný, protože je to pravda.“ Přišla v noci je komedie tak černá, až je to trochu horor. Bere si totiž na paškál vcelku jednoduché téma – co by se stalo, kdyby se k mladému páru jednoho dne nastěhovala tchyně. Na rozmezí 85 minut jej však rozvádí nikoli jako předmět levných vtipů (humor je zde naopak celkem rafinovaný), ale rovněž i jako čím dál děsivější ukázku teroru, který takový příchod může člověku způsobit. Tvůrci pak za málo peněz předvedli dost muziky a já se jejich snímek nebojím označit nejen za nejlepší českou komedii roku, ale možná i komedii roku vůbec.

1. místo – #annaismissing

První místo musí jít suverénně za jednou z nejlepších českých detektivek minimálně od Ve stínu z roku 2012 – což není až takový flex vzhledem k tomu, kolik jich tady vzniká. Žánr ale rozhodně stojí za zmínku, protože #annaismissing na první dobrou nepůsobí příliš jako detektivka. Hlavní devízou filmu progresivního nejen ve svém tématu zmizelé influencerky, ale především ve způsobu zpracování je přitom samotný scénář. Ten je brilantní ukázkou pečlivého pokládání různých vodítek, hry s diváckými očekáváními i práce s gradací a zvraty, jež divák nemá šanci předem uhodnout. Napínavý až do konce, plný skvělých hereckých výkonů, s vynikající kamerou, a hlavně obří mírou líbezných detailů, které divák na první zhlédnutí možná ani nemá šanci postřehnout. Označení Agatha Christie pro gen Z sedí a my tvůrcům skládáme zaslouženou poklonu.

Bonusová zmínka – Bod obnovy

Ačkoliv nám svědomí nedovolí zařadit první opravdu velkou moderní českou sci-fi mezi nejlepší snímky roku, a to především kvůli jejímu celkově velmi slabému scénáři, zmínku si Bod obnovy režiséra Roberta Hloze jednoznačně zaslouží. Povedlo se mu totiž stvořit v nesnadných podmínkách audiovizuálně strhující dílo, které čerpalo z těch nejslavnějších žánrových milníků a skutečně přitom vypadalo světově. Už jen za ty ambice si Bod obnovy rozhodně zaslouží být minimálně v konverzaci.