2. místo – Přišla v noci

Slovy jedné z hlavních postav: „Je to vtipný, protože je to pravda.“ Přišla v noci je komedie tak černá, až je to trochu horor. Bere si totiž na paškál vcelku jednoduché téma – co by se stalo, kdyby se k mladému páru jednoho dne nastěhovala tchyně. Na rozmezí 85 minut jej však rozvádí nikoli jako předmět levných vtipů (humor je zde naopak celkem rafinovaný), ale rovněž i jako čím dál děsivější ukázku teroru, který takový příchod může člověku způsobit. Tvůrci pak za málo peněz předvedli dost muziky a já se jejich snímek nebojím označit nejen za nejlepší českou komedii roku, ale možná i komedii roku vůbec.

1. místo – #annaismissing

První místo musí jít suverénně za jednou z nejlepších českých detektivek minimálně od Ve stínu z roku 2012 – což není až takový flex vzhledem k tomu, kolik jich tady vzniká. Žánr ale rozhodně stojí za zmínku, protože #annaismissing na první dobrou nepůsobí příliš jako detektivka. Hlavní devízou filmu progresivního nejen ve svém tématu zmizelé influencerky, ale především ve způsobu zpracování je přitom samotný scénář. Ten je brilantní ukázkou pečlivého pokládání různých vodítek, hry s diváckými očekáváními i práce s gradací a zvraty, jež divák nemá šanci předem uhodnout. Napínavý až do konce, plný skvělých hereckých výkonů, s vynikající kamerou, a hlavně obří mírou líbezných detailů, které divák na první zhlédnutí možná ani nemá šanci postřehnout. Označení Agatha Christie pro gen Z sedí a my tvůrcům skládáme zaslouženou poklonu.

Bonusová zmínka – Bod obnovy

Ačkoliv nám svědomí nedovolí zařadit první opravdu velkou moderní českou sci-fi mezi nejlepší snímky roku, a to především kvůli jejímu celkově velmi slabému scénáři, zmínku si Bod obnovy režiséra Roberta Hloze jednoznačně zaslouží. Povedlo se mu totiž stvořit v nesnadných podmínkách audiovizuálně strhující dílo, které čerpalo z těch nejslavnějších žánrových milníků a skutečně přitom vypadalo světově. Už jen za ty ambice si Bod obnovy rozhodně zaslouží být minimálně v konverzaci.