S malými dětmi procestovali 50 zemí, čtyři kontinenty a několikrát objeli planetu Zemi. Jak se jim to podařilo?
Měli plné zuby všech českých regulací, populismu i drahoty. Chtěli poznávat svět, žít volně a svobodně, a tak se přestěhovali do Malajsie. I nadále však cestují po celém světě a lámou jeden rekord za druhým. Sedmiletý Saša navštívil již padesátku zemí, čtyřletá Zara zase trhla světový rekord, když jako nejmladší člověk vystoupala do základního tábora Mount Everestu...
V našem rozhovoru s Davidem Šifrou, tatínkem malého Saši a Zary, se dočteš, proč se Šifrovi (jejichž cestu můžeš sledovat na facebookové stránce Saša jede) přestěhovali do Malajsie, zda jejich děti nemají problém s jazykovou bariérou, jaké nástrahy mohou čekat rodiče cestující s dětmi a mnoho dalšího.
Ale bacha! Z některých informací ti dost možná bude přecházet zrak. Třeba z toho, proč Šifrovi nevaří a neuklízí, kolik platí za prostorný byt v moderním mrakodrapu s bazénem nebo co si Asiaté a Asiatky myslí o Česku.
Vy celý život cestujete. Kde všude už jste s dětmi byli?
Saša za ten svůj sedmiletý život procestoval už 50 zemí, čtyři kontinenty a několikrát objel planetu Zemi. Poslední tři roky ale žijeme v Malajsii. Všechno to zpomalil covid.
Mnoho lidí se cestování s dětmi obává. Jaké největší nástrahy je mohou čekat?Největší nástraha by byla, kdyby to nešlo. Jsem přesvědčený o tom, že cestování dětem pomáhá v rozvoji, hlavně v tom nízkém věku. A nemusí to být cesta kolem světa. Stačí třeba cestovat v rámci okresu, být venku s ostatními dětmi, interagovat s jinými lidmi a přírodou…
Dnešní civilizace má ten největší problém, že se příliš často děje, že matka vychovává dítě sama, bez kontaktu s ostatními. Takto silný kult matky a dítěte v minulosti neexistoval. Původní styl života vypadal tak, že dítě vychovávaly vyšší desítky až stovky lidí, a podle mého názoru je to naše potřeba, jinak mentální rozvoj trpí. To je dnes velmi složité zajistit, ale my se to snažíme napodobit. Proto máme výsledky, které máme.
Spíš bych se ptal, proč ne Evropa. V Evropě se nedá žít, tedy alespoň tak to vnímáme my. Je tam moc regulace, moc předpisů, zákonů...
Proč jste si k životu vybrali právě Malajsii?
Malajsie je asijská země, která nám vyhovuje svým životním prostředím, a hlavně systémem, jak vše funguje. Podobně je na tom také Kazachstán, Gruzie, Tchaj-wan, Vietnam a dalších třeba 30 zemí. Spíš bych se ptal, proč ne Evropa. V Evropě se nedá žít, tedy alespoň tak to vnímáme my. Je tam moc regulace, moc předpisů, zákonů, člověk se tam nemůže najíst, když má hlad, protože je málo restaurací s omezenou dobou provozu, stánky prakticky neexistují, vše předražené, a ne všichni mají peníze… To se týká prakticky všech služeb, včetně vzdělávání dětí. Proto jsme Evropu opustili.
Máme byt o rozloze 150 metrů čtverečních, v mrakodrapu, na vysokém podlaží s krásným výhledem, bazénem a dalším a platíme pět tisíc korun měsíčně.
Zmiňujete peníze. O Malajsii je známo, že je to tam v porovnání s Českem velmi levné. Kolik vás stojí takové měsíční nájemné?Nájem lze rozdělit do dvou skupin. Tady neexistuje sociální systém, který známe z Evropy. Občané a občanky Malajsie platí za byt kolem 90 metrů čtverečných tisíc až tisíc pět set korun za měsíc. To jsou ale byty, které nejsou pro cizince a cizinky a nelze je pronajímat třetí osobě.
Komerční nájmy, tedy to, co si pronajímáme my, jsou o něco dražší. Máme byt o rozloze 150 metrů čtverečních, v mrakodrapu, ve vysokém podlaží s krásným výhledem, bazénem a dalším a platíme pět tisíc korun měsíčně. Co nabízí Evropa? Nechceme prostě bydlet ve třikrát menším bytě, bez jakýchkoliv služeb v dosahu a s nyní nesrovnatelně nižší kvalitou vzdělávání pro děti. A to vše za sedminásobnou částku.
Jak je to s cenou jídel? Vaříte vůbec?Nevaříme a ani neuklízíme. Tady všechno udělají za vás. Celá Asie se cenově pohybuje mezi pěti až 50 korunami za jídlo venku. V Hongkongu to možná bude 80 až 90 korun. Tam je draho (smích).
Proč tomu tak je? Proč je u nás tak draho?Myslím, že je to tím socialistickým populismem a tím, že nám vládne nezodpovědný byrokrat. A také tím, že u nás nikdo za nic nenese odpovědnost. Když v Asii někdo z vlády něco pokazí, tak jde okamžitě do vězení, nebo dokonce skončí s trestem smrti. To v Evropě neznáme. Nikdo nenese žádnou odpovědnost.
K tomu máme parlamentní demokracii, která dělá perfektní podmínky pro populismus, a do toho všeho je u nás extrémně špatná životní úroveň nejméně vzdělaných lidí. Jak se jmenuje naše nejsilnější politická strana? Je to hnutí ANO, yes party, naprosto uměle vytvořený projekt bývalého agenta StB, který ani nemá politický program. Reaguje pouze na průzkumy veřejného mínění. Oni přece vstupovali do politiky s docela dost pravicovými názory. Nechci nikoho urazit, ale k čemu nám je taková demokracie? Jak vlastně funguje? Jen se postupně rozdávají peníze, které zaplatili daňoví poplatníci a poplatnice. Oslabuje se investiční potenciál.
Také je to podle mě tím, že se omezují některé činnosti. Například to, jak je opečováván veřejný prostor. Neustále se útočí na stánkaře, přitom oni jsou tím důvodem, proč je v Asii tak levně. Takže když na ně budete útočit, tak jednak berete příležitost lidem si vydělat a jednak berete příležitost ostatním nakoupit si levné zboží a služby. Mimochodem, tady jsou stánkaři velmi respektovaní. Mohou třeba i stát na silnici v odbočovacím pruhu, ale nikomu to nevadí. I policisté a úředníci u nich nakupují.
A teď co s tím. Například v Malajsii neexistuje mateřská ani rodičák. Teď si představte, že by některá z politických stran před volbami v Česku prohlásila, že zruší mateřskou. Nebo že zruší důchody. To je nemožné. Taková strana by volby projela, i kdyby to pro voliče a voličky třeba znamenalo, že by měli levnější zboží a služby. Platíme ohromnou cenu za sociální jistoty, nicméně ti nejchudší stejně ani s různými dávkami nemají na nic peníze. Asijská realita stojí díky absenci regulací a daní pro nejmenší podnikání na mnohem vyšší kupní síle, i pro ty nejchudší.
Máte tu nespočet možností a záleží jen na vašich preferencích, jakou školu nebo školku si vyberete.
V Malajsii tedy žijete s celou rodinou. Jak to mají děti se školkou?Škol a školek jsou v Malajsii (a i jinde v Asii) mraky, protože to nikdo nereguluje. Máte tu nespočet možností a záleží jen na vašich preferencích, jakou školu nebo školku si vyberete. V Asii je třeba i běžné, že když přijedete na čtrnáct dní na dovolenou, tak se může podařit zajistit pro dítě školku. V Evropě tohle možné není.
A nemají problém s jazykovou bariérou?Z hlediska vývojové psychologie je pro ně komunikace s jinými národnostmi jednodušší než pro nás. Prostě hodíte dítě do vody a ono začne plavat. Jazyky tedy nejsou problém, mnoho škol a školek je tu multikulturních a je běžné, že tu malé děti mluví pěti až šesti jazyky. A podobně je tomu také u našich dětí.
Myslím si, že takové každodenní interakce a celkově život v Asii jim zvedne IQ alespoň o deset stupňů. Celkové mentální a sociální dovednosti jsou pak naprosto jinde.
Jaké máte vy v Malajsii pracovní možnosti?Skvělé, strašně dobře se tady podniká. Horší to samozřejmě mají lidé se „zaměstnaneckou mentalitou“. Nejsou tu žádné jistoty, vše je třeba dobře promýšlet a umět vyjednat. Aby se vám v Asii dobře žilo, musíte úplně změnit svůj mindset. Evropa je zaměstnanecká, plná korporací, úřadů, práv spotřebitelů apod. A v Asii se musíte starat sám o sebe, musíte reagovat na každodenní situace. Se zaměstnaneckým mindsetem se vám tady nebude žít dobře.
Nenávist tu téměř neexistuje, nikdo na sociálních sítích nepíše nenávistné výroky, protože takové jsou přísně trestány.
Na 61,3 % obyvatelstva v Malajsii vyznává islám. Je to pro vás nějak omezující?Považuji to za nejlepší věc v Malajsii, protože sem nepřijedou lidé, kteří islám odsuzují, a díky tomu sem přijede méně předsudečná část turistů a turistek. S tím, že někdo nosí třeba šátek, nemám vůbec žádný problém a cítím se tu bezpečněji než v Evropě. Vezměte si, kolik je v Evropě pácháno zločinů z nenávisti. Tady to tak není. Nenávist tu téměř neexistuje, nikdo na sociálních sítích nepíše nenávistné výroky, protože takové jsou přísně trestány. A tím pádem tu nedochází ani ke zločinům, lidé nejsou agresivní, nemají v sobě takové to primární zlo, frustraci a v 99 procentech očního kontaktu se usmívají.
Jmenujete samá pozitiva. Je na životě v Malajsii přece jenom něco negativního?Pro mě možná trochu počasí. Je tu velké teplo, které připomíná letní počasí v Česku před bouřkou. Je tu vlhko, takže i když je po ránu třeba 26 stupňů Celsia, stejně se potíte. Ale ne, ani Asie není dokonalá. Mnoho lidí z Česka si stěžuje například na chodníky, které nejsou tak dobře propojené jako u nás. Nám to ale nevadí, poněvadž na něm „překáží“ „nevkusný“ stánek s mangy.
Takže vám ani nic na Česku nechybí?Kdybych si musel vybrat, tak řeknu kyselé zelí (smích). Ale i to si zde občas udělám. A samozřejmě mi také chybí rodina a kamarádi, ale ti mohou přijet nebo si můžeme zavolat. Jinak mi nechybí nic.
Žije se tu krásně, především pak díky lidem. Když vás tady třeba zastaví policie, tak i to má úplně jiný průběh. Má to jinou energii. I když udělám přestupek, pojedu třeba na červenou, tak průběh bude jiný. Všichni jsou na sebe milí, při jakémkoli kontaktu se primárně usmívají, pomáhají si, za úplné drobnosti se jeden druhému omlouvají, nekřičí na sebe, nic. Proto se tady tak dobře žije.
Projevili jsme se jako hloupí a neschopní, nijak jsme nereagovali na dopady pandemie, nikdo za ně nebyl zodpovědný.
Co si místní myslí o Česku? Bavili jste se o tom někdy?Před covidem k nám spíš vzhlíželi, ale po covidu jsme ztratili jakékoli dobré jméno. A to ze dvou důvodů – projevili jsme se jako hloupí a neschopní a nijak jsme nereagovali na dopady pandemie, nikdo za ně nebyl zodpovědný. V Evropě umřelo přes milion lidí, ale nikdo za to nenese odpovědnost. To je vyděsilo. Nemyslí si tu o nás nic špatného, takhle nepřemýšlí, ale jsou vyděšení. Vyděšení, co z nás ještě vypadne.
Začátkem ledna zaplnila média vaše čtyřletá dcera Zara, která trhla světový rekord, když vystoupala do základního tábora Mount Everestu. Dočetla jsem se, že ale není jedinou rekordmankou vaší rodiny. Co se povedlo Sašovi?Naše děti mají skvělou mentální a fyzickou úroveň, takže když jdeme na jakékoli místo odpovídající jejich úrovni, tak lámeme rekordy. Saša si střihl všech sedm nejvyšších hor v Malajsii a všude byl jako nejmladší. Na kole projel skrze Tibet, překonal 27 pětitisícových sedel, hor či základních táborů a mnoho dalších. Zara teď jeho rekordy láme.
Věřím v určitou ideologii původního stylu života, jak žijí kmeny či kdysi jeskynní člověk. Tedy v tom, že dokážu napodobit, jak oni vychovávali své děti. Tak se nám podařilo dostat naše děti na tuto úroveň. Třeba já jsem tak nevyrůstal, takže jim nestačím (smích). Trénuju fakticky jako moje děti, ale můj potenciál daný genetikou z dětství není tak rozvinutý jako u mých dětí.
To se ostatně snažím i čím dál více studovat a chápat, tedy rozvíjet potenciál svých dětí. Čelíme asijské konkurenci a jde zřejmě o jediný způsob, jak konkurovat zbytku světa, jinak jsme nahraní. Nejsme na tom dobře.
Cestu svých dětí mapujete na facebookové skupině Saša jede. Proč jste se ji rozhodli založit?Někteří lidé nás kritizují za to, že svoje děti vystavujeme na obdiv, ale není to tak. Svůj životní styl ukazujeme proto, aby se zlepšila situace v Evropě. Jiný důvod to nemá. Spousta lidí se z toho snaží poučit a vyptává se, jak přesně to děláme. Nicméně kritiky, pakliže je slušná, si vážíme. Vždy je prostor na zlepšení. Jak ale zlepšit stav společnosti? To je ta základní otázka a naše motivace dělat něco veřejně.
Ale tím se zase dostáváme k naší západní populistické demokracii. Jak vlastně funguje? Stačí, aby něco bylo ve veřejném prostoru rozšířené, a vláda na to okamžitě populisticky zareaguje. Vezměte si třeba Polsko, kde se zrušily domácí úkoly. To je přesný opak toho, co trenduje tady v Malajsii. Proč je zrušili? Protože veřejnost má pocit, že se děti mají všechno naučit ve škole. A rodiče nemají děti učit doma. To je nesmysl. Mezi školou, rodinou a dětmi musí být provázanost. Jen tak dosáhneme větší efektivity za kratší čas. Ale tenhle názor veřejnost nezastává. Proto usilujeme o diskusi a změnu. Jen tak na to bude vláda reagovat. Tak náš systém funguje, a proto jsme ve veřejném prostoru.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Plánujete zůstat v Malajsii navždy?Do Evropy se vracet neplánujeme, maximálně v rámci dovolené. Malajsie nám v současné době vyhovuje, a tím pádem je to i složité měnit. Kdybychom chtěli někam jinam, třeba před Malajsií jsme žili v Hongkongu, tak bude složité se tam vracet. Jsme limitováni setrvačností existence. Jako každý.
