Přinášíme ti reportáž z koncertu britských The 1975.
Do Prahy se po sedmi letech vrátili The 1975. Britská kapela, která ve svých textech odráží aktivismus, klimatickou krizi, lidská práva, ale také vztahy. I proto ji mladé generace tak adorují a staví na piedestal. Naplnili The 1975 očekávání a naservírovali Praze to, po čem tolik lidí toužilo?
Stanování před Sportovní halou Fortuna
Koncert, který se konal 14. března, začal pro některé fanynky a fanoušky už o den dříve. O komunitě The 1975 je známo, že za kapelou cestuje po celém světě a před venue, v nichž se koncerty konají, stanuje i dlouhé dny dopředu. Proč? No přece aby si zajistila místa v prvních řadách. Vím, pro nás pracující to není úplně fér, ale budiž… Kapela může být na svou fanouškovskou základnu pyšná.
Prostory před holešovickou Sportovní halou Fortuna se tak nedočkavými fanoušky a fanynkami začaly plnit už v noci 13. března. Já jsem na místo dorazila krátce před půl sedmou, ačkoli samotný koncert startoval až v osm hodin večer. Pár minut po mém příchodu se pak otevřely brány a já okamžitě zamířila ke stagi. A začalo to úmorné čekání.
Příjemným zpestřením měla být kapela Been Stellar, která britským velikánům předskakovala, a ačkoli místy zněla jako Oasis v jejich raných začátcích, odehrané skladby se slévaly v jednu a byly lehce utahané.
Obavy vystřídalo nadšení
Po odehrání jejich setu se na stagi rozsvítilo velké logo The 1975 a dav jásal. Přiznám se, že jsem měla mírné obavy. Kapelu jsem viděla před necelým měsícem v rodném Manchesteru, kde odehrála naprosto dokonalý koncert. Ze sociálních sítí jsem ale věděla, že frontman skupiny Matty Healy si v posledních dnech nevede úplně dobře. Otevřeně totiž přiznává svůj boj s depresemi, které je během náročné a dlouhé tour těžké ukočírovat. Bála jsem se, v jakém rozpoložení přijde na stage, ale jakmile hodinky ukázaly 21:00 hodin, moje obavy byly tytam.
Už od prvních okamžiků bylo zřejmé, že je Matty v dobré náladě a tento večer bude patřit k těm povedenějším. Skvělá zpráva pro tisíce fanoušků a fanynek, kteří postupně zaplnili téměř celou Sportovní halu Fortuna.
Svůj set The 1975 již tradičně odpálili skladbou The 1975 (BFIAFL), na kterou navázali Looking for Somebody (To Love), Happiness, Part of the Band a dalšími hitovkami z nejnovějšího alba Being Funny In A Foreign Language. Publiku lehce trvalo, než se rozpohybovalo, ale u melancholické A Change Of Heart se už téměř celé vlnilo a pozpěvovalo text o konci jedné lásky.
Kliklo to. Hit Robbers z vůbec prvního alba The 1975 už zpívali všichni. Prostory Sportovní haly Fortuna se zaplnily nejen lidmi, ale také emocemi, zlomenými srdci, slzami a nářky. Tohle je ono. Tohle jsou The 1975. Syroví, teatrální a dokonalí i ve své nedokonalosti.
Došlo i na deep cuts
Kapela nás vzala na horskou dráhu plnou emocí. „I just wanna kiss your neck,“ zpívali fanoušci a fanynky romantickou skladbu Fallingforyou jako jeden člověk. Měla jsem husí kůži.
Po ní následovala pasáž, která se během tour často mění a nikdo (kromě kapely) dopředu neví, jaké songy se budou hrát. Většinou se jedná o deep cuts, o tracky, které skupina často nehraje, pocházejí z jejích začátků, a jinak tomu nebylo ani v Praze. Čeští fanoušci a fanynky tak byli jedni z mála, kteří slyšeli live skladbu 28, již kapela složila ještě v době, kdy si říkala Drive Like I Do. Tak citlivá, tvrdá a zároveň zranitelná.
The 1975 nám naservírovali také raritku Woman nebo Be My Mistake, kterou si Matty Healy střihl akusticky. Pak už prolétl televizní obrazovkou (doslova), zmizel jako pára nad hrncem a dal prostor Polly Money, queer legendě, která se chopila písně Jesus Christ 2005 God Bless America.
Tohle znamenalo jediné – show se blíží do své poslední třetiny a před námi jsou ty největší pecky. If You’re Too Shy (Let Me Know), The Sound, během které na výzvu Mattyho Healyho skákal každý jeden člověk a Sportovní hala Fortuna se otřásala v základech, nebo silně politická Love It If We Made It. Matty byl ve skvělé formě, stejně jako celá kapela. Když pak odehrála poslední skladbu Give Yourself A Try, která po uplynulých dnech byla více než třeba, mnohým zbyly oči pro pláč. Kapela totiž jasně avizovala, že po turné Still… At They Very Best na nějakou dobu zmizí z veřejnosti a bude pracovat na nové desce. Kdy ji uvidíme znovu? Bůh (Matty Healy) ví.
One more time…
Koncertu dávám 9/10. Kdybych kapelu neviděla před pár týdny v Manchesteru, kde byla větší a propracovanější stage, kapela ještě více vtipkovala, píseň All I Need to Hear si s ní střihl sám Mattyho otec Tim a publikum bylo energičtější, asi bych dala desítku. Takhle ale musím jeden bod ubrat.
Nicméně jak se zpívá v Robbers – ještě jednou, prosím. Koncert byl skvělý, kapele to hrálo jedna radost a svou teatrálností a vlivem o ní lze oprávněně hovořit jako o jedné z nejžádanějších skupin současnosti. Perfektní rozloučení, děkuji.
