Návrat ke konstantně podceňované sci-fi sérii po stránce kvalit opět klapnul na jedničku. Na film můžeš vyrazit, i když jsi neviděl*a předchozí díly.
Miluji předchozí trojici filmů. Zrození Planety opic (2011), Úsvit planety opic (2014) a především Válka o planetu opic (2017) tvoří dohromady asi nejlepší trilogii poslední dekády, mimo jiné i proto, že to jako jedna z mála sérií/franšíz na tu trilogii dotáhla.
Očekávání od nového filmu s novým tvůrčím týmem pak byla přirozeně dost vysoko. Naštěstí už můžu s klidem říct, že byť se nepovedlo překonat mnou nejoblíbenější trojku, Království Planeta opic (neptejte se, proč to distributor přeložil takhle blbě...) je zatraceně povedený návrat do tohoto světa.
Příběh se odehrává pár desítek let po smrti Caesara, protagonisty předchozích snímků, který stál u zrodu nové opičí civilizace po rozšíření viru, jenž vyhladil většinu lidstva a připravil ho o schopnost mluvit, zatímco z opic vytvořil mnohem inteligentnější stvoření. V novém filmu se pak s Caesarovým odkazem docela hezky podvratně pracuje, zatímco se přitom představují zcela noví hrdinové, hrdinky a nové problémy.
Hlavní postavou je zde Noe, mladý opičák, který se ještě spolu se svými přáteli připravuje na rituál sbližování se s vlastním orlem. Patří totiž do orlího klanu, který tyto ptáky od mala vychovává a používá je poté k průzkumu, lovu a tak dál. Hned zkraje s ním pak navštívíme pozůstatky neznámé metropole, kterou si mezitím zpátky přivlastnila příroda, a tak je celá zarostlá a záběry lehce evokují postapo typu The Last of Us. To je především z hlediska vizuální stránky strašná paráda, a jakmile dojde na nějaké vertikálnější scény, kdy opičáci lezou po mrakodrapu, aby ukradli orlí vajíčka, dostavuje se slušný adrenalin i pocit epičnosti, kterak sledujeme efekty daleko převyšující cokoli, co za poslední roky šlo do kin.
Celý úvod má každopádně velké grády, nečekaně rychle se dostavují silné emoce a díky pro tuto sérii tradiční péči o postavy nabírá příběh hloubku, čímž vzniká lačno po dalším dění. Tohle všechno pak zhruba v půlce zpomalí, když se zápletka zkomplikuje ještě zapojením lidské postavy Mae (Freya Allan ze Zaklínače), jenom aby se to následně znova rozjíždělo k velkému blockbusterovému finále.
Je pak třeba říct, že snahy o položení základů pro další potenciální pokračování a zároveň naznačení, že ne všichni jsou tu jasně zlí, nebo naopak hodní, trpí na určitou zkratkovitost, kdy zkrátka ani ty dvě a půl hodiny nebyly dost na to, aby se sem vešlo všechno nebo aby vše dostalo zasloužený prostor.
Tím ale rozhodně neříkám, že je film hloupý, nedejbože špatný. Jde spíš o drobné vady na kráse na jinak velice solidním scénáři, který naopak světu, jeho historii a jeho postavám věnuje extrémní péči. A když to člověk přičte k výborné akční stránce, parádní výpravě se špičkovým CGI a skvělé kameře obecně, vychází z toho zkrátka nadprůměrné řemeslo, jež stojí za to vidět na tom největším možném plátně.
Režisér Wes Ball (série Labyrint) si tak zaslouží velkou pochvalu, jelikož dokázal vymyslet poutavý příběh, který dokáže nejen hrdě stát po boku předchozí trilogie, ale navíc skvěle vykopává dveře dokořán nové velkolepé kapitole v příběhu Planety opic. Udělej tak sám*sama sobě laskavost a vyraz na tuhle opičí dobrodružnou jízdu do kina co nejdřív.
