Přinášíme ti rozhovor se zpěvákem Benem Cristovaem.
Festival Metronome na čtvrtek 20. června přichystal tajný koncert. Jak se ukázalo, měl ho na svědomí Ben Cristovao a ještě předtím, než s akustickou kytarou potěšil stovky návštěvníků a návštěvnic, si udělal čas i na rozhovor s námi.
Společně jsme se bavili o Benových začátcích, o tom, jak se mu podařilo proniknout do české rapové scény, ale také o tom, co v posledních měsících tolik víří vody internetu. Ben nám vysvětlil svůj vztah k ženám, explicitní texty a řeč přišla i na toxicitu ve vztazích. Kde můžeš Bena vidět live? A kdy se dočkáme nové desky? Čti dál a dozvíš se to!
Vezmu to pěkně od začátku. Ty ses proslavil v roce 2009, když ses zúčastnil soutěže SuperStar. Máš pocit, že právě to odstartovalo tvoji kariéru?Rozhodně ano. Nebýt SuperStar, vůbec bych nezačal tvořit. Ale byla to relativně náhoda. Koncept SuperStar jsem neznal, nešel jsem tam primárně zpívat, spíše tančit (smích). Nakonec se z toho ale vyloupla příležitost, kterou jsem vzal a začal na ní stavět.
Zprvu to samozřejmě bylo náročné. Když pocházíš z takové soutěže, tak na sobě automaticky máš cejch rychlokvašky a lidi se ti spíš smějou. Ale šel jsem dál a dělal jsem, co bylo v mých silách, abych se toho cejchu zbavil. Aby na mě lidi začali koukat skrze moji tvorbu, a nejen skrze to, odkud jsem přišel.
Kdyby ses měl znovu rozhodovat, zda se SuperStar účastnit, nebo ne, šel bys do toho? Doporučil bys dnes tuhle zkušenost začínajícím umělcům*umělkyním?Myslím, že dnes už účast v takové soutěži není potřeba, protože lze prorazit i jinak – třeba na sociálních sítích. V době, kdy jsem s hudbou začínal já, ale nic takového nebylo. Instagram ještě v Česku neexistoval, Facebook se teprve rozjížděl… takže moji cestu tvořila spíše náhoda, ze které jsem se snažil vytěžit maximum.
Ale jasně, i talentová soutěž je cesta. Třeba pro ty lidi, kteří nechtějí začínat od nuly a potřebují mít do začátku nějaký push. To je přesně to, co jim taková soutěž může dát.
Musíš mít techniku, unikátní flow, musíš být schopná udělat něco jinak a zaujmout lidi. A jakmile to máš, tak si tě rap vezme sám.
Tvoje tvorba byla zpočátku mainstremovější, celou dobu jako by ses pohyboval na okraji rapové scény, a ne a ne se dostat dovnitř. To se ti ale nakonec povedlo a na svém kontě máš třeba i projekt s NikTendem. Kdy nastal ten zlom, že tě rapová scéna začala brát? Je to hodně o tom, že jsem se vyvíjel jako textař, jako zpěvák i jako rapper. I když to chvíli trvalo. Když s rapem začneš později, tak tvoje texty nejsou tak kvalitní a rapperům, kteří to dělají už od mládí a věnují se jenom tomu, nesaháš ani po kotníky. Ty začneš jako rychlokvaška, posuneš se na zpěváka a pak najednou přijdeš s tím, že chceš zkusit i rapovat. Je to dlouhá cesta.
Aby tě ostatní vzali mezi sebe, musíš rap dělat fakt dobře. Musíš mít techniku, unikátní flow, musíš být schopná udělat něco jinak a zaujmout lidi. A jakmile to máš, tak si tě rap vezme sám, přijme tě do své kultury. Pokud tohle nemáš, tak do té komunity nepatříš.
Zmiňuješ, že ses vyvíjel i textově, a ruku na srdce, rapové lyrics jsou většinou o sexu a ženách. Máš pocit, že takové texty více táhnou? Nebo proč tomu tak je?Nemám pocit, že by takové texty víc táhly. Pokud mám ale mluvit o své tvorbě, tak dělám, dělal jsem a budu dělat různé typy textů, a to podle toho, s kým jsem ve studiu, jaký je mood, co mi říká beat a tak dále. Spousta lidí si myslí, že máme nějakou agendu, směr nebo potřebu to textově pushovat, ale není to tak.
Když se do studia zavřu s Davidem Kollerem, uděláme nejlepší rockový song. Když se tam zavřu s Milion+, NikTendem, tak udělám nejlepší rapovej song. Když se tam zavřu s motivačními kluky, uděláme Těžký Váhy. Jsem chameleon a vždy chci udělat to nejlepší.
Třeba před dvěma lety jsem udělal album, na kterým je podle mě můj nejlepší rapový song. Možná i nejlepší song, jaký jsem kdy udělal. Jmenuje se Pamatuju a je o rasismu. O tom, jak jsem vyrůstal obklopený rasismem, jak mě to ovlivňovalo, co si z toho beru a jak to zužitkuju v budoucnu. Něco takového se snažím dělat každé dva roky – podívej se třeba na dnes už kultovní song Smítko, který když zahraju live, tak ho zná úplně každý. Přitom má úplně jinou texturu než nějaké aktuálnější tracky.
Takže záleží. Je to o náladě, o tom, že si na sebe častokrát vezmu nějaký charakter, nějak ho vykreslím a udělám ze sebe třeba nějakého macha. Lidi ale vědí, že doopravdy takový nejsem, že je to umění a umění není doslovné.
Ženy jsou různé, ne všechny chtějí slyšet jen opěv a slušné řeči. Některé chtějí drsnější slova, sprosté texty...
Ze tvých textů mám pocit, jako bys ženy miloval i nenáviděl zároveň. Jaký vztah k nim máš?
Co se dočteš po odemknutí?
- Ben Cristovao otevřeně o svém vztahu k ženám.
- Proč ve svém songu použil slovo „dě*ka“.
- Co chtěl tímto songem vyjádřit.
- Jestli podle něj může hudebník uspět i bez sociálních sítí.
- O vztahu s Annet X.
