Po maturitě odjela sbírat jablka do Itálie: „Pracuju i tři týdny bez přestávky, ale za sezónu si vydělám 150 tisíc“

Když přijdeš, máš necelých 200 na hodinu, už po první výplatě můžeš dostat víc, ale musíš se snažit. Nesmí tě nikdo vidět, jak se flákáš s telefonem v ruce. Už se stalo, že pár lidí takto poslal šéf po pár dnech zpět domů. Pokud máš štěstí na počasí, měsíčně vyděláš tak 50 tisíc korun, během plného léto s předsklizní a sklizní si dokážu vydělat i 150 tisíc, z čehož následně žiju další měsíce, dost z toho jde na nájem (smích).

Neměla jsi obavy, zda to nebude fyzicky náročné nebo jak si zvykneš na mužský kolektiv?

Strach a první negativnější předtucha přišla, když jsem se setkala s pánem, přes kterého mi mamka tu brigádu zařizovala. Měla jsem původně jet sama a on začal mít takové ty úchylnější vtípky. Bála jsem se, co to bude, ale nakonec jsem přesvědčila kamarádku a jely jsme ve dvou.

Takže jste byly dvě a neměla jsi už žádné obavy?

Zpočátku ne, ale když jsme přišly k sadu, majitel sadu řekl, že kamarádka půjde bydlet a pracovat k někomu jinému, zareagovala jsem na to dost dramaticky (smích). Chtěla jsem jet domů, ale do večera jsem se uklidnila, byly tam i jiné ženy, tak jsem nakonec zůstala. Podmínkou bylo, abych samozřejmě bydlela v čistě ženském pokoji, žádný mix ani nic podobného.

Jaké jsi měla ubytování?

Ubytování bylo dobré, byl to v podstatě velký dům, část z něj byla přístavba pro stroje a traktory potřebné k práci a zbytek byly pokoje.

Neměla jsi strach z náročné práce?

Na tohle se mě lidé ptají často. Každému říkám, že mi fyzická práce nevadí, jsem na ni zvyklá. Nejhorší je jen počasí, buď je teplo nebo silný déšť. V červnu, když je předsklizeň, tam je běžně 40 stupňů Celsia.

Jak probíhá předsklizeň?

Je to lehčí práce oproti zářijové sklizni. Dostaneš svůj řádek v sadu, nastavíš si své tempo, dáš si sluchátka, nikdo tě neplaší a v podstatě ředíš sad, aby měla jablka dost prostoru na růst.

Při sklizni je to pak už jiné?

Určitě, při předsklizni tě netlačí termín, když je hlavní sklizeň, vždy ti majitel sadu nebo vedoucí řekne, kolik máš dní na posbírání konkrétní odrůdy. Tam už nemůžeš mít sluchátka, tam se pracuje fakt o duši (smích). Při předsklizni máš v 99 procentech případů v neděli volno, při sklizni je běžné, že makáš tři týdny bez přestávky.

Zvládala jsi fyzicky tři týdny každodenní práce?

Ale ano, mám celkem dobrou fyzickou přípravu, ráda chodím běhat, na túry, do hor, s kondicí nemám problém. Ukryješ se před sluncem, dáš si SPF 50, kšiltovku nebo klobouk a jdeš na to. Jablka se dnes už nesbírají tak, že musíš mít celý den ruce nad hlavou. Ale co bolí, jsou nohy, to je extrémní svalová bolest.

A jak to probíhá?

Máš mašinu, na které stojíš, nebo jdeš vedle ní a sbíráš na úrovni těla. Pokud stojíš na mašině, sbíráš maximálně v úrovni očí. Ale musíš držet stabilitu, svah je prudký, mašina se hýbe a celkem solidně třese. Někdy se sbíralo s takovými koši na ramenou, ale to se už nedělá. Záleží, jakého šéfa v jakém sadu dostaneš.

Jakého šéfa jsi tedy dostala?

Pohodového, předtím byl jiný, starší, nyní poslední roky je tam už mladý vedoucí, který umí anglicky. Oni se paradoxně neradi mluví italsky, protože v Tyrolsku se mluví hlavně německy.

Máš vzhledem k tomu, že jezdíš pravidelně, nějaké výhody?

S vedoucím vycházím dobře, tím, že jezdím pravidelně, znám práci, postupy, stroje a dokážu lidem pomoct, pokud něco nevědí. Často se stane, že mi píše přes den na WhatsApp, co máme kam jít dělat. Pracuju v hlavně mužském kolektivu.

Zmiňovala jsi konflikt s kolegou, který jsi musela řešit.

Letos na sklizni se mi stalo poprvé, že jsem něco takového musela vůbec řešit. Šéf mi dal na starost tři nováčky. Chtěla jsem jen pomoct kolegovi, kterému nešla práce s mašinou, slušně jsem mu to vysvětlila, ale on na mě začal doslova křičet, že on ví, jak na to a že mu nebude žádné děcko říkat, co má dělat.

Jak jsi to řešila?

Odpověděla jsem, že na mě nebude křičet, že tu jsme si všichni rovni. Mašina se nakonec pokazila, museli jsme volat šéfa, ten nebyl vůbec nadšený. Řekla jsem mu, že nebudu s tímhle pánem pracovat, tak ho dal do jiného týmu a do konce turnusu jsme se už nebavili. Já jsem v tomto rázná, určitě byly za ty roky i nějaké sexuální narážky, ale umím se ubránit a nedělá mi problém zvýšit hlas a poukázat na to, když se mi něco nelíbí, to podle mě odradí potenciální „vtipálky“.

Máš jako žena pracovní úlevy? V některých zaměstnáních je dnes už běžné, že ženy mohou v případě svých dnů zůstat na homeoffice nebo si vzít sickday. Platí to i při fyzické práci?

Na tohle se mě nejčastěji ptají nové ženy, které přijedou. Protože jsem tu dlouho, pomáhám jim se usadit. Pokud je ti opravdu zle, nemůžeš pracovat a necítíš se dobře, vedoucí je velmi shovívavý, prostě zůstaneš ležet na pokoji, určitě z toho nedělají žádnou vědu. Některé ženy si myslely, že budeme mít osobní WC v sadu. Ale pravda je taková, že chodíme na WC běžně do sadu jako ostatní, nejčastěji do cizích sadů, protože každý si tu chodí na WC do cizího sadu.

Jak dlouho jsi byla vlastně tuto sezónu v Itálii?

Celkově to vyšlo na nějaké tři měsíce, nejprve pět týdnů předsklizeň, potom asi měsíc doma a následně na sklizeň. Jak jsem ti říkala, hodně záleží na počasí, když silně prší, nepracuje se.

Zažila jsi turnusy, kdy často silně pršelo?

V podstatě každý rok mám aspoň týden, kdy lije. Pokud prší slaběji, nasadíme gumáky, pláštěnky a jdeme pracovat. Pokud je déšť opravdu silný, děláme aspoň čtyři hodiny a zbytek dne máme volno. To ale není moc dobré pro výdělek. Jsem tam hlavně proto, abych vydělala co nejvíc peněz.