Žádný padák, pouze neuvěřitelné štěstí.
Heroický příběh srbské letušky Vesny Vulović se na Refresheru objevil už zhruba před rokem mezi dalšími lidmi, kterým se podařilo přežít extrémní situace, ale této letušce jsme se rozhodli věnovat ještě o něco více. Částečně za to může i fakt, že se celá tragédie a pád letadla odehráli nad územím tehdejšího Československa, i když jen několik kilometrů od hranic s NDR.
Psal se 26. leden 1972 a tehdy jen 22letá Vesna Vulović nastupovala jako letuška v dánské Kodani do letadla, které se o několik desítek později minut mělo po výbuchu bomby zřítit na zem. Počasí bylo v ten den krásné a předpovědi nemluvili o žádných komplikacích, a Vesna se tak těšila na to, že po výborné noci v luxusním hotelu Sheraton dostane možnost zaletět si přes Záhřeb až do Bělehradu ve své domovině. Ve skutečnosti se na palubě letu 367 společnosti JAT ani neměla nacházet, ale její nadřízený si ji spletl s další letuškou se jménem Vesna a zařadil místo ní k letu slečnu Vulović. Po odletu z Kodaně mířilo letadlo přes NDR až nad naše československé území a po překročení hranic trvalo přibližně minutu a půl, než se rozpoutalo peklo. V přední části letadla ve výšce asi 10 160 metrů explodovala nálož a roztrhla letadlo na několik kusů, což způsobilo okamžitý pád směrem k zemi. Části letadla dopadly na horu za českou obcí Srbská Kamenice a když pak vystrašení svědci padajícího letadla začali dobíhat na místo, jednomu z nich se naskytl hrozivý, ale i zázračný pohled. Vesna unikla smrti po nekontrolovatelném pádu jen o vlásek a ještě se na ni osud usmál i podruhé, když ji v troskách jako první našel Bruno Henke. Pan Henke působil během druhé světové války jako lékař v německém wehrmachtu a díky tomu hned věděl, co se zraněnou letuškou třeba udělat. Bohužel, nikomu dalšímu se pád přežít nepodařilo a tragédie si vyžádala celkem 27 obětí.
Abychom tento neuvěřitelný příběh posunuli o trošku dál, pomalými kroky se dostáváme k tomu, která z československých autorit se na místo nehody dostala jako první. Oblast totiž rychle ohradili příslušníci Státní bezpečnosti namísto policistů a celé místo bylo ohrazené bez možnosti přístupu pro lidi snažící se pomoci či pro novináře. Příčiny výbuchu letadla a následného pádu byly nejasné až do dalšího dne, kdy se do švédských novin dovolal údajný příslušník chorvatské organizace Ustaše a řekl, že právě Ustaše nastražili do letadla bombu. Dávalo by to smysl, protože tehdejší premiér Jugoslávie měl domů cestovat právě na palubě letu 367, avšak podařilo se mu odletět dřívějším letem, a tak útoku na svou osobu unikl. Vraťme se však ke Vesně, která byla po nalezení v troskách převezena do nemocnice v Praze, kde strávila téměř jeden měsíc a její zdravotní stav nevypadal zpočátku vůbec optimisticky. Upadala a probouzela se z kómatu, nejdříve zůstala od pasu dolů paralyzována a měla množství zlomenin a pohmožděnin, že ji lékaři museli neustále pozorovat.
Kromě toho měla jeden další problém a tím byla absolutní ztráta paměti týkající se celé nehody, takže Vesna si vzpomínala jen na to, jak do letadla nastoupila v Kodani a dále se jí vzpomínky ztratili. Naštěstí to lékařům nezabránilo v tom, aby jí po sériích operací navrátili schopnost chodit, protože mícha nebyla natolik poškozena, a tak se po několika měsících rekonvalescence Vesna vrátila do normálního života a dokonce chtěla pokračovat v práci letušky. Její zaměstnavatel JAT to zpočátku nedovolil a převelil ji do kanceláře v sídle firmy, ale občas ji po čase pouštěl i na palubu a lidé ji vždy vděčně vnímali jako hrdinku. Není divu, protože lídr Jugoslávie Tito jí po příchodu do vlasti připravil pompézní přivítání a Vesna se na dlouhá léta stala, chtě nechtě, osobou hrající důležitou roli v propagandě během studené války. K celosvětové popularitě jí pak pomohla i Guinnessova kniha rekordů, která ji označila za člověka, který přežil volný pád bez padáku z největší výšky a Vesna toto ocenění dokonce přijala z rukou Paula McCartneyho.
Jak tomu již však v případech teroristických útoků, nehod a jiných katastrof bývá, po události se začaly na veřejnost vynořovat různé konspirační teorie. Podezřelé bylo už jen to, že Státní bezpečnost po skončení svého šetření prohlásila, že se letadlo rozpadlo na kousky ještě ve vzduchu a černé skříňky se prý nikdy nenašly, avšak očití svědkové tragédie tvrdili, že letadlo padalo k zemi celé a výbuch nastal až pár stovek metrů nad ní. Mnozí lidé pak vyslovili teorie, že ve skutečnosti nešlo o teroristický útok, ale o mylné sestřelení letadla československými stíhačkami, které si letadlo mohli splést s útočícím strojem. Podle neoficiálních zdrojů mělo letadlo začít prudce klesat a technické problémy způsobily, že se mohlo vychýlit z kurzu, což naše letectvo vyhodnotilo jako hrozbu a letadlo raději sestřelilo. Další teorie se zaměřují na to, že let 367 mohl při prudkém klesání proletět až příliš blízko nad sovětskou raketovou základnu nacházející se nedaleko od místa pádu a další, ještě o něco bláznivější teorie, hovoří o přítomnosti Leonida Brežněva v oblasti, neboť se v té době měl setkat s lídrem NDR Erichem Honeckerem a jeho letadlo se mohlo nacházet někde v místech, kam směřoval i let 367. Aby toho nebylo málo, někteří lidé pochybovali i o tom, jak se Vesně podařilo pád přežít a hádky se týkaly například faktu, zda se letuška nacházela v zadní části letadla nebo v jeho středu, což konec konců i tak není až tak důležité, protože dokud pád přežila, pak až tak nezáleží na tom, kde v okamžiku výbuchu stála.
Věříme tedy, že si ještě někdy vzpomeneš na příběh letušky, která přežila volný pád z výšky 10 tisíc metrů a i kdyby ne, aspoň ses mohl přesvědčit o tom, že někdy dobře dopadnou i momenty, kterým bys předem nedal žádnou šanci.
