Jeden moment mu změnil celý život.
Není žádným překvapením, že si tradiční vědci ve svých hlavách vybudovali zeď proti všemu, co se nedá dokázat některou ze současných vědeckých metod. Jde totiž o způsob, jakým dokáží vysvětlit pro obyčejného člověka na první pohled nevysvětlitelné věci nebo jevy, ale týká se to pouze toho, co fyzicky existuje. Vše ostatní je pro ně, přestože jsme již v 21. století, docela velké tabu. Aby však mohli pochopit něco takového jako reinkarnace, čili znovuzrození duše do nového lidského těla, tradiční myšlení a ani tradiční metody rozhodně nestačí. V první řadě potřebují inovativní přístup, bez kterého by zůstali uvězněni v jednom začarovaném kruhu. A před lety na to přišel i jeden uznávaný psychiatr a hypnoterapeut ze Spojených států amerických.
„Vím, že všechno má svůj důvod. Možná jej v dané chvíli neznáme nebo nevidíme, ale s postupem času a trpělivosti vyjde vše na světlo světa.“
Život prominentního Dr. Briana Weisse, a nejen ten, se od té chvíle pochopitelně radikálně změnil. Něco takového jako znovuzrození do té doby považoval pouze za levný pokus konspiračních teoretiků, kteří tak chtějí častokrát získat pozornost široké a především slabě informované veřejnosti. Prsty v tom měl i fakt, že se této záhadné oblasti věnovala pouze opravdu drobná vědecká pozornost. Prožitá zkušenost přímo z jeho praxe ale během roku 1980 otočila vše kolem něj o 180 stupňů a od té doby začal reinkarnaci považovat za běžnou součást našich životů. Weiss dnes patří mezi ty, kteří se snaží do etablovaných vědeckých kruhů přinést něco revolučního. Něco, co současnou vědu přetransformuje do modernější podoby, kde už nebude záležet jen na tom, co naše smysly dokáží vnímat.
„Roky disciplinovaného studia vytrénovaly mou mysl, abych přemýšlel jako vědec a lékař, což mě pak zavedlo na profesní cestu, kde vynikal konzervatismus. Odmítl jsem všechno, co nemohlo být prokázáno tradiční vědeckou metodou. A přestože se nějaké informace o zrealizovaných vědeckých výzkumech týkajících se parapsychologie ke mně dostaly, nezískaly si mou pozornost. Připadalo mi to všechno tak vzdálené.“
Z hypnózy do minulých životů
Když měl v kanceláři jednoho ze svých pacientů, nastala situace, která byla do té doby pro něj zcela cizí. 27letá Katarína začala během hypnózy mluvit o zážitcích z předchozích životů. Nacházela se ve stavu, kdy nespala a zároveň ani nebyla při plném vědomí, a tehdy začala z jejích úst vycházet slova, kterým tehdy ještě konzervativní psychiatr nechtěl věřit, protože byl stále upnut k tradičnímu vědeckému myšlení. Jelikož mu ale to, co se stalo, nedalo spát, začal si prověřovat fakta z historie, tedy z let, kdy pacientka žila v úplně jiném fyzickém těle a na zcela jiném místě, než kde žije dnes.
Krátké příběhy, které před více než 37 lety od ní uslyšel, byly vytrženy ze širšího kontextu. Pokaždé šlo pouze o ty nejemotivnější chvíle, které Katarína kdysi prožila pod jiným jménem. Opět prožité momenty doprovázel pláč či výkřiky, ale byly více, než jen nějakým příběhem. Doktor Weiss zjistil, že pokud je dokáže dostat z podvědomí do vědomí pacienta, odstraní tím značnou část současných psychických problémů. Svou pacientku však uvedl do hypnózy až tehdy, když konvenční metody prostě nefungovaly.
„Během několika změněných stavů vědomí si Katarína vybavila vzpomínky z minulých životů, které představovaly kauzální faktory jejích symptomů. Zároveň dokázala zprostředkovávat informace od vysoce vyvinutých "duší", jejichž prostřednictvím odhalila mnoho tajemství života a smrti. Během nadcházejících pár měsíců tyto symptomy odešly a ona mohla začít žít normální život, šťastnější a vyrovnaná jako nikdy předtím.“
To, co se během hypnózy stalo, Brian Weiss samozřejmě vysvětlit nedokáže. Tedy alespoň ne současným vědeckým jazykem, protože to naše mysl prý zatím nedokáže zcela pochopit. O čem ale jeho unikátní pacientka mluvila, a jak vůbec zjistil, že mu říká pravdu?
Vzpomínky nabité emocemi
Když neobyčejně atraktivní mladá žena s blond vlasy a oříškově hnědýma očima v roce 1980 ležela na pohodlné pohovce u svého psychiatra, ani ve snu by ji nenapadlo, že za pár minut nastane chvíle, která natrvalo změní dva životy. Po zhruba roce a půl neúspěšné snahy vyléčit Katarínu pomocí zažitých terapeutických metod přišla řada na menší změnu. A protože ta posloužila jako nečekaná spoušť významných změn, najednou už nic nebylo takové, jako když v ten den vstupovala do ordinace. Z problémů, které ji pronásledovaly již od samotného dětství, se z ničeho nic stala minulost. Žádný strach, úzkosti, fobie, deprese a ani žádné noční můry.
Weiss z předchozích zkušeností věděl, že pokud někdo trpí podobnými symptomy jako ona, kořenová příčina s největší pravděpodobností tkví v jedné nebo ve více životních traumatech ještě z dob, kdy byla malá holčička. Katarína si zpočátku na nic takového nemohla vzpomenout, od jejího dětství přece už uplynulo mnoho let. Později se však nakonec ukázalo, že když jí bylo 5 let, někdo ji strčil a ona spadla do plaveckého bazénu. Z plavání ve vodě ale neměla dobrý pocit ani v období před zmiňovaným incidentem. Jak tam ležela a soustředěně přemýšlela, vzpomínky na traumatické chvíle se začaly postupně vynořovat z hlubin její tajemné mysli.
Když byla menší, otec pacientky měl sklon pravidelně konzumovat alkohol a kvůli tomu pak sem tam nastaly menší roztržky s bratrem, který ho chodíval pravidelně vyzvedávat před místní bar, aby se bez komplikací dostal až domů. Ačkoli by to dokázal asi jen málokdo, Katarína tyto rodinné vztahy považovala za zcela běžnou věc, takže si s tím hlavu rozhodně nelámala, přestože ji alkoholem opojený otec v jeden večer dokonce začal osahávat na intimních místech. Ani tyto zážitky ale nezpůsobovaly současné problémy, kvůli kterým nemohla žít šťastný život. Příčina totiž tkvěla úplně někde jinde.
Když ji uznávaný psychiatr poprvé uvedl do hypnózy a následně jí verbální řekl, aby se postupně přesouvala z jednoho roku života do dalšího, stále nižšího, neobjevil vůbec nic, co by mohlo představovat kořenovou příčinu. Na základě procházejících zkušeností předpokládal, že se mu ji podaří odhalit někde v dětském věku, ale nakonec neuspěl. Když Katarínu díky hypnóze dostal až ke vzpomínkám z období, kdy jí byly jen dva roky, vyslovil několik slov, od kterých nic neočekával. Šlo pouze o zoufalý pokus, po kterém však nastalo něco, s čím se Brian Weiss do té doby ještě nesetkal. Osudný moment nastal po vyslovení věty: „Vrať se zpátky do doby, kdy tvé symptomy vznikly.“
Katarína se najednou ocitla v roce 1863 před naším letopočtem. Měla jiné jméno, její věk dosahoval 25 let, na sobě viděla dlouhé hnědé šaty, na noze zase sandály a právě vcházela do obrovské bílé budovy bez dveří, která stála na mohutných pilířích. Kolem bylo tržiště a místo, kde právě stála, se nacházelo v údolí. Po chvilce opisování neznámého prostředí se přesunula o pár let dopředu. Údolí zaplavila voda a vše živé či neživé, co jí stálo v cestě, vzala s sebou. Katarína, a i celá osada se včetně její malé dcery, po chvilce zápasení utopila.
Vše tedy naznačovalo tomu, že ji pomocí hypnózy dokázal vrátit do některého z minulých životů, díky čemuž si vzpomněla na výše uvedené detaily. Tento dechberoucí příběh je dnes součástí známého díla Many Lives, Many Masters (Mnoho životů, mnoho mistrů), které patří mezi nejznámější knihy od Weisse.
Psychiatr zůstal v němém úžasu. Zpočátku nevěřil vlastním uším, ale po chvíle vyprávění si začal spojovat souvislosti a zjistil, že Katarína už není Katarínou, ale někým úplně jiným. Tedy alespoň dočasně. Následovaly další příběhy z předchozích inkarnací a když bylo k dispozici dostatek informací, Weiss začal jednotlivé fakta, které mu pacientka poskytla, prověřovat. Přišel na to, že vše, co se od ní dozvěděl, sedělo se zaznamenanými historickými událostmi naší civilizace.
Katarína po několika dalších sezeních, kde si opět trošku pocestovala v době, odhalila všechny důležité příčiny. A protože ty byly doslova nabité emocemi, v kanceláři na pohovce pokaždé plakala, křičela a také vzlykala od nepopsatelného smutku. Podstatné však bylo, že problémy, kvůli kterým tam pravidelně chodila, zanedlouho zcela zmizely. Stačilo si jen vzpomenout na důležité traumatické zážitky.
„Díky historii víme, že lidstvo je odolné změnám a přijímání nových nápadů. Historické události jsou přeplněné ukázkovými příklady. Když Galileo objevil měsíce Jupitera, astronomové z té doby odmítli objev přijmout nebo se dokonce na tyto satelity podívat, protože existence měsíců byla v konfliktem s tím, čemu věřili. Nyní je to podobné s psychiatry a dalšími terapeuty, kteří odmítají sesbírat či prozkoumat významné důkazy o životě po smrti fyzického těla a o vzpomínkách z minulých životů. Jejich oči zůstaly pevně zavřené.“
Dr. Brian Weiss od osudného momentu léčil regresní a progresivní hypnózou, což je zase cestování do budoucích životů, přes neuvěřitelné 4 tisíce pacientů, přičemž téměř všechny dosažitelné výsledky může bez problémů srovnávat s výsledkem, které nastaly po překvapivě účinné změně léčby Kataríny. Vědecké zkoumání života po fyzické smrti je sice teprve v plenkách, ale základní pilíř bádání máme už dávno postaven. A děkovat můžeme hlavně tomuto odvážnému vědci, který tak riskoval celou svou profesionální kariéru jen proto, aby nás opět trošku posunul dopředu.
