GG Allin byl jednou z nejkontroverznějších postav hudební branže. Jaký byl jeho život a proč se snažil neustále překračovat hranice nechutnosti?
Hudba má mnoho svých podob. Hudební umělce můžeme milovat – třeba protože dělají hudbu, která nás těší. Můžeme je také milovat, protože jsou dobrými lidmi. Můžeme je ale z mnoha důvodů i nenávidět. Bude to 24 let, co ze světa odešel jeden z nejnenáviděnějších lidí v hudební branži. GG Jesus Christ Allina našli zdravotníci na podlaze v krvi a vlastních výkalech předávkovaného heroinem 28. června 1993. Pravý opak charismatického Kurta Cobaina nejen zemřel, ale i do rakve byl uložen tak, jak to měl rád, tedy neumytý, zapáchající, s jockstrapem (suspenzorem) místo spodního prádla a láhví whiskey, kterou mu stejně nakonec vypili jeho kamarádi.
Psal se rok 1956 a v malém městě Lancaster v New Hampshire se do skromného příbytku bez tekoucí vody a elektřiny narodil malý chlapec. Jeho duševně nemocný táta měl před porodem vizi, že se jedná o samozvané ztělesnění spasitele, a proto mu dal jméno Jesus Christ Allin. Starší bratr malého Ježíše Krista, Merle, měl problémy jeho jméno vůbec vyslovit, proto se uchytila zkratka, kterou Allin později použil jako své umělecké jméno – tedy GG [dží dží]. Soužití s otcem bylo k nevydržení. Výchova a prostředí, které se malému Ježíši dostávaly, byly velmi špatné (ve sklepě měli např. všichni předvykopané hroby), proto jeho matka požádala o rozvod a utekla se syny pryč. GGmu změnila jméno na Kevin Michael a snažila se z něj vychovat normální dítě.
To se jí ale moc nepovedlo. GG povyrostl a začal chodit do školy, kde se bohužel stal okamžitě obětí šikany. Divný zaostalý Kevin s pohnutým dětstvím se prostě v davu nezapřel. V pubertě nosil ženské oblečení (silně ovlivněn kapelou The New York Dolls) a choval se dost odlišně než jeho vrstevníci. Dělal si, co chtěl. O svém vyrůstání v rozhovorech vždy mluvil jako o velmi složitém a těžkém, ale zároveň dodával, že z něj udělalo velkého bojovníka. GGmu bylo ve škole změřeno mimořádně podprůměrné IQ. Společností byl vyloučen až na samotný okraj, kde se zapletl do prodeje drog. Vloupával se do domů, aut, dělal si cokoli, co ho napadlo.
Jeho vztah k hudbě byl vždycky silný. Miloval naprosto každé odvětví rockové muziky, a proto začal jako bubeník v různých kapelách sám hrát. Nejdříve se svým bratrem, později i s lidmi, kteří s ním byli na stejné vlně. V roce 1977, kdy se našel ve skupině The Jabbers, zkusil poprvé zpívat. Nadávky a agresivní vyjadřování v písních se mu zalíbilo natolik, že u toho zůstal. Najednou měl pocit, že se může konečně vyjádřit. Že už nemusí v sobě potlačovat vztek vůči systému, který ho nenávidí.
Vztahy v kapele začaly ovšem dost značně chřadnout. GG se postupem času choval k ostatním členům hůř a hůř, slovní i fyzické napadání patřilo k součásti každého vystoupení. Nedalo se s ním být. Na pódiu pravidelně rozjížděl svou přehlídku agresivity a nechutností, díky kterým se později stal mezi fanoušky populárním, ale členové skupiny už nemohli jeho alkoholové a drogové poklesky nadále tolerovat. Roku 1984 se kapela The Jabbers rozpadla.
Vystoupení GG Allina byla neuvěřitelná, šílená, nechutná a do dnešní doby svojí syrovostí nepřekonaná. Před každým vystoupením se GG nastřelil poctivou dávkou heroinu (nebo jiných drog, co zrovna u sebe našel), pak se svlékl do naha, naběhl na pódium a během vystoupení se sebepoškozoval, dokud mu netekla krev, kálel na podlahu, po sobě, po lidech, mlátil ostatní lidi pěstmi, ženy tahal za vlasy po podlaze, poškozoval vybavení kolem sebe. I tak mohl vypadat klasický scénář jeho koncertů. Rozbít si hlavu mikrofonem? Vstřelit si heroin do žil během refrénu svého songu? Házet po pogujících fanoušcích svoje výkaly? Pro Allina to nebyl vůbec žádný problém.
Proč tohle vůbec dělal? GG byl díky svému hroznému dětství nepředvídatelná a extrémně komplikovaná osoba. „Věřím v nebezpečí, věřím, že jsem bojovníkem. Když jsem začal s rock’n’rollem, nebylo to pro peníze nebo kvůli holkám. Byla to zbraň pomsty. Vrátil jsem se ke všemu, co jsem nenáviděl. Během vyrůstání byla mojí jedinou přítelkyní hudba, kterou jsem tvořil ve své hlavě. Bude to ve mně ještě dlouho poté, co umřu. Neexistují žádné zákony, neexistují žádná pravidla, je čas strhnout hranice. Je čas šířit hněv.“
Mnohá vystoupení byla předčasně přerušena příjezdem policie, případně organizátory, kteří už nechtěli přihlížet masivním škodám a rvačkám, které GG v klubu napáchal. Pravidelně končil ve vazbě, někdy byl pro svou divokost zase hospitalizován se zlomeninami, otravou krve, rozbitou hlavou a podobnými nepříjemnostmi. Co koncert, to nějaký nový nechutný prvek.
Zakončit to měla až dlouho slibovaná sebevražda na pódiu o Halloweenu 1989. Měla být pomstou celé společnosti. Vyvrcholením GGho tvorby. Těsně před tímto svátkem se však znovu dostal do vězení, proto svůj plán odsunul na další rok. Když měl další rok opět přijít Halloween a všichni fanoušci se těšili na nevídanou show, GG znovu skončil ve vězení. Proto se datum jeho sebevraždy zase odložilo. Asi osud. Ani ten jej ale od úmyslu nikdy neodradil.
V roce 1990 se k Allinovi přidali jeho přátelé a založili band Murder Junkies. Na vystoupeních hráli hlavně předchozí tvorbu, ale napsali i několik nových věcí. Ostrost, agresivitu a špinavou punkovost si přitom hrdě zachovávali. Stejně jako pověstná vystoupení s Allinem v čele, na která chodilo pořád více lidí. Nutno podotknout, že z nich stále více lidí kvůli všudypřítomnému zápachu a rvačkám také utíkalo.
GGho poslední vystoupení se konalo v New Yorku, v klubu nazvaném The Gas Station, což byl punkový prostor uvnitř bývalé benzínové stanice. Hned po druhém songu se Allin hrozně rozzuřil, přestal zpívat a jen poblázněně útočil na své fanoušky a samozřejmě také na sebe. V tom do klubu vtrhla policie a koncert (jako obvykle) celý rozehnala. GG odešel nahý, podrážděný, potřísněn krví a výkaly přímo do bytu jeho kamaráda Johnnyho Pukea. U něj doma divoká party pokračovala. GG Allin si tam značně ulítl na kokainu a aby zahnal agresivitu, zkombinoval ho se svým oblíbeným heroinem. Dávka, kterou si vpíchnul do žíly, byla na jeho, byť mimořádně odolné tělo, bohužel příliš vysoká. Bylo brzké pondělní ráno, osmadvacátého června 1993 a GG Allin v tomto bytě zemřel. Zemřel tak, jak žil. Na drogovém večírku, kde si s ním kamarádi po jeho smrti ještě dělali fotky, protože si nemysleli, že by takhle někdy mohl umřít. Sliboval jim to přece až na Halloween…
Pohřeb se odehrál v jeho rodném New Hampshiru. Byl vskutku velkolepý, kamarádi mu ho uspořádali takový, jak si ho sám přál. GGho značně nafouknuté tělo, které obepínala stará kožená bunda, leželo hned vedle mikrofonu a fotek z jeho života. Do hrobu mu přátelé postupně vkládali láhve whiskey a oblíbené drogy. Nakonec k němu přišel jeho bratr, nasadil mu sluchátka a pustil mu poslední album Murder Junkies.
Jak GG sám zpíval ve své skladbě When I Die: „Když zemřu, nebudeš brečet, neucítíš žádné emoce. Nikdy jsem se nestaral, nezajímal mě nikdo, jediná věc, co mě brala, bylo, kdo mě udělá. Přežil jsem život jako samotář na cestách, ve vazbě neměl na kauci. Nikdo nezavolal, nikdo za mnou nepřišel. Jednou si koupím zbraň a rozběhnu se za tebou. Živící se ulicí, hrající scum-fuck rock’n’roll, nemám domov, nemám kam jít.“
GG Allina můžeme nenávidět jako nikoho na světě, můžeme pohrdat jeho vystoupeními, ale musíme mu umět přiznat, že byl skutečným ztělesněním toho, co žil. Byl hlasatelem všech ztracených duší. Syrový punker v pravém slova smyslu. Ostatně jak praví jeho kérka: LIVE FAST/DIE.
