Vzácná porucha zapříčiňuje odchylky v přirozeném akcentu pacientovy řeči.
Jak dlouho vám trvalo naučit se alespoň základy nějakého cizího jazyka? Týden? Měsíc? Nebo rok? Každý jsme schopen učit se a přijímat jinou řeč po různou dobu. Je přirozené zvykat si na určité věci různým tempem. Představte si ovšem na okamžik situaci, že jediné, co vás dělí od dokonalého zvládnutí jiného jazyka, je jedna jediná noc. A to aniž byste po celou dobu oka nezamhouřili a strávili nad učebnicí celý čas. Prostě a jednoduše byste se jen spokojeně vyspali.
Ano, něco podobného už se v minulosti jen několika málo lidem povedlo. Lékaři tento úkaz nazývají syndromem cizího přízvuku (foreign accent syndrom – FAS) a nutno říci, že i když na první pohled vypadá poměrně nevinně, může mít za následek vážné psychické a sociální problémy.
Syndrom cizího přízvuku je velmi vzácnou, o to možná více zajímavou poruchou. Po celém světě známe asi jen něco okolo stovky případů, kdy byla pacientovi tato zvláštní porucha diagnostikována. Poprvé se tak stalo v roce 1907 v případu francouzského muže, jehož řeč začala jednoho dne vynikat alsaským přízvukem.
Další studie hovoří například o norské ženě, která byla během druhé světové války udeřena do hlavy a následně začala hovořit s německým a francouzským přízvukem, nebo o třináctileté dívce, která na své nejbližší po zranění hlavy spustila plynnou němčinou, a to aniž by ji předtím nějak výjimečně ovládala.
Časopis Time nyní popisuje případ ženy z Arizony, která občas pociťuje bolesti hlavy, a přitom se druhý den probouzí se zvláštním přízvukem. Jednou je přízvuk britský, podruhé zase australský, jindy irský. „Cítím se jako úplně jiný člověk,“ podotýká pacientka a přeje si, aby se její život vrátil do původní podoby. Jakkoliv neuvěřitelně tento a ostatní případy syndromu cizího jazyka znějí, jsou skutečné.
Dokonce i v Česku jsme byli svědky podobných jazykových transformací. Konkrétně se mělo jednat o osmnáctiletého mladíka, který po havárii na závodech v Anglii překvapil lékaře perfektní angličtinou. Do té doby znal údajně jen několik základních anglických frází a slov. Zároveň trpěl poměrně vážnou ztrátou paměti své identity. Nevěděl, jak se jmenuje ani kde se zrovna nachází. Po navrácení jeho řeči zpět do češtiny si zase nevzpomínal, že by kdy hovořil anglicky.
Často se stává, že přízvuk po nějaké době sám odezní. V náročnějších případech však setrvává a daného pacienta je třeba jeho nový, podivný zvyk odnaučit. Do práce se v takovém případě pouští jazykovědci, logopedi či jiní odborníci, aby jej naučili jeho původní výslovnosti.
Lékaři z celé řady oborů od neurologie po psychiatrii dodnes nedokážou tajemství této poruchy zcela rozlousknout. Obecně popisují dva směry možných poruch, které jsou její příčinou – neurogenní a psychogenní. Je zřejmé, že neurogenní poruchy souvisí se vnějšími poraněními mozku v důsledku úderů do hlavy, pádů, autonehod nebo proděláním mrtvice. Takové případy zároveň patří k těm častějším. Druhá možnost pak odkazuje k nejrůznějším psychickým onemocněním, jako jsou schizofrenie nebo bipolární porucha. Na základě těchto poruch se pak může v rámci jazykového centra mozku daného jedince rozvinout těžší či lehčí verze syndromu cizího přízvuku.
Ovšem to, jakým způsobem konkrétně dochází k jinému vyslovování jinak známých slov nebo dokonce jejich úplnému nahrazení jiným jazykem, je nám stále nejasné. Odkud se bere schopnost jiné výslovnosti, ba celá slovní zásoba jazyka, který jsme do té doby třeba ani nikdy pořádně neslyšeli? Lidský mozek nám zase pro jednou ukazuje jeho tajemné a jen těžko uchopitelné zákoutí.
