Rapový veterán vydal zničehonic album, které má fanouškům spravit chuť.
Poslední dny se v hiphopových kruzích nemluví o ničem jiném, jen o novém albu, který nám jako blesk z čistého nebe poslal veterán Eminem. Po slabším projektu Revival se Marshall tentokrát rozhodl jít cestou překvapení a novinku Kamikaze držel až do posledního momentu v tajnosti.
Čím dál větší část fanoušků projevovala k nedávné tvorbě Eminema poměrně velký skepticismus, avšak 45letá legenda se s tímto názorem neztotožňuje. Čerstvou deskou chce překlopit pomyslné misky důvěry fanoušků opět na svou stranu a dokázat, že má k modernímu rapu stále co říct.
Pokud jsi v minulosti toužil po plnohodnotném návratu Slim Shadyho, tak tě Kamikaze jistě potěší, protože Eminem zapnul Slim Shady mód, jak naznačuje název i cover alba (mimochodem inspirovaný Beastie Boys). Emovo populární alter-ego nenechává nic náhodě a s krytím od výkonného producenta, kterým není nikdo jiný než Dr. Dre, vyráží na této desce do boje na několika frontách.
Mezi nejdůležitější skladby na Kamikaze patří hned ta první, The Ringer, odstartovaná nárazem letadla do země. Téměř 6 minut čistého rapu bez refrénů, pouze jedna vydařená lajna za druhou. Eminem posluchači servíruje bary ve formě, v jaké jsme ho už déle neslyšeli. Mění při tom flowy, dissuje recenzenty Revival (což je v jeho věku a pozici zcela zbytečné), Donalda Trumpa, ale také mumble rap a jeho představitele Lil Xana, Lil Pumpa či Migos.
Na druhé straně vyzdvihuje Kendricka, J. Colea a Big Seana, což se později na albu vícekrát opakuje. The Ringer tak zdařile nastiňuje myšlenku celé nahrávky a navíc nás vnadí na další songy, což je velmi důležité.
Následuje rychlý track Greatest, jehož název mluví sám za sebe. Do produkce od Mike WiLL Made-It zasazuje Slim Shady svou hru se slovíčky a předvádí refrén, který můžeme s klidem označit za jeden z jeho nejlepších za poslední roky. Tím nás příjemně potěšil, škoda jen, že podobný flow nepředvedl i v jedné ze slok.
Čerstvě a dobře zní Eminem i na kolaboraci Lucky You, kde mu sekunduje Joyner Lucas. Rapeři symbolizují protipóly – jeden úspěšného umělce, který je však přehlížen, a druhý umělce, toužícího prorazit. Em opět uctívá Kendricka, ale vzpomíná i na starší jména jako André 3000, zatímco kritizuje ghostwriting (ne, Drakea přímo nedissuje).
Podobně jako Eminemovy předešlé projekty, ani Kamikaze se neobešlo bez krátkých skitů, v nichž si Em a jeho manažer posílají vzkazy. Jejich obsah nás jen utvrzuje v tom, že Marshalla skutečně rozzlobilo, jak bylo přijato Revival. Je třeba ale zároveň říci, že se toto téma na Kamikaze explicitně objevuje až příliš často, což začíná být otřepané.
Jaké by to bylo Eminemovo album, kdyby se na něm neobjevil alespoň jeden track spojený s Kim? V tomto případě jde o Normal, který neurazí, ale ani nepřekvapí. Mnohem výrazněji však působí jiný emočně laděný song, a to Stepping Stones. Skladba věnovaná členům D12 a Proofovi má feeling Recovery a Like Toy Soldiers a každého skalního fanouška její slova a omluvy Eminema zahřejí u srdce.
„Tay Keith, f*ck these nigg*s up.“ Přiznáme se, že slyšet toto intro na Eminemově skladbě Not Alike nás potěšilo. Slim Shady, rapující do pro něj netypického beatu, je oživením, které chybělo. Tato kolaborace s Roycem, v níž toho nejvíce schytal Machine Gun Kelly (odpověděl vlastním dissem na Eminema), je modernějším počinem, jakých bychom si od Marshalla uměli představit více.
Více nám mohl Eminem nabídnout i na titulní skladbě alba Kamikaze, a to konkrétně z jejího konce, když se změní beat. Ten na konci Shadymu pasuje mnohem víc než beat dominující většině tracku. Ne vždy je totiž rychlé a agresivní rapování tou správnou cestou, hlavně když se na albu již podobný flow několikrát objevil. Beat a flow ke konci písně Kamikaze, to je Eminem, kterého chceme víc.
Už už se pomalu dostáváme do závěru celého projektu, ve kterém bezpochyby vládne song Fall, s The Ringer asi nejvýraznější počin na Kamikaze. Na refrénu je dobře známý Justin Vernon, který se však od skladby distancoval, a to kvůli obsahu Eminemových slok. Shady opět dissuje množství lidí. V největší míře si to odnesly pravděpodobně ceny Grammy, Joe Budden a hlavně Tyler, the Creator.
Posledního jmenovaného nazval Em fagg*t, za což ho někteří lidé (včetně Vernona) kritizují. Tak či onak, Tyler Eminema nastartoval tweety o nekvalitě jeho nedávné tvorby. Stejně důležité jako dissy jsou ale na Fall i pochvaly směřované znovu na J. Colea či Kendricka. Poslední řádky Fall, popisující Marshallovo poselství, jsou výborným zakončením tracku, který mohl být klidně závěrečnou nahrávkou Kamikaze.
"I belong here, clown, don't tell me 'bout the culture
I inspire the Hopsins, the Logics, the Coles, the Seans, the K-Dots, the 5'9"s, and oh
Brought the world 50 Cent, you did squat, piss and moan"
Song Fall by se na závěr projektu Kamikaze hodil mnohem víc než skladby Nice Guy a Good Guy. První mohl Eminem z alba zcela vynechat, nijak totiž nezaujme. Druhá jmenovaná je na tom o něco lépe, avšak i její sladká atmosféra se zpěvačkou Jessie Reyez kazí drsný dojem, který navodil Fall.
Rovněž i track Venom ze stejnojmenného filmu s Tomem Hardym mohl Shady přesunout jinam. Nejde vůbec o špatný track, refrén funguje a do filmu jistě zapasuje, ale na konci Kamikaze mělo být jednoduše Fall. To by bylo zakončení hodné Marshalla, který vše otevřel neméně úderným The Ringer.
I Eminem po přečtení recenzí na Revival dobře věděl, že to nebylo přesně to pravé ořechové. Nenechal to ale tak a fanouškům se pokusil napravit chuť novinkou Kamikaze. Nebudeme chodit kolem horké kaše, zčásti se mu to jistě podařilo. Dlouho jsme ho neslyšeli rapovat v takové formě, s takovým podílem Slim Shadyho. Těší nás i fakt, že vsadil raději na méně skladeb, ačkoli se ještě mohl pohrát s jejich pořadím.
Kopa dissů na Kamikaze oživila aktuální dění v rape, ačkoli si některé mohl odpustit. O nějaký průlomový projekt ale určitě nejde, až na pár vyzdvižených výjimek se Marshall možná až příliš silně drží starých zvyků, což je škoda. Kamikaze vyžehlilo, co Revival pokazilo, ale v letošní konkurenci extrémně nevyniklo. 6,5/10
