Podle socioložky a kriminoložky hrají ve věci delikvence mladistvých velkou roli genderové faktory. Špatný výběr přátel vede k rizikovému chování. A kouřením to prý jen začíná.
Cassie McMillanová, doktorka sociologie a kriminologie na univerzitě Penn State, je hlavní autorkou nové studie publikované v americkém časopise Social Networks a podporované americkým Národním ústavem pro zneužívání drog a Národní vědeckou nadací.
V ní zkoumá původ delikventního chování mladistvých. Tvrdí, že důvody výtržnictví a kriminality nejsou zcela jednoznačné. Prvky negativního chování vůči vrstevníkům a rodičům ale prý může mít na svědomí špatný výběr přátel. Rizikové je zejména období dospívání, kdy mladí tráví většinu času venku, mimo domov, a hledají zde nové známosti.
A dívky jsou podle McMillanové těmi, které se nechají snáze ovlivnit. Jsou tak náchylnější k pádu na pomyslné dno delikvence.
Nehřeší pouze chlapci
Delikvence, zvláště ve rvačkách a krádežích, bývá v médiích často zobrazována jako typicky mužské chování. Může tedy představovat normu pro dospívající chlapce, kteří se chytnou špatné party spíše než pro zdánlivě nevinné dívenky, kterým stačí, že si občas někde za rohem zapálí cigaretu.
Podle nového průzkumu to ale tak jednoduché není. Dívky prý také nejsou žádná neviňátka. Na rozdíl od chlapců se navíc nechají více ovlivnit. Na scestí delikvence je tak často dovádí výběr špatných přátel.
Kouření pomáhá spřátelení se
Kouření je dlouho typickým znakem zhýralosti mládeže, která ještě není dost stará na to, aby si každou přestávku potahovala ze smradlavé dýmající tyčinky. Jenže má tak významnou socializační úlohu! Ať chceme, nebo ne, toto se kouření rozhodně upřít nedá.
Sama se na to pamatuji ze svých vysokoškolských let. Když člověk kouřil, neměl problém se seznámit. Což se v prváku skutečně hodilo. Stačilo vylézt o pauze před školu, vytáhnout krabičku s cigaretami a zapálit si. Budoucí přátelé se postupně začali trousit.
Kouříš? Paráda, hned se máme o čem bavit!
Cigareta nastoluje hned na úvod společné téma a zbavuje úvodní nejistoty a studu vyvěrajících z hledání slov, které jsou pro takové seznamovací akce typické. A vnímavé dospívající dívky toužící po kamarádech, jistotě, opoře, si této skutečnosti velmi rychle povšimnou. A tak začnou kouření vyhledávat a brát jako něco, co k přátelství zkrátka patří.
Často si podle něj kamarády dokonce vybírají. „Ten kouří? Paráda, bude určitě oblíbený. Když začnu kouřit taky, přiblížím se mu a budu taky oblíbená…“ I tak mohou vypadat vnitřní pochody dospívajících dívek.
Pomoc díky prevenci
Výsledky studie podávají pomocnou ruku ve smyslu vytváření budoucích preventivních opatření. Podle McMillanové se školy mohou v rámci speciálních programů zaměřit na eliminaci rizikových vlivů a nenápadné poučení o nebezpečí takto nevhodného chování.
Pokud se podaří podchytit vznik a vývoj negativních sociálních vzorců již v samotném prvopočátku, může se zabránit mnoha budoucím potížím plynoucím z delikventních činů, které kouřením pouze začínají. Teenagerům je třeba najít jiné společné téma, než je kouření a další negativní prvky, a usnadnit jim tak seznamování a poznávání se.
Ten, kdo si na počátku přátelství udělá jasnou představu o tom, co „je dobré a co špatné“, nebude mít v budoucnu takové potíže se sklouznutím k nevhodnému životnímu stylu jako ti, kteří již od školy přičichnou k nepravostem, tvrdí McMillanová.
