Přinášíme profil sportovce Davida Pastrňáka.
Jeho příjezd do dějiště letošního hokejového šampionátu přivítali fanoušci českého hokejového týmu s nadšením. Před pár dny oslavil teprve šestadvacáté narozeniny, ve sportovním světě ale patří jeho jméno k nejskloňovanějším. Jeden z nejlepších hráčů současnosti, pětinásobný vítěz ankety Zlatá hokejka, držitel Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce základní části NHL a opora Boston Bruins David Pastrňák přitom začínal s hokejem ve velmi skromných podmínkách.
K hokeji byl předurčený od malička
David Pastrňák se narodil 25. května 1996 v Havířově. Že by hokej mohl v jeho životě hrát osudovou roli, bylo zřejmé. Jeho otec, Milan Pastrňák, byl totiž také hokejista a později trenér. „Já jsem znal Davidova tátu, protože my jsme byli skoro stejný ročník, takže jsme proti sobě od mládí nastupovali – já za Havířov, on za Karvinou. A musím říct, že v mnoha ohledech byl podobným typem hráče jako David. Šikovný technický útočník, střelec s přehledem ve hře – rozdíl byl jen v opačném držení hokejky. Takže David měl v tomhle ohledu z čeho čerpat a v tom úplném začátku to jistě předurčilo, jaké budou jeho přednosti,“ vzpomínal později jeden z vrstevníků Davidova otce a pozdější trenér Havířova Jan Daněček.
Hokejový talent tak David Pastrňák zdědil po svém otci, pohybové nadání se ale podle jeho maminky Marcely Ziembové projevovalo ještě předtím, než se postavil na led. Takto popsala pro AZ Havířov první sportovní projevy svého syna:
„David byl jako miminko hodně živý a prakticky hned, když začal chodit, bral do ruky hokejku a honil po bytě míček nebo puk. A samozřejmě vybavení bytu tím trpělo, ale byl do toho tak zažraný, že mu v tom snad ani nešlo zabránit. Ve dvou letech se sám naučil jezdit na in-line bruslích. Ale nevyhýbal se ani dalším sportům.“
Začínal na dívčích bruslích
Právě Davidova maminka má lví podíl na prvních hokejových krocích svého syna. O to cennější je, že na něj a jeho staršího bratra byla sama od chvíle, kdy byly Davidovi pouhé čtyři roky. S Milanem Pastrňákem se totiž rozešli. V rozhovoru pro Seznam Zprávy Marcela Ziembová vzpomínala, že otázka financí pro ni jako samoživitelku nebyla vždycky snadná, často musela chodit na brigády, aby synovi mohla pořídit hokejovou výstroj. „Když byl malý, nebylo to ještě tak drahé. Začínal hrát s molitanovými chrániči. Pak postupem času byla vždycky nějaká práce, takže narozeniny a Vánoce byly v duchu hokejové výstroje,“ uvedla.
Byla to právě ona, kdo Davida Pastrňáka přivedl na havířovský stadion. Připomněla, že syn začínal na krasobruslařských bruslích, kterým museli zbrousit zoubky. Byl totiž maličký a tak malé brusle pro hokejisty se neprodávaly. A Marcela Ziembová dodala, že i kdyby ano, zřejmě by na ně neměla.
Pravidelně hrál za starší ročníky
„Když bylo Davidovi 6 let, byly už jeho dovednosti na takové úrovni, že ještě jako školkové dítko hrával zápasy za 1., 2., ale dokonce i za 3. třídu,“ vzpomíná klub AZ Havířov. Už v těchto letech se v něm projevila vlastnost, kterou má podle své maminky dodnes a díky které to dotáhl tak daleko, a tou je absolutní „zažranost“ do hokeje.
„Někdy jsme to já i Davidův bratr nesli dost těžce. Kromě hokeje nevnímal nic jako důležité. Ani školu, ani pomoc v domácnosti. Kolikrát po příchodu ze školy odešel na trénink nebo sportovat někam ven a vrátil se až večer a úplně zapomněl vyvenčit psa, udělat si úkoly apod. Takže to jsem mu vytýkala. Ale samozřejmě i přesto měl z naší strany podporu,“ vzpomínala Davidova maminka. Přestože kvůli hokeji často nestíhal dohnat školu a maminka mu musela pomáhat třeba s dopisováním sešitů, výsledky měl díky přirozené inteligenci slušné.
Přednost ale v jeho životě dostal hokej. To, že hrával za starší ročníky, platilo pravidelně. „Já jsem měl to štěstí trénovat Davida od jeho 10 let, tedy od doby, kdy chodil do 5. třídy. Už v té době na něm bylo vidět, že převyšuje své vrstevníky i o něco starší hráče. V první řadě je třeba říct, že miloval hokej jako takový. Hrál rád s kotoučem, rád organizoval útočnou hru a řídil si své spoluhráče. A dělal to výborně,“ uvedl k Pastrňákovým začátkům na ledě Martin Janeček, který byl jedním z jeho trenérů, a to dlouhých pět let.
V mladším dorostu hrál ve formaci s Jakubem Kotalou, který si spolupráci po letech velmi pochvaloval. „Na ty časy vzpomínám moc rád. Naše spolupráce byla vynikající, dařilo se nám a vzájemně jsme se podporovali. Na takového spoluhráče už nikdy nenarazím. Je to u nás nejlepší hráč v této kategorii,“ sdělil Kotala, který v současné době hraje extraligu za Mladou Boleslav.
Velký krok do Švédska
V sedmé třídě tak David hrál už za mladší dorost. Když mu bylo patnáct, hrál i za A tým havířovského klubu. Kromě toho o sobě pravidelně dával vědět mimo region, například na tradičních Lekov Cupech v Plzni, kde se neztratil ani v mezinárodní konkurenci.
MS v hokeji 2024 v Praze: Kdy a kde koupit vstupenky a kolik za ně dáš?
5. října 2023 8:00
Průlomová pro něj byla sezóna 2012/2013, kdy se v šestnácti letech rozhodl najít hokejové štěstí ve Švédsku, konkrétně ve Södertälje. Tam si nejprve vyzkoušel výběr do osmnácti a dvaceti let. Ještě tutéž sezónu nastoupil i v Allsvenskan, druhé nejvyšší švédské seniorské soutěži. V sezóně 2013/2014 už za dospělé nastupoval pravidelně, přispěl osmi góly a šestnácti asistencemi.
Zatímco David Pastrňák byl ze Švédska nadšený, pro jeho maminku to bylo těžké. „Já to tehdy oplakala, jako máma bych to nikomu nedoporučila. Ale on tam byl fakt šťastný. V prvním telefonu mi řekl, že tam zůstane, i kdyby se neprosadil a měl tam někde prodávat pizzu. Až po půlroce jsem pochopila, jak moc ho Švédsko posunulo,“ uvedla pro Seznam Zprávy. Největší úspěch ale měl teprve přijít.
Boston Bruins
27. června 2014 byl draftován jako 25. hráč v prvním kole draftu týmem Boston Bruins. Když Pastrňák uslyšel svoje jméno, objal maminku, která byla u draftu přítmoná, ale poslal gestem vzkaz i nahoru směrem k nebi. Bylo to totiž v té době jen něco málo přes rok, kdy na vážnou nemoc zemřel hokejistův otec Milan.
S Bostonem podepsal Pastrňák tříletý nováčkovský kontrakt. V NHL debutoval 24. listopadu 2014, pět měsíců po draftu. Svou 1. branku a zároveň první bod v NHL si připsal 10. ledna 2015 v utkání proti Philadelphii Flyers.
V prvních dvou sezónách v dresu Bostonu zaznamenal v 97 zápasech dvacet pět gólů a dvacet osm asistencí. Opravdový průlom přišel podle serveru NHL v sezóně 2016/17. To v 75 utkáních základní části skóroval celkem čtyřiatřicetkrát, asistencí přidal třicet šest.
Tušili jsme, že bude dobrý, ale on ta očekávání ještě překonal. Kdyby tohle někdo býval věděl, musel by být draftovaný mnohem dřív. (Keith Gretzky)
V roce 2017 podepsal David Pastrňák s Boston Bruins šestiletou smlouvu. Od té doby sbírá česká hvězda jeden úspěch za druhým. Díky úspěchům s Bostonem byl dvakrát nominován do All-Star-Game, exhibičního zápasu NHL. V roce 2020 byl dokonce kapitánem Atlantické divize výběru hvězd a také nejužitečnějším hráčem. V sezóně 2019/20 se s Alexandrem Ovečkinem dělil o Maurice Richard Trophy, cenu udělovanou hráči, který v základní části NHL nastřílí nejvyšší počet branek. Po Milanu Hejdukovi se stal teprve druhým Čechem, kterému se to povedlo.
Úspěchy zaznamenává i v rodné zemi. V roce 2017 se stal poprvé vítězem ankety Zlatá hokejka o nejlepšího hokejistu. Triumf pak zopakoval i v následujících čtyřech letech a překonal tak Jaromíra Jágra v počtu vítězství v jedné řadě. V roce 2020 byl Sportovcem roku, jako teprve čtvrtý hokejista v historii. Zařadil se tak po bok Josefa Mikoláše, Dominika Haška a Jaromíra Jágra.
Národnímu týmu dospěl lídr
Že je důležitou součástí národní reprezentace, se potvrdilo během letošního ročníku, kdy byla o jeho příjezdu plná všechna média. Svou přítomností totiž podle novinářů nepřispívá jen bodově formou gólů a asistencí, jeho síla tkví i v něčem jiném.
Národní tým posílil David Pastrňák v letech 2016, 2017, 2018 a 2019. A letos má podle mnohých zásluhu na tom, že se Česko prodralo do boje o medaile. Podle sportovního novináře Ondřeje Kuchaře David Pastrňák dospěl a týmu přinesl klid. „Pasta zhmotnil motto turnaje. Making miracles. Dělej zázraky. On je s českým týmem svedl. Mezi mantinely i mimo ně. Spoluhráče nakazil optimismem, dobrou náladou a taky tolik potřebnou sebedůvěrou,“ napsal o hokejistovi po čtvrtfinálové výhře nad Německem.
Kuchař doplnil, že z Davida Pastrňáka vyrostl adept na kapitána týmu: „V kabině si bere slovo, u ostatních má respekt. Ten jde ruku v ruce s jeho výkony, logicky se stal někým, na koho ostatní spoléhají, ke komu vzhlížejí. Ve čtvrtfinále zase ukázal svou velikost.“
Rodina na prvním místě
„Pasta má šťastnou povahu. A je to chytrý kluk. Myslím, že mu všechno dochází samo. Chápe, kdy je čas na legrácky a kdy musí být vážný a soustředit se na práci,“ řekl Brad Marchand, zkušený spoluhráč z prvního útoku Bruins. „Je vidět, že je dobře vychovaný,“ dodal. Pochvala směrem k mamince je na místě. Sám David Pastrňák říká, že nebýt jí, nedostal by se tam, kde je, a že svou maminku obdivuje za to, co vše zvládla a jak silná je. „Láska k mamince je na něm vidět vždy, kdykoliv o ní hovoří,“ myslí si novinářka Amalie Benjamin.
Důležité je pro Davida Pastrňáka i partnerské zázemí. Od roku 2018 je šťastný po boku přítelkyně Rebeccy, která pochází ze Švédska.
Z Davida Pastrňáka vyrostla hvězda světového formátu. Rád nosí výrazné obleky, originálně slaví góly a dělá vtípky. Přitom si ale stále uvědomuje, odkud pochází a čím vším si prošel. Neměl nic zadarmo a nebere vše jako samozřejmost. Ví, že hokejový talent k úspěchu nestačí a je potřeba na sobě neustále pracovat. I to z něj v pouhých dvaceti pěti letech dělá velkého hráče.
