Maria je důkazem, že je možné plnit si dětské sny.
Slovenka Maria má vskutku velmi netradiční zaměstnání. Kromě práce v IT sektoru se totiž živí jako profesionální mořská panna vystupující pod pseudonymem Perla Mareena. Přestože dospělí jejímu poslání ne vždy rozumějí, nejdůležitější je, že přináší pozitivní energii a kouzlo mezi děti, které ho s údivem přijímají.
Perla Mareena dokázala udivit i naši redakci, když do ní zavítala v plném nasazení i se svou velmi realistickou ploutví. Jak v rozhovoru prozradila, splnila si dětský sen a dnes je připravena plnit jej dětem na různých oslavách a festivalech. Svá vystoupení přitom obohacuje i o důležité informace z oblasti ekologie a ochrany oceánů před znečištěním. „Myslím si, že i děti mě více poslouchají, když mluvím na toto téma, protože odtud pocházím a říkám jim přímo zážitky z moře,“ přiblížila Maria.
Na našem webu ti pravidelně přinášíme rozhovory s inspirativními a zajímavými lidmi. Naposledy jsme vyzpovídali spisovatele Josefa Kariku či prvního slovenského balzamovače zesnulých na Slovensku. Pokud chceš podpořit naši snahu stále zkvalitňovat obsah a získat neomezený přístup k článkům, přidej se do klubu Refresher+.
Jak ses vůbec dostala k tomu, co děláš?
Od malička jsem měla ráda mořské panny a jako mnohé děti jsem si v bazénu hrávala na jednu z nich. Milovala jsem filmy Malá mořská víla či Splash. Mořské panny byly pro mě prostě „topka“.
Jak jsem vyrůstala, uvědomila jsem si, že stát se mořskou pannou není vůbec jednoduché. O něco později však přišel v mém životě zlom, když jsem si řekla, že ve skutečnosti to nemusí být až tak těžké.
Kdy tento zlom přišel a proč nepřišel dříve?
Jako patnáctiletá jsem byla s rodiči na dovolené v Itálii a jako většina teenagerů jsem si celý den hrála na telefonu. Na internetu jsem tehdy zjistila, že v Americe je toto umění běžné a věnuje se mu tisíc a možná i více umělců. Uvědomila jsem si, že to tam berou jako normální věc. Od toho momentu jsem toužila stát se mořskou pannou.
Nebylo to však lehké, protože jako každého člověka mě trápily otázky, jak budu vypadat v očích jiných lidí a co si o mně budou myslet. Bylo pro mě náročné udělat první krok a ponořit se do toho. Po pár letech jsem si však řekla, že už stačilo, neexistují žádné výmluvy a jdu na to.
Profesionální mořskou pannou se staneš po absolvování kurzu. Je třeba mít před ním už nějaké speciální zkušenosti?
Já osobně nemám žádné zkušenosti se sportovním či s uměleckým plaváním a ani jsem neměla. Vodu jsem však vždy milovala a moc ráda jsem plavala. Před kurzem není třeba mít žádné profesionální zkušenosti, ale určitě by měl být člověk ve vodě doma a užívat si ji. Nemůže to být pro něj nepříjemné a nemůže mít z vody strach.
V čem je plavání v ploutvi specifické a náročné?
Největší rozdíl ve srovnání s klasickým plaváním je určitě v tom, že máš spojené nohy a nedokážeš si je jen tak lehce odpojit. Problém nastává tehdy, když se člověk ocitne v krizové situaci – ať už je to křeč, nebo něco jiného. Tehdy může zpanikařit.
Mnohdy za mnou přijde muž a řekne, že nemám co mít podprsenku, protože mořské panny údajně podprsenku nenosí.
Samotné plavání se už naučit dá a není to až tak náročné. Jedná se vlastně o takzvaný delfíní kop, který se využívá například i u motýlka.
Na jak dlouho dokážeš zadržet dech?
Můj rekord je 1:34, ale co se týče dechu, netrénuji nijak speciálně. Jelikož jsem malá osoba, mám i malé plíce a nechci zbytečně tlačit na pilu. Myslím si však, že i 1:34 je pro děti dost zajímavý a uvěřitelný čas.
Je obtížné přesvědčit děti, že jsi skutečná mořská panna? Jaké otázky ti nejčastěji pokládají?
Je to individuální. Některé děti nemají vůbec problém tomu věřit. Jakmile mě uvidí, jsou přesvědčeny, že jsem skutečná. Jiné se mě zkoušejí nachytat otázkami.
Překvapivě, nejčastěji se mě ptají na to, co jsem měla k snídani nebo co papají mořské víly. Docela rády mi dávají otázku, jak jsem se sem dostala – nemyslí tím na Slovensko, ale konkrétně na dané místo. Tehdy ráda říkám, že mi napustili do kufru auta vodu a přivezli mě tam.
Máš zajímavou ploutev, řekl bych, že přímo realistickou. Kde ji koupit?
Moje ploutev pochází z Ameriky a vyráběli mi ji výrobci ploutví pro profesionální mořské panny. Je vyrobena ze stejného silikonu, ze kterého se vyrábějí i masky do filmů, takže je pro kůži bezpečný. Zajímavé je, že je vymodelována přesně na moji postavu – moje nohy, nemůže si ji tedy dát na sebe nikdo jiný kromě mě.
Dělali ti ji na míru v Americe, nebo ses jim jen změřila?
Objednala jsem si ji. Při zadávání objednávky jsme si doma udělali takovou formu – můj muž mě oblepil lepicí páskou a později ji vystřihl. Pásku jsme poslali do Ameriky, kde ji ve výrobě naplnili novinami a na základě této formy mých nohou vymodelovali ploutev.
Kolik stojí taková ploutev?
Zmiňované profesionální ploutve se pohybují ve vyšších cenových relacích. Přibližně se jedná o částku 2 500 eur a více, přičemž cena se odvíjí od složitosti ploutve a od jejích barev, případně zda je třeba na ni ještě něco ručně domalovat. V Evropě lze podobnou ploutev koupit jen od dvou, maximálně tří umělců sídlících v Německu a Anglii.
Jaká je o ni péče?
Péče je poměrně náročná. Říkám, že ploutev je takové mé malé dítě. Po každém plavání je totiž nutné vykoupat ji ve vaně a celou ji kompletně vydezinfikovat. Následně ploutev musím úplně vysušit. Není to jen tak, někdy mi zabere i tři hodiny, než se o ni po vystoupení postarám. Samozřejmě kromě toho řeším i drobné opravy.
Jsou tato vystoupení hlavní náplní práce mořské panny?
Ano, vystoupení jsou priorita. Zbytek času trávím aktivitou na sociálních sítích. Mám například webstránku, kam přidávám blogové příspěvky o ekologii či oceánu.
Je toto tvoje primární práce, nebo máš i jiné zaměstnání?
Mám i jiné zaměstnání. Pracuji v IT sektoru, takže jsem celý den na počítači a od něj skáču rovnou do vody. (smích)
Kolik si dokáže přibližně vydělat mořská panna na Slovensku?
To je dobrá otázka. Jelikož jsem první a jediná, tak to nedokážu shrnout obecně. Za vystoupení si účtuji od 200 € do 250 € a více, v závislosti na tom, o jaké vystoupení jde, co všechno zahrnuje a kolik trvá. Je rozdíl, jestli jsem ve vodě, nebo na souši. Cena se mění také podle počtu dětí, protože čím více jich je, tím to je pro mě náročnější.
Dovolím si totiž říci, že pro nás mořské víly je povinností starat se o podvodní svět naší planety.
Máš nějaké vtipné příhody z vystoupení?
Mám spoustu vtipných zážitků. Děti jsou opravdu mistři úsměvných výroků. Často mají zajímavé, až fascinující otázky, kterými mě dokážou pobavit. Někdy jde o situační příhody, kdy na mě dítě reaguje zvláštně nebo nereaguje nijak.
Jednou se mi stalo, že šel kolem mě chlapec naprosto překvapený a v šoku. Myslela jsem si, že je udiven z toho, že vidí mořskou pannu, a tak jsem mu nadšeně kývala. Najednou se podíval na svou mámu a říká jí: „Podívej mami, tam je robot.“ Když jsem se otočila, zjistila jsem, že za mnou je kavárna, ve které lidi opravdu obsluhuje robot. Mě si vůbec nevšímal. (smích)
Jak vnímá tvou práci okolí?
Vždy se najdou nějaké nepříjemné komentáře, ať už osobně na vystoupení, nebo někde na internetu. Lidé se prostě rádi vyjadřují k věcem negativním způsobem, to se nezměnilo. Co se však změnilo, je můj pohled, jakým se na to dnes dívám.
Popravdě řečeno, víc než to, že si jdu sama někam zaplavat, mě u srdce zahřívá pohled, jak se dětem rozzáří oči.
Na začátku mě každý nevhodný komentář ubíjel a dokázal mi ublížit. Přemýšlela jsem nad ním hodiny a nedokázala pochopit, proč mi lidé přejí špatné věci. Teď to beru tak, že tomu nerozumí a nevědí, jakou mám motivaci. Neuvědomují si, že je to umění a že to dělám pro děti.
Na jaké nepříjemné a nevhodné komentáře narážíš? Tatínkové tě asi vždy nešetří.
To se mi stává velmi často, ať už jde o tatínka, nebo ne. Mnohdy za mnou přijde muž a řekne, že nemám co mít podprsenku, protože mořské panny údajně podprsenku nenosí. Nevím, ve kterém časopise o trendech mořských panen to četl, ale dobře. Také mi říkají, že ke mně skočí a zahřejí mě a podobně.
Mně osobně by to až tak nevadilo, dokážu to ignorovat, ale mnohem horší je to, že to dělají před dětmi. Není vůbec příjemné, když přitom, jak se je snažím bavit, musím řešit i takové nemístné komentáře.
Když jsme už u těch mužů, existují mořské panny i v mužské podobě? Nějací aquameni či mořští panici?
Existují, ale je jich mnohem méně. Dovolila bych si říci, že tak dvě procenta z toho, co žen. Je to velmi smutné, protože mají větší sílu a umí často lépe plavat. Z hlediska toho „realismu“ mají prostě výhodu. Mohlo by jich být proto podle mě víc.
Kolikrát ročně jedeš k moři?
Nejezdím k moři nějak často, ročně maximálně jednou. Teď jsem u moře déle nebyla. Naposledy jsem byla v Chorvatsku, kde jsem plula s potopenou lodí. Byl to úžasný zážitek.
Někdy dokonce není voda v bazénu ani teplá, ale je fakt ledová, takže riskuji své zdraví. Je to náročné.
Nejdříve jedu za měsíc do Thajska. Velmi se na to těším a beru i toto své dítě (ukáže na ploutev). Pořádně si zaplaveme mezi korály, nemohu se dočkat. Čili bohužel nejezdím k moři tak často, jak bych chtěla. (smích)
Na tvém webu jsem viděl, že plánuješ dělat i kurzy a učit nové mořské panny na Slovensku. Může se tedy stát, že vás zde bude za pár let víc?
Jelikož mám udělaný kurz, díky kterému můžu cvičit i jiné, chystám se to rozjet. U nás na Slovensku a v Česku jsou všechny kurzy spíše dělané pro děti ve stylu „pojďme si spolu zaplavat“. Já to chci však dělat jinak – hlouběji –, protože si myslím, že by to mohlo bavit i mladé dívky a teenagerky.
Plánuji proto určitě udělat i nějakou teorii, jak pečovat o své vlasy při častém plavání, nějakou ekologii, ochranu oceánů a podobně. Dovolím si totiž říci, že pro nás mořské víly je povinností starat se o podvodní svět naší planety.
Staráš se o něj i na svém webu.
Ano. Soustřeďuji se na to, protože jsem si všimla, že lidi to baví víc, pokud jim taková témata podáváš hravou pohádkovou formou. Když na ně tlačíš nebo jim vyčítáš, že netřídí odpad, reagují na to až negativně. Zkouším proto různé druhy článků a testuji, co nejvíce funguje.
Myslím si, že i děti mě víc poslouchají, když mluvím na toto téma, protože odtud „pocházím“ a říkám jim přímo zážitky z moře. Je to pro ně zajímavější, protože najednou už znají někoho, kdo tam žije a ví, že to tam není tak hezké, jak by mohlo být.
Čili hodina ekologie hravou formou. Když jsme však u těch kurzů, je na Slovensku dostatečná poptávka, aby se zde uživilo i více mořských panen?Na tuto otázku nedokážu odpovědět, protože si myslím, že už jen to, že jsem s tím začala já, byl pro lidi velký kulturní šok. Upřímně, nevím.
Na Slovensku na to nejsme ještě ani přizpůsobení. Nikde nejsou na festivalech bazény, takže i pro mě je dost náročné někde vystupovat. Osobně si například vozím vlastní bazén, který rozložíme a napustíme vodou. Někde bývá však problém sehnat i tu a většinou musí přijet hasiči. Někdy dokonce není ani teplá, ale je fakt ledová, takže riskuji své zdraví. Je to náročné.
Možná za pár let, kdy se mi to tady podaří rozjet a lidé se přizpůsobí a pochopí, o co vlastně jde, tak by tu ten prostor byl.
Říkáš, že si zatím vozíš bazén. Máš do budoucna naplánované nějaké vychytávky nebo něco, co bys chtěla na své show vylepšit?
Určitě bych chtěla mít do budoucna své vlastní akvárium, které bych vozila na eventy. Vystoupení v akváriu je totiž něco kouzelného. Děti mě mohou pozorovat z každého úhlu a mohou si se mnou povídat, dokud jsem pod vodou.
Mým ultimátním cílem však je vytvořit si nějaké místo – malou kavárničku, kde bych pravidelně vystupovala a mohly by tam být i dětské oslavy. Takže mít své stacionární akvárium – své zázemí.
Máš ještě něco, co bys chtěla říct na závěr?
Otevřete si mysl, co se týče této a podobných věcí. Myslím si, že tím nikomu neubližuji a jde opravdu o nádhernou věc, kterou se snažím šířit. V této temné době potřebujeme více pozitivity, vzájemné lásky a vroucnosti jeden vůči druhému. Zkusme proto toto kouzlo šířit i na Slovensku.
