Žena, důležitá témata, prázdné oči, plagiátorství... Refresher Art neměl s Taly o témata nouze.
V poslední době narážíme na vynikající malíře, výjimkou však nejsou ani malířky. Umělkyni, kterou představíme tento týden v rámci seriálu Refresher Art, možná znáš. Proč? Má totiž za sebou poměrně širokou komunitu lidí, se kterými sdílí mnohé – nejen své umění, ale i pocity, inspiraci nebo i projekty.
Taly Art je hodně emotivní projekt mladé Slovenky, jejíž vášní je právě malba. Ona sama se s uměním ztotožnila prakticky od narození a neustoupila ani o píď. Neexistovala odbočka ani plán B. Zároveň ale netoužila šplhat po akademickém žebříku z obav, že by ztratila samu sebe. Což, jak můžeš zkouknout na jejím Instagramu, by byla jistě škoda.
Uplynula nějaká doba a Taly sleduje 30 tisíc lidí, spravuje komunitu, organizuje projekty a dělá si „to své“. Sama ale říká, že talent by jí byl prakticky k ničemu, kdyby k němu nepřidala kus sebe a své tvrdé práce.
Ona díla, která řeší i společenská témata, se líbí spoustě lidí. A to je dobře. Kladnou část vyvažují ti, kteří její práci jednoduše zkopírují a nechají si ji vytetovat nebo ji natisknou na tričko a začnou ji prodávat. O tom všem jsme si povídali.
Natália Švajleninová je sedmadvacetiletá malířka, která nám tvrdí, že „tužku zvládla udržet dříve než moč“. „Umění je moje safe space už odmala. Od té doby, kdy jsem zvládla udržet tužku, si pamatuji, jak jsem dokola zírala na ilustrace v oblíbených knihách a na fotkách obdivovala malby mé maminky. Doufala jsem, že je jednou zvládnu namalovat i já,“ vzpomíná.
Její rodina jí obecně byla velkým vzorem. „Mamka vždy krásně kreslila, babička se mnou hrála kreslicí hry, a dokonce i dědeček mi do památníku kreslil chaloupky. Asi proto mám k umění takový citový vztah,“ uvádí s tím, že zjistila, že se obrazem vyjádří lépe než slovy. Už v brzkém věku pochopila, že malba je něco, co chce dělat do konce života.
Proto moc nevnímala důležitost akademické dráhy. Vybrala si školu, která jí byla nejbližší, „kdyby náhodou“. „Takže jsem kosmetička. Nejvíc jsem však fušovala do líčení, kdy jsem malovala na tvář,“ usmívá se. Kdyby si vybrala artovou školu, bála by se, že ji zformuje tak, že už umělecky nebude sama sebou. Jak zápalem, tak stylem.
„Poslouchala jsem ze všech stran, jak střední umělecké školy dávají zabrat žákům takovým způsobem, že přestanou tvořit a umění je celkově přestane bavit. Já naopak miluji výzvy a vím, že bych si tu školu doslova užívala, ale měla jsem jasno v tom, že chci, aby mě to, co dělám, bavilo i dalších x let,“ míní. Měla také morální podporu – učitele, který ji 2 roky na základní umělecké škole učil, že když bude chtít, zvládne všechno.
Akvarely a slzy
Uplynulo pár let a z Taly je nyní umělkyně, která ovládá nejen malbu na plátno, ale také digital art. Původně pracovala s akvarely. „To byla láska na první tah štětcem,“ vrací se s romantickým povzdechem zpět do minulosti. „Své první akvarely jsem dostala od mamky v období, kdy jsem se necítila dobře, a tehdy to pro mě bylo, jako bych dostala novou šanci. Fakt jsem dlouho plakala a pak jsem se od nich neodtrhla. Což trvá vlastně dodnes...“ zaníceně vysvětluje.
Akvarel se mimochodem pojí k jejím úplným začátkům. První věc, kterou namalovala, si ale nepamatuje do detailu. „Myslím, že v den, kdy mi je máma dala, jsem se konečně našla,“ mluví o díle, v němž však stoprocentně zvěčnila ženu. A to jí zůstalo.
„Krásně sedí k mým tenkým linkám, které tak miluji. Vrstvení mi dává šanci opravit chyby a přemýšlet. Plus když mám po ruce fén, je to hned suché, což platí i o akrylu,“ vyjmenovává výhody. V poslední době se zajímá i o olejomalbu. „Strašně mi sedí tím, že se můžu k práci vrátit, jelikož to není suché ani za 3 hodiny,“ popisuje výhodu a zároveň nevýhodu. Který styl vyzkouší dál, zatím neví.
Když začíná s novým projektem, nemá oblíbený postup. Buďto jen věří, že z toho něco bude, nebo k plátnu přichází s emocí, kterou do něj chce propít. „Většinou mám v hlavě nějaký záchytný bod, který tam musí být. Zbytek se odvine,“ zařazuje k tomu ještě popis náčrtku, jak si dílo rozloží. Plynulost či zasekanost tvorby poté sdílí se svými sledujícími v krátkých videích. Prý k pobavení.
V jejích dílech se v drtivé většině setkáme s ženou. Samozřejmě jsme se zeptali, proč. „Muži jsou pro mě záhadou. A kdo mě sleduje, ví, že jsem se s nimi začala už trochu prát a pár jich nakreslila. Bude to asi tím, že jsem žena, a proto jsou pro mě ženy jednodušeji pochopitelné,“ rychle dodává, že proti mužům nic nemá. Její zvěčnění žen je čisté a bez cenzury: jsou vidět zlomené duše, bolest, chaos, ale také třeba bradavky nebo žebra.
Muži jsou pro ni zatím neznámá. „Myslím, že potřebuji víc času, abych pochopila jejich emoce. Jiné gendery neřeším, protože gender nemluví za náš vzhled či emoce. Ženštější postavy nazývám ženy a mužštější muže. To, jaký má postava gender na obraze, je na tom, kdo se na něj dívá a jak ho vnímá,“ objasňuje.
Symbolika v díle
I když tvrdí, že umění v žádném případě nemusí nic sdělovat, Taly má ve svých obrazech více než barvu. „Někdy to nechávám čistě na lidech, ať si tam svůj význam či názor najdou, a někdy na to nápadněji poukážu,“ potutelně se usmívá, když říká, že dost věcí tvoří skrze své emoce, které buď zvládne ovládnout a vytvoří si plán, anebo ne. Následně však zvážní. „Mnoho z nich také poukazuje na nějaký problém ve společnosti, který momentálně v sobě řeším i já,“ říká.
Která témata to jsou? Cirkusy, ničení planety, požáry, globální oteplování, kožešiny, odlesňování, ale také mimo jiné sebepoškozování, násilí, znásilňování, psychické poruchy, nahota, sebedestrukce, válka nebo smrt. „Jde o témata, o kterých se těžko mluví. Hodně z nás je ani nedokáže vyslovit a je to tabu, přesto v tom žijeme,“ přiznává, že kreslit podobná témata je bolestivé. „Kdo chce, tak to pochopí jedním pohledem i beze slov a bez vysvětlování,“ přidává.
Inspirace je proto všudypřítomná. „Nepociťuji, že by mne někdo přímo inspiroval, ale všechno, co vidím a co se mi děje, dávám do tvorby,“ přesvědčuje nás. My jsme ale přece jen někoho našli. „Ano, můj milovaný Dope pro mě znamená strašně moc,“ mluví o svém kocouru influencerovi, kterému založila Instagram. „Hrozně mi pomohl jen tím, že tu pro mě vždy je. A samozřejmě jeho dokonalost milují očividně i lidé,“ směje se.
Ještě jedna věc je ale na Talyině práci evidentní. Prázdné oči bez duše. „Nikde jsem to asi ještě neříkala, ale oči jsou pro mne až moc intimní,“ prozrazuje. „Dá se jimi vyjádřit až moc. A já nechci pomáhat lidem pochopit umění pohledem. Chci, aby si ten ‚jejich význam‘ našli sami v sobě,“ nechce nikomu tlačit svou agendu v umění.
Co ale od lidí chce, je pochopení, že umění není jen o talentu. I když se může zdát, že žena jako Taly mohla dostat malířský talent do vínku, o místo na slunci se musí prát. „Snažím se lidi inspirovat a ukázat jim, že dokážou všechno,“ přiznává, že jí vadí, že lidé její tvorbu „svádí“ na prostý talent. „Doslova jsem na to alergická, když někdo těch 20 let kreslení a 120 hodin nad daným papírem nazve talent. Ne, každý na sobě musí makat, což ale není vidět,“ připomíná.
„Je smutné, když někdo roky tvrdě maká a pak mu někdo řekne, že mu to jde, protože je talentovaný. Člověk do toho dal část života, někdo nemusí, a proto talent nestačí,“ představuje frázi jako své motto, které má dokonce i vytetované. „Talent je jen předpoklad se věci učit rychleji. Neznamená to, že na sobě nemusíte pracovat a že když někdo má talent, tak bude lepší než někdo, kdo na sobě maká,“ uzavírá.
Komunita a plagiáty
Mladá umělkyně, která se na fotkách – asi přirozeně podle jejího vzdělání – prezentuje s velmi výrazným make-upem, nám vlastně jen metaforicky potvrzuje, že výsledek práce je něco jiného než samotná práce. Bývalá scene girl je ve skutečnosti také obvykle nenamalovaná a rozcuchaná výtvarnice za stolem. A když má chuť, tvoří také obrazy prakticky bez významu, jejichž vyznění není nikterak složité.
O tom všem její komunita věrných sledujících ví. Něco na pracovité Taly prostě je. „Jsem neskutečně vděčná za to, že mě vůbec někdo sleduje. Ale nemyslím si, že nějaké číslo na profilu je důležité. Důležitější jsou jednotlivci za tím číslem,“ reaguje na svých 30 tisíc sledujících.
„Netuším, čím jsem jiná. Ale doufám, že mě sledují nebo mají rádi mé umění, kočičky a cítí se bezpečně, když se mě chtějí na něco zeptat nebo se svěřit. Jediné, co mě napadá, je to, že spolu často tvoříme. Máme společné výzvy, a dokonce na jedné výstavě byla jejich díla se mnou!“ demonstruje jejich blízký vztah. „Také mě ale možná sledují jen proto, že sdílím i své neúspěchy, po kterých se cítí lépe,“ vtipkuje.
Taly by ale neměnila. „Podporují mě, pomáhají mi vždy, když potřebuji pomoc, a našla jsem si mezi nimi spoustu blízkých osob, které mi změnily život,“ zdůrazňuje jejich důležitost. Možná i kvůli svému dosahu a blízkosti s fanoušky dostává čím dál častěji zprávy o plagiátorství svých děl. „Dostávám je častěji, než bych chtěla,“ mluví o tématu, které ji opravdu trápí.
„Už mnohokrát se mi stalo, že mi někdo poslal moji tvorbu překreslenou jako závěrečné práce ve škole, vytetovanou nebo použitou jako potisk triček na e-shopu. Snažím se vysvětlovat, že to není v pořádku si jen tak vzít mou práci a použít ji,“ vypráví. Dokonce i když na to upozornila, ji někdo poslal do patřičných mezí. „Většinou se to snažím řešit lidsky, i když to někdy nejde. Dám si to i na stories, ať se lidé pobaví. Ale děsím se dne, kdy mi někdo způsobí větší škodu,“ mluví nahlas o strašákovi každého dobrého umělce.
Jaký umělecký směr objeví Taly v budoucnu, se nedá určit. Je toho dost, co ji baví. Ráda by dělala oblečení, modelovala, dělala šperky, avšak tvořit hudbu nebo psát knihy prý nikdy. „Jsem hudební antitalent roku! I spisovatelský, taneční i všechno ostatní,“ znovu se směje. „Jdou mi doslova jen věci, které vyrábím a kreslím. Ale tak čas ukáže, kam se dostanu,“ uzavírá.
Co se snů týče, Taly by byla ráda, kdyby se její obraz někdy objevil v galerii vedle jejích oblíbených umělců, kteří tu už nejsou. „Mnohem méně nereálné ale je, že budu miliardářka, skoupím všechna umělecká díla na světě a otevřu si vlastní galerii,“ žertuje se svou ambicí. I když ale ještě neměla vlastní velkou výstavu, lidé s ní participují na projektech, které mají budoucnost. Takže kdo ví, klidně se může stát, že svou galerii s lidmi postaví.
Důkazem je například Talytober, tedy měsíc říjen, v němž společně tvoří. Po třetím ročníku je pod stejnojmenným hashtagem přes 5000 obrázků. Možnosti jsou otevřené. Ostatně Taly doufá, že se objeví další lidé, kteří se k ní připojí. „Děkuji, že jste mě oslovili a že jsem i lidem mimo svou bublinu mohla ukázat, co dělám!“ vzkazuje závěrem.
