S biohackerem a odborníkem na chladovou terapii Liborem Mattušem jsme si popovídali o výstupech na Sněžku, které už několik let organizuje. Účastníci chodí jen v kraťasech, ale ani v minus 13 stupních jim mnohdy není zima. Jak je to možné?
Otužování může mít mnoho podob. Někdo se sprchuje pod ledovou vodou, někdo se chodí koupat do jezera. A někdo vyjde v zimě bez oblečení na zasněžený vrchol Sněžky. Libor Mattuš na něj takto vystoupal už asi dvacetkrát. Dnes tento typ netradiční výpravy pořádá už několik let pro širokou veřejnost. Přihlásit se může každý. Účastnili se jí mimo jiné i úspěšní čeští byznysmeni. Při cestě na vrchol hory může být klidně i 13 stupňů pod nulou, ani takový extrém ale není pro spoustu lidí překážkou. Paradoxně to totiž není zima, co je na celé výpravě nejnáročnější.
Libor Mattuš je zkušeným odborníkem v oblasti otužování a biohackingu a lidem už roky pomáhá v tom, aby se jim lépe žilo. A to třeba v rámci dechových technik, mentální či spánkové hygieny nebo zvládání stresu. Je také autorem knihy Chladová terapie, která se zabývá benefity zimy na lidské tělo a mysl. Účastníci výšlapu na vrchol Sněžky si tak mohou být jisti, že jsou v dobrých rukou. S Liborem Mattušem jsem si o těchto „nahých“ túrách popovídali, a přinášíme ti tak vše, co o nich potřebuješ vědět, chceš-li tento unikátní pochod prožít na vlastní kůži.
Benefity pro tělo a mysl, ale i důkladná příprava
Co je vlastně smyslem výprav na vrchol Sněžky? „Tyto výstupy podnikám už asi pět let. To, co mě na tom fascinuje, je možnost rozšířit naše domnělé, ale i skutečné hranice tak, abychom prožili něco, o čem jsme si předtím mysleli, že není možné,“ popisuje Libor Mattuš pro REFRESHER, proč lidé do této náročné výzvy chodí.
Odborník na chlad zároveň vyzdvihuje pozitivní vliv zimy pro člověka. „V rámci chladu je zajímavé to, že nám to může přinést spoustu benefitů, a to nejen těch psychologických, ale i fyzických. To znamená, že to není jenom zážitek nebo nějaké mentální uvědomění, ale je to i způsob, jak pracovat se svým zdravím a celkovou kondicí organismu zvenku i zevnitř,“ dodává.
Samotnému výšlapu však předchází také důkladná příprava. Bez ní by totiž tato cesta mohla být riziková. Celý proces trvá více než tři dny a účastníci podstupují různá cvičení, která jim pomáhají v úspěšném zvládnutí pochodu. Ačkoliv samotný výšlap probíhá bez oblečení kromě kraťasů a bot, je třeba s sebou mít poměrně velkou výbavu.
„U těchto výprav je klíčová dobrá organizace a vybavenost. Za celé roky konání máme velmi propracované všechny systémy, které se tohoto týkají. Účastníci mají dostatečně dlouho dopředu seznam povinné výbavy, co je potřeba si opatřit na tuto cestu. Celý tento retreat trvá tři a půl dne a samotný výstup zabírá šest nebo sedm hodin v jednom ze dnů. Je tam tedy i spousta dalšího programu, hlavně v rámci psychologické přípravy a dechových cvičení a pak samotné přípravy na výstup. Je potřeba mít všechno teplé oblečení systematicky sbalené do velkého turistického batohu podle schématu nebo pořadí, které v rámci přípravy probíráme. Esenciální jsou věci, které ne všichni mají doma, což bývají třeba nesmeky, což je velmi typická věc horské turistiky,“ říká Mattuš s tím, že jít na vrchol Sněžky bez těchto ochranných prvků na boty může být velmi nebezpečné.
Součástí výbavy je mimo jiné také termoska s teplým čajem, který se účastníkům vaří podle specifické receptury z vyvařeného zázvoru a dalších bylin, jež mají silné teplotvorné účinky. Celý seznam věcí zabere zhruba dvě A4.
Hlavním smyslem dechových technik a fyzických cvičení před výšlapem je podpořit v těle účastníků tvorbu tepla – to doslova znamená, jak přispět k tomu, aby se teplá krev dostala do končetin a na povrch těla. Většinu těchto cvičení vytvořil Libor Mattuš sám na základě svých zkušeností a praxe. Jiné techniky pak převzal z některých jógových systémů. „Oblíbený cvik je strečink bránice, kdy se určitou vlnou krev z jádra vlije víc do končetin a následkem toho je nám pak méně zima, organismus se lépe připravuje na zimu a na fyzickou námahu,“ vysvětluje jednu z technik, pomocí které se účastníci na výšlap připravují.
Devět kilometrů v mrazu bez oblečení
A pak už je čas vyrazit. Od chaty, kde jsou účastníci ubytovaní, vede na vrchol Sněžky osm až devět kilometrů. Na sobě jen kraťasy, teplou zimní obuv s ponožkami a na zádech batoh se správně poskládaným teplým oblečením. Může se stát, že se někdo cestou na horu potřebuje přiobléci, stává se to ale jen zřídka, pokud zrovna neudeří silný vítr nebo sněhová vánice, protože i to se může stát. Zajímavostí ale je, že teplota hluboko pod nulou nebývá pro většinu lidí takovým problémem, jak by se mohlo zdát.
„Jedna věc je pocitová teplota a druhá věc je teplota na teploměru. Vlhkost nebo vítr dokážou velmi ovlivnit to, jak se organismus v této teplotě cítí. Mnohokrát jsem zažil minus 13 stupňů, a dokonce je překvapivé, že i lidé, kteří nejsou výkonnostní otužilci, ale běžní lidé, kteří normálně pracovně fungují a netráví život otužováním, tak říkají, že v té teplotě jim není zima. Ani v minus 13 necítí nějaký očekávaný pocit zimy,“ překvapuje Libor Mattuš. Zimu prý člověk samozřejmě vnímá, ale i přesto v tomto prostředí dokáže fungovat.
Už tak dost náročné podmínky na hoře zhoršuje nárazový vítr nebo sněžení, i přesto ale účastníci říkají, že si to užili. To se stalo na poslední výpravě před několika týdny. „Chtěli, aby to počasí nebylo úplně příznivé a aby zažili, jaké to je ve vichřici stoupat na zasněžený vrchol Sněžky, protože to je to, kdy člověk doopravdy žije. Pociťujete zbystřené smysly, probuzenou vnitřní přirozenost člověka, chuť a vůli odolávat nepříjemným vnějším podmínkám, a ještě si to navíc užíváte. Je to něco, co člověk jinde a jindy nezažije,“ přibližuje.
Tuto zkušenost už za sebou mají i veleúspěšní čeští byznysmeni jako Leon Jakimič, Dušan Šenkypl či Šimon Vostrý a další podnikatelé. Jak Libor Mattuš prozrazuje, většina lidí v této kategorii má už za sebou různé další zážitkově tréninkové kurzy, jako třeba Spartan Race nebo kurzy free divingu, a vyhledává podobnou další aktivitu. „Když se o takovéto výpravě dozví a mají třeba na tuto výpravu dobré reference z jiných stran, protože ty dobré zprávy se šíří, tak je to pro ně motivace zažít něco nového a případně se ještě víc dozvědět o chladové terapii jako takové, protože to je také téma, které přispívá ke snižování hladiny stresu nebo zlepšování kvality spánku,“ říká.
5 skvělých fitness aplikací do mobilu: Cvič doma zdarma, rychle a efektivně
22. února 2023 8:30
Co je pro účastníky nejtěžší?
Libor Mattuš ale výpravu nevede sám. Většinou má s sebou čtyři až pět dalších průvodců, kteří výpravu už delší dobu také absolvují, a mají jich tak za sebou hodně. „Jsme kompetentní a sehraný tým, takže to není jen o mých rozhodovacích schopnostech nebo schopnosti řídit skupinu,“ uvádí Mattuš. V doprovodu jsou i tři nebo čtyři oblečení kolegové, kteří také ví, jak v těchto podmínkách fungovat, a případně mohou pomoct účastníkům, kteří to potřebují. I takové případy se dějí.
„Všechny účastníky dobře informujeme o tom, kde jsme, co se dál bude dít, a dáváme instrukce a informace k tomu, aby kontrolovali svůj stav,“ říká Mattuš. Účastníci jsou upozorňování také například na horské chaty, které po cestě jsou, a kde se mohou schovat ti, kteří se třeba necítí dobře. S přibývajícími kilometry je totiž cesta čím dál intenzivnější. „S někým z členů doprovodu jsme schopni tohoto jednotlivce nebo danou skupinku zanechat v některé z restaurací nebo chat, které potkáváme v průběhu a které jsou hlavně v první polovině cesty. Nejčastěji to bývá z důvodu fyzické kondice než zimy, a to až z 80 procent případů, možná i více,“ popisuje, co bývá pro účastníky nejnáročnější.
Chůze bez bundy a oblečení v zimě je podle Libora Mattuše překvapivě jednodušší, než by běžný člověk čekal. Těžké bývá zvládnout výšlap spíše kvůli fyzické náročnosti. „Ve velké většině případů bývá diskriminačním faktorem právě fyzická kondice. Plno lidí nemá úplně realistický pohled na svoji kondici, protože netrénují a myslí si, že to zvládnou a pak se tak neděje,“ popisuje.
Jde se devět kilometrů do kopce, rovinek je minimum a je zde vysoké převýšení. Na to by se měl tedy každý připravit. A to nejen pro vlastní bezpečí, ale i bezpečí celé skupinky, která by se měla pohybovat stejným tempem. „Případné zájemce vyzýváme, aby si zkusili nějakou túru. Pokud je někdo zvyklý chodit po horách, tak to bývá bez problému. Skupina se musí pohybovat stejným tempem, abychom udrželi bezpečnost. Pokud tedy někdo výrazně zaostává za skupinou, tak potom může ohrožovat organizaci nebo bezpečí celé skupiny, takže je třeba se oddělit s někým z našeho oblečeného doprovodu a zůstat na některé z chatek, aby zbytek skupiny, který je v odpovídající fyzické kondici, mohl daným tempem v bezpečí dále pokračovat,“ vysvětlil.
Obrovský výdej energie
S úspěšným výstupem na vrchol se ale nepojí jen velká radost, euforie a úleva, ale později přichází také vyčerpání. To se začne dostavovat zejména v nadcházejících dnech po výstupu, člověk by si měl proto dát dostatečný čas na odpočinek a regeneraci a raději se vyhnout dalším náročnějším aktivitám.
„Chlad v této dávce dokáže metabolismus zrychlit třikrát, podle některých studií čtyřikrát, možná i pětkrát. Výdej energie je skutečně obrovský, takže je třeba myslet na dostatečný odpočinek a nenaplánovat si na celou neděli opravu domu a na pondělí plno obchodních schůzek (smích). Je dobré si nějakým vhodným způsobem vyhradit čas na odpočinek nebo lehčí aktivitu než běžně. Je to ale samozřejmě individuální,“ radí.
„Já osobně, když stoupáme třeba v sobotu, tak se v neděli cítím dobře, v pondělí potřebuju trochu odpočívat a v úterý ještě víc. Potom jde zase energetická úroveň nahoru,“ popsal.
Libor Mattuš je však ve výšlapech již velmi zkušený. Výprav pořádá tři až pět za zimu, ať už jde o otevřené nebo soukromé túry složené ze skupiny přátel, podnikatelů, nebo o uzavřené firemní akce.
Svůj úplně první výšlap absolvoval jako běžný platící účastník se zahraničním instruktorem. Později pak túry začal pořádat sám v roli instruktora. „Už tehdy jsem se intenzivně otužoval, takže jsem byl jedním z nejotužilejších členů. Tehdy jsme ale až na vrchol nedošli, protože bylo velmi intenzivní počasí,“ vzpomíná na svůj úplně první výšlap na Sněžku.
A kdy se na její vrchol vydá znovu? Pro veřejnost se další termíny otevřou příští zimu v prosinci, do té doby máš tedy dost času promyslet si, zda chceš i ty vystoupit ze své komfortní zóny a dopřát si tento neopakovatelný typ zážitku. Pokud ale hledáš trochu mírnější cestu, jak využít benefity otužování, přečti si náš loňský rozhovor, v němž se věnujeme nejen pozitivnímu vlivu chladu a jak s otužováním vlastně začít, ale rozebíráme i další tipy, například na kvalitnější spánek.
