Přišla v noci je jedno z největších překvapení letošního karlovarského filmového festivalu. Ukazuje nám, že ta největší monstra mohou být blíže, než si myslíme.
Na návštěvu rodičů se těším. V průběhu let jsme se ale shodli, že časy, kdy bychom spolu dokázali žít, jsou pryč. O jednom protaženém večerním kafíčku vypráví komediální drama s hororovými prvky Přišla v noci. U nového snímku Jana Vejnara a Tomáše Pavlíčka se zasměješ, ale bude tě z něj i mrazit.
Jiří (Jiří Rendl) a Aneta (Annette Nesvadbová) žijí relativně běžný život pražských plus minus třicátníků. Mají kariéry, které jejich okolí příliš nechápe. Začínají přemýšlet o dítěti, ale neví, jestli jej uživí ani jestli jim nevezme energii na cestování, osobní nebo kariérní růst nebo vůli k žití. Setkávají se s přáteli, objednávají si jídlo, straní se cizích lidí. Víkendy raději tráví odpočinkem doma, ve Stromovce nebo v Letenských sadech, než aby za každou cenu vytahovali paty z metropole.
Relativní pohodu mladému páru naruší nečekaná noční návštěva Jirkovy matky Valerie (Simona Peková). Říká, že má problém, pohádala se s partnerem, nemůže se dostat domů a potřebovala by zůstat u nich. Alespoň na jeden den. Zatímco Aneta „fajn zmatené a možná trochu zoufalé paní“ nabídne nocleh téměř bez váhání, Jirka začíná cítit problém. Ví, že Valerie si na zranitelnou jen hraje, ale ve skutečnosti je to velmi schopná manipulátorka.
Společné soužití nakonec netrvá jeden den a z krátké návštěvy se stává klacek mezi ozubenými koly vztahu mladého páru. Valerie nerespektuje soukromí, nezapomene Jirkovi s Anetou náležitě vyčinit za „bezbřehé utrácení“ kvůli dovážce jídla nebo rekonstrukci bytu po otci Jiřího. („Žijete jako v paláci, ale zasloužili jste si to? Já si myslím, že ne.“) Nezapomíná ani na „cenné rady“ ohledně sexu. Jiřího odhad se naplnil a zdá se, že Valerii se z bytu po jejím bývalém manželovi jen tak odejít nechce.
Komedie, u které se nesměješ
Právě v tomto bytě se odehrává většina komediální konverzačky s místy hororovou stylistikou. Peková v téměř nepřestávajícím monologu trousí jízlivé poznámky – jako by se snažila Jirku vrátit do dětství a Anetu z jeho života postupně dostat. Vypadá to, že Valerie se infiltrovala do všech sfér života mladých lidí. Když se chce Aneta ráno osprchovat, najde ji ve vaně, když přichází unavená z práce, chce si tchyně pustit „kvalitní italský film“.
I sobotní ráno, vyhrazené pro odpočinek, naruší Valeriina potřeba vyluxovat, přestože většinou je potřeba uklízet její drobečky na kuchyňské lince nebo nedopité skleničky. Postava Jirkovy maminky jako by připomínala Pavla Landovského v zakázaném kraťasu Nezvaný host z roku 1969. Její rýpavé poznámky jsou vtipné, ale jen do míry, dokud i přes plátno nezačínají způsobovat pocity stísněnosti a ztráty naděje na útěk. V tom se Přišla v noci výrazně liší od podobných komedií s motivem mateřské invaze. Situace správně evokují zoufalství, neztrapňují postavu syna ani matky, nehraje do nich břinkavá hudba, upozorňující, že bychom se teď měli smát.
Do smíchu nám nebude především z postupného psychického rozkladu Anety. Ta kromě soukromí a kontroly nad vlastním životem krok za krokem ztrácí i oporu v Jirkovi. Přestože on sám tvrdí, že s matkou neměl příliš láskyplný vztah, po jejím návratu do svého života trochu odsouvá partnerku na pověstnou druhou kolej a vlastně nechápe, co jí na přítomnosti tchyně tolik vadí.
Peková krade byty i celý film
Jeho charakter je zároveň jednou z mála věcí, která se dá filmu výrazněji vytknout. Nelze přesně odhadnout, proč se dostává do pasivity vůči rodiči, o to spíš, když sám upozorňoval na její mistrnou schopnost manipulace s lidmi. Víme, že matka již delší dobu není součástí jeho života, v mnoha momentech vidíme, že si od ní drží poměrně velký odstup. Jeho implicitní upnutí se k Valerii se dá ospravedlnit potřebou dohnat, co ztratil, na druhou stranu ani v tom není Jirka příliš konzistentní.
Podobně by se dala rozporovat i poslední třetina filmu, kdy se matka do bytu vrátí i se svými disidentskými přáteli, kteří si z dědictví po otci Jiřího postupně udělají útočiště. Valerie v této pasáži přestává působit jako monstrum a stává se plastičtější. Odhaluje svoje slabiny a „hororovější“ pasáže nevyznívají tak výrazně, jak by mohly, kdyby si matka zachovala svou původní otravnou tvář.
Na druhou stranu je nutno podotknout, že ani jeden z „neduhů“ nepředstavuje zásadní problém, spíš pouze poskytuje prostor pro pozastavení se nad nezodpovězenou otázkou. Tu ale hned ve vteřinách přehluší herecký koncert Simony Pekové, která v nejlepším smyslu slova krade film, stejně jako její postava uzurpuje prostor pražského činžáku. Zde je potřeba zmínit i skvělé herecké vedení. Hlavní i vedlejší herectvo evidentně moc dobře ví, jaká jejich postava je, jaké emoce do ní přenést, co přesně má hrát a jakým způsobem. Konzistence výkonů je až neuvěřitelná, soubor ani jednou nezatápe, a přestože je Peková hlavní hvězdou filmu, vztah si lze najít snad ke každému.
Blízcí mohou být zkázou
Rodinný trojúhelník nás dokáže znovu dostat do situace, do které jsme se v umírněné verzi dostali snad všichni. Jsou to životní kapitoly, kdy vztahem otřese přítomnost třetího člověka a je jedno, jestli je oním člověkem rodina, přátelé, spolubydlící nebo někdo z práce. Takové, kdy se jako Jiří ocitáme v mlýnských kolech vzorců vlastní rodiny a života, který si začínáme budovat na vlastní pěst. Kdy jako partneři chceme přijetí od okolí druhé polovičky, než nám dojde, že ve snaze zavděčit se ztrácíme sami sebe.
Pokud jsi z Prahy, můžeš na film vyrazit v sobotu 15. 7. do kina Aero v rámci Šary Vary, chybět nebude ani filmová delegace. Plánovaná je taky projekce v letním kině u Keplera, konkrétní datum zatím ještě nemá.
Do všech kin vstupuje Přišla v noci 9. listopadu 2023.
Z filmového hlediska je Přišla v noci jedním z krásných překvapení letošního karlovarského festivalu. Pavlíčkův cit pro komediální stylistiku a seriózní Vejnar našli povedenou hranici mezi chytrým filmem a oddychovkou, kterou si i naši rodiče rádi pustí v pátek v televizi. A kdo ví, třeba se i zamyslí nad tím, jak jejich (byť dobře míněné) rady mohou být nepříjemné.
