Jak snadno dokáže člověk propadnout mikrotransakcím? Jak se dočteš v následujících řádcích, ve světě mobilních her jako Marvel Snap velmi. Začíná to přitom pokaždé stejně...
Nečekal jsem, že to někdy dojde tak daleko, aby mělo následující řádky vůbec smysl psát. Pokud je ale nyní čtete, situace se zjevně stala natolik vážnou, že jsem neměl na vybranou. Ahoj, já jsem Ondra a hraní mi už delší dobu leze do peněženky.
Řeč je konkrétně o hře Marvel Snap, v níž jsem během roku a půl nechal už přes 24 tisíc korun. Nemůžu se navíc vymlouvat na nezletilého potomka, který si hrál s mým telefonem a omylem tam naklikal platby, o kterých jsem nevěděl. Ne, všechny částky byly utraceny naprosto vědomě. Proč? Asi by to chtělo vrátit se trochu v čase a začít hezky od začátku.
Úvodní dávka
Psal se říjen roku 2022 a po krátkém beta testování byla konečně spuštěna nová mobilní karetní sběratelská hra Marvel Snap. Jakožto dlouholetý hráč Hearthstonu, předchozí karetní hry od Bena Brodea ze Second Dinner, a zároveň fanoušek komiksů i filmových marvelovek jsem se na tuhle novinku celkem těšil. Po úvodní vlně nadšených reakcí a řadě prominentních streamerů představujících tuhle novou hru jsem pak víceméně neváhal a Snap si do telefonu při první příležitosti stáhl.
Nechci tady teď úplně popisovat, jak hra vlastně funguje ani co je jejím smyslem – jsem si totiž celkem jistý, že její predátorsky nastavené mikrotransakce (řešilo se nesčetněkrát i na Redditu) už zaháčkovaly dostatečné množství lidí na to, abych se ještě podílel na náboru dalších.
Co však musím říct, je, že objektivně je hra zábavná a v prvních dnech taky extrémně návyková. To první dokazuje i fakt, že ještě v prosinci téhož roku titul vyhrál prestižní ocenění Mobilní hra roku na The Game Awards. Následně se pak Snap dočkal několika dalších nominací a ocenění a jeho popularita tak během měsíců po vydání jenom rostla.
10 věcí, které musí Marvel změnit v roce 2024, abychom si ho zase zamilovali
8. ledna 2024 12:00
Nyní by se hodilo uvést, za co vlastně lze ve hře utrácet. Zatímco oficiálně je totiž titul zcela bezplatný a minimálně z počátku byl jen lehce monetizovaný, například tradiční Season Pass začínající na 270 korunách (prémiová verze je ještě o něco dražší) zahrnoval odjakživa. Ten obsahuje klasické výhody jako nějakou tu herní měnu, varianty karet a vždy také jednu novou kartu (karty člověk sbírá a staví si z nich balíčky, se kterými následně hraje tak jako jinde).
Mimo to pak ale lze za skutečné peníze kupovat taky herní „kredity“ na vylepšování karet, případně herní „zlato“ na nákup nových variant (každá karta má několik variant od různých kreslířů). Časem se k tomu přidaly ještě herní „tokeny“, za něž lze pořizovat přímo nové karty, a aby toho nebylo málo, objevuje se v herním shopu pravidelně celá řada „bundlů“, které většinou obsahují nějakou kombinaci výše uvedených věcí.
Ty lze pořídit buď za herní zlato, které si však může hráč našetřit i pouhým hraním, nebo – ten častější případ – za skutečné peníze. A pokud vás zmátlo jenom pouhé čtení si o tom, vězte, že přesně to je cílem i samotné hry, která člověka zahlcuje podsystémy, aby z hráčů vytáhla co nejvíc peněz.
Každopádně během prvních devíti dnů od nainstalování hry jsem za ni utratil přesně 905 korun. Důvodem byla snaha urychlit vlastní progres, pořídit Season Pass a taky odměnit tvůrce za jejich práci. Když jim na začátku pošlu pár korun za to, že s jejich hrou strávím hodiny a hodiny času, kdy se dobře bavím, tak to přece nebude nic proti ničemu, že jo. Jak vidíte, začátky se zdají být vždy nevinné.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak jsem se z investování 905 korun do hry dostal k první větší částce, 3 920 korunám.
- O návalech dopaminu i pocitů viny, které moje nákupy provázely.
- Jak jsem si vůči nim postupně vybudoval toleranci.
- Kdy je na čase přiznat si, že mám problém.
