Romantický thriller zasazený do amerického zapadákova koncem 80. let s Kristen Stewart a Katy O'Brian? Co víc si přát!
Režisérka Rose Glass o sobě poprvé dala vědět v roce 2019 snímkem Svatá Maud, jenž vyprávěl o zdravotní sestře posedlé snahou zachránit duši svého umírajícího pacienta. Pomalé depresivní drama s příměsí hororu dělalo tehdy mezi festivalovými publiky celkem solidní vlny, do Karlových Varů ovšem jeho tvůrkyně poslala až svůj druhý celovečerní film Zatracená krvavá láska s Kristen Stewart a Katy O'Brian.
Ten se u nás dočká oficiální premiéry 18. července, mezitím si můžeš níže přečíst, jestli má smysl na tuhle temnou romantiku s kupou mrtvol vyrazit. A pokud by tě zajímalo, jak byl film stylově uveden ve Varech, mrkni na záběry níže.
Redneckové, kam se podíváš
Děj je zasazen do malého městečka někde v Novém Mexiku a vypráví o manažerce posilovny Lou (Stewart), která se na první pohled zamiluje do mladé kulturistky Jackie (O'Brian) připravující se na soutěž v Las Vegas. Jejich lásce pak nebude bránit tolik odsuzování společnosti, jaké by asi pro filmy s podobným tématem a zasazením bylo typické (ona zde totiž prakticky žádná společnost není).
Problémem je spíše Jackiina posedlost zvedáním závaží a neovládání vlastních emocí. Do toho se přidává složitá historie mezi Lou a jejím nebezpečným otcem, Louem starším (Ed Harris), který se živí jako překupník zbraní a má zdejší zapadákov těžce pod svojí kontrolou.
Takhle na papíře to vypadá, že diváka čeká upocené, špinavé krimi, v němž nebude chybět napětí, silné zvraty i nekompromisní akce – ostatně něco takového slibovaly i boží trailery, ten zkraje roku bychom se dokonce nebáli označit za dost možná nejlepší, jaký jsme letos zatím viděli. Měl senzační střih, perfektně zvolený hudební podkres a sliboval podmanivou jízdu napříč jednou zvrácenou love story. Jenže Zatracená krvavá láska taková ve skutečnosti právě moc není.
Láska až za hrob?
Asi největším zklamáním je vykreslení vztahu hlavní dvojice dívek. Z pohledu Kristen Stewart sledujeme lásku na první pohled a to, jak se nedokáže ubránit pohledu na zpocené, vypracované tělo neznámé ženy ve své posilovně.
Jenže s přibývající stopáží se víc a víc seznamujeme s fungováním zdejšího zapadákova a jeho kriminálních živlů a poznáváme komplikované rodinné vztahy Lou – nejen s jejím otcem, ale i s její sestrou Beth (Jena Malone). Ta totiž žije s násilnickým manželem „JJem“ (Dave Franco), ale odmítá s tím cokoli dělat. Mezitím scénář pomalu, ale jistě zapomíná, že by taky měl divákovi prodat tu ústřední romanci.
Lou s Jackie prostě začne tak nějak randit, spát a bydlet, aniž by to působilo příliš organicky nebo u toho divák cítil jakékoli větší emoce. Jejich vztah se navíc ani nemá kdy pořádně rozjet, protože záhy přichází první větší spor, nedůvěra, zrada, až se nakonec málem pokusí jedna druhou zabít. Ne však předtím, než společně zabijí někoho jiného. Právě v tom paradoxně spočívá největší přednost filmu, když ukazuje, jak snadno můžou lidé ztratit nervy a jak rychle z toho může vzniknout obří průšvih a něco, co je poznamená do konce života.
Z hlediska vášně je však Zatracená krvavá láska až překvapivě chladná, což má poté za následek jistý „disconnect“ mezi tím, co jako diváci vidíme, a tím, co vnímáme. Neustálé zoomy na žhavá těla spolu se smyslnými pohledy obou dívek jsou sice fajn, ale nic víc za nimi jaksi není. Zklamáním je v tomhle případě i hudba skladatele Clinta Mansella, kdy několik momentů vyloženě přímo vybízí k nějakému osobitějšímu audio podkresu, jako tomu třeba bylo v Drive s Ryanem Goslingem, tady to ale jaksi nikdy nepřichází.
Herci s herečkami to táhnou
Naštěstí jsou tu Kristen Stewart s Katy O'Brien, které navzdory slabší chemii mezi sebou zvládnou většinu scén díky vlastnímu charismatu nakrásně prodat. Zejména ta první už několikrát v minulosti dokázala, že dávno není tou herečkou jednoho výrazu, které se po prvním Stmívání všichni smáli. Podobně jako její herecký protějšek Robert Pattinson se už i ona vymanila z role Belly a v tomto filmu naplno ukazuje, že jako herečka vyrostla a zvládne utáhnout víceméně jakýkoli příběh, v jakémkoli nastavení, jakkoli náročný.
Naproti ní O'Brien zase filmu dodává veškerou potřebnou fyzičnost. Její úctyhodná muskulatura tady koneckonců tvoří samostatný aspekt, jenž se ke konci dokonce už trochu vymyká konceptu reality, ale nebýt toho, vlastně by nás nejspíš do samotného závěru z té mírné letargie už nic nevytrhlo. Takhle se snímek alespoň nějakým způsobem dokáže ve finále utrhnout a diváka přimět, aby nad ním začal trochu víc přemýšlet. Je to sice pořád příliš málo a příliš pozdě, minimálně pro O'Brien je to ale skvělý moment a jasný důkaz, že i ona má před sebou zářivou kariéru.
Kolem a kolem však máme z filmu spíše rozpačité dojmy. Queer tematika je zde sice sympaticky podaná jako zcela normální běžná věc, nad kterou se nikdo dvakrát nepozastavuje, o to víc však zamrzí, že vztah hlavní dvojice dívek prostě nestrhne a divákovi na jejich osudu nikdy nezačne tolik záležet. Krimi zápletka pak sice vede k pár hezkým scénám, ale vlastně i od ní jsme čekali víc. V kině tak tenhle thriller klidně můžeš vynechat, koncem července by totiž měl zároveň dorazit i na streamovací službu Max.
